Svědectví o ceně, kterou lidé platí za znečištěnou vodu

Příběh rybářské vesnice v čínské provincii Jiangsu

Novinka - 27 května, 2011
Přinášet svědectví o zamořených tocích a odhalovat problémy, které jsou s nimi spojeny, je součástí naší kampaně za snížení průmyslového znečištění řek. Fotograf a aktivista Greenpeace Lu Guang navštívil a zdokumentoval řadu míst podél řeky Jang-c‘-ťiang, která jsou silně poškozena průmyslovým znečištěním.

7. března 2010 Ve vesničce Yanglingang žije padesát rodin.

V Současnosti je malá rybářská vesnička obklopena komíny elektráren, chemiček a papíren.

© Lu Guang / Greenpeace

Získat 100% vědecké důkazy, které by prokázaly, že za nárůstem počtu nádorových onemocnění, je průmyslové znečištění v řece, by bylo obtížné.  Ale příklady, jako je ten níže popsaný, jasně dokazují, že je potřeba tento skandál nejen řádně prošetřit, ale zároveň přijmout i předběžná opatření, která lidské zdraví ochrání.

Rybářskou komunitu z oblasti Fuqiao u města Taicing v provincii Jaingsu jsme v loňském roce několikrát navštívili, abychom sepsali její příběh a útrapy.

„Z řeky se už nenapijeme“

Když na rybářskou vesničku Liujiagang padá soumrak, začne Xie Chunlin nakládat do člunu metr vysoké zelené plastové kádě, nahodí motor a vydá se do středu řeky Jang-c‘-ťiang. Ve vsi, která se rozléhá na břehu řeky Liu, těsně před ústím do Jang-c‘-ťiang, není vodovod ani studna. Obstarat vodu z řeky, ať už na pití, vaření, praní nebo mytí, bylo od nepaměti úkolem pro hlavu rodiny.

16. března 2010 Voda nabraná z řeky Jang-c‘-ťiang, která se používá i na pití.

Během posledních let byla řeka silně znečištěna, rybáři si všimli, že voda má prapodivnou chuť.

© Lu Guang / Greenpeace

Ale asi tak před deseti lety začalo být obstarání vody čím dál složitější. „ Před deseti lety jsme vodu brali přímo z kanálu řeky Liu, tam kde kotví naše čluny.  Po odfiltrování nečistot se voda dala bez obav pít. Dnes, když potřebujeme vodu, musíme pro ni dojíždět půl hodiny na člunech, až do samého středu řeky Jang-c‘-ťiang.“

Xie Chunlin zkušeně manévruje s rybářskou lodí a vyplouvá ze zátoky jihovýchodním směrem ke středu rozlehlého koryta Jang-c‘-ťiang. „Voda tu zapáchá, nedá se v ní ani koupat, protože pak po celém těle vyraší malé červené pupínky a začne to pekelně svědit. O pití této „vody“ nemá cenu ani uvažovat.“ Řev motoru rychle přehluší starostlivý hlas Xie Chunlina. Znečištění řeky Liu je tématem, které rybáři ve vesnici Liujiagang řeší denně. Liu teče od západu k východu, protéká městem Liuhe a Taicang. Rybářské rodiny vždy kotvily lodě na soutoku Liu a Jang-c‘-ťiang. Před rozbřeskem vyráží na lov, zbytek dne tráví ve svých hausbótech, kde odpočívají nebo opravují sítě a jiné vybavení. Protože na řece bydlí, je jejich jediným zdrojem vody.

Před deseti lety si rybáři začali stále častěji všímat, že voda je zakalená a její kvalita se prudce zhoršuje. I po usazení nečistot a přefiltrování zůstávala žlutá a chutnala po chemikáliích.

Rybáři jsou přesvědčeni, že za zhoršenou kvalitu vody mohou továrny postavené po obou stranách řeky, které do ní vypouští odpadní vody.

17. března 2010 Život na člunu.

Padesát rybářských rodin z vesnice Yanglingang bydlí na palubě svých lodí.

© Lu Guang / Greenpeace

Hospodářská rozvojová zóna Port Taicang byla založena v roce 1991. Masivní výstavba továren podél řeky Liu začala však podle svědectví místních obyvatel až v roce 2000. Do roku 2009 přilákala zóna přes 2000 projektů s celkovými náklady skoro 50 miliard RMB. Na jižním břehu řeky ční čtyři vysoké elektrárenské komíny, které nonstop chrlí bílý kouř a prach, zatímco na severním břehu na plné obrátky jede papírna Jiulong. Ať se vydáte na procházku podél řeky jakýmkoliv směrem, vždy uvidíte řady podniků, které svědčí o enormní koncentraci průmyslu v této lokalitě. Greenpeace napočítalo přes 30 chemických, petrochemických, textilních, farmaceutických a kovozpracujících závodů nahuštěných podél silnice Binjiang Road, která je souběžná s řekou a silnicemi Binhai Road a Dongfang Road, které vedou z východu na západ. Mnoho z těchto továren patří zavedeným společnostem jako Kunlun Lubricant, PetroChina, Jiangsu Yangtze Petrochemical, BP Oil China Industrial, Bright Pharmaceuticals, and Dashen Pharmaceutical & Chemical.

