Zelenější elektronika

Na světě se používá každým rokem stále více a více elektroniky. To způsobilo obrovský boom v nárůstu elektronického odpadu, který obsahuje nebezpečné toxické chemikálie a těžké kovy, které nemohou být bezpečně zlikvidovány nebo recyklovány. Tomu se ale lze vyhnout. Snažíme se přimět přední výrobce elektroniky, aby změnili svůj přístup a zamezili přívalu toxického odpadu. Díky Greenpeace můžete na trhu nalézt počítače, mobilní telefony i další elektroniku, která již neobsahuje ty nejvíce nebezpečné chemikálie.

Obrovská hromada klávesnic čekajících na sešrotování. Ty na obrázku pravděpodobně pocházejí z Evropy, Spojených států nebo Japonska a byly odloženy na skládku v Číně, což je levnější než řádné zpracování tohoto nebezpečného odpadu.

Objem elektronického odpadu, který je po celém světě každoročně vyprodukován, stoupá v poslední době raketovým tempem. V současnosti to je asi 20-50 miliónů tun ročně. Možná je pro vás toto číslo v praxi těžko představitelné. Vězte, že pokud by odhadovaný roční objem elektronického odpadu byl dán do přepravních kontejnerů a naložen na vlak, tento vlak by byl tak dlouhý, že by obtočil celý svět.

Elektronický odpad, e-waste, nyní tvoří až  5% pevného domácího odpadu (celosvětově), skoro stejný objem jako plastové obaly - ale je daleko nebezpečnější. Elektronický odpad neprodukují jen vyspělé země, ale i v Asii se ročně vyhodí nějakých 12 milionů tun vysloužilé elektroniky.

Elektronický odpad je dnes nejrychleji rostoucím komponentem pevného komunálního odpadu, protože lidé modernizují své počítače, mobilní telefony, televize, audio soustavy, tiskárny a další elektronické vybavení rychleji než kdykoliv předtím. Největší problémy způsobují mobilní telefony a počítače, protože ty jsou vyměňovány nejčastěji.  V Evropě roste objem elektronického odpadu tmpem 3 až 5% ročně, skoro třikrát rychleji než celkový objem odpadu. Vyspělé země předpokládají, že produkce jejich elektroodpadu se během příštích pěti let ztrojnásobí.


Věděli jste, že:

  • Průměrná  životnost počítače ve vyspělých státech klesla ze šesti let v roce 1997 na pouhé dva roky v roce 2005?
  • Životnost mobilního telefonu je ve vyspělých zemích kratší než dva roky?
  • V roce 2004 bylo celosvětově prodáno 183 miliónů počítačů - o 11.6% více než v roce předchozím?
  • Mobilních telefonů bylo v roce 2004 prodáno 674 miliónů - o 30% více než v roce 2003?
  • Do roku 2010 se bude používat 716 miliónů nových počítačů; v Číně přibude 178 milionů nových uživatelů a v Indii 80 miliónů?

Na spoustu staré elektroniky, která čeká na recyklaci, znovupoužití nebo vyhození, zatím usedá prach v různých skladištích a skládkách. Americká agentura pro ochranu životního prostředí (EPA) odhaduje, že až tři čtvrtiny počítačů prodaných v USA leží v garážích, komorách a sklepích. Když jsou vyhozeny, obvykle končí na skládkách nebo ve spalovnách. Nejnovější trend představuje vývoz vysloužilé elektroniky do Asie.

Skládky: Podle EPA skončilo v roce 2000 v USA  na skládkách více než 4.6 miliónu tun elektronického odpadu. Toxické látky obsažené v elektronice mohou prosakovat do půdy nebo se uvolňovat do atmosféry a tak působit na přilehlá sídla a životní prostředí. V mnohých evropských zemích byla přijata opatření, která kvůli obsahu toxických látek v elektronickém odpadu zakazují jeho vyhazování na skládky. Navzdory tomu však stále v mnohých zemích pokračuje zavedená praxe skládkování elektronického odpadu.  Například v Hong Kongu se odhaduje, že 10 - 20%  elektronického odpadu končí na skládce.

Spalování: Uvolňuje těžké kovy jako olovo, kadmium a rtuť do vzduchu a popele. Rtuť uvolněná do prostředí se může akumulovat v potravním řetězci, konkrétně v rybách – což je hlavní cesta, skrze kterou je rtutí kontaminována i široká veřejnost. Pokud výrobky obsahují PVC, pak se při spalování uvolňují vysoce jedovaté furany a dioxiny. Při spalování bromovaných zpomalovačů hoření pak vznikají bromované dioxiny a furany.

