Hodnotící kritéria

Stránka - 28 listopadu, 2007
Greenpeace chce, aby společnosti vyrábějící elektroniku zbavily svou výrobu nebezpečných chemikálií
Hodnotící kriteria vycházejí z požadavků kampaně Toxic-Tech na výrobce elektroniky. Dvěma našimi klíčovými požadavky jsou:
- společnosti by měly zavést čistší výrobu a odstranit nebezpečné látky
- odpovědnost za zpětný odběr a recyklaci starých výrobků

Tyto dvě oblasti jsou úzce propojeny. Použití nebezpečných látek brání bezpečné recyklaci výrobku.

Požadavky ohledně toxických látek
Nahrazení nebezpečných látek při výrobě elektrospotřebičů ochrání dělníky před jejich účinky a zabrání kontaminaci ploch přilehlých k továrně. Odstranění nebezpečných látek zabrání uvolňování chemikálií jako jsou bromované zpomalovače hoření (BFRs) během používání výrobku a umožní bezpečnou recyklaci elektronického odpadu. Použití toxických látek v elektronice vytváří začarovaný kruh - zpracováním elektronického odpadu a opětovným použitím kontaminovaných druhotných materiálů pro nové výrobky.

Problém toxicity výrobků a recyklace jsou spojité nádoby. Dokud nebudou odstraněny toxické látky z výrobků, nebude možná jejich bezpečná recyklace. Z tohoto důvodu váha bodů udělovaných společnostem za jejich přístup k chemickým látkám je větší než u bodů za požadavky na recyklaci. Máme pět kritérií ohledně používání chemických látek, čtyři kritéria pro recyklaci a dvojité body pro výrobky bez PVC a BFRs.

Kritéria pro elektronický odpad
Greenpeace očekává od výrobců, že převezmou odpovědnost za odpad – výrobky jejich značky, které dosloužily - a budou je zpětně odebírat a řádně recyklovat ve všech zemích, kde jsou prodávány.

Chemická politiky založena na přístupu předběžné opatrnosti
Greenpeace věří, že společnosti vyrábějící elektroniku by měly přijmout striktní předpisy, které určují jejich environmentální politiku.

Chemická politika založená na přístupu předběžné opatrnosti znamená, že společnosti by přikročily k nahrazení/odstranění podezřelých látek nebo celých skupin chemikálií, přestože vědecké poznání ještě s konečnou platností nedospělo k závěru, zda tyto látky zdraví poškozují. Zavedení politiky předběžné opatrnosti vyžaduje systém pro sběr informací ohledně nových podezřelých látek a mechanismy, které odstartují společnou akci pro odstranění chemických látek a hledání bezpečnějších alternativ. 

Nejvyšší ohodnocení obdrží ty společnosti, jejichž chápání principu předběžné opatrnosti zahrnuje kroky směrem k nahrazení podezřelých látek i přes dosavadní vědeckou nejistotu ohledně vlivů na lidské zdraví a životní prostředí (např. potencionální účinky).

Co je princip předběžné opatrnosti?
Princip předběžné opatrnosti  není žádnou novinkou. Byl přijat celou řadou mezinárodních smluv, dohod a politických deklarací  o životním prostředí. Co vlastně znamená?

V kontextu nakládání s chemickými látkami to znamená, že pokud (na základě dostupných důkazů) použití chemické látky nebo celé skupiny látek může poškozovat lidské zdraví nebo životní prostředí, měla by se zavést opatření s cílem přestat tyto látky používat, a to i v případě, že plný rozsah možného poškození není vědecky plně potvrzen. Tento princip připouští, že někdy není možné takové důkazy získat, přinejmenším do doby, kdy je příliš pozdě  vyhnout se následkům  nebo napravit již spáchané škody.

Nakládání s chemickými látkami  
Toto kritérium zkoumá, jak společnosti kontrolují své dodavatele, aby zajistily, že i oni již nepoužívají zakázané látky. Společnosti musejí vysvětlit jaký systém opatření přijaly, aby odstranily nebezpečné látky (jako PVC nebo BFRs) a mohou tak splnit přijaté závazky.

