Greenpeace novinky

Maratonský výkon Rady pro zemědělství, za který si potlesk nezaslouží!

Thu, 16 May 2013 11:48:00 +0200

Za výdrž při jednání o reformě Společné rybářské politiky EU, které skončilo včera (středa 15.5.) v šest hodin ráno, si Rada pro zemědělství uznání zaslouží. Horší je to se samotným výsledkem. Největším úspěchem je, že se ministři zemědělství na něčem vůbec dohodli. Tedy ti, kteří se účastnili – ten český, ministr Bendl, opět zůstal doma a vyslal za sebe jen svou náměstkyni.

Dohoda ministrů zemědělství členských států bude sloužit jako východisko pro vyjednávání s Evropským parlamentem, který si drtivou většinou odhlasoval velmi progresivní text reformy již letos v únoru. Rada ministrů však neměla vůli se přiblížit k tomu, co odhlasoval parlament – především kvůli bloku několika států (Španělsko, Francie, Belgie, Řecko, Portugalsko). Na druhé straně pomyslné barikády stálo hlavně Švédsko, které dokonce výsledný „měkký” kompromis jako jediné odmítlo, ale za lepší text bojovalo do ranních hodin i Německo nebo Dánsko.

Hlavním boj se svedl o zákaz tzv. výmětů, tedy vyhazování nechtěných úlovků zpět do moře, od roku 2015 a stanovení konkrétního cíle (data) na obnovu zdevastovaných populací komerčně lovených druhů ryb. Například kolegové z WWF Německo vypočítali, že pokud by se prosadil původní návrh Rady na obnovu populací, trvalo by to celých sto let.

Česko jako obvykle stálo se svou „flexibilně defenzivní“ pozicí kdesi neidentifikovatelně uprostřed a při veřejném jednání opět mlčelo. Samozřejmě, že kdekdo může namítnout, že vnitrozemským Čechům může být osud oceánů fuk. Proč se zbytečně namáhat? A třeba být dokonce vidět a mít vlastní názor? Nedej bože ho aktivně prosazovat?

Pravdou je, že někdy je to skutečně dobře, protože minimálně za působení současné vlády je česká aktivita v Unii obvykle dosti antiekologická. Nicméně reforma Společné rybářské politiky EU přináší Česku a českým producentům ryb velké možnosti, jak si sáhnout na evropské dotace, které v současnosti míří do neudržitelného mořského rybolovu a akvakultur. To vše může být ohroženo v případě, že Evropský parlament odmítne najít se slabým textem Rady kompromis nebo když Rada parlamentu neustoupí. Dalším krokem bude totiž vyjednávání mezi EP a Radou, kdy se každý bude snažit prosadit svou verzi reformy.

Zde je dobré dodat, že za Evropským parlamentem stojí statisíce občanů EU, kteří podepsali petice za silnou reformu, desetitisíce drobných rybářů, vědci a mořští biologové a přes 200 nevládních organizací, které se zabývají ochranou přírody. A odpověď na otázku, zdali je to více či méně, než lobby průmyslových rybářů ze Španělska, Francie a dalších rybářských mocností, již ponechám na Vás.

Opilá planeta

Wed, 15 May 2013 12:01:00 +0200

Země se ocitla v situaci, v níž připomíná opilého státníka. Nemoc - přesycení atmosféry kysličníkem uhličitým - je léčitelná, ale vyžaduje okamžité a rázné zásahy.

V pátek se v českých novinách hodně psalo o vrávorajícím Miloši Zemanovi. Objevila se ale i zpráva, že koncentrace kysličníku uhličitého v zemské atmosféře poprvé v historii měření překročila úroveň 400 ppm (parts per million – částic z milionu).

Je jasné, že tato zpráva neměla šanci prvnímu tématu konkurovat. Pro většinu lidí je to abstraktní číslo a navíc je to jen symbolická hranice, jejíž překročení samo o sobě se v našem každodenním životě ničím zvláštním neprojeví.

