Česko na jaderné křižovatce

Bude to jedno z nejdůležitějších rozhodnutí, které Česko v následujících dvou letech přijme. Rozhodnutí, zda budeme, či nebudeme stavět nové jaderné reaktory.

Ani zdaleka to není jen otázka technická nebo energetická, není to věc, která se týká malé skupiny expertů a politiků. Ano, fungování jaderné energetiky rozumí málokdo a energetika jako celek není pro většinu lidí příliš atraktivní téma. Nic to ovšem nemění na skutečnosti, že jde o rozhodnutí, které poznamená životy všech obyvatel Česka v horizontu desítek let.

V sázce je nejen vynaložení obrovské sumy peněz v řádu stovek miliard, ale i témata jako energetická bezpečnost, konkurenceschopnost v rozvoji moderních technologií, vztahy se sousedními zeměmi a členskými státy EU obecně, vztah mezi demokracií, osobní svobodou a monopolem a lobbyistickou silou velkých energetických firem, i „technické věci“ jako ukládání vyhořelého paliva či ochrana před možnou havárií.

Je to mimořádně citlivá a komplexní otázka. A přesvědčivé argumenty jsou bezpochyby na obou stranách, tedy na straně zastánců výstavby nových reaktorů, i těch, kteří ji považují za omyl, jenž může Česko dlouhodobě poškodit.

Česká otázka

Česká republika je dnes mezi členskými státy Evropské unie zřejmě nejvíce „projadernou“ zemí. Většina obyvatel považuje i po Fukušimě jadernou energetiku za bezpečnou nebo alespoň nevidí možné alternativy, považuje za nezbytné sžít se s určitou mírou rizika, protože jiné dostatečně velké zdroje energie podle nich nemáme. Jaderná energetika je také v očích mnoha lidí – oprávněně -  z hlediska ochrany klimatu lepší volbou než spalování uhlí.

Je obtížné spekulovat o tom, proč se Česko v názoru na jadernou energetiku tak zásadně odlišuje od sousedů v Německu nebo Rakousku, ale i obyvatel většiny členských zemí EU. Svou roli zřejmě hraje i to, že tehdejší Československo nezažilo naplno šok z havárie Černobylu, protože bylo součástí Sovětského bloku a v něm v roce 1986 ještě ani zdaleka nefungovala svobodná média a politici se maximálně snažili situaci zamlžovat a zatemňovat.

Takže zatímco Němci nebo Rakušani žili ve strachu, nakolik mohou důsledky katastrofy zasáhnout i je a sledovali každodenně zpravodajství o směru větru a posunu radioaktivního prachu, tak většina lidí v Československu žila spíše v přesvědčení, že havárie není zase tak hrozivá a že vše je pod kontrolou.

A právě to je ten základní psychologický moment: otázka, zda jadernou havárii a tuto technologii jako takovou můžeme mít „pod kontrolou“. Tam, kde se veřejné mínění v tomto ohledu zlomilo a lidé si jako v Německu nebo Rakousku začali myslet, že to není možné, je těžko představitelné plánovat stavbu nových reaktorů.

A psychologických a historických motivů je tu víc: Právě citlivost na naši svébytnost je dalším faktorem, který přispívá k naší orientaci na jádro. Nechceme si nechat diktovat svá rozhodnutí od sousedů a nejméně ze všech snad právě od Rakušanů a Němců...

„Česká jaderná otázka“ by mohla být pomalu samostatnou historickou disciplínou. Ale v současné diskusi jde pochopitelně i o méně abstraktní témata.

Lobbying velmocí

S projektem stavby nových temelínských a případně dalších reaktorů je spojen obří, v českých poměrech bezprecedentní politický a firemní lobbying: o zakázku v řádu stovek miliard korun mají zájem firmy z USA, Ruska a Francie a mají podporu svých vlád.

Česko se stává středobodem světa z hlediska rozvoje jaderné energetiky – temelínský tendr je v současnosti jediný na světě a může se stát do značné míry precedentem, který naznačí, zda a nakolik se bude jaderná technologie dál rozvíjet. Bitva má proto do určité míry charakter zápasu o přežití a bude tvrdá.

A v určitém smyslu se Česko stává i středobodem politického dění – premiér se v krátkých intervalech postupně setkal s americkým prezidentem, ruským prezidentem a francouzským prezidentem a je zjevné, že nebýt Temelína zájem o malou středoevropskou zemi by, přinejmenším v Bílém domě, tak velký nebyl.

Česká otázka II: obnovitelné zdroje

Z pohledu budoucnosti není samozřejmě zanedbatelný ani argument, že Česko může být v příštích desetiletích vývozcem energie, pokud odchod od jádra v Německu a dalších evropských zemích selže a sázka na obnovitelné zdroje nevyjde. Jádro se v očích většiny současných českých politiků i obyvatel v tomto kontextu jeví jako jistota ve střetu s dosud nevyzkoušeným světem obnovitelných zdrojů, které jsou zatím jen příslibem.

