Zoborožci (čeleď Bucerotidae)
V Indonésii žije asi 15 druhů těchto zajímavých ptáků velikosti holuba až krocana. Jsou známí pro svůj atypický zobák, který, jak již jejich rodové jméno napovídá, bývá doplněn o nejrůznější výrůstky. Ač se může na první pohled zdát, že jim takto velká struktura musí ztěžovat let, zobák je vyplněný vzduchovými komůrkami, a tedy velmi lehký. Stejně tak i kosti jsou jako u jiných ptáků vyplněny vzduchem, který mohou zoborožci mít navíc i pod
kůží. Ačkoliv velmi dobře plachtí, při letu jsou těžkopádní a na zemi se pohybují krátkými poskoky. Jsou zajímaví svými hnízdními strategiemi. Většina druhů snáší vejce v dutinách pralesních stromů, ale u některých samec samici doslova zazdí v dutině pomocí zvláštní hmoty. Uprostřed ponechá jen malý otvor, kterým může prostrčit zobák, aby mohl samici krmit po celou dobu hnízdění až do vylétnutí mláďat. To samec zobákem příčku rozbourá a všichni odlétnou. Jiné druhy ponechávají zazděná pouze mláďata. Živí se rostlinnou i živočišnou potravou, v oblibě mají semena a plody rostlin. Působí díky tomu jako klíčoví rozšiřovatelé semen některých druhů pralesních stromů. V Indonésii mají zoborožci i důležitou kulturní roli a abstraktní zobrazení jejich zobáků lze nalézt v tvorbě domorodého obyvatelstva (např. u Dajáků). Jsou také oblíbenými domácími mazlíčky.
Rajky (čeleď Paradisaeidae)
Jsou proslulé svým úchvatným vzhledem výjimečným v celé ptačí říši. Většina druhů je zbarvena výraznými žlutými, modrými, zelenými a šarlatovými barvami. Samci mají často výrazně prodloužená pera, některé druhy se mohou chlubit velkými chocholy nebo pestrými hrudními štíty a hlavovými vějíři. Samci tyto výrazné barvy a struktury využívají při dvoření se samičkám. Při námluvách předvádějí tance, postoje a další rituály, které mohou trvat i několik hodin a zabírat velkou část samcova dne. Areál těchto nádherných „ptáků z ráje“ (angl. Birds-of-paradise) je omezen na ostrov Nová Guinea, severovýchodní pobřeží Austrálie a přilehlé ostrovy. Nejvíce druhů obývá tropické deštné pralesy, ale řada jich žije v horských lesích, některé v pobřežních mangrovech nebo v savanách. Po většinu roku žijí samotářsky. V 19. a 20. století byly rajky masově vybíjeny a jejich kožky se dovážely do Evropy jako ozdoby šatů a klobouků místní smetánky. Jelikož domorodci kožkám uřezávaly nohy, v civilizovaném světě se mělo za to, že tito ptáci nohy vůbec nemají, a díky tomu vznikaly nejrůznější báje o těchto přízračných stvořeních. Poté co jejich počty drasticky poklesly, byl lov rajek ve 20. letech 20. století oficiálně zakázán, nicméně dosud k němu dochází.
Zajímavostí je, že po rajkách byly pojmenovány pestrobarevné jihoafrické rostliny strelície (Strelitzia reginae) – anglicky taktéž bird-of-paradise, a to proto, že prý připomínají rajky v letu.
Salangany (rod Aerodramus)
Zhruba 12 cm velcí ptáci patří do řádu svišťounů a čeledi rorýsovitých. Jedná se tedy o příbuzné našich rorýsů, ale také amerických kolibříků. Žijí koloniálním způsobem života v jeskyních jihovýchodní Asie. Jeskynnímu (pro ptáky poměrně neobvyklému) způsobu života se salangany dobře přizpůsobily – vyvinula se u nich echolokace, tedy orientace ve tmě pomocí vnímání odrazu ultrazvuku jako mají i netopýři. Salangany nejsou ohroženým druhem, nicméně jsou poměrně známé i v našich zeměpisných šířkách, a to především pro jejich hnízda tvořená převážně jejich vlastními slinami, která místní lidé sbírají a připravují z nich speciální polévku.