Česko na jaderné křižovatce

Bude to jedno z nejdůležitějších rozhodnutí, které Česko v následujících dvou letech přijme. Rozhodnutí, zda budeme, či nebudeme stavět nové jaderné reaktory.

Ani zdaleka to není jen otázka technická nebo energetická, není to věc, která se týká malé skupiny expertů a politiků. Ano, fungování jaderné energetiky rozumí málokdo a energetika jako celek není pro většinu lidí příliš atraktivní téma. Nic to ovšem nemění na skutečnosti, že jde o rozhodnutí, které poznamená životy všech obyvatel Česka v horizontu desítek let.

V sázce je nejen vynaložení obrovské sumy peněz v řádu stovek miliard, ale i témata jako energetická bezpečnost, konkurenceschopnost v rozvoji moderních technologií, vztahy se sousedními zeměmi a členskými státy EU obecně, vztah mezi demokracií, osobní svobodou a monopolem a lobbyistickou silou velkých energetických firem, i „technické věci“ jako ukládání vyhořelého paliva či ochrana před možnou havárií.

Je to mimořádně citlivá a komplexní otázka. A přesvědčivé argumenty jsou bezpochyby na obou stranách, tedy na straně zastánců výstavby nových reaktorů, i těch, kteří ji považují za omyl, jenž může Česko dlouhodobě poškodit.

Česká otázka

Česká republika je dnes mezi členskými státy Evropské unie zřejmě nejvíce „projadernou“ zemí. Většina obyvatel považuje i po Fukušimě jadernou energetiku za bezpečnou nebo alespoň nevidí možné alternativy, považuje za nezbytné sžít se s určitou mírou rizika, protože jiné dostatečně velké zdroje energie podle nich nemáme. Jaderná energetika je také v očích mnoha lidí – oprávněně -  z hlediska ochrany klimatu lepší volbou než spalování uhlí.

Je obtížné spekulovat o tom, proč se Česko v názoru na jadernou energetiku tak zásadně odlišuje od sousedů v Německu nebo Rakousku, ale i obyvatel většiny členských zemí EU. Svou roli zřejmě hraje i to, že tehdejší Československo nezažilo naplno šok z havárie Černobylu, protože bylo součástí Sovětského bloku a v něm v roce 1986 ještě ani zdaleka nefungovala svobodná média a politici se maximálně snažili situaci zamlžovat a zatemňovat.

Takže zatímco Němci nebo Rakušani žili ve strachu, nakolik mohou důsledky katastrofy zasáhnout i je a sledovali každodenně zpravodajství o směru větru a posunu radioaktivního prachu, tak většina lidí v Československu žila spíše v přesvědčení, že havárie není zase tak hrozivá a že vše je pod kontrolou.

A právě to je ten základní psychologický moment: otázka, zda jadernou havárii a tuto technologii jako takovou můžeme mít „pod kontrolou“. Tam, kde se veřejné mínění v tomto ohledu zlomilo a lidé si jako v Německu nebo Rakousku začali myslet, že to není možné, je těžko představitelné plánovat stavbu nových reaktorů.

A psychologických a historických motivů je tu víc: Právě citlivost na naši svébytnost je dalším faktorem, který přispívá k naší orientaci na jádro. Nechceme si nechat diktovat svá rozhodnutí od sousedů a nejméně ze všech snad právě od Rakušanů a Němců...

„Česká jaderná otázka“ by mohla být pomalu samostatnou historickou disciplínou. Ale v současné diskusi jde pochopitelně i o méně abstraktní témata.

Lobbying velmocí

S projektem stavby nových temelínských a případně dalších reaktorů je spojen obří, v českých poměrech bezprecedentní politický a firemní lobbying: o zakázku v řádu stovek miliard korun mají zájem firmy z USA, Ruska a Francie a mají podporu svých vlád.

Česko se stává středobodem světa z hlediska rozvoje jaderné energetiky – temelínský tendr je v současnosti jediný na světě a může se stát do značné míry precedentem, který naznačí, zda a nakolik se bude jaderná technologie dál rozvíjet. Bitva má proto do určité míry charakter zápasu o přežití a bude tvrdá.

A v určitém smyslu se Česko stává i středobodem politického dění – premiér se v krátkých intervalech postupně setkal s americkým prezidentem, ruským prezidentem a francouzským prezidentem a je zjevné, že nebýt Temelína zájem o malou středoevropskou zemi by, přinejmenším v Bílém domě, tak velký nebyl.

Česká otázka II: obnovitelné zdroje

Z pohledu budoucnosti není samozřejmě zanedbatelný ani argument, že Česko může být v příštích desetiletích vývozcem energie, pokud odchod od jádra v Německu a dalších evropských zemích selže a sázka na obnovitelné zdroje nevyjde. Jádro se v očích většiny současných českých politiků i obyvatel v tomto kontextu jeví jako jistota ve střetu s dosud nevyzkoušeným světem obnovitelných zdrojů, které jsou zatím jen příslibem.

