Už nikdy žádný Černobyl!

Stránka - 27 dubna, 2011
V sobotu 26.dubna 1986 časně ráno došlo na čtvrtém bloku jaderné elektrárny Černobyl k výbuchu a následnému požáru, který zničil reaktor a způsobil rozsáhlý únik radioaktivních látek do okolí. Během havárie reaktoru a následného požáru uniklo dvěstěkrát více radioaktivního záření, než kolik se dohromady uvolnilo při výbuchu jaderných bomb v Hirošimě a Nagasaki. 25 let od havárie jsou obyvatelé postižených oblastí stále vystaveni záření a navíc jejich živobytí závisí na kontaminované potravě a mléku.

VIDEO: život v postižených oblastech

HAVÁRIE REAKTORU

Předehra havárie

Když se v roce 1972 v Kyjevě diskutovalo o typu elektrárny, která by byla vhodná pro Černobyl, ředitel Černobylu Brjuchanov prosazoval stavbu tlakového reaktoru VVER.

Nakonec byl, ale vybraný reaktor typu RBMK-1000 s odůvodněním, že je nejen bezpečnější, ale zároveň vyrábí nejlevnější elektrickou energii.

Stavba čtvrtého bloku byla dokončena v prosinci 1983. 21. prosince vyšla tisková zpráva oznamující, že předcházející den elektrárna začala s výrobou elektřiny – zprávu později vyšla v novinách 23.prosince na Den energetiků.

Pozoruhodné je, že výroba elektřiny začala 20. prosince. Obvykle se totiž ještě několik měsíců po dokončení stavby testují jednotlivé části, a teprve poté je elektrárna spuštěna. Avšak Černobyl nemohl čekat. Podle plánu musel být spuštěn do konce roku 1983. Ředitel Brjuchanov byl proto nucený už 31. prosince 1983 podepsat dokument o úspěšném povedení všech testů, ačkoli to nebyla pravda. Nepodepsáním by totiž připravil tisíce zaměstnanců prémie a odměny ve výši tříměsíčního platu. I přesto, že testy nebyly ještě ani zdaleka dokončeny, už v březnu 1984 oslavovala černobylská elektrárna první milión vyrobených kilowatthodin elektřiny.

Jeden z neuskutečněných testů se týkal nouzového fungování turbíny. V případě poruchy na reaktoru, musí být turbína schopná setrvačností vyrábět dostatek elektřiny ještě aspoň 45 vteřin, než se spustí nouzové generátory. Tato elektřina je pro zabezpečení reaktorů životně důležitá: pohání chladící čerpadla, regulační a havarijní tyče, osvětluje velín a řídící pult.

Právě zkouška turbíny proběhla v noci z 25. na 26. dubna 1986 a stala se příčinou katastrofy.

Pátek 25. dubna 1986

13:05 Začínají přípravy na zkoušku turbíny Je potřeba snížit výkon elektrárny, proto je jedna turbíny vypnutá. Zároveň je odpojen systém nouzového chlazení reaktoru, aby nezačal působit během testu.

14:00 Dispečer Ukrajinských energetických závodů žádá o odklad testu – blíží se oslavy 1. máje, továrny potřebují dohnat plány a v síti proto potřebují plný výkon čtvrtého bloku. Test je odložený o téměř devět hodin. Obsluha však už na tuto dobu nechává odpojený systém nouzového chlazení reaktoru, přesto je to v rozporu s předpisy.

16:00 Ranní směna odchází. Pracovníci této směny byli v předcházejících dnech seznámeni s testem a znají celý postup. Speciální tým elektroinženýrů zůstává na místě.

23:10 Příprava zkoušky opět začíná. Desetihodinové zdržení má řadu následků. Tím elektroinženýrů je unaven. Během zkoušky se střídá odpolední a noční směna: v noční směně je méně zkušených operátorů, kteří se navíc na zkoušku nepřipravovali.