Hodnota 400 ppm získá význam teprve srovnáním se zastoupením CO2 v atmosféře na počátku průmyslové revoluce. Z bublin dávného vzduchu uvězněného v ledovcích víme, že tehdy byla koncentrace tohoto plynu asi 280 ppm – znamená to, že se za posledních dvě stě let zvýšila téměř o polovinu. Takový nárůst je konzistentní s obrovskými objemy CO2, které lidstvo každoročně do atmosféry vypouští v důsledku spalování fosilních paliv a některých dalších průmyslových činností.

Oxid uhličitý je jedním ze známých skleníkových plynů: čím více bude v atmosféře zastoupen, tím víc se naše planeta bude vlivem slunečního záření zahřívat. Tento efekt byl objeven už před více než sto lety a je jednoznačně prokázaný. V tomto ohledu není prostor pro pochyby: současná lidská činnost zvyšuje podíl skleníkových plynů v ovzduší, a to se dříve nebo později projeví oteplováním Země v planetárním měřítku.

Planeta Země však představuje komplikovaný systém. Část dodatečného uhlíku dokáže zatím díky živým organismům odbourávat. Efekt oteplování se také neprojevuje okamžitě a přímočaře, ale vlivem mnoha zpětných vazeb a mechanismů nastupuje se zpožděním a bere na sebe podobu různých dílčích změn (například výkyvů podnebí včetně lokálního ochlazování v některých regionech). Znamená to, že o vlivu lidstva na atmosféru a na následné oteplování planety můžeme pochybovat? Nikoliv.

Je pravda, že každý jeden projev klimatické změny a globálního oteplení můžeme připsat jinému faktoru nebo i náhodě. Stejně tak můžeme každé jednotlivé zavrávorání Miloše Zemana vysvětlit tu bolavým palcem, tu virózou.

Něco jiného ale je, pokud se člověk začne každý den po poledni motat a táhne z něj. I když rychlost metabolismu a individuální citlivost na alkohol je u každého rozdílná, nikdo nepochybuje o tom, že čím více vypijeme, tím vyšší budeme mít hladinu alkoholu v krvi. A čím vyšší promile, tím více se nám bude motat hlava, naše mysl otupí, reakce zpomalí, koordinace pohybů se zhorší, přijde nevolnost a nakonec otrava, v nejhorším případě i smrt.

Už z čistě fyzikálního hlediska je podobně nezpochybnitelná vazba mezi vypouštěním kysličníku uhličitého do atmosféry, jeho rostoucí koncentrací ve vzduchu a nakonec i neodvratným oteplením povrchu planety Země, jež k nepoznání promění podnebná pásma a ekosystémy, na něž si naše civilizace uvykla.

V současné době vypouští lidstvo každý rok do vzduchu už přes 30 miliard tun CO2 a tento objem se nedaří snižovat ani navzdory proklamovaným snahám chránit klima. Naše planeta je tak v postavení ochmelky, jehož hladinka už překročila hranici, kterou je schopen dlouhodobě přežít. Avšak namísto toho, aby přestal pít, dál do sebe lije láhev za láhví.

Země jak ji známe má pořád ještě šanci, i když bez výplachu žaludku už to asi nepůjde. Předpokladem jejího zachování je razantní a rychlé snížení dalších emisí CO2, a to už během této dekády. Díky obnovitelným zdrojům a potenciálu úspor energie máme technologie, prostředky i znalosti, jak na to. Dokud budeme věnovat více prostoru, pozornosti i tvořivosti tomu, že prezident vrávorá, nevypadá to s naší budoucností moc dobře.

Text původně vyšel 13. 5. 2013 v Deníku Referendum

Statoil chce těžit ropu v ruské Arktidě

Thu, 02 May 2013 08:28:00 +0200

Norská ropná společnost Statoil má v plánu uzavřít dohodu s ruskou těžební společností Rosněfť, aby získala přístup k arktické ropě v Barentsově moři.

Den Země s Greenpeace v Brně

Fri, 26 Apr 2013 11:40:49 +0200

Stejně jako v roce 2012 se i letos brněnská lokální skupina Greenpeace zúčastnila tradičních oslav Dne Země, které pořádala Lipka – školské zařízení pro environmentální vzdělávání ve spolupráci s dalšími třiceti organizacemi.

