Jaderná krize ve Fukušimě – rok poté

Dne 11. března 2011 postihlo pobřeží Japonska zemětřesení o síle devíti stupňů Richterovy škály následované vlnou tsunami, která zasáhla východní pobřeží této země, zničila domovy tamních obyvatel a vzala životy desítkám tisíc lidí.

Tato událost vedla k nejhorší jaderné katastrofě od havárie v Černobylu v roce 1986. Zároveň odhalila závažné nedostatky v systému dohledu nad jadernou bezpečností v Japonsku. 

 

Roztavení jádra reaktoru

Zemětřesení způsobilo přerušení dodávek elektrické energie z externích zdrojů v jaderné elektrárně Fukušima - Daichi, kde se nacházelo šest reaktorů. Následná vlna tsunami zaplavila záložní dieselové generátory, které pak nebylo možné využít jako náhradní zdroj elektrické energie, což následně vedlo k selhání chladicích systémů. V důsledku nedostatečného chlazení se jaderné palivo v reaktorech 1, 2 a 3 začalo tavit a začal se v nich hromadit vodík, který posléze explodoval. Výbuch způsobil poškození ochranné obálky čtvrtého reaktoru.

Tato jaderná katastrofa byla na stupnici INES (Mezinárodní stupnice jaderných událostí) Mezinárodní agentury pro atomovou energii označena stupněm 7, což je nejvyšší možný stupeň. Japonský úřad pro jadernou bezpečnost (NISA) odhadl, že množství radioaktivního cesia, které uniklo do ovzduší během exploze, odpovídá 168 hirošimským jaderným bombám.

Možnost roztavení přehřátého jádra jako následek tsunami byla předpovídána v dokumentech Japonské organizace pro jadernou bezpečnost již od roku 2008. Vlastník jaderné elektrárny ve Fukušimě, tokijská elektrárenská společnost (TEPCO), si byl vědom, že případná vlna tsunami by přesáhla její konstrukční limity, ale nikdy se nepokusil své zařízení modernizovat. Místo toho regulátoři a TEPCO toto nebezpečí ignorovali. Selhání lidských institucí, které nebyly schopny investovat do bezpečnostních opatření, vedlo k fukušimské jaderné katastrofě.

Evakuace

 Kontaminovanou oblast opustilo přes 150 000 lidí z do okruhu 50 km od havarované elektrárny. Dvacetikilometrová evakuační zóna je stále mimo limity, odborníci očekávají, že nebude obyvatelná po celá desetiletí. Většina z těch, kteří byli evakuováni z jiných oblastí, se stejně kvůli obavám ze záření, nezaměstnanosti a strachu ze života ve "městě duchů" nehodlají vrátit.

Kontaminace

Studie, kterou provedli vědci z Oceánografického institutu ve Wood Hole, označila fukušimskou katastrofu za „největší neúmyslný únik radiace do oceánu v historii”. V dubnu 2011 bylo množství cesia-137 v oceánu, které bylo měřeno u pobřeží elektrárny Fukušima – Daiichi, 50 miliónkrát vyšší než před katastrofou. 

Výzkumní pracovníci varují, že úplný dopad účinků radiace na ekosystém nebude znám po celá desetiletí. Testy vzorků mořské vody, které odebralo Greenpeace, prokázaly nadměrné množství radioaktivního cesia v mořských řasách a rybách. Analýza Asahi News provedená na základě údajů od společnosti TEPCO ukázala, že do Tichého oceánu bylo vypuštěno 462 TBq (terabecquerel = bilion becquerelů) radioaktivního stroncia. Pokud se radioaktivní stroncium dostane do potravinového řetězce, hromadí se v kostech a může způsobit rakovinu kostí a leukémii.

 V Japonsku byla nalezena kontaminovaná rýže, hovězí maso, ovoce, zelenina, mléko, a kojenecká výživa. Toto zjištění vyvolalo vlnu strachu mezi obyvateli a vzalo si obrovskou daň na japonské ekonomice. V lednu přiznalo 2012 japonské ministerstvo hospodářství, obchodu a průmyslu (METI), že k výstavbě nových domů a bytů a na opravu silnic a další infrastruktury poškozené při zemětřesení byl použit radioaktivní štěrk. Nebyly totiž stanoveny žádné předpisy na sledování radiace v kamení a štěrku.

