Osada Tasilaq v Grónsku.
© Greenpeace/ Nick Cobbing
Ukazatel změn
Minimální a maximální plocha arktického mořského ledu (což je v podstatě oblast Severního ledového oceánu pokrytá ledem) jsou efektivními ukazateli toho, jak Arktida reaguje na zvyšující se teploty, proudy a atmosférické změny. Nejmenší bývá plocha ledu každoročně v září, největší přibližně v únoru. Rok od roku se tyto údaje liší, avšak z dlouhodobého hlediska lze vypozorovat určitý trend.
Měření objemu mořského ledu
Satelitní měření mořského ledu se provádí teprve roku 1979, kdy byly poprvé vyrobeny družice určené speciálně pro tento účel. To ovšem neznamená, že neexistují dřívější záznamy. Dlouhodobé trendy lze alespoň částečně odhadnout z leteckých a lodních pozorování.
Plocha či objem?
Nejlepším ukazatelem „zdraví“ mořského ledu je jeho objem, tedy plocha vynásobená tloušťkou. Tuto hodnotu jsme ale schopni spolehlivě měřit pomocí družic až v posledních letech. Pro stanovení dlouhodobých trendů je proto stále nejspolehlivější metodou měření plochy ledu, a to i přesto, že se již začaly objevovat i drobné změny v objemu.
Starý versus nový led
Stáří a tloušťka mořského ledu je stejně důležitá jako jeho rozloha. Led, který se vytvořil během jedné zimy, je tlustý pouze jeden až dva metry. Pokud vydrží alespoň jedno období letního tání, stává se tzv. víceletým ledem, který je tlustý zhruba tři až čtyři metry. Je to dáno nejenom namrzáním dalšího ledu, ale také tím, že do sebe desky ledu – kry – působením větru, mořských proudů a vln narážejí.
Počátkem minulého století byla plocha ledu v každém období v podstatě neměnná. Kolem poloviny století se ale začala zamrzlá plocha v letních měsících zmenšovat, přičemž zimní maximum zůstávalo stejné. Od roku 1975 se zmenšuje i maximální plocha.
Stránky amerického Národního úřadu pro oceán a atmosféru (National Oceanic and Atmospheric Administration, NOAA)
Srážka ledových ker je velmi podobná srážce litosférických desek: dva kontinenty se srazí a vytvoří hřeben hor. V případě mořského ledu vznikne při srážce ledových ker hřeben ledu. Ten může na povrchu vyrůst až do výšky pěti metrů a pod vodou dokonce až do hloubky 10–25 metrů. Tenký, jednoroční led je mnohem náchylnější k tání než tlustý, víceletý. Vědci zjistili, že stále méně arktického ledu je tvořeno víceletým ledem, což znamená, že arktický led nejenom ustupuje, ale také, že se ztenčuje, a tím je i náchylnější k dalšímu roztávání.
Tání ledu
Co nám tato měření říkají? V posledních desetiletích se každoroční minimum i maximum plochy arktického ledu snižuje:
Rozdíl je zřetelný při srovnání satelitních snímků za posledních několik let.
Nejmenší plocha mořského ledu byla zaznamenána v září 2007.
Záznam o nejmenší ploše arktického mořského ledu je z roku 2007, kdy činil pouhých 4,13 milionů čtverečních kilometrů.
Toto číslo bylo tak nízké, že se vědci zprvu domnívali, že se jedná o pouhou anomálii. Toho roku skutečně nastala specifická kombinace povětrnostních vlivů (jasná obloha, větrno a vysoké teploty), která vytvořila ideální podmínky pro tání.
Nicméně v roce 2008 byly rekordní záznamy z roku 2007 téměř překonány, přestože nebyly pozorovány žádné zvláštní projevy počasí, jako v roce 2007.
Ačkoli mohou být rozdíly mezi jednotlivými roky v krátkodobém měřítku vysvětleny změnami počasí, z dlouhodobého hlediska – jako je např. 30-leté satelitní měření – to možné není. Poslední dvě roční minima rozsahu mořského ledu jsou nejnižší od doby, kdy bylo satelitní měření zahájeno. Odpovídají trendu postupného mizení arktického mořského ledu.
Plocha arktického mořského ledu
Vývoj průměrné plochy arktického mořského ledu v červenci od roku 1979. Nejnižších hodnot bylo dosaženo v roce 2011.
Zdroj: National snow and Ice Data Center
Vývoj plochy mořského ledu v roce 2011
Zdroj: National Snow and Ice Data Center
Důsledky
Taje-li mořský led, nepřispívá ke zvyšování hladiny moře takovým způsobem, jako v případě tání pevninského ledovce. Je to podobné jako s roztávající kostkou ledu ve skelnici vody: pokud plave ve vodě a pak roztaje, hladinu vody to příliš neovlivní, když ale přilijeme vodu z ledové kostky, která roztála mimo sklenici, může sklenice přetéct.
Navzdory tomu má ovšem zmenšování a ústup mořského ledu závažné důsledky. Především dochází k tomu, že mizí bílá plocha, která odráží sluneční svit od Země, a v oceánu vznikají tmavé vodní plochy. Ty ale absorbují teplo ze slunečního záření, a způsobují tak další tání ledu. Jedná se to tzv. pozitivní zpětnou vazbu, kdy tání ledu způsobuje další tání.
Dalším negativním důsledkem je nebezpečí vyhynutí jedinečných druhů zvířat typických pro Arktidu. Lední medvědi, mroži či tuleni jsou na ledu závislí a nemohou bez něj přežít. Jak se mořský led zmenšuje a ztenčuje, je ohrožena jejich další existence, stejně tak jako přežití arktických národů, jejichž kultura a způsob života jsou na těchto zvířatech již po tisíciletí závislé.
Více informací o ledu v Severním ledovém oceánu naleznete na následujících odkazech: