Nadměrný rybolov

Ryby bez šance
Dnes je spíše pravidlem než výjimkou, že jsou rybářům zpřístupněna nová loviště dříve, než mohou být odhadnuty dopady rybolovu na daný mořský ekosystém. Současná regulační opatření rybolovu jsou navíc zoufale nedostačující.

Moderní rybolov, který se převážně provádí průmyslovými metodami, čerpá mořské zdroje rychleji, než se dokážou obnovit. Obří lodě používají nejnovější technologie, například sonary, k rychlému a přesnému vyhledávání velkých hejn ryb. Tyto lodě připomínají obří plovoucí továrny či konzervárny – jsou vybaveny linkami na zpracování a balení ryb, velkými mrazírnami a silnými motory, které ovládají zařízení na vytahování enormních sítí. Jednoduše řečeno: ryby nemají šanci.

Vyhlídky mořských ekosystémů nejsou růžové
Populace dravých ryb, které jsou klíčovým ukazatelem zdraví mořských ekosystémů, mizí děsivou rychlostí. Od 50. let minulého století, kdy byl zahájen průmyslový rybolov ve velkém, zmizelo až 90 procent velkých dravých ryb, například tresek, platýsů, tuňáků či mečounů, které patří mezi naše oblíbené lahůdky. Snižování populací těchto dravců, kteří se nacházejí na vrcholu potravinových řetězců, může způsobit změny v celých mořských ekosystémech. Ekonomicky významné druhy ryb například ustupují menším druhům ryb, které se živí planktonem. Někteří vědci se dokonce domnívají, že v průběhu tohoto století se na našich talířích místo ryb objeví produkty vyrobené z medúz, které se jako jediné budou v oceánech vyskytovat v dostatečném množství.

Tyto změny ohrožují nejen strukturu a fungování mořských ekosystémů, ale také živobytí lidí závislých na mořských zdrojích.

Krach rybolovu
Nadměrný rybolov a špatné hospodaření s mořskými zdroji již v minulosti vedly k dramatickým kolapsům rybolovného průmyslu. Například v roce 1992 zcela zkrachoval lov tresky ve vodách u kanadského Newfoundlandu, což vedlo ke ztrátám 40 000 pracovních míst. Zásoby tresky v Severním a Baltském moři dnes míří stejným směrem a nacházejí se těšně před naprostým kolapsem.

Místo toho, aby rybolovný průmysl hledal dlouhodobé řešení těchto problémů, obrací svou pozornost na nové zdroje v Tichomoří. To však v žádném případě není řešení. Politikové bohužel většinou stále ignorují vědce, kteří jim radí, jak nastolit trvale udržitelné hospodaření s mořskými zdroji.

Destruktivní rybářské metody

V oceánech se nachází 500 tisíc až 5 milionů dosud nepopsaných druhů fauny a flóry. Mnoho těchto organismů je však vážně ohroženo rybolovem pomocí sítí tažených po mořském dnu. Tato extrémně destruktivní metoda rybolovu se dnes užívá i pro lov ryb a jiných živočichů v mořských hlubinách, které jsou poslední skutečně neznámou oblastí Země.

Podmořské hory
Z hlubokomořských plání se do výšky tyčí obří podmořské hory. Ačkoli se to může zdát neuvěřitelné, nejdelší pohoří na Zemi se nenachází na souši, ale v mořských hlubinách – Středoatlantský hřbet, který od Severního ledového oceánu protíná celou délku Atlantiku, je delší než Himálaj, Andy a Skalisté hory dohromady!

Vrcholy podmořských hor jsou místa s jedinečně bohatou a rozmanitou faunou. Nacházejí se zde společenství obřích korálů, měkkých pérovníků, lilijic, mořských hub, hvězdic, mlžů a různých korýšů. Mnoho těchto organismů se nevyskytuje v jiných biotopech a některé druhy se dokonce vyskytují pouze na jedné či na několika podmořských horách.