Domy, školy a městské oblasti potřebují projít rozsáhlou dekontaminací, včetně odstranění půdy. Ze samotné Fukušimské prefektury bude muset být odstraněno asi 29 milionů krychlových metrů radioaktivní půdy. Odstranění je velmi obtížné a vláda se stále snaží určit, kde tento materiál uložen. Nakládání s odpady jen podněcuje stále rostoucí obavy.

Stav fukušimských reaktorů

V prosinci 2011 vláda a TEPCO prohlásili, že bylo dosaženo stavu studeného odstavení reaktoru, i když stále ještě nelze určit přesnou polohu a teplotu roztaveného paliva. Panuje přesvědčení, že jaderné palivo propálilo masivní ocelovou podlahou tlakové nádoby reaktoru a možná dokonce i silnou betonovou základnu uzavřené nádoby pod ní.

Vláda vyhlásila studené odstavení reaktoru z politických důvodů, aby splnila svůj dřívější příslib, že se tak stane do konce roku 2011. Realita je ovšem taková, že čtyři jaderné reaktory v elektrárně Fukušima – Daichi nejsou ve stabilním stavu a uvolňování radioaktivních látek nadále kontaminuje oceán a znečišťuje podzemní vody. Úroveň radiace je stále příliš vysoká na to, aby bylo možné do reaktoru vstoupit, a pokusy prohlédnout jeho vnitřek za pomoci endoskopu selhaly. Pracovníci, ve snaze zabránit další explozi vodíku, nadále do reaktorů aplikují dusík.

Pokusy o dekontaminaci vysoce radioaktivní vody použité při chlazení reaktorů se setkávaly s velkými obtížemi, a proto je v současné době přes 100 000 tun kontaminované vody uloženo v elektrárně. Způsoby chlazení jsou zatím jen provizorní. Poškozené reaktory nadále kontaminují životní prostředí a zůstávají náchylné k poškození při zemětřesení, které je v Japonsku častým jevem.

Současné odhady naznačují, že vyřazení fukušimských reaktorů z provozu bude trvat 40 let.

Náklady

Japonské centrum pro ekonomický výzkum odhadlo veškeré náklady na odškodnění a vyřazení šesti fukušimských reaktorů z provozu mezi 520 a 650 miliardami amerických dolarů 5.

Závazky elektrárenské společnosti TEPCO brzy přesáhnou její finanční možnosti. Proto japonská vláda již souhlasila, že jí poskytne 11,6 miliardy dolarů a společnost požádala o další 9 miliard eur. Tyto částky nezahrnují vládní finanční prostředky použité na odškodnění obětí katastrofy.

Proces odškodnění:

Jen malá část lidí, kteří byli evakuováni, měli nárok na odškodnění. Postupy společnosti TEPCO byly komplikované a omezující, čímž zpomalovaly proces podání žádosti o odškodnění. Zpočátku TEPCO požadovalo po žadatelích o odškodnění vyplnění 58mi stránkového formuláře, doplněného 158mi stránkovými pokyny. Naproti tomu, jeden manuál společnosti TEPCO o jaderné havárii měl pouhé tři stránky, další byl jen měl stránek šest. Poškození si na formuláře stěžovali, a firma je poté zjednodušila.

Politické a společenské dopady

Dopady katastrofy vnímalo nejen Japonsko, ale celý svět. Řada států přehodnotila způsobilost svých vlastních jaderných reaktorů odolat přírodním katastrofám. Německo odstavilo některé ze svých reaktorů a zavázalo se zcela odstoupit od používání jaderné energie.

Fukušimská katastrofa nastolila vážné otázky ohledně mýtu o jaderné bezpečnosti. V Japonsku byla v oblasti jaderné energetiky odhalena značná korupce, včetně úsilí o klamání veřejnosti, stejně jako opakované příklady bratříčkování mezi energetickými společnostmi a vládními agenturami, které je regulují.

Veřejná podpora jaderné energie v Japonsku byla z velké části narušena. V současné době je přes 90 % z 54 japonských reaktorů mimo provoz. Všechny by mohly být odstaveny do května 2012, pokud se některý znovu nespustí. Mnoho zástupců místních samospráv prohlásilo, že nebudou udělovat souhlas ke znovuspuštění reaktorů. I přes prohlášení jaderného průmyslu, Japonsko nemělo žádné významné problémy s dodávkami elektřiny a ukázalo tak, že může přežít i bez jaderné energie. 

Fukushima I (Daiichi) - poškození zemětřesením a vlnou tsunami před/poté

Poznámka:
před - snímek z google earth před vlnou tsunami; poté - snímek digital globe pořízený po druhé explozi v jaderné elektrárně