A to je další české specifikum v současném vyspělém světě: nedůvěra k obnovitelným zdrojům energie. Některé důvody jsou tady zřetelnější a není třeba příliš spekulovat: jsme malá země, nemáme přístup k moři, ležíme uprostřed Evropy nikoli na poušti... A tedy nemůžeme očekávat, že energie z větru nebo slunce bude pro nás stejně dostupná jako třeba v Dánsku, ve Španělsku nebo v Německu.

Celkově převládá pocit, že obnovitelné zdroje sice mohou být sympatické, nicméně je to spíš móda a dobré jsou tak na ohřátí vody na čaj. Ekonomiku neutáhnou, o tom není pochyb. Anebo je to neřízený a absurdní byznys, jak ukázal boom fotovoltaiky, kdy se na polích a loukách vyrojily solární panely.

Tak jednoduché to nicméně není: problém je v tom, že v Česku nevěříme v možnost rozvoje technologie obnovitelných zdrojů, tedy právě v to, čemu důvěřují v naprosté většině vyspělých zemí.

A to jsou přesně obrysy křižovatky, na níž stojíme: zda budeme pokračovat ve své důvěře v jádro, nebo zda přehodnotíme svoji nedůvěru v obnovitelné zdroje. Jsou to obrysy diskuse, která bude od obyvatel České republiky vyžadovat mimořádnou odpovědnost, věcnost a otevřenost argumentům.

Nejnovější aktualizace

 

Aby byl rybolov zase fér

Novinka | 18 listopadu, 2014 v 0:00

Pobřeží všech obydlených kontinentů lemují malé přístavy a městečka, které spojuje jeden fenomén a obvykle důvod, proč vznikla, a tím je rybolov. Jsou to přesně ta místa, která pro svou atmosféru a kouzlo milujeme, když se ocitneme na dovolené u...

Dánsko jde příkladem

Novinka | 14 listopadu, 2014 v 13:28

Měnící se klima je opět tématem globální politiky. Největší světová autorita, Mezivládní panel pro změny klimatu (IPCC), zveřejnil 2. listopadu v dánské Kodani shrnutí své Páté hodnotící zprávy.

Změna klimatu v 10 bodech: co se děje a co s tím?

Autor blogu: Kat Skeie | 11 listopadu, 2014

Vědci z Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) právě vydali nejnovější zprávu . To je velmi důležité, ale také trochu fádní. To, co opravdu potřebujeme vědět, je: Jak špatná je změna klimatu? A co s tím můžeme udělat? S použitím...

Ohrožené druhy platí daň za expanzi palmového oleje

Autor blogu: Ntumwel Bonito Chia a Denis Kupsch | 10 listopadu, 2014

V posledních měsících se objevila řada zpráv upozorňujících na to, jaké vážné hrozby mohou představovat průmyslové plantáže pro habitat velkých savců, jako jsou gorily, šimpanzi, pralesní sloni a mnoho dalších. Devastace zapříčiněná...

Klimatická změna: od vědeckých poznatků k politickému řešení

Novinka | 31 října, 2014 v 15:03

U příležitosti zveřejnění poslední části nové hodnotící zprávy Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) bychom Vás rádi pozvali na panelovou diskuzi s tématem Klimatická změna: od vědeckých poznatků k politickému řešení. Ve středu 5.11. 2014...

Najdi tři rozdíly: proč byl klimasummit Pan Ki-muna jiný

Autor blogu: Klára Sutlovičová | 31 října, 2014

Psát o mezinárodních jednáních o ochraně klimatu nebyl od známého fiaska v Kodani v roce 2009 žádný med. Prostá novinářská otázka „co se dojednalo nového“ doháněla i mistry v komunikaci a bytostné optimisty k zoufalství. Vysvětlit...

Váš šálek čaje - bez pesticidů

Novinka | 28 října, 2014 v 15:57

Praha/Dillí – Společnost Tata Global Beverages (TGB), která vyrábí mimo jiné čaje Tatley chce přejít na ekologičtější způsob pěstování čaje. Nejde přitom jen o "kosmetické" úpravy v podobě mírného snížení množství pesticidů. Společnost chce...

Greenpeace v Amazonii vystopovalo ilegální dřevo určené k vývozu

Autor blogu: Richard George | 27 října, 2014

Moji kolegové a přátelé v Brazílii strávili dva měsíce umísťováním GPS sledovacích zařízení na nelegální těžaře dřeva v Amazonii. Je to nebezpečné, ale pomáhá nám to odhalovat jejich zločiny a ukazovat je světu.  Aktivisté...

Místo narozeninového dortu pomohl Sobotka sfouknut šanci na zvýšení energetické...

Autor blogu: Jan Rovenský | 24 října, 2014

Premiér Sobotka oslavil své včerejší narozeniny poněkud netradičně. Spolu s protějšky z ostatních členských států EU do brzkých ranních hodin domlouval podobu evropské klimatické a energetické politiky do roku 2030. Pro narozeninovou...

INFOGRAFIKA: K čemu jsou dobré tři cíle energetické politiky EU k roku 2030?

Novinka | 23 října, 2014 v 16:51

23. a 24. října probíhá klíčový energetický summit EU o směřování energetické politiky Evropy na příští dekády. Proč je důležité, aby evropští politici podpořili dobré a ambiciózní řešení? Podívejte se na jednoduché vysvětlení, proč Evropa...

11 - 20 z 807 výsledky.