Největší hrozba – bottom trawling
Rybářský průmysl bohužel ví o bohatých úlovcích, které se nacházejí v mořských hlubinách. Poté, co byla téměř vyčerpána loviště v mělčích vodách, se průmyslové rybářské flotily stále častěji s tažnými sítěmi (bottom trawling) vydávají na lov do hlubokých vod.

Užívání tažných sítí doslova rozorává mořské dno. Obří sítě velikosti fotbalového hřiště jsou zatížené ocelovou konstrukcí, která se po dnu pohybuje pomocí kol a ničí vše, co jí stojí v cestě. Je to horší než jít do lesa na borůvky s buldozerem. Bezpečně přitom víme, že se hlubokomořské organismy z takového plundrování vzpamatovávají velice pomalu – obnova těchto ekosystémů trvá desítky až stovky let, pokud se vůbec vzpamatují.

Bude-li tato praxe pokračovat, zničíme mnoho hlubokomořských druhů dříve, než je objevíme. Takové počínání je srovnatelné s tím, že bychom vyhodili Mars do povětří dřív, než na něj dolétnou průzkumné sondy.

Rybolovné techniky (Aj): http://www.greenpeace.org/international/en/campaigns/oceans/seafood/understanding-the-problem/fisheries-problems-today/

Bycatch – nechtěné úlovky

V sítích a na háčcích rybářů často kromě lovených druhů mořských živočichů hynou i jiné nežádané druhy (jedná se o tzv. vedlejší úlovky, anglicky „bycatch“). Většinou jsou tito mrtví či zranění živočichové jednoduše hozeni zpět do moře. Například při lovu krevet pomocí sítí tažených po mořském dnu se rybáři někdy zbavují až 90 procent celkového úlovku. V jiných odvětvích rybářského průmyslu dochází k úmrtí obrovských počtů mořských ptáků, karet a delfínů.

Existují různé odhady rozsahu tohoto problému. Podle nejnovějších studií je zhruba 8 procent celkového globálního úlovku mořských živočichů vyhozeno zpět do moře. Předchozí studie však naznačovaly, že se rybáři v globálním měřítku zbavují až čtvrtiny svého úlovku. Nikdo vlastně neví, kolik mořských organismů při rybolovu zcela zbytečně zahyne.

V některých částech světa je však problém nechtěného úmrtí mořských savců, ptáků, karet, žraloků a mnoha jiných živočichů zcela zřetelný. Podle různých odhadů se rybáři každoročně zbavují 6,8 až 27 milionů tun mořských živočichů. Toto číslo zahrnuje nejen nežádané druhy mořských živočichů, ale také například příliš malé jedince lovených ryb. Nejistoty spojené s odhadováním množství vedlejších úlovků jsou samy o sobě palčivým problémem.

Nechtěná úmrtnost mořských živočichů je v některých oblastech tak vysoká, že zřejmě dochází k narušení struktury a fungování mořských systémů na úrovni celých populací jednotlivých druhů, společenství různých živočichů i celých ekosystémů. Bycatch je obecně považován za jeden z největších problémů, pokud hovoříme o dopadech průmyslového rybolovu na životní prostředí.

Oběti
U různých metod rybolovu se vedlejšími úlovky stávají různé druhy živočichů: v rybářských sítích často utonou delfíni a velryby, háčky na udicích dlouhých vlasců se stávají osudné pro mořské ptáky a lov pomocí sítí tažených po mořském dnu drasticky decimuje celé mořské ekosystémy.

Podle některých odhadů je každoročně vyhozeno zpět do moře neuvěřitelných 100 milionů mrtvých a smrtelně zraněných žraloků a rejnoků. Velké počty žraloků jsou například usmrceny při lovu tuňáků, který měl v minulosti za následek vysokou úmrtnost delfínů. Odhaduje se také, že v rybářských sítích každoročně utone zhruba 300 000 kytovců (delfínů a velryb).

