Stránka - 27 srpna, 2013
Slon indický (Elephas maximus) je menší příbuzný afrického slona. Na rozdíl od něho má však menší uši, výrazné čelo, chobot jen s jedním prstíkem a zaoblenější hřbet. Vyskytuje se na území jižní a jihovýchodní Asie.
V Indonésii se vyskytuje jeden až dva poddruhy slonů, podle toho, jaký status přisoudíme trpasličímu slonovi na Borneu.
Slon sumaterský (Elephas maximus sumatranus)
Jedná se o nejmenšíh
o (2,6 m v kohoutku) a nejsvětleji zbarveného asijského slona. Samci mají kly dlouhé, ovšem samice je mohou mít tak malé, že zůstávají skryté pod horním rtem. V zajetí se mohou dožívat až 70 let. Na rozdíl od kontinentálních slonů mají kromě menší velikosti i pár žeber navíc a větší uši, což spolu s výsledky genetických analýz naznačuje, že by se mohlo jednat o samostatný druh.
Tito sloni žijí v nížinných pralesích v blízkosti řek a místy také v kopcovitých pralesních oblastech, kde se živí rozmanitou rostlinnou potravou, jako je bambus, výhonky, listy a banány, které dokáže za jeden den spořádat až 200 kg.
Ačkoliv byli sloni sumaterští dříve rozšířeni v hojných počtech, dnes tam posledních 2 400 – 2 800 jedinců přežívá v mnoha ostrůvkovitých populacích. Za posledních 25 let bylo zničeno 70 % jejich přirozené prostředí.
Slon indický bornejský (Elephas maximus borneensis)
Původ bornejského slona je stále záhadou. Některými je považován za poddruh slona indického, zároveň však existují hypotézy, že jsou to ve skutečnosti zdivočelí domestikovaní sloni, kteří sem byli dovezeni někdy v 16. - 19. století. Další teorie hovoří o tom, že se jedná o slony jávské, kteří již jinde vyhynuli. Populace slonů se vyskytuje pouze v severovýchodní části Bornea, v oblasti rozpínající se z východního a centrálního Sabahu (malajská část Bornea) až na východní Kalimantan (tj. indonéská část Bornea), kde přežívá zhruba 1 500 jedinců.
Samci dorůstají do výšky maximálně 2,5 m. Jsou typičtí svým roztomilým, jakoby „mláděcím“ obličejem, většíma ušima a dlouhým ocasem, který může sahat až na zem. Na rozdíl od jiných asijských slonů mají mírnější povahu a nejsou agresivní.
Největšími hrozbami jsou pro ně ztráta přirozeného prostředí, pytláctví a vzrůstající konflikty s lidmi kvůli střetům poblíž zemědělské půdy, v jejichž důsledku jsou sloni často zabíjeni nebo odchytáváni do zajetí.
