Pokud přijmou srovnatelné závazky i další hospodářsky vyspělé země, EU slíbila navýšit svůj emisní cíl na 30 %. V letošním roce se na půdě EU debatuje o navýšení tohoto cíle bez ohledu na ostatní státy.
Greenpeace vstoupilo do této debaty a v rámci své celoevropské kampaně za další snížení emisí skleníkových plynů.
Naším cílem je, aby politici přijali závazek na snížení emisí o 30% do roku 2020 a dosavadní závazek tak navýšili o deset procent.
Snižování emisí skleníkových plynů a tedy nutnost opustit ekonomiku založenou na spalování fosilních paliv, znamená cestu k udržení konkurenceschopnosti, vytváření nových pracovních míst, budoucí prosperitě. Nechce-li se Evropa jako celek ocitnout na vedlejší koleji a jenom přihlížet technologické expanzi Číny, Indie nebo Spojených států, žádná jiná cesta není.
K váhání není důvod. EU již téměř splnila svůj dvacetiprocentní cíl k roku 2020 – v roce 2009 bylo snížení evropských emisí již na 17%. Plán přechodu na nízkouhlíkovou ekonomiku – Roadmap 2020 – analýza, kterou vypracovala EU na jaře 2011 navíc jasně říká, že při dodržení cíle v oblasti energetické efektivnosti, na kterém se EU již dohodla, budou v roce 2020 emise skleníkových plynů o 25% nižší než v roce 1990. Netrvat na vyšším cíli 30 % tak znamená nedělat téměř nic.
Hraje se tu o naši budoucnost, prosperitu, spokojenost. A začíná se právě teď, nikoli za dvacet nebo za padesát let.
Co nám snížení emisí skleníkových plynů o 30% přinese?
Ministři životního prostředí EU se dohodli na snížení evropských emisí skleníkových plynů v souladu s doporučením vědců (IPCC) o 80–95 % do roku 2050, aby nedošlo ke zvýšení globální teploty o více než dva stupně, tedy nad hranici, kterou vědci považují za kritickou a která znamená katastrofální dopady klimatických změn.
Mnohé studie ukazují, že technologicky i ekonomicky nejefektivnější cesta k takto razantnímu snížení emisí vede přes střednědobý cíl snížení emisí o 30% do roku 2020. Čím později se snižováním začneme, tím více se nám pozdější řešení prodraží.
Snížení emisí o 30 % má kromě klimatických i jednoznačné pozitivní ekonomické dopady. Prozíraví politici, špičkoví vědci a poučená veřejnost už nevidí rozpor mezi tím, co je „ekonomické“ a tím, co je „ekologické“. Boj proti změně klimatu nepovažují za něco, co přináší zbytečné náklady navíc a čemu se tedy každý racionálně a odpovědně uvažující politik či ekonom vyhne.
30% cíl by pro nás znamenal především:
- Lepší životní prostředí, ve kterém žijeme
Snižování emisí CO2 souvisí s poklesem tradičních emisí (oxidů síry, oxidů dusíku a polétavého prachu). Přínosy pro veřejné zdraví v České republice ukazuje studie Healthcare Without Harm a Healt Environmental Alliance publikovaná koncem roku 2010 vyčísluje menší nemocnost, pokles úmrtnosti a zkrácení doby pracovní neschopnosti v České republice pro rok 2020 na hodnotu 11 až 47 miliard Kč ročně. Studie se zabývá pouze přímými vlivy snížení exhalací a nezahrnuje širší dopady klimatických změn na zdraví jako jsou povodně, extrémní vedra či šíření infekčních nemoc.