Firemní politika ohledně chemických látek, která zahrnuje princip předběžné opatrnosti, vyžaduje přinejmenším systém pro shromažďování informací o nových důkazech o podezřelých látkách a mechanismy, které by odstartovaly společné kroky k odstranění těchto látek a hledání bezpečnější náhrady.

Nejvyšší známky za toto kritérium dostávají společnosti, které vytvoří veřejně přístupný seznam zakázaných/omezovaných látek a  popíší, jak jsou jejich požadavky v praxi uplatňovány, především u dodavatelů. Navíc musejí připravit i seznam látek, o kterých  se potencionálně uvažuje, že budou zakázány.

Časový plán pro odstranění vinylových plastů (PVC)
Greenpeace požaduje po společnostech, aby na základě principu předběžné opatrnosti přestaly používat všechny nebezpečné látky. Měly by začít ze všemi látkami ze seznamu OSPAR+. Seznam prioritních látek byl mezivládně přijat jako součást konvence na ochranu mořského prostředí severovýchodního Alantiku OSPAR (Oslo-Paris Commission for the Protection of the Marine Environment of North-East Atlantic). Tento seznam rozšířilo Greenpeace o polyvinylchlorid  (PVC).

PVC je plast založený na chlorové bázi, používaný v různých elektronických přístrojích a na izolaci kabelů a vodičů. PVC je jeden z nejvíce používaných plastů, ale jeho výroba, používání a odstranění produkuje toxické znečištění. Při výrobě, zpracování a likvidaci PVC unikají chlorované dioxiny a furany. Jsou to skupiny chemických látek považované za jedny z nejjedovatějších syntetických látek. Mnohé z nich jsou jedovaté již ve stopovém množství.

Nejvyšší známky v této kategorii patří společnostem, které se zavázaly eliminovat PVC ve všech aplikacích v přiměřeném časovém horizontu a firmám, které tyto závazky již splnily.

Časový plán pro ukončení používání bromových zpomalovačů hoření (BFRs)
Greenpeace požaduje po společnostech, aby na základě principu předběžné opatrnosti přestaly používat všechny nebezpečné látky. Měly by začít ze všemi látkami ze seznamu OSPAR+, který obsahuje i bromové zpomalovače hoření. Seznam prioritních látek byl mezivládně přijat jako část konvence na ochranu mořského prostředí severovýchodního Alantiku OSPAR (Oslo-Paris Commission for the Protection of the Marine Environment of North-East Atlantic).

Greenpeace očekává od zodpovědných firem, že přestanou používat všechny bromované zpomalovače hoření a ne pouze ty, které jsou zakázané evropskou směrnicí RoHS.

BFRs používané v obvodových deskách a plastových krytech se velmi špatně rozkládají a hromadí se v životním prostředí. Dlouhodobé působení BFRs může vést ke zhoršení paměti a schopnosti učit se. Také narušují fungování hormonálního systému, konkrétně interferují s estrogenem a štítnou žlázou. Expozice v lůně matky je spojována s poruchami chování. TBBPA, druh bromovaného zpomalovače hoření používaný v obvodových deskách, je považován za neurotoxický.

Výskyt vysokých hladin BFRs v elektronice může potenciálně uvolňovat bromované dioxiny a furany - když je elektronický odpad taven, zpopelňován ve spalovnách nebo pálen pod širým nebem. Dioxiny a furany jsou  skupiny chemických látek považované za jedny z nejjedovatějších syntetických látek. Mnohé z nich jsou jedovaté již ve stopovém množství.

Nejvyšší známky v této kategorii patří společnostem, které se zavázaly eliminovat všechny bromované zpomalovače hoření ve všech aplikacích a v přiměřeném časovém horizontu. A také společnostem, které tyto závazky beze zbytku splnily.

Modely elektroniky bez PVC  a BFRs na trhu
Společnosti získají dvojnásobek bodů, pokud splní toto kritérium. Pro nejvyšší ohodnocení nesmí celé portfolio produktů dané firmy obsahovat PVC ani BFRs. Za doplňky a příslušenství bez PVC nebo BFRs nezískávají firmy žádné body, protože se nejedná o systémové produkty.

