Jaderné havárie

Historie jaderné energetiky je plná nehod – od těch největších katstrof, jakou byla havárie v Černobylu, až po úniky radioaktivních látek, kterých bylo po Černobylu nahlášeno Mezinárodní agentuře pro rozvoj atomové energie přes 800. Nehody v jaderných elektrárnách měly už podobu částečného roztavení jádra reaktoru, vnitřního selhání systému nebo úniku radioaktivních látek.

Takové nehody nejsou přitom omezeny na konkrétní země nebo typ reaktoru.  Neplatí, že se jaderné nehody stávají pouze v méně rozvinutých zemích se zastaralými technologiemi. Většina nehod pramení buď ze selhání lidského faktoru nebo z chyb samotných technologií.  Ani technologie samotná, ani vyspělost té které země nejsou samy o sobě zárukou bezpečnosti.

 

Mezinárodní agentura pro rozvoj jaderné energie vypracovala stupnici, podle níž hodnotí jaderné havárie. Mezinárodní stupnice hodnocení závažnosti jaderných událostí (INES – The International Nuclear Event Scale) má škálu od 0 do 7  a havárie se rozlišují na základě jejich vlivu na lidi a životní prostředí, nebo podle toho, který bezpečnostní systém byl porušen.

Dvě havárie byly dosud klasifikovány nejvyšším, tedy sedmým stupněm – Černobyl a Fukušima.

Mezi dalšími nehodami, které byly oficiálně nahlášeny jsou:

- 1 na úrovni INES 6, došlo k ní v Rusku
- 3 na úrovni INES 5, došlo k nim v USA, UK a Kanadě
- 5 na úrovni INES 4,  došlo k nim v Japonsku, Indii, Belgii, Egyptě a na Slovensku
- 31 na úrovni INES 3, mimo jiné ve  Švédsku, USA, Rusku, Číně, Španělsku, Francii a Velké Británii
- 254 na úrovni INES 2

Provozovatelé jaderných elektráren se mnohdy snaží význam nehod bagatelizovat, zatajovat některé podstatné informace. K manipulaci veřejným míněním docházelo jak před čtvrtstoletím v nedemokratickém a zaostalém Sovětském svazu, tak vloni v demokratickém a technologicky vyspělém Japonsku.

Černobyl, Ukrajina

V sobotu 26. dubna 1986 časně ráno došlo na čtvrtém bloku jaderné elektrárny Černobyl k výbuchu a následnému požáru, který zničil reaktor a způsobil rozsáhlý únik radioaktivních látek do okolí. Bylo tak zamořeno území, kde žilo 7 milionů lidí. Během havárie reaktoru a následného požáru uniklo 200krát více radioaktivního záření, než kolik se dohromady uvolnilo při výbuchu jaderných bomb v Hirošimě a Nagasaki.

Dva miliony lidí byly evakuovány nebo musely později opustit své domovy. Mnoho z nich bylo ozářeno a dodnes trpí následky radiace. Jiní ještě pořád žijí v prostředí se všudypřítomnou radiací.  V obou případech je zdokumentována zvýšená míra rakoviny (až 350 000 případů v důsledku havárie), znetvoření či mrtví novorozenci a velké množství psychických onemocnění. K tomu se přidávají ještě onemocnění srdce a krevního oběhu, poškození dýchacích cest a zažívacích orgánů. Podle studie ruských, ukrajinských a běloruských vědců, již zemřelo či v budoucnu zemře v důsledku černobylské havárie až 200 000 lidí.

Sovětská vláda se snažila celou událost bagatelizovat. Hasiči, kteří hasili požár 26. dubna, ale ani další, kteří se podíleli na následných likvidačních pracích, dlouho nevěděli, do jakého nebezpečí jdou. Nevěděli o tom ani občané tehdejšího sovětského bloku, ani okolní země. Radioaktivni částice se dostaly až tisíce kilometrů daleko od místa havárie a zamořily oblast o rozloze zhruba 100 000 km2.

I 25 let od havárie jsou obyvatelé postižených oblastí stále vystaveni záření a navíc jejich živobytí závisí na kontaminované potravě a mléku.

Tobias Münchmeyer, jaderný expert z Greenpeace Německo, se vydal po stopách jedné z nejhorších katastrof v lidských dějinách. Podívejte se na jeho poutavou fotoreportáž


Fukushima Daiichi , Japonsko

K havárii v japonské elektrárně Fukušima I - Dai-či došlo 11. března 2011 následkem silného zemětřesení a následného tsunami. Poruchy se objevovaly postupně na čtyřech blocích, za což si havárie vysloužila hodnocení nejvyšším stupněm 7 podle Mezinárodní stupnice jaderných událostí INES.

● V bloku 1 došlo k tavení paliva, úniku radioaktivní páry a plynu mimo elektrárnu, zřícení reaktorové budovy.

● V bloku 2 a 3 byla situace obdobná, došlo k tavení paliva. Pokusy o nouzové chlazení mořskou vodou nepomohly a nadále docházelo k výbuchům vodíku, byla porušena ochranná obálka a došlo úniku radioaktivní páry a plynu mimo elektrárnu.

● V bloku 4, který byl sice odstavený již delší dobu před havárií (stejně jako bloky 5 a 6), došlo v důsledku výbuchů v sousedních reaktorech k požáru bazénu s vyhořelým palivem a následnému vážnému úniku radioaktivity (stal se tak hlavním zdrojem radioaktivního znečištění  elektrárny). Uvedený únik je paradoxně horší, než kdyby pocházel z reaktoru, protože izotopy ve vyhořelém palivu představují větší riziko z hlediska dlouhodobé kontaminace.

 ● V elektrárně Fukušima 2 - Daina došlo u několika bloků k poruše chlazení a následně musely být odstaveny.            

Situace ve Fukušimě je i nadále velice vážná, kontaminace cesiem-137 představuje významné zdravotní riziko pro obyvatele, kteří jí byli vystaveni. Právě kontaminace cesiem‑137 způsobila taky jedny z největších zdravotních dopadů po černobylské katastrofě, protože tento izotop může zůstat v životním prostředí a potravinovém řetězci až 300 let.

Z oblastí vzdálených až 50 km od elektrárny uprchlo 150 000 lidí. 20 kilometrová zóna zůstává i nadále nepřístupná a předpokládá se, že bude neobyvatelná o několik desetiletí.

Náklady na likvidaci následků havárie a kompenzace jsou Japonským výzkumným institutem ekonomickým odhadovány na 520 – 650 miliard amerických dolarů.

Není to první jaderná havárie, která se v Japonsku odehrála. V roce 1999 v Tokaimuře na následky ozáření zemřeli dva pracovníci jaderné elektrárny. Došlo tam tehdy k do té doby největšímu úniku radiace v Japonsku.

V roce 2004 nastaly problémy s reaktorem 3 v japonské elektrárně Mihama. Z potrubí začala prosakovat pára a vařící voda. Na místě zahynuli čtyři pracovníci a dalších 7 bylo zraněno.


Three Mile Island
, USA 

V roce 1979 došlo k havárii v jaderné elektrárně Three Mile Island v Pensylvánii, USA, blízko města Harrisburg. V sekci 2 se roztavilo přehřáté jádro nukleárního reaktoru. V důsledku toho došlo k úniku 2,5 milionů curia (jednotka radioaktivity) radioaktivních plynů a přibližně 15 curia izotopu jódu 131. Je zdokumentováno, že nehoda vedla ke zvýšení novorozenecké úmrtnosti, která se oproti roku 1978 zvýšila o 28 % (u dětí do jednoho roku, u dětí do jednoho měsíce až o 54 %!). Z 20 kilometrové evakuační zóny prchlo na 140 000 lidí, nicméně více než polovina obyvatel zóny své domovy nikdy neopustila.

Podle mezinárodní stupnice jaderných událostí (INES) šlo o nehodu 5. stupně.


Forsmark, Švédsko
 

V roce 2006 se v jaderné elektrárně ve švédském Forsmarku stala nehoda úrovně 2 na stupnici INES. Došlo k chybě v elektrickém okruhu a byla přerušena dodávka elektřiny. Bohužel ale nedošlo k automatickému nahození dieselových generátorů poté. V této kritické situaci přestaly fungovat přístroje v regulační místnosti a nikdo nevěděl, co se v tu chvíli v reaktoru děje, a nebylo možné stěpnou reakci regulovat. Trvalo dlouhých 23 minut, než se podařilo elektrárnu dostat pod kontrolu. Bylo jen štěstím že nedošlo ke katastrofě.


Jaslovské Bohunice, Slovensko (Československo)
 

Elektrárnu Jaslovské Bohunice tvoří reaktory ještě starého sovětského designu VVER-440, tedy první generace. Tento design vedl k více než 30 „dropbnějším“ událostem.

V roce 1976 zahynuli dva pracovníci při úniku oxidu uhličitého, který byl používán jako chladící směs.

V únoru 1977 došlo v reaktoru A-1 k zatím největší jaderné nehodě v této elektrárně, k nehodě 4. stupně, během doplňování jaderného paliva. Šlo o kombinaci lidské chyby a nedokonalého designu reaktoru.

Pracovníci montáže palivových článků nevyčistilo důsledně palivový článek od silikagelu používaného k odstranění vlhkosti při jeho transportu. To vedlo po zasunutí palivového článku do aktivní zóny ke snížení průtoku chladícího plynu přes tento článek a vyvolalo jeho přehřátí a následně poškození nejen daného kanálu reaktoru, ale i okolních technologických kanálů reaktoru. Následovalo vniknutí těžké vody do primárního okruhu a následně prostřednictvím netěsností parogenerátorů i některých částí sekundárního okruhu.

Uvažovalo se o opravě reaktoru, avšak kvůli příliš vysokým částkám, které by taková oprava stála, se v roce 1979 federální vláda ČSSR usnesla na vyřazení reaktoru z provozu a v současnosti probíhá tzv. "clean-up" proces, tj. rozmontování a dekontaminace, který má podle odhadů trvat až do roku 2033.


 

Mangano, Joseph (2004), "Three Mile Island: Health study meltdown", Bulletin of the atomic scientists, 60(5), pp31 -35

Nejnovější aktualizace

 

Každou minutu končí v moři tolik plastu, kolik by naplnilo jeden nákladní vůz

Autor blogu: Tereza Šindelářová | 20 dubna, 2018

Žijeme ve světě plastů, které jsou určeny k téměř okamžitému vyhození. Plasty ale jen tak nezmizí. Jednorázové plasty plní oceány a moře a zabíjejí v něm veškerý život. Ptáci, ryby i velryby umírají kvůli plastovým brčkům, pytlíkům a...

Plameny v Indonésii krotí hasičky z Greenpeace

Autor blogu: Lukáš Hrábek | 8 března, 2018

Co si Jane Yolanda pamatuje, vždy přicházela období, kdy dusivá oblaka smogu zahalují její domov v Ketapangu na západě Bornea. Kouř bývá tak hustý, že je vidět jen na metr před sebe. Převaluje se pode dveřmi, tancuje okolo oken a...

Recyklování problém plastového znečištění nevyřeší

Autor blogu: Elvira Jiménez | 30 ledna, 2018

Plasty jsou úplně všude. Doslova. A teď se o nich konečně začíná mluvit. Nemusíte být vědec, aby vám bylo jasné, že plastové znečištění je pro naše životní prostředí vážný problém. Každý rok skončí v oceánech  až 12 miliónů tun plastů,...

Který tučňák vládne Antarktidě?

Autor blogu: Willie MacKenzie | 26 ledna, 2018

Ne každý tučňák má na to žít v drsném prostředí Antarktidy. Ti, kteří zde ale žijí, jsou vážně úžasní. A nezapomeňte, že nemohou jen tak odletět, když se počasí náhodou pokazí. Během kampaně za ochranu jejich domovů , kterou...

Tučňáci na vzestupu

Autor blogu: Will Rose | 25 ledna, 2018

Nikdy dřív se neobjevilo tolik tučňáků na tolika různých místech. Bruslili ve Stockholmu i v Praze, stepovali v Londýně, vylezli na nejvyšší horu Turecka a zaplavili i centrum Tokya. Dokonce byly spatřeni i na poušti v Izraeli a při...

Nepodporujme bláznivé nápady polské vlády

Autor blogu: Lukáš Hrábek | 22 ledna, 2018

Když se podíváme na aktuální vývoj životního prostředí a jeho ochrany v Polsku, je to žalostný pohled. Polsko si kácí svůj unikátní přírodní klenot Bělověžský prales, nejdochovalejší nížinný les Evropy, a ještě má tu drzost soudit se s...

Vypluli jsme k Antarktidě. Chceme ji totiž ochránit

Autor blogu: Will McCallum | 18 ledna, 2018

Zatímco píšu tento text, pluje loď Greenpeace “Arctic Sunrise“ na jih. Po dobu nadcházejících tří měsíců bude posádka pracovat bok po boku s týmem fotografů, filmových tvůrců, vědců a novinářů z celého světa, aby vytvořila kampaň za...

V Evropě platí nová pravidla proti plastovému odpadu

Autor blogu: Jan Freidinger | 15 ledna, 2018

Loňský rok přinesl řadu závažných zjištění, která naplno odhalila katastrofický rozměr globálního znečištění plastovým odpadem. Lidstvo produkuje obrovské množství plastového odpadu, naprostá většina z něho končí v životní prostředí a...

Chceme energetický systém 21. století

Autor blogu: Flora Hevesi a Jan Freidinger | 18 prosince, 2017

Dnes bude v Bruselu budoucnost Evropy v sázce. Když se ministři energetiky z 28 zemí Evropské unie shromáždí, aby probrali Zimní balíček, musí udělat volbu: buď se zaseknout v minulosti podporou špinavého staromódního uhlí nebo...

Jak jsem bránil polský prales proti nelegálnímu kácení

Autor blogu: Tomáš Jirutka | 13 listopadu, 2017

Vstávám. Je čtvrt na čtyři ráno, je ještě pořádá tma a mírně prší. Oblékám si teplé, nepromokavé prádlo a jdu za ostatními. Dnes to vypadá, že opět bude pršet celý den, jako ostatně celý týden. Proto ještě oblékáme černé, voděodolné...

1 - 10 z 1081 výsledky.

Detect language » Czech