Dopady změn klimatu na světové oceány

Mořské proudy
Vody v mořích a oceánech jsou v neustálém pohybu – vzájemná přitažlivost Země a Měsíce způsobuje příliv a odliv, vítr pohání povrchové vody a vytváří vlnění, a odlišná hustota různých vodních mas (zapříčiněná jejich odlišnou teplotou a salinitou) pohání globální proudění mořských vod – tzv. globální pásovou cirkulaci. Mezi nejznámější mořské proudy patří Golfský proud, kterému vděčíme za relativně mírné podnebí v Evropě.

Kromě toho, že pásová cirkulace ovlivňuje podnebí v Evropě a funguje jako stabilizační prvek globálního klimatu, přináší z hlubin na povrch živiny a zvyšuje schopnost oceánů vstřebávat kysličník uhličitý.

Jaké změny k horšímu mohou nastat
Nedávné vědecké výzkumy přinesly v tomto ohledu velice znepokojivá zjištění. Nové studie například varují, že již byly objeveny náznaky a první důkazy o zpomalení globální pásové cirkulace nad hlubokomořským hřbetem mezi Skotskem a Grónskem. Přestože se zdá, že v průběhu několika posledních tisíciletí bylo globální proudění celkem ustálené, ledové vrty provedené v Grónsku i na Antarktidě naznačují, že v některých dobách byl tento režim naopak nestálý. V dávnější minulosti souvisely změny pásové cirkulace s náhlými změnami klimatu.

Snížení salinity, a tedy hustoty, oceánských vod, způsobené táním arktických ledovců (například ledového příkrovu Grónska), spolu se zvýšením množství srážek by mohlo zpomalit či zcela zastavit některé mořské proudy, nebo změnit jejich směr. Pokud by něco takového postihlo teplý Golfský proud, způsobilo by to výrazné ochlazení evropského podnebí (zejména na severu). Takové ochlazení by drasticky narušilo nejen evropské podnebí a zemědělství, ale také proudění a teplotu mořských vod na celém světě.

Zvýšení mořské hladiny
Podle klimatických modelů by v průběhu příštích sto let mohlo v důsledku vypouštění skleníkových plynů dojít ke zvýšení mořské hladiny o 9 až 88 centimetrů. Tento nárůst bude způsobem rovným dílem táním ledovců a tepelným rozpínáním oceánů (voda se při zvyšující teplotě rozpíná).

Ovšem i mírné zvýšení hladiny, které předpovídají některé modely, způsobí pohromu. Povede k častějším záplavám pobřežních oblastí a dopady mořských bouří budou znatelně ničivější. Slaná voda zamoří zásoby sladké vody, ale také zemědělské oblasti, pobřežní mokřady, bariérové ostrovy a ústí řek. Ovlivněny budou i některé nízko položené pobřežní sídla. Dále budou ohroženy různé zdroje, které jsou kriticky důležité pro ostrovní a pobřežní obyvatele, například pláže, zásoby pitné vody, rybí populace, korálové útesy a atoly, a přirozené prostředí divoce žijící fauny a planě rostoucí flóry.

Ledový příkrov západní Antarktidy
Ještě před čtyřmi lety byl ledový příkrov západní Antarktidy považován za stabilní. Nečekané tání v této oblasti však znamená, že vědci musí přehodnotit celou své dřívější domněnky.

V roce 2002 se ledový šelf Larsen B, o hmotnosti 500 miliard tun a rozloze dvakrát větší než Londýn a jeho okolí, rozpadl v době kratší než jeden měsíc. Tato událost sice nepřispěla ke zvyšování mořské hladiny, jelikož se tento šelf nacházel na moři, byla to však dramatická připomínka dopadů oteplování v této oblasti.

V roce 2005 publikovala Britská skupina pro průzkum Antarktidy (British Antarctic Survey) studii dokládající, že se rozloha 87 procent ledovců na Antarktickém poloostrově zmenšila v průběhu posledních 50 let. V průběhu posledních pěti let ledovce ustupují průměrnou rychlostí 50 metrů ročně.

Tání ledové pokrývky západní části Antarktidy by potenciálně mohlo přispět k navýšení mořské hladiny o dalších 6 metrů. Ačkoli třetí zpráva Mezivládního panelu pro klimatické změny (Intergovernmental Panel on Climate Change – IPCC) považuje pravděpodobnost této události za nízkou, nedávný výzkum přinesl nové důkazy o mohutných ztrátách ledu v této oblasti.

