Jaderné havárie

Historie jaderné energetiky je plná nehod – od těch největších katstrof, jakou byla havárie v Černobylu, až po úniky radioaktivních látek, kterých bylo po Černobylu nahlášeno Mezinárodní agentuře pro rozvoj atomové energie přes 800. Nehody v jaderných elektrárnách měly už podobu částečného roztavení jádra reaktoru, vnitřního selhání systému nebo úniku radioaktivních látek.

Takové nehody nejsou přitom omezeny na konkrétní země nebo typ reaktoru.  Neplatí, že se jaderné nehody stávají pouze v méně rozvinutých zemích se zastaralými technologiemi. Většina nehod pramení buď ze selhání lidského faktoru nebo z chyb samotných technologií.  Ani technologie samotná, ani vyspělost té které země nejsou samy o sobě zárukou bezpečnosti.

 

Mezinárodní agentura pro rozvoj jaderné energie vypracovala stupnici, podle níž hodnotí jaderné havárie. Mezinárodní stupnice hodnocení závažnosti jaderných událostí (INES – The International Nuclear Event Scale) má škálu od 0 do 7  a havárie se rozlišují na základě jejich vlivu na lidi a životní prostředí, nebo podle toho, který bezpečnostní systém byl porušen.

Dvě havárie byly dosud klasifikovány nejvyšším, tedy sedmým stupněm – Černobyl a Fukušima.

Mezi dalšími nehodami, které byly oficiálně nahlášeny jsou:

- 1 na úrovni INES 6, došlo k ní v Rusku
- 3 na úrovni INES 5, došlo k nim v USA, UK a Kanadě
- 5 na úrovni INES 4,  došlo k nim v Japonsku, Indii, Belgii, Egyptě a na Slovensku
- 31 na úrovni INES 3, mimo jiné ve  Švédsku, USA, Rusku, Číně, Španělsku, Francii a Velké Británii
- 254 na úrovni INES 2

Provozovatelé jaderných elektráren se mnohdy snaží význam nehod bagatelizovat, zatajovat některé podstatné informace. K manipulaci veřejným míněním docházelo jak před čtvrtstoletím v nedemokratickém a zaostalém Sovětském svazu, tak vloni v demokratickém a technologicky vyspělém Japonsku.

Černobyl, Ukrajina

V sobotu 26. dubna 1986 časně ráno došlo na čtvrtém bloku jaderné elektrárny Černobyl k výbuchu a následnému požáru, který zničil reaktor a způsobil rozsáhlý únik radioaktivních látek do okolí. Bylo tak zamořeno území, kde žilo 7 milionů lidí. Během havárie reaktoru a následného požáru uniklo 200krát více radioaktivního záření, než kolik se dohromady uvolnilo při výbuchu jaderných bomb v Hirošimě a Nagasaki.

Dva miliony lidí byly evakuovány nebo musely později opustit své domovy. Mnoho z nich bylo ozářeno a dodnes trpí následky radiace. Jiní ještě pořád žijí v prostředí se všudypřítomnou radiací.  V obou případech je zdokumentována zvýšená míra rakoviny (až 350 000 případů v důsledku havárie), znetvoření či mrtví novorozenci a velké množství psychických onemocnění. K tomu se přidávají ještě onemocnění srdce a krevního oběhu, poškození dýchacích cest a zažívacích orgánů. Podle studie ruských, ukrajinských a běloruských vědců, již zemřelo či v budoucnu zemře v důsledku černobylské havárie až 200 000 lidí.

Sovětská vláda se snažila celou událost bagatelizovat. Hasiči, kteří hasili požár 26. dubna, ale ani další, kteří se podíleli na následných likvidačních pracích, dlouho nevěděli, do jakého nebezpečí jdou. Nevěděli o tom ani občané tehdejšího sovětského bloku, ani okolní země. Radioaktivni částice se dostaly až tisíce kilometrů daleko od místa havárie a zamořily oblast o rozloze zhruba 100 000 km2.

I 25 let od havárie jsou obyvatelé postižených oblastí stále vystaveni záření a navíc jejich živobytí závisí na kontaminované potravě a mléku.

Tobias Münchmeyer, jaderný expert z Greenpeace Německo, se vydal po stopách jedné z nejhorších katastrof v lidských dějinách. Podívejte se na jeho poutavou fotoreportáž


Fukushima Daiichi , Japonsko

K havárii v japonské elektrárně Fukušima I - Dai-či došlo 11. března 2011 následkem silného zemětřesení a následného tsunami. Poruchy se objevovaly postupně na čtyřech blocích, za což si havárie vysloužila hodnocení nejvyšším stupněm 7 podle Mezinárodní stupnice jaderných událostí INES.

● V bloku 1 došlo k tavení paliva, úniku radioaktivní páry a plynu mimo elektrárnu, zřícení reaktorové budovy.