- Zvýšení růstu ekonomiky a udržení konkurenceschopnosti
Navýšení redukčních cílů popožene ekologické investice a v tom spočívá naše budoucí konkurenceschopnost. Často se objevují obavy, že zbytek světa nebude následovat příkladu EU a vydá se spíše rozvojem ekonomiky založené na fosilních palivech. V takovém případě lze očekávat další zvyšování cen fosilních paliv, což představuje příležitost a konkurenční výhodu pro ty země, které svou závislost na fosilních zdrojích sníží. Nedostatečně motivující prostředí může způsobit, že začneme zaostávat za zeměmi jako Japonsko, Čína a USA, které zažívají nevídaný rozvoj environmentálních technologií. Například Čína se už stala největším světovým výrobcem větrných elektráren. Aktuální vývoj investic do nízkouhlíkových technologií ukazuje, že mnoho států si tuto příležitost nehodlá nechat ujít. Například letošní plánované investice do takzvaných chytrých sítí spočítala konzultační agentura Zpryme Research & Consulting na 7,4 miliardy dolarů v Číně, 7,1 miliardy dolarů v USA a na 1,4 miliardy dolarů v Evropské unii. I v případě dalších „zelených investic“ přebírají světové prvenství USA a Čína. Globální trh s environmentálními technologiemi má v současnosti obrat zhruba 3 400 miliard eur.
Studie organizace Climate Strategies dokládá, že ze 164 sektorů energeticky náročného průmyslu, které byly vyhodnoceny jako potenciálně ohrožené únikem uhlíku, pouze 13 opravdu hrozí nebezpečí úniku, tedy přesun výroby za hranice EU. Podobně studie Centre for Economic Performance na základě interview s 800 manažery dochází k závěru, že firmám ve většině sektorů, které mají získat povolenky zdarma i ve třetím období EU ETS, by v případě nákupu povolenek v aukci nehrozilo zavření či přesun výroby do zahraničí.
Navrhujeme proto použít části výnosů z aukcí povolenek na snížení přímého daňového zatížení výrobců: tedy snížit zdanění práce. V důsledku tak tato operace převážně v inovativních a perpektivnějších podnicích naopak povede ke snížení nákladů a posílení konkurenceschopnosti. Přímé dotace do oblasti nízkouhlíkového rozvoje z veřejných prostředků EU a národních států pomohou snížit náklady a zvýšit konkurenceschopnost. Investice další části výnosů do zateplování domů, levných obnovitelných zdrojů tepla a podobných projektů jsou tudíž výhodné ekonomicky i ekologicky.
- Tvorbu nových pracovních míst
Podporou investic se podaří v Evropě vytvořit několik miliónů pracovních míst, nejstřízlivější propočty mluví o 1,5 miliónu, ty ambicióznější až o šesti miliónech.
- Energetické a finanční úspory
Zvýšení energetické účinnosti znamená v důsledku nižší spotřebu energie a tím pádem ušetření peněz a to jak pro podniky, tak pro domácnosti. Při využití čisté energie se k tomu přidává úspora na nákladech na fosilní paliva a jejich dovoz.
Analýza Evropské komise počítá s cenou ropy v roce 2020 ve výši 88 dolarů za barel a z toho vyplývajícími úsporami 40 mld. eur při její menší spotřebě. Mnoho expertů však očekává vyšší ceny: IEA počítá s cenou 100 dolarů v roce 2020 a 115 dolarů v roce 2030, Deutsche Bank očekává, že ropa se může vyšplhat až na 175 dolarů v roce 2016.
Už před současným světovým nárůstem cen v souvislosti s krizemi v arabských zemích a jadernou havárií v Japonsku stála ropa přes 90 dolarů za barel – což je cena, kterou
Evropská komise předpovídá ve své Roadmap 2050 až na rok 2030 a to v nejhorším možném scénáři. Očekávané úspory na dovozu jsou tedy patrně silně podhodnocené.
Modernější technologie, zvýšení energetické efektivnosti a produkce čisté energie omezí naši závislost na dovozu paliv (ropy, zemního plynu, jaderného paliva) především z Ruska. To zároveň znamená osvobození zdejší ekonomiky od závislosti na vrtkavých cenách fosilních paliv.
