Jste zde:
Je to něco jako pomsta Marie Antoinetty. Když kdysi francouzské královně sdělili,že její poddaní nemají chléb, navrhla, ať tedy jedí koláče. Za toto své vyjádření si vskutku zasloužila skončit pod gilotinou. Vloni se ale farmáři v Pensylvánii začali řídit její radou a místo běžného krmiva, jehož cena se stala příliš vysokou, začali dobytku dávat čokoládové a banánové chipsy, kešu a v jogurtu obalené rozinky - to vše bylo mnohem levnější než boby a kukuřice. Jeden sedlák dokonce podával speciální "party mix" z popcornu,preclíků a sýrových křupek.Tato směs mu ušetřila 10% nákladů.
Ale zpět do Evropy, která dnes čelí nebývalému růstu cen potravin. Chléb, mléko a ostatní potraviny, které považují spotřebitelé za běžnou součást svých každodenních nákupů se pomalu stávají odrazem řady různých tlaků na světových trzích a cena za bochník chleba tak kolísá podle situace na plodinové burze v Minneapolis či vyhlídek indického hospodářství.
Myslíte-li si, že chléb je nyní velmi drahý, ujišťuji Vás, že cena půjde skoro určitě ještě výš. K tomu, abychom pochopili jádro problému, je třeba vykreslit celkový obrázek současné situace.Tam, kde spotřebitelé vidí bochník chleba, odborníci přemýšlejí o úrodě ozimé pšenice ve Spojených státech a trend je jasný. Cena pšenice, která šla delší dobu nahoru se vloni zdvojnásobila. U některých odrůd této plodiny byl růst ještě výraznější,jarní pšenice (s větším obsahem bílkovin) začínala vloni touto dobou na ceně 220 USD za tunu a letos v dubnu byla její cena 578 USD. Jednou z evidentních příčin je tradiční odvolávání se na chudou úrodu. V Austrálii vloni a předloni skoro nepršelo a tak se zásoby snížily až na své 30 leté minimum. A i když by situace měla být letos o mnoho lepší,
na ceny to nebude mít dramatický vliv a pokles se neočekává.
Dalším faktorem jsou biopaliva. V Británii musí v současné době 2,5% veškerého dieselu a nafty pocházet z rostlin.
Toto číslo má do roku 2010 narůst na 5,75%. Je to součást plánu vlády jak čelit změnám klimatu. Ve srovnání s fosilními palivy je energie z rostlin
presentována jako čistší a zelenější. Problém tkví ve skutečnosti, že se pěstují na půdě, která by jinak sloužila k pěstování rostlin pro výrobu potravin. V Americe vloni 20% veškeré kukuřice skončilo jako pohon strojů a aut.Přesný dopad hladu po biopalivech na ceny potravin je ale dosud předmětem velké diskuse; někteří odborníci tvrdí, že je minimální.Těmto hlasům se ale dostalo rázné odpovědi od zemědělských analytiků ze světových plodinových trhů. Na začátku desetiletí bylo v USA využito pro průmyslové účely asi 18 miliónů tun obilí, letos skončí až 100 miliónů tun obilí coby biopalivo. To se zákonitě musí odrazit na cenách potravin. Nabízí se myšlenka, že zastavením či omezením pěstování rostlin pro výrobu biopaliv se automaticky sníží cena potravin, ale není tomu tak.Trend se zřejmě nepodaří obrátit.Odpověď je nasnadě.
Ceny rostou protože stále více lidí konzumuje více - převážně v bohatnoucí Indii a Číně. Například v roce 1985 průměrný Číňan spotřeboval ročně 20kg masa, nyní je to 50kg ročně. Uvědomíme-li si, že na výrobu 1kg hovězího je třeba 10kg krmiva, je dopad u miliardy lidí dramatický.
Je zřejmé, že rostoucí populace vždy zároveň znamená omezení zdrojů.Zní to poněkud melodramaticky.Pravda je taková, že Západ měl vždy přístup k levným zdrojům a mezi lety 1973 a 2000 klesla cena pšenice až o 80%. I dnes, po rekordním zvýšení cen pšenice, jsme stále ještě pod úrovní cen ze 70 let.
V ideálním světě se tomuto novému zbohatnutí na Východě snadno přizpůsobíme: budeme jíst trochu méně masa a nebudeme potravinami zbytečně plýtvat. Není to bohužel rada s universální platností. Zatímco v Evropě mírně upravíme svou spotřebu, pro chudé země jako je např. Bangladéš to znamená boj o přežití. Důsledky mohou být velmi kruté. Minulý víkend výkonný ředitel Světového měnového fondu Dominique Strauss-Kahn položil otázku, zda vlády některých zemí tuto krizi přežijí. "Jak dobře víme, někdy vedou takové otázky k válce a my tomuto problému věnujeme 100% našeho času", řekl.
Zdroj: http://www.guardian.co.uk/environment/2008/apr/16/food.ethicalliving
Magdalena Klimovičová