● V bloku 2 a 3 byla situace obdobná, došlo k tavení paliva. Pokusy o nouzové chlazení mořskou vodou nepomohly a nadále docházelo k výbuchům vodíku, byla porušena ochranná obálka a došlo úniku radioaktivní páry a plynu mimo elektrárnu.

● V bloku 4, který byl sice odstavený již delší dobu před havárií (stejně jako bloky 5 a 6), došlo v důsledku výbuchů v sousedních reaktorech k požáru bazénu s vyhořelým palivem a následnému vážnému úniku radioaktivity (stal se tak hlavním zdrojem radioaktivního znečištění  elektrárny). Uvedený únik je paradoxně horší, než kdyby pocházel z reaktoru, protože izotopy ve vyhořelém palivu představují větší riziko z hlediska dlouhodobé kontaminace.

 ● V elektrárně Fukušima 2 - Daina došlo u několika bloků k poruše chlazení a následně musely být odstaveny.            

Situace ve Fukušimě je i nadále velice vážná, kontaminace cesiem-137 představuje významné zdravotní riziko pro obyvatele, kteří jí byli vystaveni. Právě kontaminace cesiem‑137 způsobila taky jedny z největších zdravotních dopadů po černobylské katastrofě, protože tento izotop může zůstat v životním prostředí a potravinovém řetězci až 300 let.

Z oblastí vzdálených až 50 km od elektrárny uprchlo 150 000 lidí. 20 kilometrová zóna zůstává i nadále nepřístupná a předpokládá se, že bude neobyvatelná o několik desetiletí.

Náklady na likvidaci následků havárie a kompenzace jsou Japonským výzkumným institutem ekonomickým odhadovány na 520 – 650 miliard amerických dolarů.

Není to první jaderná havárie, která se v Japonsku odehrála. V roce 1999 v Tokaimuře na následky ozáření zemřeli dva pracovníci jaderné elektrárny. Došlo tam tehdy k do té doby největšímu úniku radiace v Japonsku.

V roce 2004 nastaly problémy s reaktorem 3 v japonské elektrárně Mihama. Z potrubí začala prosakovat pára a vařící voda. Na místě zahynuli čtyři pracovníci a dalších 7 bylo zraněno.


Three Mile Island
, USA 

V roce 1979 došlo k havárii v jaderné elektrárně Three Mile Island v Pensylvánii, USA, blízko města Harrisburg. V sekci 2 se roztavilo přehřáté jádro nukleárního reaktoru. V důsledku toho došlo k úniku 2,5 milionů curia (jednotka radioaktivity) radioaktivních plynů a přibližně 15 curia izotopu jódu 131. Je zdokumentováno, že nehoda vedla ke zvýšení novorozenecké úmrtnosti, která se oproti roku 1978 zvýšila o 28 % (u dětí do jednoho roku, u dětí do jednoho měsíce až o 54 %!). Z 20 kilometrové evakuační zóny prchlo na 140 000 lidí, nicméně více než polovina obyvatel zóny své domovy nikdy neopustila.

Podle mezinárodní stupnice jaderných událostí (INES) šlo o nehodu 5. stupně.


Forsmark, Švédsko
 

V roce 2006 se v jaderné elektrárně ve švédském Forsmarku stala nehoda úrovně 2 na stupnici INES. Došlo k chybě v elektrickém okruhu a byla přerušena dodávka elektřiny. Bohužel ale nedošlo k automatickému nahození dieselových generátorů poté. V této kritické situaci přestaly fungovat přístroje v regulační místnosti a nikdo nevěděl, co se v tu chvíli v reaktoru děje, a nebylo možné stěpnou reakci regulovat. Trvalo dlouhých 23 minut, než se podařilo elektrárnu dostat pod kontrolu. Bylo jen štěstím že nedošlo ke katastrofě.


Jaslovské Bohunice, Slovensko (Československo)
 

Elektrárnu Jaslovské Bohunice tvoří reaktory ještě starého sovětského designu VVER-440, tedy první generace. Tento design vedl k více než 30 „dropbnějším“ událostem.

V roce 1976 zahynuli dva pracovníci při úniku oxidu uhličitého, který byl používán jako chladící směs.

V únoru 1977 došlo v reaktoru A-1 k zatím největší jaderné nehodě v této elektrárně, k nehodě 4. stupně, během doplňování jaderného paliva. Šlo o kombinaci lidské chyby a nedokonalého designu reaktoru.

Pracovníci montáže palivových článků nevyčistilo důsledně palivový článek od silikagelu používaného k odstranění vlhkosti při jeho transportu. To vedlo po zasunutí palivového článku do aktivní zóny ke snížení průtoku chladícího plynu přes tento článek a vyvolalo jeho přehřátí a následně poškození nejen daného kanálu reaktoru, ale i okolních technologických kanálů reaktoru. Následovalo vniknutí těžké vody do primárního okruhu a následně prostřednictvím netěsností parogenerátorů i některých částí sekundárního okruhu.