Náklady
V květnu 2010 zveřejnila Evropská komise analýzu, která zkoumá náklady přechodu na cíl 30 %. Komise v dokumentu dochází k závěrům, že v důsledku hospodářské recese bude dosažení současného cíle, tedy snížení exhalací o 20 % v roce 2020, o 22 miliard eur levnější a znamená růst celkových nákladů pouze o 0,32 % evropského HDP. Náklady snížení emisí o 30 % by celkově v roce 2020 tvořily 0,54 % HDP.
Co na to politici
Výhody ambicióznějšího snižování skleníkových plynů - o 30% do roku 2020 - si uvědomují i mnozí politici a veřejně se k tomuto závazku hlásí. Otevřeným dopisem ho podpořili ministři životního prostředí ze 7 evropských států - Dánska, Velké Británie, Řecka, Španělska, Portugalska, Německa a Švédska.
V čele stojí Velká Británie, kde se ambiciózní snížení dokonce stalo součástí legislativy Climate change Act 2008
Velká diskuse se vede také na poli EU - Evropská komise pracuje s navýšením emisního cíle ve svých dokumentech, přední univerzity analyzují jeho přínosy, mnozí naši politici se však tváří stále tak, jakoby klimatické změny vůbec neexistovaly a úkolem dne bylo spíše bojovat proti „ekoteroristům“ než proti dopadům zastaralé struktury ekonomiky i energetiky a krátkozrakého, nezodpovědného chování člověka k přírodě.
Greenpeace ČR požaduje, aby čeští politici podpořili závazek snížení emisí o 30% a aby se naše politika nevyčleňovala z hlavního evropského proudu. Nechceme, aby Česká republika zůstala na okraji Evropy, aby se vřadila mezi zaostalejší země, aby znovu vznikal nějaký typ „železné opony“, kterým se oddělí od vyspělejších zemí. Tuhle „oponu“ bychom si stavěli my sami.
Jak sám ministr životního prostředí Tomáš Chalupa připomněl, Česká republika již v rámci svého závazku vůči Kjótskému protokolu snížila emise skleníkových plynů o 34 % v porovnání s rokem 1990.
Jak to vidí byznys
Stále rostoucí množství progresivních evropských firem a korporací požaduje, aby EU přijala závazek ke 30 % snížení emisí skleníkových plynů do roku 2020, a podpořila tak růst zelené ekonomiky, investic a tvorbu miliónů pracovních míst.
Po 30 % cíli volá již téměř 100 velkých firem mezi nimi například Google, Unilever, Danone, Philips, Vodafone nebo Tesco.
V evropském byznysu ale panuje velký rozpor. Některé firmy odmítají podpořit progresivní snižování emisí nebo proti němu dokonce aktivně lobují. Mezi ty, které brzdí zelenou ekonomiku, patří mimo jiné firmy Microsoft, BP, Volkswagen nebo Arcelor Mittal.
Které firmy jsou progresivní a které pokrok brzdí? Podívejte se zde!
Evropa se nachází na křižovatce: může vykročit směrem ke konkurenceschopné moderní ekonomice a energetice, nebo se vřadí mezi méně rozvinuté a postupně stále více zaostávající země. Máme možnost volby a evropský byznys si musí vybrat, zda bude zaostávat a oslabovat tak evropskou konkurenceschopnost, nebo se stane lídrem podporujícím moderní zelenou ekonomiku prostřednictvím 30 % klimatického cíle EU. Konkurence v Číně a USA velké investice do čistých technologií provedla a dostává se v těchto moderních odvětvích do vedení.
Greenpeace vyzývá progresivní firmy, které tak ještě neučinily, aby se staly lídry a veřejně vyjádřily podporu 30% klimatickému cíli. Nesmíme nechat opozdilce zablokovat přechod na zelenou ekonomiku, která nám zajistí prosperitu bez negativních dopadů na životní prostředí.