Akce s podtitulem Voda pro život se konala 20. dubna pod hradem Špilberk, v samém centru jihomoravské metropole. Nenechalo si ji ujít téměř 4000 návštěvníků. Pro děti i dospělé byly připraveny zábavné hry a soutěže, informační stánky i bohatý kulturní program.

Na startu dostal každý dětský soutěžící vodní mlýnek bez lopatek. Ty se získávaly splněním úkolu na jednotlivých stanovištích. V cíli se potom sestavil a vyzkoušel na modelu, přesně tak, jak fungují reálné vodní mlýny.

Naše stanoviště mělo na první pohled lehký úkol. Z bazénku, který byl upraven tak, aby vypadal jako malý rybník, pomocí rybářského podběráku lovily děti plastové láhve. Jak se ovšem ukázalo, není to tak snadné a jen opravdu málokdo dokázal posbírat všechny. Nejvíce nás však překvapilo, že se děti ptaly, kdo to tak zaneřádil, že to se musí vyčistit! A taky si odnesly jednoduché ponaučení. Je velice jednoduché zahodit odpadky v přírodě nebo do vody, ale není už tak jednoduché to vyčistit a uklidit.

Kromě aktivit pro děti jsme s rodiči ale i jinými návštěvníky pohovořili o záchraně Arktidy a o drastických metodách rybolovu. Dost často se i sami dotazovali, chtěli znát podrobnosti a našlo se i několik desítek nových podpisů na Arktickém svitku.

Taktéž oceňuji úroveň debaty na téma jaderné elektrárny. Sice se za námi zastavili příznivci jádra, nicméně ve vší slušnosti se s námi bavili i čtvrt hodiny, kdy jsme si navzájem vyměnili několik názorů a nakonec se rozloučili podáním ruky.

Prostě skvěle strávený den!

Arktido - posíláme ti srdce z České republiky…

Wed, 24 Apr 2013 14:47:00 +0200

Vše to začalo na srazu dobrovolníků Greenpeace letos v únoru, kde jsem poprvé slyšela o skvělé myšlence, jak podpořit Arktidu. Celá nadšená jsem běžela za svoji kamarádkou, s kterou jsme se dohodly na uspořádání akce u nás v Českých Budějovicích.

„I ♥ Arctic“ je součástí kampaně Zachraňme Arktidu, které se zúčastnili lidé v 35 zemích světa, v 278 městech, 23 pobočkách Greenpeace a na 2 Greenpeace lodích.

Cílem akce bylo vyfotografovat co nejvíce lidí, kteří se shromáždí ve tvaru srdce s nápisy „I“ a „Arctic“.

Jelikož jsme obě studentky, zaměřily jsme se na to, abychom na akci přilákaly co nejvíce spolužáků. Naše propagace probíhala zejména u kolejí a menzy. S rozdáváním letáků nám pomáhala ještě Zuzka, které letáky doslova mizely pod rukama.

Úkoly, které bylo třeba splnit, se podařilo zvládnout, a tak mohla začít samotná akce. Sraz jsme měli v 10:30 u menzy. Celý týden sice bylo sluníčko a 25°C, ale tentokrát bylo sotva 10°C a pršelo. U kávy jsme dohodli ještě podrobnosti, dali si oběd a vyrazili jsme tvořit srdce na louku před kolej. Naštěstí déšť ustal…

Náš technik Venca se ujal vedení při konstrukci obvodu srdce a dirigoval Verču, která pobíhala s provázkem od jednoho kolíku ke druhému.

Pak konečně přišla ta chvíle. Naši první zachránci! Studenti chodili pomalu, a proto jsme museli odložit začátek o pár minut. I přes nepřízeň počasí se nás ale sešlo celkem 32 a pes.

Děkujeme všem, kteří nám pomohli utvořit jedno z 13 srdcí v Česku, podepsali petici a vzali si na rozšiřování nálepky za ochranu Arktidy.

Image Gallery..

