Voda

Řada chemických látek, která vzniká při průmyslové výrobě, má velmi nebezpečné vlastnosti. Jsou nejen toxické, karcinogenní nebo mutagenní, ale díky své perzistenci a schopnosti bioakumulace přetrvávají dlouhá desetiletí v přírodě, kde se hromadí v potravním řetězci. Tyto látky můžou navíc cestovat na obrovské vzdálenosti a ohrožovat životní prostředí i zdraví lidí daleko od místa jejich vzniku.

Mohou být vyráběny záměrně nebo vznikají neúmyslně, ale téměř nikdy se nevyskytují přirozeně. Nedaří se je udržet pod kontrolou, unikají během výrobního procesu, uvolňují se z výrobků a odpadu nebo jsou přímo vypouštěny do přírody, kde nejčastěji skončí právě ve vodním prostředí. Ani čističky odpadních vod, ani žádná jiná tzv. end of pipe solution (opatření na konci trubky) tento problém nevyřeší, pouze ho přenesou na jinou složku přírody nebo odsunou do budoucnosti. Jakmile se tyto látky uvolní do prostředí, jejich likvidace je velmi obtížná a nákladná. Nevyčíslitelné jsou i škody na lidském zdraví a životním prostředí způsobené dlouhodobým působením nebezpečných látek. Jediným skutečným řešením je nahrazení nebezpečných látek bezpečnějšími alternativami, vždy když je to možné. Tento princip „substituce“ je zakotven i v evropské legislativě známé pod zkratkou REACH.

Pro ochranu vodního prostředí je důležitá Rámcová směrnice o vodách, která si klade za cíl do dvaceti let odstranit z vodního prostředí nejnebezpečnější chemikálie, tzv. prioritní nebezpečné látky. Bohužel implementace těchto principů je nejen v České republice, ale i v dalších členských státech nedostatečná, především díky silnému tlaku průmyslové lobby. Jako příklad lze uvést jednotlivé Plány oblastí povodí, které podle výše zmíněné směrnice mají obsahovat konkrétní navrhovaná opatření na snížení/eliminaci znečištění konkrétními prioritními nebezpečnými látkami. Jak dokazuje studie Greenpeace, nic takového tam nenajdete.

Přestože se od roku 1989 výrazně zlepšila kvalita povrchových vod, jsme ještě daleko od stavu, který lze považovat za uspokojivý. Problematické jsou především toky s menší vodnatostí a vysokou kumulací zdrojů znečištění (Bílina, Mandava, dolní tok Odry, Chomutovka, Litavka). Proto se Greenpeace snaží na jedné straně donutit průmyslové podniky, aby se přeorientovaly na čistou výrobu a nahradily ty nejvíce nebezpečné látky bezpečnějšími, a zároveň přimět politiky a státní orgány, aby řádně a včas naplňovali cíle pro ochranu vodních ekosystémů, stanovené například Rámcovou směrnicí o vodách a dalšími evropskými nebo mezinárodními dohodami.

DETOX TOUR 2011
Stránka DETOX tour
Co nám řekly výsledky vzorků z DETOX Tour 2011
Fotografie z DETOX tour 2011

Nejnovější aktualizace