Podpora individuální odpovědnosti výrobce
Pro firmy je důležité, aby  podporovaly individuální odpovědnost výrobce (IPR), což je pozitivní krok pro získávání vlastních výrobků zpět pro nové využití nebo recyklaci. Společnosti, které podporují IPR, věří, že by měla být odměněn jejich pokrok a inovace v designu výrobků.  Společnosti, které IPR oponují (nebo dokonce odmítají princip rozšířené odpovědnosti výrobce EPR) a žádají kolektivní systém odpovědnosti, jsou motivovány  přesunem břemena odpovědnosti za své výrobky na všechny daňové poplatníky a/nebo dotováním od dalších společností na trhu.

Nejvyšší známky obdrží ty společnosti, které jasně vyjádří podporu principu individuální odpovědnosti výrobce. 

Zabezpečit zpětný odběr výrobků i v zemích, kde to není zákonem vyžadováno
Společnosti získají body za dobrovolný program zpětného odběru a recyklace výrobků i v zemích, kde jim to neukládá zákon. Evropská unie má směrnici WEEE (Waste from Electrical and Electronic Equipment – odpad z elektrických a elektronických zařízení), která ukládá výrobcům zpětně odebírat a recyklovat jejich výrobky. Podobně japonský zákon o recyklaci domácích spotřebičů činní výrobce odpovědné za recyklaci spotřebičů pro domácnost a počítačů. Tchajwan a Jižní Korea mají program EPR pro velké domácí spotřebiče.

Nejvíce bodů získávají firmy, které mají program zpětného odběru a recyklace výrobků jak pro domácnosti, tak i obchodníky - v každé zemi, kde jsou jejich výrobky prodávány.

Poskytování informací o zpětném odběru jednotlivým zákazníkům
Toto kritérium hodnotí firmy podle způsobu komunikace se zákazníky - poskytování informací o tom, jak nakládat se starými výrobky (např. poštovné zdarma, sběrné dvory).

Nejvyšší známky dostanou ty společnosti, které poskytují snadno přístupné informace jednotlivým zákazníkům o tom, jak nakládat se starými výrobky v každé zemi, kde jsou výrobky dané firmy prodávány.

Zpráva o množství sesbíraného a recyklovaného elektronického odpadu
Body získávají ty společnosti, které informují o tom, kolik elektronického odpadu recyklovaly.

U některých společností zpráva o recyklaci elektronického odpadu uvádí roční nebo kumulativní hmotnost nebo počet jednotek recyklovaného elektronického odpadu. Tato metrika neumožňuje vyhodnotit, jak si společnosti vedou vzhledem k objemu prodeje (v minulosti).
Také to neumožňuje srovnat míru recyklace u jednotlivých společností, jestliže každá společnost vyrábí různé portfolio produktů s odlišnou váhou (například mobilní telefony versus domácí spotřebiče).

V ideálním případě chce Greenpeace po společnostech, aby zprávy o objemu recyklace  byly založeny na objemu prodeje v roce X (průměrná doba používání výrobku než se stane odpadem). Takže pokud je průměrná životnost počítače X šest let , chceme po společnosti X,  aby nahlásila kolik počítačů recyklovala (v kusech nebo dle hmotnosti) v roce 2006 - ale vyjádřeno v procentech vzhledem k objemu prodeje v roce 2000.

Nejvyšší ohodnocení získalo HP - jediná společnost, která tento systém výpočtu používá.

Jejich zpráva z roku 2006 Global Citizenship Report uvádí, že HP recykluje nebo znovu užije 10,3% svého odbytu. Pokud by každá společnost přijala tuto metodiku, mohli bychom potom porovnat procento recyklovaných výrobků HP a jiných společností.

Změna hodnocení: Společnosti mají šanci  posunout se blíže k „zelenému“ hodnocení, průvodce bude aktualizován každé čtvrtletí. Nicméně i trestné body budou udíleny  resp. odečítány z celkového hodnocení těm společnostem, které budou uvádět nepravdivé údaje, uplatňovat dvojité standardy nebo se jinak prohřeší.

Upozornění: Průvodce zelenější elektronikou si klade za cíl očistit sektor elektronického průmyslu a přinutit výrobce, aby se přihlásili k odpovědnosti za celý životní cyklus výrobku, včetně elektronického odpadu. Tento průvodce nehodnotí pracovní podmínky, energetickou spotřebu ani jiná kritéria, nicméně shledává je také velmi důležitými při výrobě a používání elektronických výrobků.