DOBRÝ OLEJ

Řešení ničivých průmyslových
plantáží palmy olejné

Plantáže palmy olejné v Indonésii se během posledních dvou desítek let rozpínají překotným tempem a za tu dobu již zcela zničily široké pásy přírodního pralesa a kriticky důležitých oblastí rašelinišť. Sliby ekonomického rozvoje a pracovních míst pro místní obyvatele se v mnohých případech nevyplnily. Inovativní, nezávislý přístup založený na drobných vlastnících má sociální a ekonomické přínosy a pomáhá chránit zbývající prales. Dosanská komunita se zavázala k ochraně svého pralesa a k přijetí vylepšených environmentálních managementových metod. Ty zapovídají vypalování a používání herbicidů a naopak zahrnují zodpovědnější hospodaření s vodou za účelem údržby vodního režimu rašelinišť.


Starosta dosanské komunity Pak Dhalan mluví o tom, jak tento nový způsob farmaření může pomoci chránit prales.

Proč chránit
prales?

Destrukce a degradace ekosystémů pralesa prohlubuje klimatické změny, a to dvěma způsoby. Zaprvé, kácení a pálení lesů uvolňuje do atmosféry oxid uhličitý, skleníkový plyn, a zadruhé, plocha pralesa absorbující oxid uhličitý je zmenšená. Role pralesů v udržování klimatu je natolik klíčová, že pokud zbývající lesy zničíme, nejspíš bitvu se změnou klimatu prohrajeme. Pralesy jsou domovem velké části suchozemské biodiverzity planety – milionů unikátních rostlin a živočichů. Kromě toho na nich životně závisí stovky milionů lidí na celém světě.


Zodpovědné
pěstování
palem olejných

Na úplném začátku 21. století vláda okresu Siak společně se státní společností spravující plantáže vytvořila plán založený na drobných vlastnících plantáží palmy olejné, který vyústil v předání plantáže místním komunitám. Od roku 2008 spravuje dosanská komunita plantáž samostatně, čímž je umožněn příliv zisků zpět do vesnice za současného plného rozvoje této komunity. Za podpory místní nevládní organizace Elang se díky vylepšeným hospodářským metodám podařilo dosáhnout zvýšení výnosů a snížení vlivu na životní prostředí. Plán založený na drobných vlastnících společně s vylepšením hospodaření je natolik úspěšný, že se nyní stal modelem pro management rašelinišť po celé zemi.


Panorama

Pro detailní prozkoumání v 360° táhněte obrázek horizontálně

Časový průřez sklizní

Proč je voda pro Dosan tak důležitá?


Proč jsou indonéská rašeliniště tak důležitá?

Rašeliniště vznikají, když zamokření oddálí rozklad organického materiálu – většinou vegetace – který je díky tomu skladován po tisíce let. Rašeliniště na celém světě každoročně absorbují 25-30 % globálních emisí oxidu uhličitého a půda tropických rašelinných lesů může obsahovat až 1 200krát více uhlíku než stromy nad ní.

Když jsou rašeliniště vysušena, uložený uhlík reaguje se vzduchem za vzniku oxidu uhličitého, který uniká do atmosféry. Suchá rašelina se stává vysoce hořlavou, čímž se zvyšuje riziko rozsáhlých a dlouhodobě doutnajících podzemních požárů. Indonéská rašeliniště pokrývají méně než 0,1 % povrchu Země, ale vinou vysušování a požárů jsou již zodpovědná za 4 % každoročních globálních emisí. Kvůli tomu je Indonésie třetím největším uhlíkovým znečišťovatelem na světě.

Jak se životně důležité úložiště uhlíku stává životu nebezpečným zdrojem uhlíku?

Rašelina zadržuje 20 procent světové sladké vody, kriticky důležité pro zmírňování sucha i záplav. Tropická rašeliniště jsou horkými místy biodiverzity, jejich unikátní (často nehostinné) podmínky z nich však činí jedna z nejméně prozkoumaných.

Dosanská vesnice leží na okraji velkého ložiska rašeliny na poloostrově Kampar. To je s plochou tisíců hektarů a hloubkou více než 15 metrů jedním z největších a nejohroženějších rašelinných ekosystémů na světě.

