Dva radiační experti z Greenpeace přinesli čtyři radioaktivní vzorky ve dvou betonových kontejnerech odstíněných olovem před oba vchody do parlamentu na ulici Rue Wiertz. Desítky vyškolených dobrovolníků Greenpeace vymezili páskou oblast v okolí kontejnerů, a poté se v kruhu kolem nich připoutali, aby zajistili bezpečnost nákladu. Europoslanci a zaměstnanci při tom pozorovali, jak další dobrovolníci Greenpeace vyšplhali na 16 nedalekých vlajkových stožárů a vyvěsili transparent s nápisem „Jaderný odpad – žádné řešení“ pod vlajky těch zemí, jejichž jaderný program produkuje největší množství jaderného odpadu [1].
Čtyři vzorky radioaktivního odpadu byly získány z veřejně dostupných míst: pláže Sellafieldu ve Velké Británii, mořského dna u La Hague ve Francii, břehů belgické řeky Molse Nete a z nigerské vesnice Akokan, kde se nacházejí uranové doly [2]. Navzdory své nebezpečnosti nejsou tyto materiály při vypouštění či ponechání ve volném prostředí klasifikovány jako radioaktivní odpad, protože pocházejí z tzv. „autorizovaných emisí“ nebo z uranových dolů. Avšak jsou-li sesbírány a dány do kontejneru, jsou vzorky klasifikovány jako radioaktivní odpad a musí být po staletí pod kontrolou, dokud se nerozloží [3]. Ostatní jaderný odpad – vyhořelé jaderné palivo a odpad vzniklý např. odstavení jaderné elektrárny z provozu – je dokonce ještě nebezpečnější a musí být skladován po stovky tisíc let. Neexistuje žádný způsob zajištění tohoto odpadu na dlouhé časové období se zárukou bezpečnosti, a přitom jeho objem po celém světě roste.
Příští měsíc bude Evropský parlament projednávat evropskou směrnici o jaderném odpadu [4]. Nicméně dosavadní návrh vylučuje přesně ten typ radioaktivního odpadu, který Greenpeace dnes předložili, a bagatelizují obavy vědců, kteří tvrdí, že ukládat vysoce radioaktivní odpad hluboko do podzemí by mohlo být katastrofální [5].
Poradce Greenpeace pro oblast jaderné politiky EU Jan Haverkamp prohlásil: „Je to skandál, že odpad, který dnes přineslo Greenpeace, je vypouštěn do našich moří i řek, a akumuluje se v blízkosti míst, kde žijí lidé. Jaderný průmysl nemá ponětí, co dělat s tímto druhem odpadu, nemluvě o mnohem rizikovějším a dlouhodobě nebezpečném odpadu, který se také nestále hromadí. Jelikož velká většina pochází z energetiky, je jediným logickým krokem ustoupit od jaderné energie. EU již v minulosti rozhodla o (postupném) zákazu jiných nebezpečných látek, jako je například rtuť. Europoslanci musí zajistit, že s radioaktivním odpadem se nebude zacházet méně přísně. V současné podobě představuje navrhovaná směrnice lepší slohové cvičení z oboru PR, které má umést cestičku novým jaderným elektrárnám.“
Okamžitě po příjezdu se Greenpeace spojilo s parlamentní bezpečnostní službou a informovalo ji o akci i doručeném odpadu. Zároveň informovalo belgický národní úřad pro odpady, který je za nakládání s tímto druhem odpadu odpovědný.
Other contacts:
Kontakty:
Lezci z Francie, České republiky, Finska, Švédska, Španělska and Itálie můžou poskytnout rozhovor o netechnických záležitostech. Spojte se s Jackem Hunterem (viz níže).
Jan Haverkamp (holandsky, anglicky & německy) – poradce Greenpeace v oblasti jaderné politiky EU:
+32 (0)477 790416 (mobile), 
Anita Merkt (německy & italsky) – tiskový mluvčí Greenpeace Švýcarsko:
+32 (0)471 465617, 
Eloi Glorieux (francouzsky & holandsky) – vedoucí jaderné kampaně Greenpeace Belgie:
+32 (0)475 982093 (mobil), 
Jack Hunter – tiskový mluvčí Greenpeace EU:
+32 (0)2 274 1915, +32 (0)476 988584 (mobile), 
Stien Coessens – tiskový mluvčí Greenpeace Belgie:
+32 (0)2 274 0246, +32 (0)496 263191 (mobile), 
Notes:
[1] Greenpeace vyšplhali na vlajkové stožáry následujících zemí: Bulharsko, Belgie, Česká republika, Finsko, Francie, Německo, Maďarsko, Itálie, Litva, Nizozemsko, Rumunsko, Slovensko, Slovinsko, Španělsko, Švédsko a Velká Británie. Slogan „Jaderný odpad – neexistuje řešení“ byl v jednotlivých národních jazycích.
