Nový sarkofág - černobylský projekt století

Stránka - 26 dubna, 2012
Zevnitř se uvolňuje radioaktivní prach do životního prostředí, zvenku se dovnitř prasklinami a dírami dostává dešťová voda – po 26 letech se sarkofág v Černobylu, který měl chránit okolí před dalším zamořením radioaktivitou, rozpadá. V těchto dnech začíná stavba nové schránky zborceného reaktoru.

Měření radiace v Černobylu

© Jan Grarup / Noor / Greenpeace

 

Co předcházelo

26. dubna 1986 explodoval 4. blok jaderné elektrárny v ukrajinském Černobylu a způsobil nejhorší jadernou havárii v historii lidstva. Svět byl šokován a sen o bezpečném využívání jaderné energie se rozplynul. Havarovaný reaktor byl narychlo zakryt vrstvou betonu, která měla okolní prostředí chránit před další radioaktivitou. Ale již po několika letech se začaly objevovat první trhliny. Byla však provedena jen ta nejnutnější opatření, aby se korodující kolos nerozpadl. 

Projekt

Už 26 let pracují jaderné firmy ze západu i z východu na tom, aby situaci kolem zářících rozvalin stabilizovali. U projektu, který spolkne miliardy eur z dárcovských zemí, se sejdou snad veškeré světové nukleární kapacity. Celkové financování však není, navzdory ohromným přislíbeným sumám, stále definitivně zajištěno. Již nyní jsou náklady třikrát vyšší, než se původně odhadovalo.  

Model reaktoru v Černobylu

© Greenpeace / Steve Morgan

 

Stavba nové schránky, ale také stavba zařízení pro radioaktivní odpad ostatních bloků elektrárny, zaostává za všemi časovými plány. Nejdůležitější problém – vyproštění vysoce radioaktivního jaderného paliva – zatím není ani naplánováno, ani zafinancováno. Dopady havárie reaktoru budou trvat ještě dlouhá desetiletí. 

Nový sarkofág – největší mobilní staveniště na světě

Nový sarkofág (New Safe Confinement, NSC) tvoří kupolovitá konstrukce z kovových trubek.  Hmotnost: 29 000 tun; výška: 110 metrů; délka: 164 metrů; rozpětí: 257 metrů. Explodovaný reaktor a radioaktivní materiály má od vnějšího světa izolovat dvouplášťový vnější obal. Kvůli vysoké radiaci však nemůže být nová schránka postavena přímo nad troskami reaktoru. Bude proto vytvořena jinde a pak se po obrovských kolejích přesune nad reaktor. 

Starý sarkofág – rozpadávající se nebezpečí

Černobyl 2005

© Greenpeace / Steve Morgan

 

Zatímco stavba nové schránky postupuje jen velmi stěží, urychluje voda a vlhkost rozpad starého sarkofágu. I po stabilizačních opatřeních pronikne dovnitř ročně asi 2 200 kubíků srážek. K tomu připočítejme ještě asi 1 650 kubíků z kondenzace a 270 kubíků ze systému, který má za úkol potlačovat prach. 

Navíc se zjistilo, že množství prachu přibývá. Objem radioaktivního prachu se dnes odhaduje na zhruba 1,5 tuny. Pokud by se sarkofág rozpadl, uvolnilo by se obrovské množství prachu, který by se rozšířil na velké vzdálenosti. Každý velký otřes nebezpečí zvyšuje. Už jen malé zemětřesení by znamenalo katastrofu. Požár lesa, který by dosáhl až k troskám reaktoru, by jej mohl ještě více destabilizovat a vést k obrovskému uvolnění radiace. 

Co Japonsko teprve čeká

Radiační tým Greenpeace provádí měření poblíž jaderné elektrárny Fukušima - Daiči

© Christian Åslund / Greenpeace

 

Problémy v Černobylu dávají tušit, co zatím ještě stále stojí před Japonskem – technicky i lidsky. Tato hustě obydlená a technicky vysoce rozvinutá země se nachází uprostřed jaderné katastrofy. Loni se kvůli zemětřesení a vlně tsunami dostaly mimo kontrolu čtyři reaktory a ještě dnes uniká radioaktivita do životního prostředí. 

V tento okamžik si nikdo netroufá vývoj katastrofy ve Fukušimě předpovídat. Jisté však je, že množství vysoce radioaktivního jaderného paliva ve zničených reaktorech je ještě mnohem větší, než kolik se jej nachází v černobylském reaktoru. A jeho vyproštění nebude o nic jednodušší. 

Případ Japonska– stejně jako tehdy Černobylu, nebo Majaku či Windscale a řady dalších nehod na jaderných zařízeních – ukazuje, že jaderná energie není formou energie, kterou by měl člověk zcela pod kontrolou. 

Je nejvyšší čas tento způsob získávání energie opustit a nahradit bezpečnějšími alternativami. Řešení jsou již řadu let k dispozici. Co ale chybí, je vůle a odvaha politiků a průmyslu, rázně a důsledně nastoupit cestu k budoucnosti založené na čistých, obnovitelných zdrojích energie. 

Fotoreportáž