Efekt vysušování na ložisko rašeliny převzato z Delft hydrolics 2006

Přirozená situace
Rašelina se hromadí během tisíců let a pojímá uhlík z lesa nad ní a vytváří a zamokřuje ložisko o průměru 5-50 km. Hladina vody leží blízko pod povrchem země.

Vysušování
Jakmile je část povrchu rašeliniště vykácena a vysušena, vodní hladina klesne, čímž je zamezeno dalšímu příjmu uhlíku. Jakmile se rašelina dostane do kontaktu se vzduchem, začne se rozkládat.

Pokračující vysušování
Rozklad vysušené rašeliny uvolňuje C02 a způsobuje pokles půdy. S vysušenou rašelinou přichází vysoké riziko požárů vznikajících z dlouhodobého podzemního doutnání.

Koncová fáze
Pokud nebudou podniknuta opatření na záchranu či zmírnění úbytku rašelinišť, dojde během několika desetiletí k uvolnění většiny uhlíku uloženého v rašelině nad hladinou vody a půda se začne propadat.

Komunita, která chrání
prales

Prales byl vždy důležitou součástí života dosanských obyvatel a jeho ochrana je dnes jak nezbytností, tak i prioritou, protože je pro vesničany zdrojem kaučuku, ratanu, jídla a dřeva. Kdysi opuštěná půda je dnes pečlivě obhospodařována jako plantáž palmy olejné a kvalita života lidí je mnohem lepší. Ve vesnici již neexistuje chudoba.


Panorama

Pro detailní prozkoumání v 360° táhněte obrázek horizontálně

Prales ve vesnici Dosan

Jak může být zlepšeno vzdělávání?


Příběh vesnice Dosan


Kde jsou tygři a sloni?

Dračí jezero (Danau Nagasakti) je neuvěřitelně průzračné rašelinné jezero obklopené primárním pralesem. Kdysi byla tato oblast domovem kriticky ohroženého tygra sumaterského, ale i nyní stále hostí pestrou škálu rostlinných a živočišných druhů. Oblast je však zasažena změnami v zásobě spodní vody a v rozsahu lesního porostu. Lidí z vesnice Dosan věří, že je jezero posvátné, a chápou důležitost ochrany tohoto místa – jsou ochránci pralesa.


Panorama

Pro detailní prozkoumání v 360° táhněte obrázek horizontálně

Biodiverzita sumaterských rašelinných pralesů

Rico Kurniawan z organizace Elang o dosanské iniciativě


Lokální akce přispívající ke globálnímu řešení

Existují lokální řešení problémů spojených se sektorem palmového oleje, která chrání prales a zajišťují dobré společensko-ekonomické přínosy. Místní komunity jsou ochránci pralesů a životního prostředí – většinu jich mají ve svých rukou a na zdravém ekosystému jsou životně závislí. Naopak mohou jít příkladem v tom, jak může být pěstování olejných palem s větším aktivním zapojením a správou místních obyvatel přínosné pro komunity i životní prostředí – například snižováním emisí skleníkových plynů. Rašeliniště, která již byla přeměněna, mohou být vedena tak, aby zajišťovala kvalitu a množství vody, snižovala dopad na zásoby rašeliny a snižovala emise.


Kampaniér Greenpeace Rusmadya Maharuddin hovoří o projektu palmy olejné ve vesnici Dosan.

Budoucnost pralesů


Greenpeace vyžaduje:

1. Konec odlesňování – konkrétně žádné další přeměny pralesů a rašelinišť na plantáže a žádné vypalování, obzvlášť ne lesů.

2. Obnovení kriticky důležitých a již vykácených oblastí rašelinišť a integrovaný management rašelinišť pro zbývající kácené oblasti.

3. Rozšiřování nezávislých projektů založených na drobných vlastnících a vylepšených hospodářských metodách (jako ten ve vesnici Dosan) na degradovaných pralesních půdách napříč Sumatrou i celou Indonésií.

4. Podporu místních komunit při zachování a ochraně jejich pralesů a přijetí ekologických farmářských metod na zlepšení managementu půdy.

greenpeace.org/forestsolutions greenpeace.org/forestsolutions greenpeace.org/forestsolutions greenpeace.org/forestsolutions greenpeace.org/forestsolutions greenpeace.org/forestsolutions greenpeace.org/forestsolutions greenpeace.org/forestsolutions greenpeace.org/forestsolutions