Česko na jaderné křižovatce

Bude to jedno z nejdůležitějších rozhodnutí, které Česko v následujících dvou letech přijme. Rozhodnutí, zda budeme, či nebudeme stavět nové jaderné reaktory.

Ani zdaleka to není jen otázka technická nebo energetická, není to věc, která se týká malé skupiny expertů a politiků. Ano, fungování jaderné energetiky rozumí málokdo a energetika jako celek není pro většinu lidí příliš atraktivní téma. Nic to ovšem nemění na skutečnosti, že jde o rozhodnutí, které poznamená životy všech obyvatel Česka v horizontu desítek let.

V sázce je nejen vynaložení obrovské sumy peněz v řádu stovek miliard, ale i témata jako energetická bezpečnost, konkurenceschopnost v rozvoji moderních technologií, vztahy se sousedními zeměmi a členskými státy EU obecně, vztah mezi demokracií, osobní svobodou a monopolem a lobbyistickou silou velkých energetických firem, i „technické věci“ jako ukládání vyhořelého paliva či ochrana před možnou havárií.

Je to mimořádně citlivá a komplexní otázka. A přesvědčivé argumenty jsou bezpochyby na obou stranách, tedy na straně zastánců výstavby nových reaktorů, i těch, kteří ji považují za omyl, jenž může Česko dlouhodobě poškodit.

Česká otázka

Česká republika je dnes mezi členskými státy Evropské unie zřejmě nejvíce „projadernou“ zemí. Většina obyvatel považuje i po Fukušimě jadernou energetiku za bezpečnou nebo alespoň nevidí možné alternativy, považuje za nezbytné sžít se s určitou mírou rizika, protože jiné dostatečně velké zdroje energie podle nich nemáme. Jaderná energetika je také v očích mnoha lidí – oprávněně -  z hlediska ochrany klimatu lepší volbou než spalování uhlí.

Je obtížné spekulovat o tom, proč se Česko v názoru na jadernou energetiku tak zásadně odlišuje od sousedů v Německu nebo Rakousku, ale i obyvatel většiny členských zemí EU. Svou roli zřejmě hraje i to, že tehdejší Československo nezažilo naplno šok z havárie Černobylu, protože bylo součástí Sovětského bloku a v něm v roce 1986 ještě ani zdaleka nefungovala svobodná média a politici se maximálně snažili situaci zamlžovat a zatemňovat.

Takže zatímco Němci nebo Rakušani žili ve strachu, nakolik mohou důsledky katastrofy zasáhnout i je a sledovali každodenně zpravodajství o směru větru a posunu radioaktivního prachu, tak většina lidí v Československu žila spíše v přesvědčení, že havárie není zase tak hrozivá a že vše je pod kontrolou.

A právě to je ten základní psychologický moment: otázka, zda jadernou havárii a tuto technologii jako takovou můžeme mít „pod kontrolou“. Tam, kde se veřejné mínění v tomto ohledu zlomilo a lidé si jako v Německu nebo Rakousku začali myslet, že to není možné, je těžko představitelné plánovat stavbu nových reaktorů.

A psychologických a historických motivů je tu víc: Právě citlivost na naši svébytnost je dalším faktorem, který přispívá k naší orientaci na jádro. Nechceme si nechat diktovat svá rozhodnutí od sousedů a nejméně ze všech snad právě od Rakušanů a Němců...

„Česká jaderná otázka“ by mohla být pomalu samostatnou historickou disciplínou. Ale v současné diskusi jde pochopitelně i o méně abstraktní témata.

Lobbying velmocí

S projektem stavby nových temelínských a případně dalších reaktorů je spojen obří, v českých poměrech bezprecedentní politický a firemní lobbying: o zakázku v řádu stovek miliard korun mají zájem firmy z USA, Ruska a Francie a mají podporu svých vlád.

Česko se stává středobodem světa z hlediska rozvoje jaderné energetiky – temelínský tendr je v současnosti jediný na světě a může se stát do značné míry precedentem, který naznačí, zda a nakolik se bude jaderná technologie dál rozvíjet. Bitva má proto do určité míry charakter zápasu o přežití a bude tvrdá.

A v určitém smyslu se Česko stává i středobodem politického dění – premiér se v krátkých intervalech postupně setkal s americkým prezidentem, ruským prezidentem a francouzským prezidentem a je zjevné, že nebýt Temelína zájem o malou středoevropskou zemi by, přinejmenším v Bílém domě, tak velký nebyl.