Proč nečekat na ostatní
EU ve svém Klimatickém balíčku slíbila, že pokud přijmou srovnatelné závazky i další hospodářsky vyspělé země, navýší svůj emisní cíl na 30%. Za poslední tři roky se však ukázalo, že taktika podmínečného navýšení nefunguje. Nemá tedy smysl v ní tvrdošíjně pokračovat, naopak je potřeba jít příkladem a ukázat, že snížit emise skleníkových plynů je nejen možné, ale zároveň s sebou nese velkou spoustu pozitiv, především ekonomických a zdravotních.
EU by se měla unilaterálně zavázat ke 30% snížení emisí skleníkových plynů právě proto, aby mohla úspěšněji pokračovat ve vyjednávání s ostatními státy, a stoupla tak šance na přijetí spravedlivé, ambiciózní a závazné globální klimatické dohody.
Státy, které se nepřipojí a budou nadále závislé na stále a nepředvídatelně stoupajících cenách ropy a zemního plynu, budou postupně ztrácet konkurenceschopnost svého hospodářství a začnou pomalu ale jistě zaostávat.
Pozdější schválení vyššího redukčního cíle bude znamenat potřebu razantnějšího snížení emisí v krátkém čase. To bude celkově dražší, zapříčiní to menší úspory z ušetřených nákladů na fosilní paliva a může to ohrozit splnění dlouhodobého redukčního cíle do roku 2050.
Nejasná výše cíle EU je navíc velmi nečitelná pro ostatní země, pro občany EU, ale také pro soukromý sektor. Například neznámé množství, a tedy i cena, emisních povolenek pro třetí fázi EU ETS zvyšuje nejistotu soukromého sektoru z budoucnosti a nemotivuje k investicím do moderních technologií. Pro veřejnou správu na úrovni evropské, národní i regionální představuje tato situace vážný problém při strategickém plánování a rozhodování státní správy.
Opatření ke snížení emisí skleníkových plynů
Četné studie z nedávné doby ukazují, jakými způsoby může EU dosáhnout snížení emisí v horizontu deseti až čtyřiceti let. EU pak přichází s celou řadou návrhů konkrétních opatření, jak toho docílit. Nemůže však rozhodovat proti vůli svých členů, a tak je zapotřebí, aby se Česká republika přestala blokovat potřebná opatření a předstírat, jakoby se České republiky změny klimatu ani snaha jim předejít netýkaly.
Pro podporu nízkouhlíkového rozvoje evropského hospodářství je potřeba, aby politici pokračovali ve vytváření motivačního prostředí na evropské i národní úrovni. Proto požadujeme, aby ČR podporovala přijetí účinných opatření v relevantní oblasti společné politiky EU.
ČR by měla podporovat, aby nový rozpočet EU pomohl členským státům splnit cíle v ochraně klimatu a uskutečnit investice nutné k přechodu k nízkouhlíkovému hospodářství. Minimálně 15 % prostředků z evropských fondů pro nové členské státy EU by mělo být zaměřeno na podporu oblasti obnovitelných zdrojů a energetické efektivnosti. Minimálně 85 % fondů pro sektor dopravy by mělo podpořit environmentálně příznivou dopravu a infrastrukturu, jako jsou železnice, cyklistika, veřejná doprava či infrastruktura pro kombinovanou dopravu.
Projekty podporované z evropských fondů by měly splňovat nejpřísnější ekologická kritéria včetně kritérií energetické efektivity. Z fondů EU by rovněž mělo být možné využít více peněz na dotace na zateplování domácností. Naopak by měly přestat být podporovány projekty zvyšující emise skleníkových plynů a zvyšující závislost na fosilních palivech.
Mezi studie ukazující, jak konkrétně je možné evropské emise v několika příštích desetiletích snížit téměř na nulu patří například Studie Ecofys, naše Energy [R]evolution či Climate Foundation. Na české úrovni se jedná o studie McKinsey či Chytrá energie. Nákladové křivky konzultantské společnosti McKinsey ukazují, že nezanedbatelná část snížení emisí představuje celkově pro ekonomiku výnosy. Jedná se především o úspory nákladů za energie v prakticky všech oblastech jejich spotřeby.
