Část 2: Poučení z minulých chyb
Případové studie z vyspělých průmyslových zemí přinášejí
svědectví o tom, do jaké míry persistentní a bioakumulativní látky
kontaminovaly celé regiony. Ukazují také, jak nesmírně obtížné – po
technické, ekonomické i politické stránce – je odstranění těchto
nebezpečných látek poté, co jsou již jednou vypuštěny do životního
prostředí, nevyjímaje enormně vysoké náklady na programy obnovy a
nemožnost úplné dekontaminace.
Co hůř, těžko vyčíslitelné náklady související s lidským zdravím,
životním prostředím a místní ekonomikou jsou jen zřídkakdy brány v
potaz či nějakým způsobem kompenzovány. Následky jsou přitom často
nevratné a dopady mimo daný region je takřka nemožné vyčíslit.
V případě persistentních a bioakumulativních látek jde i o
dopady
globálního charakteru, neboť mnoho těchto látek může putovat daleko od
svého zdroje pomocí oceánských proudů a kyselých dešťů a dokonce se
hromadit v polárních oblastech.
V zemích, které teprve nyní procházejí rychlou industrializací, přitom
reálně hrozí, že náklady spojené s dodržováním alespoň základních
ekologických opatření, neřku-li nahrazení nebezpečných látek
bezpečnějšími náhradami, mohou být vnímány jako zbytečná překážka
ekonomickému růstu.
Případové studie z vyspělých zemí ukazují, že snaha
„ušetřit peníze“
tím, že zvolíme krátkodobě nejlevnější způsob využití a likvidace
nebezpečných látek, se v konečném výsledku může projevit jako
krátkozraká a enormně nákladná. Tyto náklady pak musí samozřejmě někdo
zaplatit, a tento někdo je buď dotyčná firma, nebo daňový poplatník –
často oba.
Stáhnout 2. část studie (AJ)