Vyplývá to z dnes vydané nové zprávy Greenpeace nazvané příznačně “Falešná naděje” . Z této zprávy vyplývá, že případné zavádění CCS by kýžený efekt nepřineslo a nadto by bylo spojeno s celou řadou sekundárních rizik.
Technologie zachycování oxidu uhličitého (CO2) a jeho následného ukládání do podzemí dosud existuje jen na papíře. Přesto uhelné a energetické společnosti již nyní využívají kouzelného slůvka „CCS-ready“ (tj. CCS kompatibilní) k prosazení plánů na desítky nových uhelných elektráren, aniž by bylo jisté, že technologie zachycování uhlíku bude kdy fungovat nebo bude skutečně komerčně nasazena. Uhelné elektrárny jsou přitom největším jednotlivým zdrojem emisí CO2 a představují významnou hrozbu pro klima.
“Zachycování a ukládání uhlíku je podvod. Velmi by pomohlo uhelnému průmyslu. Klimatu nikoliv,” řekla dnes autorka zprávy Emily Rochonová z klimatické kampaně Greenpeace International. “Vlády států i průmysl musí snižovat množství emisí a nikoli hledat výmluvy pro další spalování uhlí.”
Vzhledem k technickým i ekonomickým rizikům se nepočítá s možností využití CCS technologie před rokem 2030. Pokud vůbec někdy bude tento systém funkční a začne být komerčně dostupný, bude příliš pozdě na to, aby sehrál významnější roli ve snižování lidského vlivu na klima vzhledem k tomu, že rozhodujících bude z tohoto hlediska právě několik příštích let, maximálně desetiletí.
Ropný a uhelný průmysl poté, co prohrál bitvu o to, zda klimatické změny představují vůbec nějaký problém, se nyní upíná právě k CCS. V této technologii spatřuje jednu z posledních šancí, jak pokračovat bez zásadních změn ve vyjetých kolejích. Vlády jsou proto v současnosti pod velkým tlakem energetických společností, které požadují dotace na výzkum a zavádění CCS z veřejných rozpočtů. Ve Spojených státech byla přijata legislativa (Climate Security Act, S. 2191), která zajišťuje financování fondu pro CCS částkou 424 miliard dolarů. I Evropská komise je pod velkým tlakem ze strany elektrárenské a energetické lobby, aby zajistila financování CCS z veřejných zdrojů.
Téma CCS začíná být aktuální i v tuzemsku: ČEZ chce peníze, které stát vydělá prodejem tzv. kjótských kreditů, získat pro své plánované projekty CCS na Hodonínsku a v Severních Čechách. Severočeské uhelné společnosti pak používají technologii zachycování uhlíku jako jeden z argumentů, proč prolomit limity těžby hnědého uhlí.
„CCS je stejně perspektivní nápad, jako vyvíjet airbagy pro Škodu 120. Čím více peněz a času budeme investovat do zoufalých pokusů udržet uhelnou energetiku při životě, tím méně nám jich samozřejmě zbude pro skutečně čisté a bezpečné alternativy,“ uvedl dnes vedoucí energetické a klimatické kampaně Greenpeace ČR Jan Rovenský.
Více než 85 neziskových organizací se do dnešního dne připojilo k výzvě Greenpeace, aby se CCS nestalo záminkou k budování nových uhelných elektráren. Výzvu podpořilo i devět neziskových organizací z České republiky (Hnutí DUHA – FOE ČR, Centrum pro dopravu a energetiku, Calla, Zelený kruh, Eurosolar.cz, Energy Information Service Brno, Děti Země, NESEHNUTÍ a Kořeny).
Other contacts:
Emily Rochonová, Climate & Energy Campaigner, Greenpeace International, tel: +016 072 421 828, e-mail: 
, (dnes na konferenci o CCS v americkém Pittsburghu, pozor na časový posun)
Andrew Kerr, Communication Project Manager, Greenpeace International. tel: +31 646 162 020
Jan Rovenský, vedoucí energetické a klimatické kampaně Greenpeace ČR, tel: +420 723 623 238, e-mail: 
(dnes celý den na akci v Brdech, s omezenou konektivitou)
Notes:
Plný text zprávy (44 stran) je v angličtině ke stažení zde:
http://www.greenpeace.org/international/press/reports/false-hope
(pro zajímavost – hned na první ilustrační fotografii zprávy je největší česká tepelná elektrárna Prunéřov).
Mezi hlavní závěry zprávy vycházející z recenzovaných (peer-reviewed) nezávislých vědeckých výzkumů patří, že:
1. CCS nemůže být k dispozici dostatečně rychle na to, aby pomohlo udržet probíhající změnu klimatu v bezpečných mezích