Jak může ČR snížit emise skleníkových plynů?
Nejefektivnějším způsobem, jak emise snížit, je vylepšování energetické efektivnosti.
V České republice je velký potenciál především v zateplování domů, což nejen ušetří spoustu energie ale i peněz.
Rovněž v průmyslu jsou nemalé příležitosti ke snižování emisí - v modernizaci technologie, snížení energetické spotřeby a využívání čisté energie.
Dále prosazujeme postupný přechod na výrobu energie z obnovitelných zdrojů a s tím související rozvoj chytrých sítí.
Na národní úrovni doporučujeme provést následující nejdůležitější kroky:
Přijmout zákon, který závazně stanoví, o kolik bude Česká republika snižovat emise skleníkových plynů několik příštích desetiletí. Podobný zákon byl schválen Velkou Británií v široké dohodě vlády, opozičních stran, Konfederace britského průmyslu a odborů. Zajišťuje dlouhodobou regulatorní jistotu a podpoří inovace.
Provést ekologickou daňovou reformu: snížit daňové zatížení práce a na druhé straně zvýšit daně z činností poškozujících životní prostředí: jde tedy o navýšení silniční daně pro všechny automobily či spotřebních daní z energie.
Prodávat všechny povolenky v transparentní dražbě a maximálně využít možnosti prodeje emisních povolenek také energetickým společnostem namísto jejich rozdávání zdarma. Studie poradenské organizace CE Delf ukazuje, že nezasloužené zisky (windfall profits) způsobené distribucí emisních povolenek zdarma a zahrnutím jejich hodnoty do konečné ceny výrobku měli nejen producenti elektřiny, ale také firmy z ostatních sektorů v systému EU ETS. Studie odhaduje nezasloužené zisky v rafinériích, cementárnách, v ocelářském a petrochemickém průmyslu v období 2005 až 2008 o celkové výši až 14 miliard eur.
Zřídit Fond energetické nezávislosti, do nějž bude stát ukládat část výnosů z prodeje emisních povolenek a případně některé příjmy z dalších zdrojů. Fond bude financovat úspory energií v domácnostech a obcích a podporovat využívání obnovitelných zdrojů energie. Fond bude v jistém smyslu pokračováním myšlenky programu Zelená úsporám.
Upravit vyhlášky týkající se energetických standardů budov tak, aby byly stavěny pouze budovy v pasivním standardu. Doporučené hodnoty klíčových parametrů, jako je součinitel prostupu tepla pro různé části budovy, v současné stavební normě (ČSN 73 0540) by se pomocí změny stavebního zákona a souvisejících vyhlášek měly prakticky okamžitě stát závaznými. Počínaje rokem 2015 by všechny nové budovy měly splňovat pasivní standard.
Schválit zákon o teple z obnovitelných zdrojů, jenž podpoří využívání obnovitelných zdrojů v centrálním zásobování teplem.
Povolovat pouze výstavbu nových spalovacích elektráren, které odpovídají standardům nejlepších dostupných technologií. U spalování biomasy stanovit minimální účinnost pro výrobu elektřiny na 30 %. Spoluspalování biomasy v uhelných elektrárnách, jež vinou své nízké efektivnosti doslova plýtvají důležitým obnovitelným zdrojem, by mělo být úplně vyloučeno.
Rozšířit mýtné pro nákladní automobily na všechny silnice, navýšit jeho sazbu a zvýšit investice do železniční dopravní infrastruktury.
