Podle některých modelů se předpokládá, že bude Severní ledový oceán v létě zcela bez ledu kolem roku 2030, jiné dokonce ukazují na to, že by tomu tak mohlo být již během několika příštích let. Trvale zmrzlá půda (permafrost) roztává, ledovce ustupují a rozsáhlá ledová pokrývka Grónska se zmenšuje rekordní rychlostí.
Celý arktický mořský ekosystém je závislý na mořském ledu a jeho oslabování má závažný dopad na životy místních obyvatel i divokou přírodu. Přežití mnoha polárních druhů závisí na ledu.
Kromě změn klimatu se Arktida zároveň potýká s celou řadou dalších nepříznivých dopadů lidské činnosti, jako je znečištění vody a ovzduší, nadměrný rybolov, zvýšené množství ultrafialového záření v důsledku úbytku ozónu nebo změny přirozeného prostředí a znečištění v souvislosti s těžbou surovin. Společné působení všech těchto faktorů může vést až k tomu, že se arktické ekosystémy a populace živočichů nezvládnou na změněné podmínky náležitě adaptovat.
Lední medvěd na mořské kře
„Měla jsem možnost na vlastní oči pozorovat v Arktidě dopady globálního oteplování. Mořský led tehdy ustoupil tak daleko od břehu, že uvěznil osamoceného ledního medvěda na otevřeném moři. Plaval od jednoho malého kousku ledu k druhému ve snaze najít svoji potravu, tuleně kroužkované. Ti však byli stovky kilometrů daleko u okraje ledovce. Bylo jasné, že ten medvěd už dlouho nepřežije. Od té doby mě tenhle obraz pronásleduje pokaždé, když čtu další zprávy o tragické situaci, kterou pro medvědy oteplující se svět představuje.“
Melanie Duchin, koordinátorka klimatické kampaně Greenpeace.
Dopad na život lidí a zvířat v Arktidě
Úbytek ledu vede ke snížení množství zvířat v Arktidě, což má závažný dopad i na život mnoha domorodých národů, které jsou na nich existenčně závislé. Některé živočišné druhy se už dokonce dostaly na pokraj vyhynutí. Navíc, kvůli zvyšující se hladině moře a úbytku mořského ledu se vlny snadněji dostávají k pobřeží, a způsobují tak erozi a postupné ubývání pevniny, což již vyhnalo z domovů některé pobřežní komunity.
Celý životní cyklus ledních medvědů – od získávání potravy (lov tuleňů) až po odchov mláďat – je naprosto závislý na mořském ledu. Vědci pozorují čím dál větší množství ledních medvědů, kteří jsou nuceni plavat stále delší vzdálenosti mezi ledovými krami, což vede k jejich naprostému vyčerpání a častému utonutí. Řada ledních medvědů dlouhodobě hladoví, protože čekají na pevnině na mořský led, který se znovu vytváří až po skončení léta. Vědecká pozorování dokazují, že nedostatek potravy vede mezi medvědy dokonce ke kanibalismu. To vše je přímým důsledkem úbytku ledu vlivem klimatických změn.
Na mořském ledu závisí i život mnoha dalších živočišných druhů jako například tuleňů, velryb a mrožů. Asi největší ohrožení představuje mizící mořský led pro tuleně. Tuleň kroužkovaný, tuleň pruhovaný, tuleň pacifický i tuleň vousatý, ti všichni totiž rodí a vychovávají svá mláďata na ledové pokrývce, využívají ji k odpočinku a loví pod jejími okraji. Pravděpodobnost, že by se tato zvířata dokázala v případě úplného vymizení ledové plochy v letních měsících adaptovat na život na pevné zemi, je mizivá.
NASA/Goddard Space Flight Center Scientific Visualization Studio
Dopad na světové klima
Arktidě se někdy přezdívá „lednička světa“. Arktický led se totiž podílí na regulaci světového klimatu. Bílý led podobně jako zrcadlo odráží sluneční paprsky, tmavý Severní ledový oceán je zase absorbuje. Stejný princip si vyzkoušel jistě každý z nás na vlastní kůži – v černém triku nám je na slunci horko, v bílém o poznání příjemněji.
Jak arktický led odtává a přibývá tmavé oceánské plochy, dochází i k větší absorpci slunečního záření. Tím dochází ke zvyšování teploty a k rychlejšímu tání ledu. Důsledkem je další tmavá oceánská plocha a další oteplování, které způsobuje ještě větší oteplování – začarovaný kruh se uzavírá. Tomuto principu se říká pozitivní zpětná vazba.
Další začarovaný kruh číhá v Arktidě v podobě permafrostu – trvale zmrzlé půdy, která se v arktické oblasti nachází na pevnině i na mořském dně, v mělkých oblastech oceánu. Oteplování vede k jeho rozmrzání, čímž se do atmosféry uvolňuje metan, velmi silný skleníkový plyn, který byl do té doby vázaný v půdě. Ten urychluje oteplování, které vede k dalšímu rozmrzání permafrostu, a tak stále dokola.
Úbytek mořského ledu a rozmrzání permafrostu se podílejí na dalším zvyšování globální teploty. Je tedy jasné, že tání v Arktidě má závažné důsledky pro celou naši planetu.