Sobota 26. dubna 1986

01:00 V průběhu přípravy zkoušky měli operátoři problémy s udržením stability výkonu reaktoru. Dopustili se přitom několika závažných chyb:

1. Regulační tyče schopné zastavit v nouzi reaktor jsou vysunuté výše, než dovolují přepisy. Operátor ranní směny později vypověděl, že by udělal to samé. Prohlásil: „Často nepovažujeme za nutné doslovné plnění pokynů – to bychom se do nich doslova zamotali“. Dále poukázal na fakt, že během výcviku operátorů slyšeli znovu a znovu, že jaderná elektrárna nemůže vybuchnout. Operátor Kazačkov prohlásil: „Běžně jsme pracovali s menším množstvím regulačních tyčí,než dovolují předpisy a nic se nestalo. Žádný výbuch, vše bylo v pořádku“.

2. Výkon elektrárny klesl pod bezpečnou úroveň, reaktor se prosto stal nestabilní. Přípravy testu měly být v tomto momentě okamžitě zastaveny. Veškerou pozornost bylo nutné zaměřit na znovuzískání stability reaktoru.

3. Aby dosáhli zvýšení výkonu, zapínají operátoři přídavné oběhové čerpadlo. Vlivem silného ochlazovaní však klesá tlak a tým se výkon ještě snižuje. Za normálních okolností by v takovém případe reaktor zastavily automatické havarijní systémy. Ty však obsluha úmyslně odpojila.

4. Kontrolní systém minimální hladiny vody a maximální teploty palivových článků jsou také vypnuty.

1:23:04 Test začíná.

Operátoři se dopouštějí poslední osudové chyby – vypínají nouzový systém, aby zabránili havarijnímu odstavení reaktoru. Potom uzavírají přívod páry do turbíny.

Tím se sníží přítok chladící vody a roste její teplota a tlak. S rostoucím množstvím páry se zvyšuje rychlost štěpné reakce, která dále zvyšuje teplotu, a tím i množství páry. Více páry znamená ještě rychlejší reakci atd. atd. Výkon reaktoru začíná prudce růst a katastrofa se již neodvratně blíží.

1:23:40 Leonid Toptunov, operátor zodpovědný za regulační tyče, tiskne speciální vypínač havarijního odstavení.. Test běží už 36 vteřin.. Výkon reaktoru dosahuje 100-násobek maximálního projektového výkonu.

1:23:44 Regulační tyče, které mají reaktor zastavit, se dávají do pohybu, jsou však slyšet údery. Operátoři vidí, že se tyče zasekly. Palivové trubice se působením zvýšeného tlaku páry deformují.

1:24:00 Test běží už 56 vteřin. Tlak v reaktoru je už tak vysoký, že praskají palivové články a úlomky padají do chladící vody. Ta se mění v páru, tlak v trubkách roste a ty praskají. Výbuch páry zvedá tisícitunové ocelové víko reaktoru – první exploze. Z reaktoru začíná unikat radioaktivita, dovnitř se dostává vzduch.

Nyní je zde dostatek kyslíku a začíná hořet grafit. Kov palivových trubek reaguje s vodou. Vzniká tak vodík, který vybuchuje – druhá exploze. Hořící trosky reaktoru vylétají do vzduchu a dopadají n střechu sousedního, třetího bloku.

Pondelí 28. dubna 1986

Až po osmé hodině večer SEČ se o katastrofě prostřednictvím krátké zprávy TASSu dozvídá celý svět.

Čtvrtek 1. května 1986

V Gomelu, Kyjevě a dalších městech v okolí Černobylu se slaví Svátek práce. Úřady tvrdí, že situace je stabilní. Později se ukáže, že tím míní fakt, že radiace od 26. dubna postupně klesá. Ovšem její úroveň je stále obrovská, kromě toho se změnil vítr a vane směrem na Kyjev.

Čtvrtek 4.května 1986

Požár reaktoru se podařilo uhasit až po osmi hodinách. Helikoptéry svrhují na hořící reaktor celkem 5000 tun materiálu: 800 tun dolomitu, který uvolňuje oxid uhličitý dusící plameny; karbid boričitý, který pohlcuje neutrony a zabraňuje štěpení uranu; 2400 tun olova, které pohlcuje teplo a záření; 1800 tun písku a jílu, který má zabránit přístupu vzduchu a tím oheň udusit.

