Evropská chemická politika REACH

Výrazným a úspěšným milníkem v naší kampani proti toxickému znečištění bylo přijetí nařízení EU známého pod zkratkou REACH*. Do REACH se podařilo prosadit dlouhodobé požadavky Greenpeace v oblasti nakládání s chemickými látkami, a přestože bylo konečné znění nařízení ovlivněno agresivním lobbingem chemického průmyslu, řadu zásadních bodů se podařilo uhájit.

• Chemický průmysl bude muset prokazovat, že jeho produkty jsou bezpečné, a ne stát a státní orgány složitě a zdlouhavě dokazovat škodlivost jednotlivých látek na náklady daňových poplatníků, jak tomu bylo doposud.
• REACH poskytuje spotřebitelům právo vědět, jaké nebezpečné látky jsou ve výrobcích, které si kupují, a ukládá proto prodejcům a výrobcům na požádání (ve lhůtě 45 dnů) sdělit, jaké nebezpečné látky daný produkt obsahuje. Ke stažení zde:

• Díky REACH se zpětně prozkoumají desetitisíce chemických látek, o jejichž vlastnostech nejsou dostatečné informace.
• Nejvíce nebezpečné látky projdou přísným procesem „autorizace“ a budou povinně nahrazeny bezpečnějšími alternativami, pokud jsou dostupné.

REACH má ale řadu mezer, které umožní firmám dovážet, vyrábět a používat mnoho rizikových látek.

• Některé nebezpečné látky bude možno používat i v případě, že k nim existuje bezpečnější alternativa. Chemická lobby prosadila, že mohou být tzv. „adekvátně kontrolovány“ a že existuje „bezpečné množství“, jež můžeme v těle mít, aniž by to jakkoliv poškodilo naše zdraví. Systém „adekvátní kontroly“ je však ze své podstaty špatný, protože nebere vůbec v úvahu neznámé účinky kombinace různých látek, např. na hormonální funkce či na vývoj dítěte v nejranějších fázích života. Navíc pojem „bezpečné množství“ je velice otevřený subjektivní interpretaci, neboť závisí hned na několika faktorech (druh testů, zvolené podmínky, organismus, který je látce vystaven, časové intervaly vystavení).
• REACH pokrývá pouze přibližně 30 000 z více než 100 000 známých chemických látek. Navíc u více než poloviny z nich nebudou muset výrobci zjišťovat, zda je látka akutně toxická, či zda se rozkládá v životním prostředí. Firmy rovněž nebudou muset k těmto látkám dodat tzv. chemickou bezpečnostní zprávu, která má obsahovat analýzu vlivu látky na zdraví a životní prostředí, stejně jako údaje o tom, jak se látka v prostředí rozkládá či akumuluje.

• Polymery byly z registrace vyloučeny úplně. Mezi polymery přitom patří například nonylfenol ethoxylát, látka, která se rozkládá v životním prostředí, narušuje hormonální systém a způsobuje změnu pohlaví u ryb.
• Rozhodnutí, zda látky narušující endokrinní soustavu budou zařazeny mezi „vysoce rizikové látky“ – které by byly autorizovány pouze v případě, že socioekonomické přínosy ospravedlňují jejich používání a neexistují k nim alternativy – bylo odloženo o šest let.
• Průmyslová lobby získala významné ústupky v oblasti důvěrnosti informací. Podniky budou moci utajit plné složení chemických látek, jejich použití, množství a informaci, od koho látky kupují a komu je prodávají.

REACH – promarněná šance pro eliminaci hormonálních disruptorů?
To, jak nařízení REACH naložilo s látkami narušujícími hormonální systém endokrinními disruptory – EDCs, je jedním z výrazných ústupků tlaku chemického průmyslu. EDCs byly krůček od zařazení mezi látky, které budou procházet principem autorizace a povinné náhrady v případě existence bezpečnějších alternativ, tak jak to bylo navrhnuto Evropskou radou a silně podporováno různými politickými skupinami na půdě Evropského parlamentu. Doslova v předvečer přijetí nařízení REACH bylo po bouřlivých debatách mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí odloženo rozhodnutí o zařazení endokrinních disruptorů pod přísnější proces kontroly – autorizace, včetně možnosti jejich povinné náhrady v případě existence bezpečnějších alternativ až na rok 2013. Není třeba dodávat, že toto rozhodnutí vřele uvítali především zástupci chemického průmyslu. Pro Greenpeace a další nevládní organizace bude klíčové, aby společně s vědeckou komunitou vytvořily na základě dostupných vědeckých důkazů patřičný tlak na politiky a endokrinní disruptory byly místo tzv. „adekvátní kontroly“ povinně nahrazovány bezpečnějšími látkami vždy, když jsou dostupné. Greenpeace proto pokračuje v započaté práci. Nemíníme čekat až do roku 2013 a rozhodli jsme se zahájit kampaň věnovanou endokrinním disruptorům a bisfenolu A již teď.

*REACH – Registration, Evaluation, Authorisation and Restriction of Chemicals (Registrace, vyhodnocení, povolování a zákaz chemických látek)