[2] Další informace o použitých vzorcích radioaktivního odpadu:
Písek (1,2 kg) z britského Sellafieldu, kontaminovaný odpadní vodou z nedalekého závodu na přepracování jaderného paliva. Vzorek obsahuje: americium-241 (11 670 Bq/kg) a cesium-137 (5 990 Bq/kg). Radioaktivita americia-241 je 11 krát vyšší než limit stanovený belgickými úřady pro radioaktivní odpad, který činí 1 000 Bq/kg. Závod na přepracování vyhořelého paliva, jenž vlastní britský Úřad pro odstavování jaderných zařízení – státní instituce – odebírá vyhořelé palivo z jaderných elektráren v Británii, Kanadě, Německu, Nizozemsku, Itálii, Španělsku, Švédsku, Švýcarsku a Japonsku. Extrahuje použitelný uran a plutonium a produkuje obrovské množství radioaktivního odpadu. Jeho část je vypouštěna do Irského moře, kde kontaminuje pobřeží, mořské dno, rostliny a ryby.
Zemina (300g) z okolí větracího otvoru dolu v nigerském Akokanu. Tento odpadní materiál pochází z uranového dolu francouzské společnosti Areva, která vyrábí jaderné palivo pro jaderné elektrárny po celém světě. Vzorek obsahuje: uran-238 (6 200 Bq/kg), radium-226 (6 700 Bq/kg) a olovo-210 (6 900 Bq/kg). Radioaktivita uranu 238 je 6 krát vyšší než belgický limit 1 000 Bq/kg. Oblast uranových dolů v Nigeru je průběžně znečišťována radioaktivním prachem, hlušinou a radonem z provozu dolu. Greenpeace nenalezlo pouze kontaminaci v blízkosti větrací šachty dolu, ale také v ulicích Akokanu a na automobilech obchodníků s kovovým šrotem. Více informací naleznete v AJ zde: www.greenpeace.org/international/en/publications/reports/Left-in-the-dust/
Kal (50g) z mořského dna poblíž zařízení na přepracování jaderného paliva v La Hague ve Francii. Tento kal je kontaminován přepracovávacím závodem, který vlastní francouzská firma Areva. Vzorek obsahuje: americium-241 (1 210 Bq/kg), cesium-137 (2 840 Bq/kg) a kobalt-60 (1 016 Bq/kg). Americium-241 přesahuje belgický limit 1 000 Bq/kg. La Hague přepracovává vyhořelé jaderné palivo z jaderných elektráren ve Francii, Německu, Nizozemsku, Švýcarsku, Španělsku, Belgii, Itálii a Japonsku. Extrahuje z něj použitelný uran a plutonium a přitom produkuje velké množství radioaktivního odpadu. Jeho část je vypouštěna do Lamanšského průlivu, kde zamořuje pobřeží, mořské dno, rostliny a ryby.
Zemina (1kg) z řeky Molse Nete poblíž Desselu v Belgii. Řeka Molse Nete je kontaminována továrnou na jaderné palivo FBFC a Belgonucléaire, továrnou pro nakládání s jaderným odpadem Belgoprocess a jaderným výzkumným střediskem SCK. Vzorek odpadu obsahuje: americium-241 (1 700 Bq/kg) a cesium-137 (1 800 Bq/kg). Radioaktivita americia-241 je nad belgickým limitem 1 000 Bq/kg. Největší podíl pochází z bývalého přepracovávacího závodu Eurochemie a ze spalovny odpadu Cilva. Kontaminace se prostřednictvím kalu rozšířila do řeky. Vybagrovaný kal se nachází na březích řeky a část se nachází rozptýlena na zemědělských plochách. Další odpad byl přesunut na neznámé místo, patrně za účelem rozptýlení na pole.
[3] Úřady budou zkoumat odpad, aby určily jeho radioaktivitu a dobu, po kterou by měl být uchován mimo životní prostředí, která může činit desetiletí až stovky tisíc let.
[4] V druhé polovině října by měl Evropský parlament dostat předlohu směrnice Euratom o jaderném odpadu předloženou Evropskou komisí. Podle smlouvy Euratom musí být veškerá evropská legislativa týkající se jaderné energetiky před schválením Evropskou radou projednána Evropským parlamentem, který má v tomto procesu poradní hlas.
[5] Více informací viz zprávu Dr. Helen Wallace, Rock Solid? A scientific review of geological disposal of high-level radioactive waste, London / Brussels (2010), of GeneWatch UK www.greenpeace.org/eu-unit/press-centre/reports/rock-solid-a-scientific-review