Opětovné použití: Jde o dobrý způsob, jak zvýšit životnost výrobků. Mnohé staré výrobky jsou vyváženy do rozvojových zemí. Přes zřejmé výhody tohoto počínání se v praxi objevují závažné problémy, jelikož staré výrobky jsou po krátké době opět vyhozeny. Děje se tak ovšem v oblastech, kde obvykle neexistují vhodná zařízení pro  uložení  nebezpečného odpadu.

Recyklace: Přestože recyklace může být dobrým způsobem jak znovu využít suroviny použité na výrobu elektroniky, obsah nebezpečných látek může ohrožovat pracovníky recyklačních center i přilehlá obydlí a životní prostředí.

Ve vyspělých státech probíhá recyklace elektroniky v recyklačních centrech postavených k tomuto účelu. Například v mnoha zemích EU nejsou plastové části elektroniky recyklovány, aby se předešlo uvolňování bromovaných dioxinů a furanů. Tato kontrola však neexistuje v zemích rozvojových, kde často recyklace probíhá ručně na šrotištích a navíc většinu práce dělají malé děti.

Vývoz: Elektronický odpad je běžně vyvážen ze zemí rozvinutých do rozvojových zemí, přičemž často dochází k porušování mezinárodního práva. Kontrola v 18 evropských přístavech v roce 2005 odhalila, že až  47% procent podíl odpadu určeného na vývoz, včetně elektronického odpadu, představoval ilegálně vyvážený odpad. V samotné Velké Británii bylo v roce 2003 vyvezeno do zemí Dálného Východu, Indie, Afriky a Číny nejméně 23 tisíc tun nedeklarovaného nebo elektronického odpadu z „šedého trhu“. Ve Spojených státech  se odhaduje, že tímto způsobem je vyvezeno 50 -80% odpadu shromážděného pro recyklaci. Navíc je tento postup legální, protože USA neratifikovaly Basilejskou úmluvu.

Čína se snažila předejít těmto neblahým praktikám a přijala v roce 2000 zákon, který zakazuje dovoz elektronického odpadu. Zjistili jsme nicméně, že tento zákon v praxi nefunguje a elektronický odpad z celého světa je přivážen do přístavu Guiya v provincii Guangdong, hlavního centra zpracování elektroodpadu v Číně.

Také jsme objevili rostoucí problém s dovozem elektroodpadu do Indie. Jen v samotném Dillí, kudy ročně projde 10-20 000 tun elektronického odpadu, je na jeho zpracování zaměstnáno přes 25 tisíc lidí. Další šrotiště a skládky elektronického odpadu byly nalezeny v Meerutu, Ferozabadu, Bangalore a Mombaji.

Vývoj obchodu s elektronickým odpadem: V roce 1990 zavedly země EU, Japonsko a některé státy USA systém recyklace elektronického odpadu. Ale mnohé země neměly kapacitu vypořádat se s prudce rostoucím objemem elektronického odpadu, který produkovaly, nebo s jeho nebezpečným vlastnostmi.

Proto začaly exportovat „problém“ do rozvojových zemí, kde neexistují dostatečné zákonné normy pro ochranu životního prostředí a zaměstnanců, nebo kde takové normy nejsou řádně uplatňovány. Navíc je výrazně levnější „recyklovat“ elektroniku v rozvojových zemích; například recyklace počítačových monitorů (sklo na sklo) v USA je desetkrát nákladnější než v Číně.

Poptávka po elektronickém odpadu začala v Asii stoupat poté, co zpracovatelská zařízení zjistila, že mohou z elektroniky získat vzácné látky jako měď, železo, nikl, křemík a zlato. Například mobilní telefon obsahuje 18% procent mědi a  8% železa.

Jsme pevně přesvědčeni, že výrobci elektronického zboží, kteří mají zisk z prodeje svých produktů, by za ně měli převzít odpovědnost od výroby až do konce jejich "života". Abychom předešli krizi, která hrozí díky elektronickému odpadu, výrobci musejí navrhovat čistou elektroniku bez toxických látek a s delší životností, která se může bezpečně a snadno recyklovat a nevystaví životní prostředí ani lidi působení nebezpečných látek.

Odstranění toxických látek: Výrobci elektroniky musejí přestat používat nebezpečné materiály. V mnohých případech jsou již k dispozici bezpečnější alternativy.

Zpětný odběr: Daňoví poplatníci by neměli platit za recyklaci starých elektronických výrobků. Výrobci by měli převzít plnou odpovědnost za celý životní cyklus výrobku - když přestane být používán, vzít ho zpět pro nové použití nebo bezpečně recyklovat.

Průvodce zelenější elektronikou (PDF, verze: 16, 10/2010)

Nejnovější aktualizace

 

Nebyly nalezeny žádné výsledky.