Energetická nezávislost – otázky a odpovědi

Současná rusko-ukrajinská krize a s ní spojené dopady na energetiku jen podtrhují, že energetická závislost znamená být odkázán napospas někomu jinému. Dodavatel totiž může podle vlastního uvážení rozhodnout, že dodávky energie/paliv zastaví nebo si jejich pokračování bude vymaňovat nevýhodnými podmínkami či bude používat vyjednávání ceny jako politický nástroj. To neplatí jenom o Putinovi. Velká část evropských energetických dovozů proudí i z dalších rizikových oblastí. Energetická závislost se ale netýká jen plynu, ale i ropy či jaderného paliva, které se rovněž dováží, v případě ČR z Ruska.

Snaha řešit energetickou bezpečnost a nezávislost je dlouhodobá, v současné době se ale dostala do popředí kvůli probíhající rusko-ukrajinská krizi. Debata o řešeních se bohužel vede převážně o tom, odkud povedeme nové trubky a kde jinde můžeme paliva koupit. Ovšem opomíná se skutečnost, že úspory energií a obnovitelné zdroje jsou jediným dlouhodobým řešením, jak naši závislost významně snížit.

Jediným trvale udržitelným řešením je zvýšení energetické efektivity, jinými slovy omezení plýtvání (například zateplováním domů a efektivnějším průmyslem), a získáváním energie z obnovitelných zdrojů (Slunce, vítr, biomasa atd.). Potenciál pro využití čisté energie v Evropě je obrovský. Studie ukazují, že obnovitelné zdroje energie by mohly pokrýt téměř polovinu poptávky po energii v Evropě v roce 2030. Výzkum, který provedl německý Fraunhofer Institut uvádí, že do roku 2030 je možné uspořit přes 40 % konečné spotřeby energie, což je ekvivalent veškerého současného importu zemního plynu z Ruska.

Zvýšené využívání domácího uhlí není trvale udržitelné řešení. Jedná se o vyčerpatelný zdroj, jehož těžba je spojena s řadou velmi negativních dopadů: prolomení územních ekologických limitů těžby by mělo devastační dopad na českou krajinu, došlo by k bourání obcí, dramaticky by se zhoršila kvalita ovzduší a významně negativně by bylo ovlivněno zdraví občanů. V neposlední řadě by spalování dalšího uhlí na dlouhá desetiletí zvýšilo náš negativní příspěvek ke změnám klimatu.

V první řadě je nutné si uvědomit, že jaderné palivo je třeba dovážet ze zahraničí – v současnosti dováží ČR veškeré jaderné palivo z Ruska. Navíc, jaderná energetika je nesmírně drahá a vyžaduje extrémně vysoké dotace, což byl i důvod zrušení tendru na výstavbu nových bloků v Temelíně. Doba výstavby nové jaderné elektrárny činí obvykle 10-15 let V současné době jsou v Evropě ve výstavbě pouze tři jaderné elektrárny a všechny čelí obrovským problémům se zpožděním a zvyšování nákladů. Například výstavba jaderné elektrárny ve finském Olkiluotu se zatím prodražila ze 3 miliard EUR na 8,5 mld. EUR, její uvedení do provozu bylo posunuto z roku 2009 na nejdříve 2018 - 2020.

Dovoz plynu z jiných zemí by neznamenal žádné řešení naší energetické závislosti, jen změnu dodavatele z jiných, mnohdy rizikových oblastí. U tolik diskutovaného Jižního koridoru jsou to především Turkmenistán, Írán a Ázerbájdžán. Zároveň by to znamenalo významné navýšení nákladů. Zkapalněný zemní plyn (LNG) by mohl být přepravován i z Austrálie nebo Spojených států, ale vybudovat potřebnou infrastrukturu bude trvat roky a zároveň by to mohlo vést k dramatickému zdražení plynu.

Využívání energie z obnovitelných zdrojů a navýšení energetické účinnosti by měly být hlavní pilíře strategie EU při řešení evropské energetické bezpečnosti. Pro plné využití potenciálu těchto technologií by EU měla pro rok 2030 stanovit závazný cíl využívání energie z obnovitelných zdrojů 45 % a v oblasti energetické účinnosti 40 %, stejně jako cíl snížení domácích emisí oxidu uhličitého nejméně o 55 %. Ministři EU by měli vytvořit společný nástroj EU, který by mohl pomoci využití investic a snížit kapitálové náklady členských států s nižšími příjmy.

