Orangutan

Stránka - 27 srpna, 2013
Orangutani jsou velcí lidoopi taxonomicky náležející do čeledi primátů (Hominidae). Existují dva odlišné druhy: orangutan bornejský (Pongo pygmeus) na ostrově Borneo a orangutan sumaterský (Pongo abelii) na ostrově Sumatra. Kdysi byli orangutani rozšířeni po celé jihovýchodní Asii až po jižní Čínu, ale po poslední době ledové (zhruba před 12 tisíci lety) se již vyskytují právě jen na Borneu a v severní části Sumatry. Obývají především tropické rašelinné a smíšené lesy v nadmořských výškách do 1000 m.

Orangutani jsou největší stromoví živočichové na světě. V korunách stromů tráví obvykle více než 95% života. Pro svůj život ve větvích jsou dokonale přizpůsobeni - mají ze všech lidoopů nejkratší dolní a nejdelší horní končetiny, které jim spolu s protistojnými palci a nezvykle pohyblivými klouby umožňují perfektní koordinaci pohybů. Patří také mezi primáty s nejvýraznější pohlavní dvojtvárností, neboť samci jsou mnohem větší než samice - dospělí samci mohou vážit až 130 kilogramů, zatímco samice nedosahují ani poloviny této hmotnosti. Samci dorůstají do výšky 1,5 m a rozpětí jejich horních končetin může být až 2,5 m. Existují i dva odlišné typy samců v závislosti na jejich dominanci - ti dominantní jsou větší a vyznačují se výraznými kožními laloky na lících a pod bradou. Orangutani se na první pohled od ostatních lidoopů liší svým zbarvením - na rozdíl od černé srsti většiny lidoopů hraje jejich srst oranžovými odstíny.

Živí se především zralými plody, mladými listy, kůrou, květy, hmyzem, medem a výhonky rostlin. Jejich oblíbenou pochoutkou je ovoce stromu durian, které je typické velmi silným pachem a neobvyklou, sladko-slanou chutí. Jelikož orangutani semena tohoto ovoce nejedí, ale odhazují, jsou hlavními šiřiteli tohoto stromu. Na Sumatře orangutani dokonce příležitostně jedí drobné savce, které vybírají ze stromových dutin.

Orangutani patří kvůli svému pozvolnému růstu, dospívání a pohlavní zralosti mezi savce s nejpomalejším vývojem. Samci jsou schopni reprodukce až od dvacátého (na Borneu) či třicátého (na Sumatře) roku života, samice mohou mít první mládě až od svých 15 či 16 let. Březost trvá asi 8 a půl měsíce a obvykle se rodí pouze jedno mládě, vážící okolo 1,5 kg. To zůstává s matkou až do doby jeho pozdní puberty, přičemž během prvních pěti let života se od matky nehne ani na krok a až do 8 let může být kojeno. Období dětství a závislosti na matce je mezi všemi lidoopy a živočichy obecně právě u orangutanů nejdelší. Podle vědců si během této doby musí mladí orangutani osvojit velké množství informací a dovedností pro svůj pozdější samostatný život. Mnohdy se totiž jedná o používání poměrně sofistikovaných metod a nástrojů, které jsou předávány z generace na generaci.

Orangutani si vyrábějí prosté nástroje na drbání, používají bohatě olistěné větve, pomocí nichž se chrání proti dešti a slunci, a někdy se dokonce přikrývají velkými listy a využívají je jako ponča. Podle mnohých také používají větve jako nástroj na lov hmyzu, sběr medu, ochranu proti bodavému hmyzu a k přitahování větví či ovoce, na které nedosáhnou. Na Sumatře používají divoce žijící orangutani nástroje k získávání semen z plodů s pevnou slupkou, jedinci chovaní v zajetí se naučili používat k jejich štípání „sekyrku“ vytvořenou z kamene.

Orangutani si také skoro každou noc staví nové hnízdo z větví umístěné v korunách stromů vysoko nad zemí, někdy si budují hnízdo i na odpočinek uprostřed dne. Příležitostně však mohou znovu použít staré, na které pak přidají nové větve.

Dříve byli tito velcí a pomalí živočichové oblíbeným a snadným terčem lovců, ale dnes je pro orangutany hlavní hrozbou ztráta životního prostředí. Za poslední dvě dekády bylo zničeno 80 procent přirozeného prostředí orangutanů. Vinu za to nese nelegální těžba dřeva, zlata a přeměna pralesů na zemědělskou půdu, převážně pak na plantáže palmy olejné. Orangutani jsou na ztrátu životního prostředí krajně citliví, a to především v důsledku svého pomalého rozmnožování.
Podle odhadů byla v letech 1997 a 1998 třetina těchto zvířat zabita během lesních požárů, které se šířily napříč Indonésií.

Navíc jsou orangutani, kteří zavítají do vesnic a na palmové plantáže, stále zabíjeni jako škůdci nebo odchytáváni a prodáváni na černém trhu jako domácí mazlíčci.