NÁSLEDKY ČERNOBYLSKÉ HAVÁRIE

Během havárie černobylského reaktoru a následného požáru uniklo dvěstěkrát více radioaktivního záření, než kolik se dohromady uvolnilo při výbuchu jaderných bomb v Hirošimě a Nagasaki.

Kontaminace

V prvních hodinách bylo nejvíce zasaženo město Pripjať, vybudované jen pár kilometrů od elektrárny pro její zaměstnance. V době havárie tu žilo okolo 50 000 obyvatel. Místo toho, aby byli co nejdříve evakuováni, byly do města vyslány zesílené policejní jednotky, které měly zabránit útěku obyvatel. Evakuace města Pripjať začala až dvacet šest hodin po explozi. Balení a stěhování obyvatel tak proběhlo v čase, kdy byla úroveň záření v ovzduší absolutně nejvyšší během celé havárie.

Nejsilněji byly zasaženy přilehlé oblasti Běloruska, Ukrajiny a Ruska. Z třicetikilometrové zóny okolo elektrárny bylo evakuováno 130 tisíc obyvatel. Brzy byla ale nalezena vysoce zamořená místa i ve velkých vzdálenostech za hranicí této „zakázané zóny“. Celková plocha území, kde je kontaminace vyšší než 37 000 Bq/m 2 (1 Bq představuje jednu vyzářenou radioaktivní částici za sekundu, což je úroveň vyžadující zvláštní režim), přesáhla 120 000 km 2 . Dodnes tu žije asi sedm miliónů obyvatel, kteří si na zamořené půdě pěstují zeleninu, brambory a další plodiny potřebné na přežití. Nemají jinou volbu.

Radioaktivní mrak se vlivem požáru dostal do výšky několika kilometrů a postupně zamořil celou Evropu. Odhaduje se, že více než polovina celkového objemu uniklé radioaktivity zasáhla území mimo vzpomínaných tří států. Nejméně v dalších čtrnácti zemích Evropy byla nalezena místa kontaminovaná nad úroveň 37 000 Bq/m 2 : v Bulharsku, Čechách, Finsku, Itálii, Maďarsku, Moldávie, Norsko, Rakousko, Rumunsko, Řecko, Slovensku, Slovinsku Švédsku a Švýcarsku.

Hlavním zdrojem zatížení obyvatelstva se staly izotopy jódu I – 131 (poločas rozpadu 8 dní), cesia Cs – 134 (poločas rozpadu 2 roky) a cesia Cs-137 (poločas rozpadu 30 roků). Vzhledem k poločasům rozpadu představuje dnes po dvaceti letech i pro následující desetiletí největší zátěž cesium CS – 137. V koncentraci převyšující 4 000 Bq/m2 zamořilo přibližně 40% území Evropy.

Například ve Skotsku je dnes stále 374 farem, které podléhají zvláštnímu režimu, protože ovce mají v mase vysokou hodnotu cesia.

Oběti na životech

Na likvidaci havárie se podílelo celkem 600 až 800 tisíc lidí, většinou mladých vojáků, kteří byli vystaveni vysokým dávkám záření. Podle oficiálních údajů už 25 tisíc z nich zemřelo. Mnozí další trpí chronickými zdravotními problémy.

Počet obětí, které Černobyl způsobil a ještě způsobí, nedokáže nikdo zcela přesně spočítat. Problém spočívá v tom, že jednotlivé studie používají různé vstupní údaje, jsou založeny na odlišných metodách a vycházejí z rozdílných předpokladů. Pokud nebudeme uvažovat extrémní odhady, potom různé vědecké studie předpokládají od 9 000 do 200 000 lidských obětí. Více se můžete dozvědět v nejnovější studii ruských, ukrajinských a běloruských vědců, podle níž již zemřelo či v budoucnu zemře v důsledku černobylské havárie až 200 000 lidí.

FOTOESEJ: Spad - 25 let po Černobylu

(slovenské titulky vyberete kliknutím na ikonu CC)

 

FOTO: Příběh Anny - fotografie Roberta Knotha

(slovenské titulky vyberete kliknutím na ikonu CC)

 

Černobyl 1986 - 2006: virtuální výstava fotografií Roberta Knotha