Koncem června tohoto roku budou představitelé zemí EU, včetně ČR, diskutovat na evropském summitu o cílech v oblasti klimatu a energetiky pro rok 2030. Ambiciózní cíle pro snižování emisí skleníkových plynů, i v oblasti obnovitelných zdrojů a energetické efektivity by vedly k významnému snížení spotřeby plynu a tím posílení energetické bezpečnosti. Snížily by se nám účty za dovoz paliv a zároveň by se podpořila domácí ekonomika a vznikla nová pracovní místa.

Před dvěma týdny Greenpeace vyzvalo v otevřeném dopise premiéra Sobotku (http://www.bit.ly/Otevreny-dopis-premieru-Sobotkovi), aby v Bruselu podpořil přijetí všech tří cílů v rámci energetické politiky k roku 2030. Greenpeace i další ekologické organizace dlouhodobě usilují o přijetí ambiciózních cílů v oblasti energetiky a klimatu a s českými politickými představiteli pravidelně jednají a navrhují progresivní řešení v těchto oblastech.

Roční objem dovozu plynu do ČR se dlouhodobě pohybuje mezi 8 a 10 mld. m3 Dodávky plynu z Ruska jsou kapacitně nejobjemnější a mají nejvýznamnější podíl na celkové spotřebě zemního plynu v ČR, zbytek je dodáván na základě smouvy z Norska. Reálně však je tato diverzifikace pouze obchodní a i v rámci tohoto norského kontraktu je do ČR dodáván plyn z Ruska. Ruský plyn je dopravován skrze "východní" cestu přes Ukrajinu a Slovensko, na naše území se dostává skrze HPS Lanžhot. Dále k nám ruský plyn proudí "severní" cestou skrze Nord Stream přes Německo. Norský plyn je dopravován opět přes Německo, jeho podíl však v posledních letech klesá. Ve finančním vyjádření představuje dovoz zemního plynu obrovské finanční objemy. V roce 2008 se jednalo o cca 72 mld. Kč, v roce 2011 dokonce o téměř 89 mld. Kč. Dovoz plynu čistě z Ruska do ČR byl v roce 2013 v hodnotě 62 mld. Kč.– zdroj : http://www.ivd.cz/download/Milan_Raz.pdf

Česká republika má zásoby plynu na několik měsíců. Při uzavření kohoutků Ukrajině by byla Česká republika velmi pravděpodobně schopna se s výpadkem krátkodobě vyrovnat. Jiná situace by ale nastala na východ od nás: například Bulharsko by se ocitlo zcela bez plynu. Je velmi nepravděpodobné, že by Rusko přestalo kompletně dodávat veškerý plyn do Evropy, protože jeho export tvoří významnou část ruské ekonomiky. Nicméně podmínky, za kterých bude i nadále plyn z Ruska vyvážen, se mohou stát předmětem vydírání jako v případě Ukrajiny. Ceny plynu i ropy neustále rostou, a musíme počítat s tím, že porostou i naše účty. Pokud ovšem neomezíme naši potřebu těchto paliv a nezaměříme evropskou energetiku na skutečně dlouhodobé řešení – energetickou účinnost a obnovitelné zdroje energie.

Přechod na obnovitelné zdroje energie spolu se zvýšením energetické efektivity bude vyžadovat investice ve veřejném i soukromém sektoru, nicméně přinese českému spotřebiteli řadu benefitů. Zateplení domů i využívání efektivnějších přístrojů a spotřebičů povedou k nižším energetickým nákladům domácností i firem. Dlouhodobě je hlavním přínosem významné snížení účtů za energie. Výroba energie z lokálních obnovitelných zdrojů pak dokáže pokrýt velkou část (někdy i kompletně) vlastní spotřeby (například při instalaci solárních panelů na střechu vlastního domu), kterou pak nebude potřeba nakupovat ze sítě. Investice je potřeba směřovat také do modernizace rozvodných sítí. V květnu 2012 vydalo Greenpeace alternativní energetickou koncepci Energetická Revoluce pro ČR, která dokládá, že česká energetika se do roku 2050 dokáže obejít bez fosilních paliv i jádra. http://www.energetickarevoluce.cz

Úspory znamenají, že získanou energii budeme využívat co nejúčinněji (například používáním vysoce efektivních spotřebičů, výrobních technologií, dopravních prostředků, zateplením domů atd.), aby nedocházelo k jejímu zbytečnému plýtvání.