A to je další české specifikum v současném vyspělém světě: nedůvěra k obnovitelným zdrojům energie. Některé důvody jsou tady zřetelnější a není třeba příliš spekulovat: jsme malá země, nemáme přístup k moři, ležíme uprostřed Evropy nikoli na poušti... A tedy nemůžeme očekávat, že energie z větru nebo slunce bude pro nás stejně dostupná jako třeba v Dánsku, ve Španělsku nebo v Německu.

Celkově převládá pocit, že obnovitelné zdroje sice mohou být sympatické, nicméně je to spíš móda a dobré jsou tak na ohřátí vody na čaj. Ekonomiku neutáhnou, o tom není pochyb. Anebo je to neřízený a absurdní byznys, jak ukázal boom fotovoltaiky, kdy se na polích a loukách vyrojily solární panely.

Tak jednoduché to nicméně není: problém je v tom, že v Česku nevěříme v možnost rozvoje technologie obnovitelných zdrojů, tedy právě v to, čemu důvěřují v naprosté většině vyspělých zemí.

A to jsou přesně obrysy křižovatky, na níž stojíme: zda budeme pokračovat ve své důvěře v jádro, nebo zda přehodnotíme svoji nedůvěru v obnovitelné zdroje. Jsou to obrysy diskuse, která bude od obyvatel České republiky vyžadovat mimořádnou odpovědnost, věcnost a otevřenost argumentům.

Nejnovější aktualizace

 

#NutellaGate a obchod s odlesňováním

Autor blogu: Suzanne Kroger | 28 června, 2015

Možná už jste také slyšeli o  #NutellaGate . Před pár dny vyzvala francouzská ministryně životního prostředí Segolene Royal lidi, které znepokojuje globální oteplování a odlesňováním, aby přestali jíst Nutellu , protože tato slavná...

Encyklika: duchovno a etika se připojují k debatě o klimatu

Autor blogu: Giuseppe Onufrio | 28 června, 2015

Při debatách o změně klimatu byly etické argumenty dosud většinou zastiňovány vědeckým, ekonomickým a politickým uvažováním. Samozřejmě že existuje mnoho dobrých důvodů proč na letošním klimatickém summitu v Paříži vyžadovat silnou a...

Politici, Arktida už nemůže čekat!

Autor blogu: Jon Burgwald | 23 června, 2015

// Představitelé vlád 15 zemí, včetně Evropské unie, mají tento týden setkání ve městě Ostend v Belgii. Tyto země tvoří... Posted by Greenpeace Česká republika on 23. červen 2015 Arktický oceán je nejen...

Jak těžaři ničí Amazonii - a prochází jim to

Autor blogu: Dawn Bickett | 23 června, 2015

Amazonský prales je tím největším na planetě. Má jedinečnou biodiverzitu, je nezbytný pro stabilitu globálního klimatu a žije v něm i mnoho domorodých kmenů. Kvůli své nezměrné velikosti a důležitosti je však Amazonie také neuvěřitelně...

A je to oficiální

Autor blogu: Sofia Tsenikli | 22 června, 2015

OSN chce více chránit oceány, my budeme při tom. A je to oficiální! Organizací spojených národů se rozhodla vypracovat dohodu o ochraně mořského života ve volném moři. Není důvod to popírat – díky tomu, že je dohoda oficiálně...

Co si myslí lidé o limitech? Většina je proti těžbě uhlí

Autor blogu: Lukáš Hrábek | 17 června, 2015

Po akci Limity jsme my, kterou jsme pomáhali uspořádat, se v různých televizních a rozhlasových pořadech setkávali odborníci, odpůrci a zastánci těžby a hodně se o tématu psalo a mluvilo. A to je dobře. Na serveru iDnes.cz byla u...

Shell vyrazil k Arktidě

Novinka | 16 června, 2015 v 16:52

Shell chtěl opustit Seattle pod rouškou tmy. Čtrnácti aktivistům Greenpeace, které vzala do vazby Pobřežní stráž Spojených států amerických, protože blokovali arktickou ropnou plošinu patřící Shellu, byla udělena pokuta ve výši 250 dolarů na...

Lidé vs ropa

Novinka | 15 června, 2015 v 16:48

Přidejte se k boji proti špinavé ropě z Arktidy! Indiánští bojovníci už v tom jedou s námi.

Limity jsme my!

Novinka | 12 června, 2015 v 15:17

Lidé ve dvacítce měst včera ukázali, že jim není lhostejný osud obyvatel severních Čech.

Odstraňte destrukci Amazonie z talířů! Jak se přední brazilská jatka se odstřihla od...

Autor blogu: Oliver Salge | 10 června, 2015

Před 6 lety, 1. června 2009, jsem mluvil se známými světovými společnostmi o problémech Amazonského pralesa, které jsou způsobeny velkochovy dobytka v Brazílii. Řekl jsem jim o tom, jak přispívají k destrukci pralesa v Amazonii, a...

11 - 20 z 862 výsledky.