Česko na jaderné křižovatce

Bude to jedno z nejdůležitějších rozhodnutí, které Česko v následujících dvou letech přijme. Rozhodnutí, zda budeme, či nebudeme stavět nové jaderné reaktory.

Ani zdaleka to není jen otázka technická nebo energetická, není to věc, která se týká malé skupiny expertů a politiků. Ano, fungování jaderné energetiky rozumí málokdo a energetika jako celek není pro většinu lidí příliš atraktivní téma. Nic to ovšem nemění na skutečnosti, že jde o rozhodnutí, které poznamená životy všech obyvatel Česka v horizontu desítek let.

V sázce je nejen vynaložení obrovské sumy peněz v řádu stovek miliard, ale i témata jako energetická bezpečnost, konkurenceschopnost v rozvoji moderních technologií, vztahy se sousedními zeměmi a členskými státy EU obecně, vztah mezi demokracií, osobní svobodou a monopolem a lobbyistickou silou velkých energetických firem, i „technické věci“ jako ukládání vyhořelého paliva či ochrana před možnou havárií.

Je to mimořádně citlivá a komplexní otázka. A přesvědčivé argumenty jsou bezpochyby na obou stranách, tedy na straně zastánců výstavby nových reaktorů, i těch, kteří ji považují za omyl, jenž může Česko dlouhodobě poškodit.

Česká otázka

Česká republika je dnes mezi členskými státy Evropské unie zřejmě nejvíce „projadernou“ zemí. Většina obyvatel považuje i po Fukušimě jadernou energetiku za bezpečnou nebo alespoň nevidí možné alternativy, považuje za nezbytné sžít se s určitou mírou rizika, protože jiné dostatečně velké zdroje energie podle nich nemáme. Jaderná energetika je také v očích mnoha lidí – oprávněně -  z hlediska ochrany klimatu lepší volbou než spalování uhlí.

Je obtížné spekulovat o tom, proč se Česko v názoru na jadernou energetiku tak zásadně odlišuje od sousedů v Německu nebo Rakousku, ale i obyvatel většiny členských zemí EU. Svou roli zřejmě hraje i to, že tehdejší Československo nezažilo naplno šok z havárie Černobylu, protože bylo součástí Sovětského bloku a v něm v roce 1986 ještě ani zdaleka nefungovala svobodná média a politici se maximálně snažili situaci zamlžovat a zatemňovat.

Takže zatímco Němci nebo Rakušani žili ve strachu, nakolik mohou důsledky katastrofy zasáhnout i je a sledovali každodenně zpravodajství o směru větru a posunu radioaktivního prachu, tak většina lidí v Československu žila spíše v přesvědčení, že havárie není zase tak hrozivá a že vše je pod kontrolou.

A právě to je ten základní psychologický moment: otázka, zda jadernou havárii a tuto technologii jako takovou můžeme mít „pod kontrolou“. Tam, kde se veřejné mínění v tomto ohledu zlomilo a lidé si jako v Německu nebo Rakousku začali myslet, že to není možné, je těžko představitelné plánovat stavbu nových reaktorů.

A psychologických a historických motivů je tu víc: Právě citlivost na naši svébytnost je dalším faktorem, který přispívá k naší orientaci na jádro. Nechceme si nechat diktovat svá rozhodnutí od sousedů a nejméně ze všech snad právě od Rakušanů a Němců...

„Česká jaderná otázka“ by mohla být pomalu samostatnou historickou disciplínou. Ale v současné diskusi jde pochopitelně i o méně abstraktní témata.

Lobbying velmocí

S projektem stavby nových temelínských a případně dalších reaktorů je spojen obří, v českých poměrech bezprecedentní politický a firemní lobbying: o zakázku v řádu stovek miliard korun mají zájem firmy z USA, Ruska a Francie a mají podporu svých vlád.

Česko se stává středobodem světa z hlediska rozvoje jaderné energetiky – temelínský tendr je v současnosti jediný na světě a může se stát do značné míry precedentem, který naznačí, zda a nakolik se bude jaderná technologie dál rozvíjet. Bitva má proto do určité míry charakter zápasu o přežití a bude tvrdá.

A v určitém smyslu se Česko stává i středobodem politického dění – premiér se v krátkých intervalech postupně setkal s americkým prezidentem, ruským prezidentem a francouzským prezidentem a je zjevné, že nebýt Temelína zájem o malou středoevropskou zemi by, přinejmenším v Bílém domě, tak velký nebyl.

Česká otázka II: obnovitelné zdroje

Z pohledu budoucnosti není samozřejmě zanedbatelný ani argument, že Česko může být v příštích desetiletích vývozcem energie, pokud odchod od jádra v Německu a dalších evropských zemích selže a sázka na obnovitelné zdroje nevyjde. Jádro se v očích většiny současných českých politiků i obyvatel v tomto kontextu jeví jako jistota ve střetu s dosud nevyzkoušeným světem obnovitelných zdrojů, které jsou zatím jen příslibem.