Ošklivý dárešek k naroženinám - jak čeští europoslanci pomohli ochraně klimatu

Wed, 24 Apr 2013 11:42:44 +0200

Včera jsem měl narozeniny (bylo mi 38). Minulou středu Evropský parlament rozhodoval o alespoň provizorní záchraně systému obchodování s emisemi (ETS), takto nejdůležitějšího evropského nástroje ochrany klimatu. Jakkoliv poslanci (předpokládám) neměli o mých narozeninách ani tušení, dali mi k nim přesto dáreček, o který jsem fakt nestál. Evropskou komisí navrženou resuscitaci systému neschválili a pacienta uvedli do stavu klinické smrti. Jediné, čím se můžeme utěšovat, je fakt, že ještě žije. Otázka zní, jak dlouho to bude ještě platit a co je to vlastně za život.

ETS měl být vlajkovou lodí snižování (nikterak malých) evropských emisí skleníkových plynů. Funguje tak, že každá elektrárna, cementárna či jiný velký znečišťovatel si v evropské aukci může koupit tzv. povolenky. Za každou do ovzduší vypuštěnou tunu oxidu uhličitého pak musí jednu povolenku odevzdat zpátky. Pokud firma znečištění sníží (třeba instalací čistší a účinnější technologie), povolenky může na trhu míto toho prodat ostatním znečišťovatelům (a vydělat). Celé tohle řešení považuju za chytré a funkční – trh s povolenkami zajistí, že emise se snižují nejdřív tam, kde je to nejlevnější, navíc cena povolenky je pro firmy srozumitelnou položkou, které rozumí a dokážou jí promítnout do svých podnikatelských plánů.

Jedinou vadou na kráse tohohle úžasného systému je, že v současnosti v podstatě nefunguje. Cena povolenky se potácí kolem dvou eur za kus, což se pomalu blíží transakčním nákladům. Aby systém skutečně fungoval, tedy motivoval firmy ke zvyšování účinnosti, zavádění čistých technologií a odklonu od nejšpinavějších fosilních paliv (jako je uhlí), měla by se přitom cena povolenky pohybovat nad 30 euro.

Kde udělali soudruzi z EU chybu?

Byli příliš důvěřiví. Cena věcí na volném trhu je přímo úměrná jejich vzácnosti (čím vzácnější, tím dražší). Aby měly povolenky přiměřeně vysokou cenu, musí jich být proto alespoň o něco méně, než jsou současné souhrnné emise všech evropských firem. Greenpeace (a řada dalších) proto dlouhodobě varovalo před tím, aby se do aukcí pouštělo povolenek příliš mnoho. Firmy a některé členské státy (mezi nimiž tradičně vynikal ČEZ i ČEZká republika) si nicméně dokázaly prosadit opak – absurdně nadsazenými čísly o budoucím růstu vlastní výroby přesvědčily evropské úředníky, že povolenek potřebujeme víc. Víííc! Víííííííííííc!!!

Výsledkem je, že na trhu dnes přebývají přibližně dvě miliardy povolenek a jejich tržní cena se hrdinně probíjí k nule. (Koho případně zajímají detaily, může si je najít na wikipedii nebo v našich starých tiskových zprávách.)

Nyní zpátky k narozeninovému dárečku z minulého týdne. Správným řešením, které by celý systém postavilo zpátky na nohy, by samozřejmě bylo úplné vyřazení přebytečných miliard povolenek. Tohle logické a čisté řešení se ale zdálo mnoha členským zemím (zejména těm s láskou k uhlí) příliš radikální – a navrhly proto kompromis, podle kterého by se přebytečné povolenky nezrušily úplně, ale jejich dražba by se o několik let odložila (tzv. backloading). Šlo by sice o klasické vytloukání klínu klínem – ale systém by alespoň začal znovu fungovat.

Nestalo se. Evropští poslanci se minulý týden nakonec nedokázali shodnout ani na tomto minimalistickém kompromisu. Hned po jejich rozhodnutí cena povolenky dosáhla nového historického rekordu – minimálního.

