Oceány

Největší hrozby pro mořský svět:

Průmyslový rybolov

Gigantické lodě používající nejmodernější vybavení mohou rychle a přesně zjistit polohu rybích hejn. Tyto flotily průmyslových rybářů daleko překračují ekologické limity oceánů. Jakmile je nějaký druh větší ryby vyhuben, lovci se zaměří na následující menší druh – a tak dále. Jednoduše řečeno, rostoucí množství lidí soupeří o zmenšující se množství ryb a zhoršuje tím existující krizi světových oceánů.

Nezamýšlené důsledky průmyslového rybolovu

Moderní rybolovné techniky vedou k neuvěřitelnému plýtvání. V rybářských sítích na celém světě každoročně zahyne kolem 300 000 velryb, delfínů a sviňuch. Největší hrozbu pro naprostou většinu druhů představuje zapletení v sítích. Některé způsoby lovu navíc ničí spolu s úlovkem i jeho přirozené prostředí. Například hlubinné vlečné sítě (bottom trawling) likvidují hlubinné podmořské korálové pralesy a další křehké ekosystémy. V některých oblastech situace připomíná rozorání pole několikrát do roka.

Biologové odhadují, že v hlubinách moří se dosud ukrývá 500 000 až 5 000 000 vědecky neprozkoumaných druhů. Mnohé z nich jsou však vážně ohroženy destruktivními způsoby lovu. Na mořském dně se nacházejí mořské hory sahající do výšky zhruba 1 000 metrů nad okolní terén. Jde o jedinečná území vyznačující se bohatou biodiverzitou. Barevné pralesy jsou tvořeny chladnomilnými korály, pérovníky, parazity, gorgoniemi, mořskými pavouky a korýši, kteří připomínají humry. Některé ze zde se vyskytujících druhů lze nalézt pouze na jednom či dvou stanovištích. Hlubinné vlečné sítě je přitom mohou zlikvidovat dávno před tím, než se vůbec vědcům podaří je pojmenovat a popsat.

Nespravedlivý nadměrný rybolov

Když byly tradiční rybolovné oblasti na severu zničeny, rybářské flotily zamířily na jih – k břehům Afriky a do Pacifiku. Piráti ignorují pravidla rybolovu, loví bez povolení a nerespektují stanovené kvóty. Kradou ryby, které patří těm nejchudším státům světa, a brání jim tak v zajišťování potravinové bezpečnosti a obírají je i o nemalé finanční příjmy. Legálně lovící lodě pak poskytují zemím Afriky a Pacifiku pouze minimální příjmy.

Mnozí mořští biologové se domnívají, že hlavní hrozbu mořským ekosystémům dnes představuje nadměrný rybolov – ten se však nyní přesouvá ke břehům chudších zemí. Nic jiného jim ani nezbývá. Po takových událostech, jako bylo zhroucení lovu tresky na kanadském Newfoundlandu v roce 1992, jsme velmi blízko zničení populací této ryby i v Severním a Baltském moři.

Chov ryb

Akvakultura (chov ryb a korýšů) je často představována jako údajná budoucnost mořského potravinářského průmyslu. Je to nejrychleji rostoucí odvětví zemědělské výroby, zároveň je však akvakulturní průmysl zřejmě nejdestruktivnějším, nejneudržitelnějším a nejnespravedlivějším odvětvím rybolovného průmyslu na světě. Mýcení mangrovových lesů, ničení rybolovných oblastí, vraždění a zábor komunitních pozemků patří k běžně dokumentovaným událostem.

Chov lososa také není řešením – spotřebovává totiž na 1 kilogram vyprodukovaného masa zhruba 4 kilogramy masa divoce žijících ryb, u tuňáka je to pak dokonce 20 kg.

Globální změna klimatu

Oceán a jeho obyvatelé budou nevratně ovlivněni dopady globálních změn klimatu. Vědci tvrdí, že globální oteplování zvedne hladiny moří a změní mořské proudění. Tyto důsledky se teprve začínají projevovat. Celé druhy mořských živočichů a ryb jsou kvůli růstu teploty v ohrožení a nemohou jednoduše změnu podmínek přežít. Dochází například k umírání („blednutí“) korálových útesů.

Znečištění

Jiným významným dopadem lidské činnosti na mořské prostředí je znečištění. Ten nejviditelnější a nejznámější představují úniky ropy v důsledku havárií ropných tankerů. Ve skutečnosti jde pouze o pomyslný vrcholek ledovce, protože absolutně převažují jiné druhy a zdroje znečištění. Jde především o odpad z domácností, škodlivé látky z průmyslu, městské a průmyslové tekuté odpady, nehody, úniky, výbuchy, ukládání odpadu do moře, těžbu, zemědělská hnojiva a pesticidy, zdroje odpadního tepla a radioaktivní odpady.

Lov velryb

Nadměrný lov, švindlování, vyčerpání. Koloběh nenasytnosti, který stojí v pozadí globálního velrybářského průmyslu, přivádí velrybí populace jednu za druhou do propasti zapomnění. Ani po desetiletích ochrany dosud nevíme, zda se některé druhy vůbec mohou vzpamatovat. Statistika říká vše: Antarktická populace plejtváka obrovského čítá méně než jedno procento původního stavu, a to navzdory čtyřicetiletému úsilí ochranářů. Některé populace velryb se sice pomalu vzpamatovávají, jiné však nikoliv. Pouze jediný druh, východopacifický plejtvákovec šedý (Eschrichtius robustus), dosáhl původních počtů. Jeho západopacifický příbuzný se však se zhruba stovkou dosud žijících exemplářů nachází na pokraji úplného vyhubení. Velryby přitom již dávno neohrožuje pouze lov. Hrozby zahrnují důsledky dalších lidských aktivit: Globální změny klimatu, znečištění, nadměrný rybolov, poškození ozonosféry, používání silných sonarů vojenským námořnictvem a nárazy lodí. Průmyslový rybolov vede často k utonutí velryb zapletených do velkoplošných rybářských sítí. Vzhledem k celému spektru hrozeb Greenpeace důsledně odmítá jakékoliv pokusy o obnovení komerčního lovu podnikané na půdě Mezinárodní velrybářské komise (IWC)

Bráníme naše oceány

Je třeba, aby naše zacházení s oceány prošlo zásadní změnou. Znamená to, že musíme zajistit, aby lidské aktivity byly udržitelné a nevratně nepoškozovaly přírodní prostředí. Vlády by měly na 40 procentech celkové rozlohy oceánů zřídit mořské rezervace. Šlo by o území, kde by bylo zakázáno využívání jakýchkoliv živých i neživých zdrojů. Takové rezervace by ohroženým druhům poskytly klid potřebný k rozmnožování a k návratu na původní početní stavy. Malé okrajové části těchto území by mohly být využívány k udržitelnému rybolovu malého rozsahu a měly by o nich rozhodovat místní obyvatelé. Abychom i zítra mohli mít ryby na našem talíři, musíme již dnes prosadit trvale udržitelné metody lovu a chovu.