Jedenáct DETOX chemikálií

Stránka - 22 srpna, 2011
Cílem kampaně DETOX je očistit textilní průmysl od nebezpečných látek. Zaměřujeme se především na 11 skupin chemických látek, které se hojně používají při výrobě textilu v zemích jako je Čína, Indonésie a Mexiko. Unikají při výrobě i z výrobků a atmosférou nebo prostřednictvím vodního koloběhu se přenášejí po celé planetě. Přes potravu, vzduch a pitnou vodu se mohou chemikálie z textilní produkce dostat i do lidského organismu.

Toxický kruh oblečení

 

1. Alkylfenoly a jejich ethoxyláty: Mezi běžně používané sloučeniny alkylfenolů patří nonylfenoly (NPs) a oktylfenoly (OPs) a jejich ethoxyláty, především nonylfenolethoxylát. NPs jsou široce využívány v textilním průmyslu při barvících a čistících procesech. Jsou toxické pro vodní prostředí, persistentní (špatně se rozkládají) a bioakumulativní (hromadí se v organismu). V důsledku podobnosti s přírodním hormonem estrogenem mohou narušovat pohlavní vývoj některých organismů (například mohou způsobit feminizaci ryb). V EU jsou od roku 2005 zakázány, přesto stále unikají do evropských řek. Dostávají se tam mj. z textilu vyrobeného v zemích mimo Evropskou unii, kde nejsou tyto látky regulovány. Uvolňují se při praní a skrze čistírny odpadních vod, které je nedokáží odstranit, se dostávají do řek.

2. Ftaláty: Ftaláty se nejčastěji používají ke změkčování PVC (plastický polyvinylchlorid). V textilním průmyslu jsou využívány v umělé kůži, gumě, PVC a v některých barvivech. Největší obavy vzbuzuje toxicita ftalátů, jako je DEHP (diethylhexyl ftalát), který je reprotoxický (ohrožuje rozmnožování) u savců, protože může narušovat vývoj varlat v raných fázích života.
Ftaláty DEHP a DBD (dibutyl ftalát) jsou v EU klasifikovány jako toxické pro reprodukci a jejich použití je omezeno. Podle evropského nařízení REACH mají být DEHP, BBP (benzylbutyl ftalát) a DBP do roku 2015 zakázány.

3. Bromované a chlorované zpomalovače hoření:
Mnohé bromované zpomalovače hoření (BFRs) jsou persistentní a bioakumulativní chemické látky, které jsou přítomny ve všech složkách životního prostředí. Poly­bromované difenylethery (PBDEs) jsou jednou z nejčastějších skupin bromovaných zpomalovačů hoření a používají se k ochraně řady materiálů před ohněm, včetně textilu.
Některé PBDEs jsou schopné narušovat funkci hormonů, které se podílejí na růstu a pohlavním vývoji. Podle evropské legislativy je použití některých typů PBDEs striktně omezeno a jeden z nich je dokonce na seznamu prioritních nebezpečných látek Rámcové směrnice o vodách, což znamená, že musí být přijata opatření, která zamezí jeho únikům do povrchových vod.

4. Azobarviva: Azobar­viva jsou jedním z hlavních typů barviv používaných v textilním průmyslu. Ovšem některá azobarviva se během použití rozkládají a uvolňují chemikálie známé jako aromatické aminy, z nichž některé způsobují rakovinu. EU zakázala použití těch azobarviv, která uvolňují karcinogenní aminy, v jakýchkoliv textiliích, které přicházejí do styku s lidskou pokožkou. Navíc může poškozovat centrální nervovou soustavu, játra a ledvi-ny. Evropská unie od roku 2008 široce omezila použití TCE, jak při výrobě, tak při čištění látek.

5. Organocínčité sloučeniny: Organocínčité sloučeniny jsou používány v biocidech a jako protiplísňové činidlo v široké škále spotřebního zboží. V rámci textilního průmyslu se používají ve výrobcích, jako jsou ponožky, boty, sportovní oblečení, aby bránily zápáchu způ­sobeným rozkladem potu. Jednou z nejzná-mějších organocínčitých sloučenin je tributylcín (TBT). Používal se hlavně jako ochranný nátěr lodí, než se ukázalo, že přetrvává v ži-votním prostředí, akumuluje se v těle organismů a může poškodit imunitní a reprodukční systém. Jeho použití pro ochranné nátěry lodí je v současnosti do značné míry zakázáno. TBT se používá také v textilním průmyslu. Tributylcín je zapsán na seznamu „prioritních nebezpečných látek“ pro vodní prostředí v EU a členské státy musí přijmout opatření, která povedou k eliminaci znečištění touto látkou. Produkty s obsahem organocínčitých sloučeni vyšším než 0,1 % jsou v EU zakázány.