A to je další české specifikum v současném vyspělém světě: nedůvěra k obnovitelným zdrojům energie. Některé důvody jsou tady zřetelnější a není třeba příliš spekulovat: jsme malá země, nemáme přístup k moři, ležíme uprostřed Evropy nikoli na poušti... A tedy nemůžeme očekávat, že energie z větru nebo slunce bude pro nás stejně dostupná jako třeba v Dánsku, ve Španělsku nebo v Německu.

Celkově převládá pocit, že obnovitelné zdroje sice mohou být sympatické, nicméně je to spíš móda a dobré jsou tak na ohřátí vody na čaj. Ekonomiku neutáhnou, o tom není pochyb. Anebo je to neřízený a absurdní byznys, jak ukázal boom fotovoltaiky, kdy se na polích a loukách vyrojily solární panely.

Tak jednoduché to nicméně není: problém je v tom, že v Česku nevěříme v možnost rozvoje technologie obnovitelných zdrojů, tedy právě v to, čemu důvěřují v naprosté většině vyspělých zemí.

A to jsou přesně obrysy křižovatky, na níž stojíme: zda budeme pokračovat ve své důvěře v jádro, nebo zda přehodnotíme svoji nedůvěru v obnovitelné zdroje. Jsou to obrysy diskuse, která bude od obyvatel České republiky vyžadovat mimořádnou odpovědnost, věcnost a otevřenost argumentům.

Nejnovější aktualizace

 

Co je děsivější nežli moře plné žraloků? Moře bez nich!

Autor blogu: Jan Freidinger | 12 srpna, 2014

Žralok = zabiják. Nejen film Čelisti, ale především média, která přinášejí reportáže o žralocích jen v souvislosti s útoky na člověka, vytvořila toto stereotypní spojení. Každý fatální atak, přestože jich je ročně na celém světě asi...

Jedenáct věcí, které můžete udělat, aby nás jelo na živý řetěz víc

Novinka | 12 srpna, 2014 v 11:19

V severních Čechách již padlo uhlí za oběť více než 300 čtverečních kilometrů krajiny. 82 měst a obcí zmizelo, na 90 000 lidí se muselo přestěhovat.

Britská herečka Emma Thompson je s Greenpeace v Arktidě

Novinka | 7 srpna, 2014 v 11:06

Oscarová herečka a scénáristka Emma Thompson a její 14 letá dcera Gaia Wise se v sobotu 2. srpna vydaly na lodi Greenpeace do Arktidy, aby podpořily kampaň za záchranu tohoto jedinečného životního prostředí.

Máme jíst ryby?

Novinka | 6 srpna, 2014 v 10:17

Po vydání Greenpeace „Průvodce šetrným nakupováním tuňáka“ se rozhořela živá debata, jestli není lepší přestat jíst tuňáka a jiné ryby úplně, než hledat na pultech ty z udržitelného chovu nebo lovu.

Celé léto v jednom kole…

Autor blogu: Falk Hermenau | 5 srpna, 2014

…tak to alespoň vypadá – a to nejen kvůli mému longboardu. Jmenuji se Falk Hermenau a od konce května se proháním na čtyřech kolech Německem, Českem a Polskem, abych se v mnoha městech a na mnoha festivalech pokusil získat pozornost...

LEGO říká…a my odpovídáme

Novinka | 4 srpna, 2014 v 12:00

Už měsíc žádáme oblíbenou hračkářskou firmu LEGO, aby přestala spolupracovat s těžařským gigantem Shellem. Výzvu poslalo Legu více než 750 000 lidí z celého světa, uspořádali jsme přímé akce u sídla Lega v Dánsku, v továrně Lega v České republice...

AKTUÁLNĚ: Loď Arctic Sunrise po 10 měsících opouští Murmansk

Novinka | 1 srpna, 2014 v 11:46

Loď Greenpeace Arctic Sunrise dnes ráno opustila ruský Murmansk a pluje do domovského přístavu v Amsterodamu.

Čínská energetická revoluce

Autor blogu: Martin Sedlák | 4 července, 2014

Čínská ekonomika patří mezi jedny z největších producentů oxidu uhličitého. Dlouhá léta čínští diplomaté přispívají k blokování účinné globální dohody o snižování emisí skleníkových plynů. S masivním nástupem stále levnějších...

LEGO, jsme také smutní

Autor blogu: Ian Duff | 4 července, 2014

LEGO říká , že je mu smutno. Greenpeace použilo jeho proslavenou značku v kampani proti plánům Shellu těžit ropu v Arktidě. Jsme také smutní. Je nám líto, že vidíme tak známou a oblíbenou firmu, jak díky ochotě svého vedení...

LEGO, je čas říct Shellu NE

Autor blogu: Greenpeace | 1 července, 2014

Představte si, že je vám osm let a malujete obrázek Arktidy. Nejsou tam žádné ropné plošiny, obří lodě a ani politici, co se o ni hádají. Je to jen nekonečné moře a jiskřivý led, který obývají úžasná zvířata a domorodci zvyklí na...

21 - 30 z 791 výsledky.