Čistírna odpadních vod průmyslové zóny je nedaleko od propusti, která vede do řeky Liu.  Veškerá odpadní voda vytéká z trubky do Liu asi 50 m proti proudu od propusti. Když se propust otevře, odpadní voda se vyvalí a přes Liu se dostane do 200m vzdálené Jang-c‘-ťiang.

Půjdete-li podél řeky směrem k Jang-c‘-ťiang uvidíte na březích hustý porost plevelu posetý odpadky. Dekadentní atmosféru dokresluje les vysokých komínů ve stínu továrních budov a hnilobný odér z řeky, která pomalu protéká opodál. Její hladinu pokrývá vrstva černé mastné pěny, spolu s tunami různého odpadu, plastů a polystyrénu, které se pohupují v líném proudu. Burácení továren nikdy neutichá, jsou v provozu celoročně, 24 denně.  Pro rybáře už není překvapením, že po každém otevření stavidla plave po hladině spousta mrtvých ryb.

Třicet let života na řece Liu

17. března 2010 Jednoduchý plaňkový most.

© Lu Guang / Greenpeace

Řeka Liu se nachází v jihovýchodním cípu provincie Jiangsu a je jedním z mnoha přítoků řeky Jang-c‘-ťiang. Do této majestátné řeky přitéká z jihu, kousek od její delty. Ostrov Chongming, jeden ze tří obydlených šanghajských ostrovů, leží přímo naproti přes řeku. Díky bujné vegetaci, hojnosti ryb a rýže, životodárné řece a blízkému přístupu k moři byla tato oblast historicky jedním z nejvíce prosperujících regionů v Číně, přezdívaném „země ryb a rýže“.

Přes 50 rybářských rodin kotví celoročně své čluny na břehu Liu a stejně jako jejich předci i oni jsou na řece zcela závislí. Spí na lodích, jí na lodích a jejich živobytí závisí na darech řeky Liu a Jang-c‘-ťiang. Ale tato komunita se od ostatních na řece Liu liší - původem totiž není z Taicangu. Více než před dvaceti lety přišli tito rybáři z oblasti okolo jezera Hongze v severní části provincie Jiangsu. Cesta nekonečnou spletí klikatících se kanálů a  říčních ramen trvala rybářům týden. Odměnou jim byly širé lány úrodné země vyživované řekou Jang-c‘-ťiang. „Když jsem sem přišel poprvé, na obou březích byla zelená pole s farmáři obdělávajícími rýžová políčka,“ vzpomíná Zhang Degui, bývalá hlava vesnice a první rybář, který dorazil k řece Liu. Zřetelně si vybavuje bohatou síť vodních cest a cestiček, oplývající hojností ryb a krevet. „To byl důvod, proč jsme se sem ze starého domova u Hongze přestěhovali. Kvůli množství a rozmanitosti ryb v Jang-c‘-ťiang. Navíc zdejší druhy ryb byly cennější, takže nejen množství ale i cena našich úlovků výrazně stoupla.“

Pauza na svačinu na palubě.

Rodiny tráví většinu života na člunech. Některé zde žijí přes dvacet let.

© Lu Guang / Greenpeace

Zhang Degui byl ten, který přiměl přes padesát rodin, aby se přesunuly na tak velkou vzdálenost. „První deset let tady bylo moc dobrých a naše životní úroveň rostla. Denně jsem mohl nachytat 15-20 kg ryb a vydělat za jeden rok až 100 000 RMB,“ vzpomíná. „Voda tu byla všude dobrá, dala se pít odevšad a nemuseli jsme jezdit až daleko doprostřed Jang-c‘-ťiang, jako dnes. Samozřejmě v té době tu nebyly žádné továrny.“

Podle Zhang Deguia začala úroveň jejich živobytí klesat na začátku nového století, kdy se na březích začaly objevovat první továrny. V roce 2000 zde vyrostla na obou březích řada chemiček, textilek a papíren. Podle pravidel taicangksé průmyslové zóny musí odpadní výpustě všech provozů procházet skrze centrální odpadní potrubí, které vyúsťuje nad propustí na řece Liu.

Drawing water from the river.

The problem worsens in winter, when the water level of the Yangtze falls, but wastewater discharge does not decline and even increases.

© Lu Guang / Greenpeace

"Už první rok, kdy továrny do řeky začaly odpadní vody vypouštět, jsme všichni dostali z vody otravu. Každý ve vesnici měl průjem a další střevní obtíže,“ vybavuje si Xu Jiabo, současná hlava vesnice.