6. Perfluorované sloučeniny: Perfluorované sloučeniny (PFCs) jsou syntetické látky, které jsou díky svým vlastnostem (jsou nepřilnavé a odpuzují vodu) velmi rozšířené v průmyslu. V textilní výrobě se používají při úpravě textilu a kůže, které mají být odolné vůči vodě a skvrnám. Mnohé perfluorované sloučeniny přetrvávají v životním prostředí a mohou se hromadit v tělních tkáních a koncentrovat v potravním řetězci. Bylo prokázáno, že mohou poškozovat játra a narušují funkci růstových a rozmnožovacích hormonů.
Nejznámějším zástupcem těchto sloučenin je perfluorooktansulfonát (PFOS). Ten je jednou
z látek regulovaných Stockholmskou úmluvou, což je globální konvence, která má za cíl chránit životní prostředí a lidské zdraví před persistentními látkami. Zakázána je i v Evropě a pro určitá využití i v Kanadě.

7. Chlorbenzeny: Chlorbenzeny jsou persistentní a bioakumulativní látky, které se používají jako rozpouštědla a biocidy při výrobě barviv a jako chemické meziprodukty. Důsledky vystavení organismu chlorbenzenům se liší u jednotlivých typů, obvykle negativně ovlivňují játra, štítnou žlázu a centrální nervovou soustavu. Nejjedovatějším a nejvíce persistentním zástupcem této skupiny látek je hexachlorbenzen (HCB), který navíc narušuje funkci hormonů. 
HCB a pentachlorbenzen jsou na seznamu „prioritních nebezpečných látek“ Rámcové směrnice o vodách, která stanoví, že v celé EU musí být přijata opatření na eliminaci znečištění těmito látkami. Jsou také na seznamu perzistentních organických polutantů Stockholmské úmluvy, na jejímž základě jsou zakázány, nebo naplánovány k zákazu a eliminaci v Evropě.

8. Chlorovaná rozpouštědla: Chlorovaná rozpouštědla jako například trichlórethan (TCE) se v textilní výrobě používají k rozpuštění ji-ných chemikálií během výroby a čištění látek. TCE je persistentní látka, která způsobuje úbytek ozonové vrstvy. Navíc může poškozovat centrální nervovou soustavu, játra a ledvi-ny. Evropská unie od roku 2008 široce omezila použití TCE, jak při výrobě, tak při čištění látek.

9. Chlorfenoly: Chlorfenoly jsou skupinou látek, které se používají jako biocidy v širokém spektru aplikací, od pesticidů po prostředky na ochranu dřeva a textilu.
Pentachlorfenol (PCP) a jeho deriváty se používají jako biocidy v textilním průmyslu. PCP je pro lidi vysoce toxický a může poškodit řadu orgánů. Je také vysoce toxický pro vodní prostředí. EU zakázala výrobu produktů obsahujících PCP již v roce 1991 a také zásadně omezila prodej a použití veškerého zboží s jeho obsahem.

10. Chlorované parafíny s krátkým řetězcem: Chlorované parafíny s krátkým řetězcem se v textilním průmyslu používají jako zpomalovače hoření a jako činidla pro konečnou úpravu kůže a textilu. Jsou toxické pro vodní organismy, v životním prostředí se obtížně rozkládají a mají velký potenciál akumulace v živých organismech. V EU jsou od roku 2004 v některých aplikacích zakázány.

11. Těžké kovy: Těžké kovy jako kadmium, olovo, rtuť a šestimocný chrom se používají v některých barvivech a pigmentech určených pro textil. Tyto kovy se mohou akumulovat v těle a jsou vysoce toxické. Mohou nevratně poškodit nervový systém (olovo a rtuť) nebo ledviny (kadmium). Kadmium navíc způsobuje i vznik rakoviny. Šestimocný chrom se používá v určitých procesech při činění textilu a kůže. Je však vysoce toxický, a to i ve velmi nízkých koncentracích.
V EU jsou kadmium, olovo, rtuť i šestimocný chrom klasifikovány v Rámcové směrnici o vodách jako prioritní nebezpečné látky, jejichž znečištění v povrchových vodách musí být odstraněno. Použití kadmia, olova a rtuti je již delší dobu v Evropě regulováno, včetně některých specifických využití rtuti a kadmia v textilu.

Témata