Většina českých poslanců pomohla kompromisní návrh zaříznout. Čestnou výjimku tvořila pětice Poc, Mynář, Rouček, Falbr a Brzobohatá. Zkusím si to pamatovat nejméně do příštích voleb.

Co bude dál? Možnosti jsou v zásadě tři:

1) Evropský parlament se k návrhu vrátí a nakonec jej přijme.
2) Povolenky zrušíme a nahradíme je něčím jiným (třeba uhlíkovou daní).
3) Evropa nechá ETS postupně odumřít a na ochranu klimatu rezignuje.

Pro případ, že dojde na variantu 3, bych měl jedno narozeninové přání pro příští rok: někdo by měl přesvědčit odpovědné europoslance, aby se nechali zmrazit a následky svého současného jednání nesli v době, kdy dojde k jejich hlavním projevům.

Nepochybuji o tom, že by jim naši vnuci a pravnuci v Evropě teplejší o šest stupňů celsia a plné klimatických uprchlíků vřele poděkovali.

Celosvětová akce I ♥ Arctic se blíží!

Wed, 17 Apr 2013 14:00:00 +0200

Již tento pátek a sobotu se bude na několika místech po celé České republice konat mezinárodní akce „I ♥ Arctic“. Přijďte se podívat nebo se přímo zúčastněte! Akce jsou naplánovány celkem na 11 místech, k pěti z nich se můžete i přidat.

I ♥ Arctic v cíli Velké jarní cyklojízdy

Tue, 16 Apr 2013 10:06:00 +0200

Velká jarní cyklojízda je opět tady!

V sobotu 20. dubna vyrazí z pražského náměstí Jiřího z Poděbrad příznivci cyklo dopravy. Na trasu dlouhou kolem deseti kilometrů se po 15. hodině vydáme pomalým tempem příjemným pro jezdce a jezdkyně všech kategorií, abychom kolem páté hodiny dorazili na Nákladové nádraží Žižkov.

V cíli proběhne již tradiční rituál zvedání kol nad hlavu a hned poté se budete moci přidat k celosvětové akci na ochranu Arktidy.

PŘIDEJTE SE K NÁM A VYTVOŘTE ŽIVÝ NÁPIS!

S dalšími stovkami lidí utvoříme živý nápis „I ♥ Arctic“, který vyfotíme z výšky.

Společně tak vyzveme politické lídry, aby chránili Arktidu před aktivitami představujícími ekologické riziko, jako je těžba ropy či průmyslový rybolov.

V jedné z opuštěných hal pak proběhne afterparty jak se sluší a patří.

Více info na stránkách cyklojízdy.

Těšíme se, že se k nám v cíli cyklojízdy přidáte i vy.

Živé transparenty v rámci mezinárodní akce I ♥ Arctic proběhnou v ČR na 11 místech. Více info najdete zde.

Zobrazit místo I ♥ Arctic na větší mapě

Znáte Prokopské údolí? Je zase o něco krásnější

Mon, 15 Apr 2013 14:09:38 +0200

V neděli 17. března jsme se u příležitosti mezinárodního dne Clean up the world - Ukliďme svět i s přáteli sešli na okraji Prokopského údolí. Málokdo ví, že se jedná o výběžek Českého krasu a že se tu nachází množství zkamenělin a různé druhy vápenců. Bohužel se stalo i cílem bezohledných vandalů, kteří do něj vyváželi odpad.

Sešlo se nás skoro dvacet. Vybaveni pytli a pevnými rukavicemi jsme se pustili do sběru odpadu. Příroda mile překvapila příjemně slunečným dnem, a tak práce šla dobře od ruky. Prvním vytipovaným místem byl příkop zarostlý křovím poblíž vstupu do chráněné oblasti nedaleko Velké Ohrady.

Ač se to na první pohled nezdálo, odpadků v něm bylo nečekaně hodně. Samotné nás překvapilo, co všechno jsou lidé schopni odhodit. Kromě všudypřítomných plastových lahví, tašek a plechovek jsme našli například i televizní obrazovku, záchodovou mísu, starý telefon nebo sud s betonem. Rozumně uvažující člověk nepochopí, kdo si mohl dát takovou práci, aby je do lesa odvezl.

