Mýty o snižování emisí

30 % cíl snížení emisí znamená pro EU zvýšení investic, snížení nákladů na pohonné hmoty a tvorbu pracovních míst; a to bez ohledu na to, co dělají ostatní země. Mimo to tvrzení, že EU jedná izolovaně, se nezakládá na pravdě. Klimatická politika se rozvíjí v šestnácti největších světových ekonomikách. Například čínský rozvojový plán na příštích pět let (2011-2015) staví čistou energetiku jako hlavní z pilířů svého ekonomického růstu, vývozu a průmyslové modernizace.

Pro posílení ekonomiky jsou zapotřebí nové investice a nezávislost na neustále se měnících cenách ropy a zemního plynu. Bez investic do zelenější a energeticky efektivnější výroby jen zasíváme na další ekonomickou krizi. Jelikož se situace ve světové ekonomice zlepšuje, je zde velká pravděpodobnost, že ceny za energii a suroviny budou opět stoupat. Zvyšování energetické efektivity a efektivní využívání zdrojů jsou tak z hospodářského hlediska nutností.

Pokud bude snižování emisí doprovázeno účinnými podpůrnými opatřeními, zvýší se konkurenceschopnost Evropy a evropské podniky zůstanou celosvětově v čele trhu čistých technologií. Opravdové ohrožení pracovních míst v těžkém průmyslu nepředstavuje vysoká cena uhlíku, ale nedostatečná poptávka na evropském stavebním trhu. Stavebnictví je zdaleka nejdůležitějším odběratelem pro ocelářský a cementový průmysl. Jedním ze způsobů jak posílit růst a zvýšit tvorbu pracovních míst je pobídnout ve velkém investice do zelené infrastruktury. Často užívaný argument 'úniku uhlíku' je převážně odváděním pozornosti. Obavy z toho, že se výroba kvůli ambiciózním klimatickým cílům přesune mimo EU, jsou velmi přehnané. Nezávislý ekonomický průzkum provedený Univerzitou Cambridge a dalšími nenašel žádné důkazy, že by ambicióznější klimatické cíle způsobily hromadné přemístění průmyslu mimo EU.

Evropská unie opravdu nespěchá. Debata o 30 % snížení emisí probíhá již od roku 2004. Mezivládní panel pro klimatické změny dospěl v roce 2007 k závěru, že k tomu, abychom měli alespoň 50% šanci, že nedojde k oteplení nad nebezpečnou hranici dvou stupňů Celsia, musí průmyslové země do roku 2020 snížit emise o 25 až 40 procent v porovnání s rokem 1990 resp. o 80 až 95 procent do roku 2050. Je tedy nejvyšší čas, aby EU přijala ambicióznější klimatické cíle, obzvlášť v situaci, kdy je 20 % cíl v důsledku hospodářské krize stavem „business as usual“.

V několika příštích letech budou technologie na získávání energie z obnovitelných zdrojů plně cenově konkurenceschopné. Konkurenceschopnost některých z nich je na energetickém trhu již nyní. Například větrné elektrárny na vhodných místech na pevnině už v současné době cenově konkurují novým uhelným a plynovým elektrárnám, a jsou dlouhodobě značně levnější než nové atomové elektrárny. Podle konzultační skupiny Pöyry může větrná energie snížit cenu za elektřinu pro spotřebitele mezi 3€ až 23€ za megawatthodinu, v závislosti na jejím odebíraném množství. To proto, že nízké ceny za větrnou energii (vysvětlované nulovými náklady za palivo) vytlačují z trhu drahé technologie, jako jsou plynové a uhelné teplárny.

Opak je pravdou. Studie několika předních evropských univerzit zjistila, že zvýšení cíle na 30 % výrazně navýší investice a posílí evropskou ekonomiku. Kromě toho současný 20 % cíl byl stanoven v roce 2008, tedy před ekonomickou krizí, a je nyní jednoduše zastaralý. Mezinárodní energetická agentura tvrdí, že by současného 20% cíle mohlo být do roku 2020 dosaženo bez dalšího významného vnitrostátního snížování emisí. Výzkumný institut Ecofys odhaduje, že dosažení cílů Evropské unie ve využívání energie z obnovitelných zdrojů a energetické efektivitě již samo o sobě povede k téměř 30 % domácímu snížení emisí.

Rozvoj technologie je stěžejní, ale nepředstavuje alternativou zavazujícím cílům a regulacím. Právě inovace jsou stimulovány stanovenými cíli. Poskytují jistotu investic do rozvoje nových technologií. Úspěch stanoveného cíle Evropské unie ohledně zvýšení produkce energie z obnovitelných zdrojů je dobrým příkladem dokládajícím, proč potřebujeme ambiciózní závazné cíle. EU27 je nyní připravena přesáhnout tyto své cíle pro rok 2020. Na druhou stranu je negativní zkušenost s nestanovením závazných cíle v oblasti energetické efektivity dobrým příkladem toho, že dobrovolné cíle nefungují – EU je daleko od toho, aby své cíle v této oblasti naplnila. Platné směrnice přinesou pouze třetinu možných úspor v energetické efektivitě.