Emisní povolenky, jedna z cest ke snížení emisí – aneb kdo špiní, ten platí
Nezasloužené zisky průmyslu
Systém obchodování s emisními povolenkami je hlavním nástrojem EU v oblasti politiky ochrany klimatu. Jedna povolenka odpovídá 1 tuně vypuštěného CO2. Bohužel velmi benevolentní politika rozdávání emisních povolenek průmyslu vedla k vážným problémům celého systému. V roce 2006 klesla v důsledku velkého množství povolenek jejich cena téměř na nulu. V druhém obchodovacím období 2008–2012 toto nehrozí, neboť povolenky je možné převést do dalšího období, které je rámované roky 2013 a 2019.
Do roku 2012 budou firmy dostávat všechny emisní povolenky zdarma v množství, které převyšuje jejich potřebu, a které si mohou schovat do dalšího období. Celkem může jít až o 1,6 miliardy povolenek a prakticky by to znamenalo, že evropské podniky nebudou muset vůbec realizovat 40 procent závazku snížení emisí, které se zatím plánuje do roku 2020. Jinými slovy, až do roku 2016 by podniky mohly pokračovat ve znečišťování zcela bez omezení: a to i za předpokladu, že by se výše jejich emisí vrátila na úroveň před hospodářskou krizí a rostla o 1 % ročně.
Jen v Česku zbyly v roce 2009 firmám povolenky na dvanáct milionů tun CO2 v hodnotě necelých pěti miliard korun. ČEZ patří mezi deset firem s největšími přebytky povolenek v EU. Zpřísnění cíle zároveň neznamená, že by každá firma v ČR musela snížit emise o stejný díl. Na nevhodnost rovnoměrného snižování často upozorňují zástupci jednotlivých odvětví průmyslu. Celoevropský systém obchodování s emisními povolenkami je právě proto založen na tržním principu, který zaručuje, že se snížení bude dít tam, kde je nejlevnější. Pokud by bylo tedy snížení emisí v ČR příliš drahé, bude se odehrávat tam, kde je levnější.
Investice do tuzemských podniků
Navýšení redukčních cílů by nemělo být spojeno s navýšením podílu tzv. externích kreditů, tedy možností si místo domácího snížení emisí nakoupit snížení, které proběhlo v jiných (převážně rozvojových) zemích. Takovéto projekty mají často špatnou kvalitu, jsou obtížně kontrolovatelné a také se poslední dobou ukazuje, že velká část z nich vlastně není uskutečněná navíc oproti původním plánům, tedy nepřináší žádné nové snížení emisí. Rozšíření možnosti používat místo povolenek kredity z flexibilních mechanismů by z důvodu již zmiňovaného přebytku povolenek fungování EU ETS vážně ohrozilo. Navíc, pokud by měla být polovina potřebného snížení emisí v EU ETS (při 30% redukčním cíli) uskutečněna pomocí kreditů z flexibilních mechanismů, půjde 8 miliard eur výdajů za roční nákup kreditů v roce 2020 zejména výrobcům v Indii a Číně, bez konkrétního přínosu pro evropské hospodářství, energetickou bezpečnost, zaměstnanost a konkurenceschopnost.
Rozdělení výnosů z povolenek na nízkouhlíkový rozvoj
Dle evropské směrnice by měly členské státy použít polovinu výnosů z prodeje povolenek po roce 2012 na účely spojené s politikou ochrany klimatu. Ekologické organizace navrhují, aby ročně bylo investováno 12 miliard korun do Fondu energetické nezávislosti, který bude poskytovat dotace občanům a obcím na investice do energetické efektivnosti a obnovitelných zdrojů. Tento fond by navázal na současný projekt Zelená úsporám. Dalších 10 miliard korun ročně je třeba vyčlenit coby prostředky, kterými bude Česká republika pomáhat chudým rozvojovým státům s nápravou škod z globálních změn podnebí, s ochranou lesů a investicemi do zelených technologií. Zbytek výnosů z prodeje povolenek by měl být určený na snížení odvodů na sociální pojištění, a tedy skrze snížení daňového zatížení práce se vrátit přímo zpátky do ekonomiky. Pokles daně z práce totiž bude podniky motivovat k vytváření nových pracovních míst.