S ubíhajícím časem se hromada nashromážděného a roztříděného odpadu tak zvětšila, že se ani nevešla do připravené dodávky a museli jsme ji odvézt nadvakrát. To už ale většina z nás vyrazila dál, hlouběji do Dalejského údolí a po cestě čistila bezprostřední okolí.

Nejtěžší část byla stále před námi. Průzkumná jednotka o několik dní dříve narazila na starý vrak trabantu v lomu Požáry. Jak se tam dostal, je záhadou. Za dozoru našich zkušených lezců jsme trabanta bezpečně vytáhli z jeskyně ve skále a s pomocí lan ho po několika pokusech vynesli z lomu. Tam už ho čekalo rozřezání, přidání k ostatním vysbíraným odpadkům a cesta do sběrného místa. Tam, kam patří.

Na všech z nás byla vidět radost z úspěchu, ale také velká únava. Naštěstí byla cesta zpět do města na MHD docela snadná. Vše by bylo ještě lepší, kdyby zpáteční cesta nevedla kolem několika dalších míst s odpadky. Snad alespoň už nikdo nebude další přidávat. Práce je ale v Prokopském údolí stále dost, takže se klidně nechte námi inspirovat a vyčistěte aspoň malý kousek svého světa.

Už není čas otálet - Evropa potřebuje udržitelný rybolov

Wed, 10 Apr 2013 11:02:00 +0200

Stávající pravidla pro rybolov přivedla evropské populace ryb na pokraj kolapsu. Miliardy eur v podobě dotací končí na kontech průmyslových rybářů, kteří používají nejdestruktivnější rybolovné metody, zatímco drobní rybáři krachují, protože nemají co lovit. To by měla změnit reforma Společné rybářské politiky EU. Jednání o nové podobě Společné rybářské politiky (SRP) vstoupila do vrcholné fáze.

Evropský parlament naprostou většinou přijal reformu SRP s cílem obnovit rybí populace do roku 2020 a ukončit nadměrný rybolov do konce roku 2015. Další orgán, který o reformě třicet let starého způsobu hospodaření spolurozhoduje – Rada pro zemědělství a rybolov (ministři zemědělství členských států), však po dlouhém jednání, které se protáhlo do ranních hodin, ve svém obecném přístupu tyto ambiciózní cíle odmítla.

Osud ryb v evropských lovištích, drobných rybářů, ale i miliard eur daňových poplatníků závisí na výsledku vyjednávání mezi Radou a Evropským parlamentem, a tedy i na českém ministru zemědělství Petru Bendlovi.

Nejde jen o frázi či nějaké teoretizování. Svědčí o tom i dopis, který ministr Petr Bendl dnes obdržel. Pod výzvou, aby se osobně angažoval a učinil vše, co je v jeho silách, aby i Rada vzala cíle Evropského parlamentu za své (které mimochodem podpořili i všichni jeho straničtí kolegové europoslanci) se nachází přes 200 log nevládních organizací z celé Evropy. Z českých organizací to jsou Greenpeace, Hnutí DUHA, Koalice pro řeky a Česká společnost ornitologická.

Výzva ministru Bendlovi

Přestože nemá Česká republika moře, můžeme my a naši politici zajistit, aby se reforma SRP stala účinným nástrojem pro udržitelné řízení rybářství, pro zotavení společného přírodního dědictví a pro udržitelnou výnosnou budoucnost komunit závislých na rybolovu. Reforma může mít navíc pozitivní dopad i na české producenty ryb, protože obrovské množství finančních prostředků, které za současných podmínek končí jako podpora neudržitelného rybolovu, může být mimo jiné přesměrováno i na podporu udržitelného chovu sladkovodních ryb.

Už není čas na otálení. Češi zatím v zásadních debatách o SRP spíše pasivně přihlíželi a mlčeli. Teď přichází pro ministra Bendla chvíle, kdy se ukáže, jestli jeho politické schopnosti přesahují i hranice Středočeského kraje a Česka. Ukončení nadměrného destruktivního rybolovu a podpora českých producentů ryb za to určitě stojí.