Celá ledová pokrývka Antarktidy obsahuje dostatek vody k tomu, aby její tání zvýšilo globální mořskou hladinu v průměru o 62 metrů.

Grónské ledovce
V červenci 2005 učinili vědci na palubě Greenpeace lodi Arctic Sunrise zarážející objev – našli důkazy, že ledovce v Grónsku tají nebývalou rychlostí. Je to další důkaz toho, že klimatické změny již nejsou kdesi na obzoru, ale zasahují do našich životů, což se doslova týká lidí, kteří žijí v pobřežních oblastech.

Podle nedávných měření je nejrychleji se pohybujícím ledovcem na světě ledovec Kangerlugssuaq, který se nachází na východním pobřeží Grónska – tato masa ledu se posunuje rychlostí 14 kilometrů ročně. Tato měření byla provedena s pomocí velmi přesných GPS přístrojů. Od roku 2001 navíc tento ledovec ustoupil o více než 5 kilometrů, přičemž v průběhu předchozích 40 let nezměnil svoji pozici.

Ledový příkrov Grónska obsahuje více než 6 procent světových zásob sladké vody a taje mnohem rychleji, než se dříve předpokládalo. Kdyby tato pokrývka zcela roztála, zvýšila by mořskou hladinu o téměř 7 metrů. I navýšení mořské hladiny o 1,5 metru by vedlo k zaplavení nízko položených částí měst, jako jsou New York, Amsterodam, Benátky či Bangladéš.

Alarmující ústup ledovce Kangerlugssuaq naznačuje, že celá ledová pokrývka Grónska možná taje mnohem rychleji, než se vědci dosud domnívali. Veškeré současné vědecké předpovědi globálního oteplování byly založeny na nižších rychlostech tání. Tyto nové poznatky nasvědčují, že hrozba globálního oteplení je mnohem větší a naléhavější, než se dosud zdálo.

Ztráta životního prostoru
Vyšší teploty mají dopad na potravní řetězec v mořských ekosystémech. Rostlinný plankton, který tvoří základ potravinového řetězce a je potravou pro malé korýše (včetně tzv. krillu), mimo jiné roste na spodních částech plovoucích ledových ker. Snížení rozlohy mořských ker proto zřejmě povede ke snížení množství krillu, který je potravou pro mnoho druhů živočichů, včetně majestátných velryb.

Nedávný výzkum navíc naznačuje, že k případům, kdy velryby a delfíni uvíznou na pobřeží, dochází častěji v horkém počasí. Také hrozí, že velryby kvůli tání a rozpadu ledových šelfů přijdou o klíčová pastviště v Jižním oceánu, který oblévá Antarktidu.

Vyšší teploty navíc přímým způsobem ohrožují mnoho druhů mořských živočichů – některé organismy zkrátka nedokáží přežít v teplejších vodách. U některých populací tučňáků v oblasti Antarktidy byly zaznamenány poklesy o 33 procent, které zřejmě zapříčinilo zmenšení velikosti jejich přirozeného životního prostoru.

Se zvyšujícími teplotami mořské vody pravděpodobně souvisí i vyšší výskyt nemocí u mořských živočichů.

Blednutí korálů

Blednutí (bělení) korálů je jev, který může vážně poškodit velké plochy korálových útesů. Koráli obsahují mikroskopické řasy, které jim poskytují výživu a kvůli kterým mají tak výrazné zbarvení. Kvůli zvyšujícím se teplotám mořských vod se koráli dostávají do stresových stavů, přičemž tyto řasy vypudí ze svých buněk a ztrácí svoji barvu. Pakliže nedojde k návratu řas do jejich organismů, koráli jednoduše vymírají.

K tomu, aby došlo k blednutí korálů, stačí jen zvýšení teploty o jeden stupeň Celsia. Teploty tropických vod se za posledních 100 let již zvýšily o jeden stupeň a podle současných předpokladů se budou nadále zvyšovat.

Tento problém již zasáhl například světoznámý australský bariérový útes, který se nachází poblíž státu Queensland. Při délce zhruba 2 000 kilometrů se jedná o největší korálový útes na světě.

V roce 2002 však tento útes zažil nejhorší případ bělení korálů, kdy bylo tímto jevem zasaženo více než 60 procent celého útesu. Pakliže se nepodaří zpomalit očekávanou rychlost klimatických změn, odumře během několika desetiletí většina útesu. Vymřou stovky druhů mořských organismů, které nemohou přežít bez ekosystému, jenž je vytvářen korálovými útesy.