„Kvalita vody se zhoršuje od roku 2002, 2003, kdy začaly na březích vyrůstat první továrny. V řece je čím dál méně ryb, celodenní úlovk často představuje jen několik málo ryb a krevet. „Někdy chytneme rybu, upečeme ji a musíme ji vyhodit, protože z ní cítíme chemikálie.“

Industrializace oblasti neovlivnila pouze rybolov. Před deseti lety se začal povážlivě zvyšovat počet rakovinových onemocnění. Podle záznamů nastal skokový nárůst právě od roku 2002, 2003. "Dle našeho letmého propočtu onemocnělo od té doby rakovinou 13 pacientů z 11 rodin. Většina měla rakovinu žaludku, prsu nebo jícnu,“ říká Xu Jiabo a počátá na prstech. „Dva z třinácti pacientů jsou dnes ještě na živu a oba mají rakovinu jícnu.“

Jedním z přeživších je Xu Changling, otec Xu Jiabaa. Rakovinu jícnu mu diagnostikovali před deseti lety a operaci prodělal v nemocnici v Suzhou. Jeho žena zemřela v roce 2010 na rakovinu prsu. Sedmdesátiletý Xu na ženu často vzpomíná a moc mu schází. „Rakovinu jí poprvé našli v roce 2004, šla na operaci do Taicingu, kde jí odstranili levé ňadro. Jenže v roce 2009 se jí rakovina objevila znovu, tentokrát na pravém prsu. Doktor konstatoval, že kvůli pokročilému stádiu nemoci není žádná naděje na uzdravení. Odvedli jsme ji zpátky na loď, kde pobyla ještě několik měsíců. Když umírala, měla obrovské bolesti.“  Xu je ze smrti své ženy stále zdrcen.

9. března 2010 Xu Changlian a jeho žena, oba mají rakovinu.

Doktor Chen Dawei, z místní malé kliniky, na návštěvě u pacientů. Wangina rakovina se zhoršila, vzdala léčbu a už nemůže ani mluvit. Pár se o sebe navzájem stará.

© Lu Guang / Greenpeace

Pár kroků od místa, kde žije Xu Jiabo, bydlí druhý pacient, který rakovinu přežil. Nádor na jícnu mu našli v prosinci 2008. „Na počátku jsem trpěl nechutenstvím, zvracel jsem a hodně zhubnul.“ V roce 2009, hned po čínském Novém roce, podstoupil chirurgický zákrok, který stál 30 000 RMB a celou jeho rodinu přivedl k ekonomickému kolapsu. Chemoterapii si nemůže dovolit a při životě ho drží léky. „Jedna pilulka stojí 1,56 RMB, což není pro naši rodinu malá částka, ale brát je musím. Bez nich by se mi překyselil žaludek a nebyl bych schopen přijímat žádnou potravu.“ Li Shuzhing je příliš zesláblý, aby mohl manuálně pracovat. „Nikdy jsme v rodině podobné nemoci neměli. Vždy jsme byli zdraví jak rybičky!“ Ekonomické břemeno celé rodiny spadlo na bedra 27letého syna a jeho ženy. Loví ryby, zatímco Li Shuzhong se s manželkou stará o vnučku. Li Shuzhong si dopřává stejného luxusu jako jeho vnučka, pije lahvovanou pitnou vodu, koupenou v obchodě na břehu. „Teď musím pít balenou pitnou vodu, už si netroufnu napít se vody z řeky. Stejně jako děti, které by okamžitě dostaly průjem.“  Rodina je již natolik vyčerpaná, že by útok další choroby neustála.

Co přivádí rybáře k vzteku a zoufalství není jen výpusť z průmyslové zóny. Dvě stě metrů proti proudu od soutoku Liu a Jang-c‘-ťiang, uprostřed řeky,  víří vodu fialově-žluté vřídlo a chrlí blátivou vodu z hlubokého dna na hladinu, kde vytváří bílou pěnu s ostrým čpavým zápachem. „Toto je výpusť z papírny Jiulong. Všichni v okolí vědí, že chrlí odpadní vodu do řeky celý rok. Kdo by z takovéto vody neonemocněl,“ ptá se rozhořčeně Xie Chunlin a krouží se svým člunem okolo žluté fontány. Pluje ještě nejméně 500 metrů proti proudu, než zastaví a nabírá vodu do plastových kádí.

7. března 2010 Rybáři zatahují sítě.

Voda pod rybářskými čluny je tatáž odpadní voda, které vytéká z továren.

© Lu Guang / Greenpeace

Xie pil vodu z Jang-c‘-ťiang celý život. Přes polovinu života rybaří zde. Nepřemýšlí o tom, že by tuto řeku opustil. I když je pro něj nebezpečná. „Narodili jsme se na našich člunech, vyrostli na nich, ale teď nemůžeme pít zdejší vodu. Kde bychom žili, kdybychom opustili své lodě?“

Výše uvedené informace poskytla kancelář Greenpeace Čína. Greenpeace se nesnaží prezentovat vědecké důkazy o souvislosti mezi průmyslovým znečištěním a nárůstem rakovinového onemocnění. Ale příklady jako tento dokazují, že je zapotřebí urychleně a důkladně tyto případy prošetřit a zároveň přijmout předběžná opatření, které odstraní úniky nebezpečných látek do vody.

Témata