Zhruba 100 000 albatrosů každoročně zahyne při lovu pomocí dlouhých vlasců na otevřeném moři. Mořští ptáci se potápějí pro návnady umístěné na háčcích, spolu s návnadou spolknou i háček a pod vodou utonou.

Lov pomocí sítí tažených po mořském dnu je destruktivní metoda rybolovu, která v mnohém připomíná povrchovou těžbu nerostných surovin. Kromě žádaných druhů živočichů v těchto sítích končí velké množství jiných organismů, například hvězdice a mořské houby. Jeden jediný „přejezd“ takovéto sítě po mořském dnu může zničit až 20 procent fauny a flóry, která se na něm vyskytuje. Nejhorší výsledky vykazuje výše zmíněný lov krevet: více než 80 procent úlovku může být složeno z jiných druhů, než jsou krevety.

Technologie
Existuje řada technologických řešení, která mohou snížit počet vedlejších úlovků. V některých oblastech se pro lov krevet používají sítě, které mají důmyslné zařízení zabraňující mořským karetám, aby se v nich chytily (anglicky „turtle exclusion devices“). V případě průmyslového rybolovu pomocí dlouhých vlasců je možné snížit úmrtí mořských ptáků změnou způsobu umísťování návnad na ryby či zavedením zařízení, které ptáky odstrašují. Jiné mechanismy byly vynalezeny pro snížení úmrtí kytovců. Na sítě lze například umístit zařízení, která vydávají zvuky odrazující delfíny (anglicky „pingers“). Tato zařízení však nejsou příliš spolehlivá. Dalším řešením, které bylo použito pro snížení úmrtí kytovců, jsou úniková dvířka (jedná se o stahovací kovovou mřížku, která kytovce donutí plavat k mořské hladině a následně ven ze sítě).

I když tato zařízení sehrávají svoji roli při ochraně mořských živočichů, celkový problém vedlejších úlovků neřeší. Vyžadují totiž neustálé monitorování spolu s vyhodnocováním účinnosti a možných negativních dopadů na mořský život. Jejich použití je proto reálné pouze v oblastech, kde existuje dobře rozvinuté hospodaření s mořskými zdroji a organizovaný dohled.

V globálním měřítku je zřejmě jediným účinným krokem omezení některých metod rybolovu. Nejlepší řešení spočívá ve vytvoření sítě mořských rezervací. Nicméně v případě stěhovavých živočichů, jako jsou ptáci a kytovci, je jediným řešením zastavit užívání nejvíce destruktivních metod rybolovu.

Ilegální – pirátský rybolov

Nosí zbraně, na hlavách mají kukly, brázdí světové oceány a okrádají chudé lidi o potravu. Novodobí piráti však mají pramálo společného s romantikou hollywoodských korzárů. Dopad nelegálního rybolovu, který má hodnotu několika miliard USD, je však mnohdy pro chudé obyvatele planety až příliš trpkou realitou.

Pirátský rybolov je rozšířený termín, který se pro nelegální rybolov ujal. Podle definice OSN se jedná o nelegální, nenahlášený a neregulovaný rybolov (IUU – illegal, unreported and unregulated fishing). Pirátské rybářské lodě nerespektují žádná pravidla, plundrují a drancují oceány a berou živobytí a mořské zdroje nejchudším lidem na světě. Podle našich odhadů brázdilo v roce 2001 vody oceánů nejméně 1 300 pirátských rybářských lodí.

Oceány okrádají o ryby, lidi o budoucnost
Pytláci okrádají ostrovní a pobřežní komunity v Tichomoří a západní Africe o ryby a mořské plody, které zpeněží v Evropě a Asii za miliony USD. Podle odhadů OSN tak Guinea přichází o 100 milionů USD ročně. 