Uvažovalo se o opravě reaktoru, avšak kvůli příliš vysokým částkám, které by taková oprava stála, se v roce 1979 federální vláda ČSSR usnesla na vyřazení reaktoru z provozu a v současnosti probíhá tzv. "clean-up" proces, tj. rozmontování a dekontaminace, který má podle odhadů trvat až do roku 2033.


 

Mangano, Joseph (2004), "Three Mile Island: Health study meltdown", Bulletin of the atomic scientists, 60(5), pp31 -35

Nejnovější aktualizace

 

Státy zklamaly a nedokázaly se shodnout na ochraně oceánu u Antarktidy. Ještě ale...

Autor blogu: Malachi Chadwick | 5 listopadu, 2018

V uplynulých dvou týdnech se zástupci různých světových vlád sešly v australském Hobartu, aby řešily vyhlášení nové rezervace v Jižním ledovém oceánu. Jenže vyjednávání selhala. Přestože 22 z 25 delegací podporovalo vznik rezervace ve...

Rajky ohrožuje kácení pralesů. Nechceme, aby přežily jen jako inspirace pro umělce

Autor blogu: Alexander Navarro | 19 září, 2018

Indonéské pralesy dlouhodobě ohrožují ničivé požáry, vymírání živočišných druhů i vysídlování původních obyvatel. Nepopiratelnou vinu na místních problémech nesou nenasytné společnosti vyrábějící palmový olej, které bez ohledu na...

Proč plasty z vašeho oblečení končí v oceánech

Autor blogu: Jan Freidinger | 5 září, 2018

U řady velkých environmentálních problémů máme tendenci hledat rychlá technická řešení raději než systémová řešení, která odstraňují příčiny problému. Když vypouštíme jedy a další nebezpečné chemikálie do vody, věříme, že čistírny...

Co jsou mikroplasty a proč je musíme omezit

Autor blogu: Jan Freidinger | 4 září, 2018

Plastové znečištění je všudypřítomné o to především kvůli miniaturním plastovým částečkám – mikroplastům. Objevují se ve vodě, kterou pijeme, ve vzduchu, který dýcháme, i v půdě, která nám dává obživu. Skrze potraviny se mohou dostávat...

Obnovitelný blackout Česku nehrozí

Autor blogu: Karel Polanecký | 31 srpna, 2018

Na první pohled to vypadá jednoznačně: vítr fouká jenom někdy, slunce svítí jen ve dne, když zrovna není za mrakem. Tak jak by mohly obnovitelné zdroje zajistit spolehlivou dodávku elektřiny? Otázka je jistě na místě, neboť právě...

Jak jsme rozvířili stojaté vody v plastových lahvích v brněnském obchoďáku

Autor blogu: Maroš Prčina | 24 srpna, 2018

Před pár dny mě s přítelkyní oslovil kamarád, že se dozvěděl o kampani Plast je past, kterou spustilo hnutí Greenpeace. Že prý bychom se mohli sejít v obchodě a společně nakoupit, co si běžně kupujeme, a u pokladen to vše rozbalit z...

Kolik nás stojí vlna veder?

Autor blogu: Miroslav Ceman | 19 srpna, 2018

Připravte si peněženky. Kvůli horkým a suchým měsícům bude potřeba připlatit si za větráky a klimatizace. Klimatické změny už nyní vysávají peníze i ze státního rozpočtu  či z účtů měst a obcí. Vlna tropických veder posledních...

Vědci rozhodli o ochraně mořského dna u Antarktidy

Autor blogu: Lukáš Hrábek | 19 července, 2018

Na začátku roku se naši kolegové spolu potápěli ve dvoumístné ponorce do hlubin Jižního ledového oceánu a mapovali tam místní ekosystémy u mořského dna. Na základě vědeckého výzkumu, který zde prováděla doktorka Suzanne Lockhart z...

Budeme místo uhlí pálit solární panely?

Autor blogu: Jan Rovenský a Lukáš Hrábek | 2 června, 2018

Minulý týden se v Poslanecké sněmovně projednával nový zákon o ochraně ovzduší a byla to chvílemi trochu komedie. Nebo spíš tragikomedie. Z hlasování bohužel vyplynulo, že velké uhelné elektrárny budou moci i nadále žádat o časově...

Plasty vrací úder

Autor blogu: Jan Freidinger | 23 května, 2018

Plasty slouží lidem více než sto let. Díky jejich jedinečným vlastnostem si život bez nich dovede představit jen málokdo. Jsou levné, trvanlivé, tvárné, lehké, pevné a odolné. S nadsázkou by se dalo říct, jak mohlo lidstvo bez tak...

1 - 10 z 901 výsledky.

Detect language » Czech