Jak se stát pirátem
Hollywoodské piráty poznáte snadno – ze stožáru jim vlaje pirátská vlajka s lebkou a zkříženými hnáty. Skuteční piráti však svou identitu i původ skrývají, nedbají na pravidla a zákony a často plují pod krycími vlajkami poskytnutými zeměmi, které se jich na nic neptají. Krycí vlajky mohou být zakoupeny přes internet již za pouhých 500 USD od států jako Malta, Panama, Belize, Honduras či Svatý Vincenc a Grenadiny. V poslední době s krycími vlajkami obchoduje například i vnitrozemské Mongolsko.

Policie OSN?
Vlády všech zemí světa by měly činit vše pro to, aby chytily a potrestaly pytláky a ty, kdo obchodují s nelegálně získaným zbožím. Místo toho však nedostatečně kontrolují náklady a doklady rybářů, kteří vplouvají do jejich přístavů. Tyto povinnosti přitom vyplývají z řady mezinárodních závazků. Úlovky se navíc často předávají přímo na otevřeném moři velkým nákladním či zpracovatelským lodím s chlazenými úložnými prostory. Zde jsou smíchány s legálně chycenými rybami a posléze „legalizovány“ na trzích v přístavech, jako Las Palmas na ostrově Gran Canaria a Suva na ostrově Fidži.

Pytlácké flotily přitom plundrují zejména vody náležející státům, které mají nejméně prostředků k hlídání svých vod a prosazování platných zákonů. Skutečné vlastníky lodí není snadné zjistit. Pytláci mají své zázemí ve více než 80 zemích, včetně zemí Evropské unie.

Ničení životního prostředí
Pirátský rybolov dovršuje zkázu, kterou již napáchal legální rybolovný průmysl. Jelikož pytláci obvykle loví ve vodách, které nejsou účinně hlídány bezpečnostními složkami, často užívají velice destruktivní metody rybolovu.

Rok co rok například rybářské lodě plundrují populace tuňáků ve vodách kolem Tanzanie, Somálska či Tuvalu. Používají obří sítě, do kterých chytají celá hejna tuňáků, včetně mladých jedinců, na nichž závisí budoucnost zdravých populací. Mnoho mrtvých ryb, které nejsou vhodné pro prodej na trhu, je vyhozeno zpět do moře.

Značné nebezpečí pro mořské živočichy přináší rybolov pomocí dlouhých vlasců, na nichž jsou uvázány udice. Kromě žádaného druhu ryb se na háčky chytí mnoho dalších živočichů, např. statisíce mořských ptáků. Skutečný extrém v plýtvání s mořskými zdroji představuje lov krevet. Aby rybáři naplnili pár bedýnek krevetami, občas vyhodí do moře doslova tuny jiných, nežádaných živočichů. Při lovu tropických krevet jsou za každé kilo ulovených krevet vyhozeny do moře tři kila jiných, většinou už mrtvých tvorů. Ačkoli krevety zaujímají jen 3 až 4 procenta celkového světového úlovku mořských živočichů, jejich lov je zodpovědný za 27 procent zbytečné destrukce mořského života.

Piráti patří minulosti
Mořské pytláky lze zastavit. Vlády mohou zakázat vydávání krycích vlajek a odmítnout rybářům, kteří porušují pravidla, a společnostem, které s nimi obchodují, vstup do svých přístavů. Potřebujeme vytvořit politickou vůli k tomu, aby vlády vytvořily a prosazovaly účinné me

V rámci boje proti nelegálnímu rybolovu spojilo Greenpeace síly s organizací Environmental Justice Foundation. Společně odhalují aktivity pirátských rybářských flotil, které bez povolení decimují zásoby ryb na celém světě. Společně žádáme, aby jednotlivé země nepovolily těmto pytlákům vstup do svých přístavů, znemožnily jim prodej zboží na trzích a potrestaly společnosti, které s nimi spolupracují.

Černá listina rybářských společností
http://www.greenpeace.org/international/en/campaigns/oceans/pirate-fishing/Blacklist1/