Česká otázka II: obnovitelné zdroje

Z pohledu budoucnosti není samozřejmě zanedbatelný ani argument, že Česko může být v příštích desetiletích vývozcem energie, pokud odchod od jádra v Německu a dalších evropských zemích selže a sázka na obnovitelné zdroje nevyjde. Jádro se v očích většiny současných českých politiků i obyvatel v tomto kontextu jeví jako jistota ve střetu s dosud nevyzkoušeným světem obnovitelných zdrojů, které jsou zatím jen příslibem.

A to je další české specifikum v současném vyspělém světě: nedůvěra k obnovitelným zdrojům energie. Některé důvody jsou tady zřetelnější a není třeba příliš spekulovat: jsme malá země, nemáme přístup k moři, ležíme uprostřed Evropy nikoli na poušti... A tedy nemůžeme očekávat, že energie z větru nebo slunce bude pro nás stejně dostupná jako třeba v Dánsku, ve Španělsku nebo v Německu.

Celkově převládá pocit, že obnovitelné zdroje sice mohou být sympatické, nicméně je to spíš móda a dobré jsou tak na ohřátí vody na čaj. Ekonomiku neutáhnou, o tom není pochyb. Anebo je to neřízený a absurdní byznys, jak ukázal boom fotovoltaiky, kdy se na polích a loukách vyrojily solární panely.

Tak jednoduché to nicméně není: problém je v tom, že v Česku nevěříme v možnost rozvoje technologie obnovitelných zdrojů, tedy právě v to, čemu důvěřují v naprosté většině vyspělých zemí.

A to jsou přesně obrysy křižovatky, na níž stojíme: zda budeme pokračovat ve své důvěře v jádro, nebo zda přehodnotíme svoji nedůvěru v obnovitelné zdroje. Jsou to obrysy diskuse, která bude od obyvatel České republiky vyžadovat mimořádnou odpovědnost, věcnost a otevřenost argumentům.

Nejnovější aktualizace

 

Outdoorové oblečení může být toxické. Zvlášť když nepropouští vodu

Autor blogu: Jan Freidinger | 6 června, 2016

V roce 1983 pracoval Roy Plunkett v laboratoři firmy DuPont na vývoji nového chladícího média. Tlaková láhev s CFC (chlorofluorouhlík) zdaleka nevydala všechen svůj obsah, přesto klesl tlak v lahvi na nulu. Možná to byla vědecká...

Rekord. Loni zamířilo do čisté energie šest rozpočtů Česka

Novinka | 3 června, 2016 v 7:40

Loni byly celosvětové investice do takzvaných obnovitelných zdrojů rekordní. Podle dat organizace REN21 do nich směřovalo 286 miliard dolarů, což je asi 6,9 bilionu korun. Pro srovnání, rozpočet České republiky činí na rok 2016 přibližně 1,2...

V New Yorku startuje energetická revoluce. Spoléhá se na tradiční firmy i inovace

Autor blogu: Jan Freidinger | 27 května, 2016

Guvernér státu New York prosazuje zelenou energetickou transformaci. Klimatickou spravedlnost zde totiž nechtějí až příští pondělí, ale už dnes. Tradiční producenti špinavé energie se váhavě řadí do fronty. Okolo ovšem už krouží mladí...

Křetínského čekají v Lužici trable

Autor blogu: Jan Rovenský | 26 května, 2016

Na první pohled to vypadá jako obchod snů: švédská státní energetická firma Vattenfall chce přenechat prakticky zadarmo českému miliardáři s klukovským úsměvem Danielu Křetínskému své uhelné doly a elektrárny v německé Dolní Lužici. ...

Konec fosilních paliv? Riskujeme jen v případě, že nebudeme dost aktivní

Autor blogu: Jennifer Morgan | 25 května, 2016

Minulý týden se v mnoha zemích světa uskutečnila akce Break Free 2016 . Organizace Greenpeace se připojila k mnoha inspirujícím aktivitám v globální vlně nenásilných akcí, které trvaly dva týdny a uskutečnily se napříč šesti...

Zavřela jsem banku, která investuje do ničení životního prostředí

Autor blogu: Betty Crhová | 24 května, 2016

Auckland, Nový Zéland - Pamatuji si sama sebe jako na malou, ustrašenou holku bez velkých snů. Ten, kdo mě zná dneska, by mi to pomalu ani nevěřil. Ale i dnes se pořád bojím. Čím dál tím méně, ale pořád přicházejí chvíle, kdy se...

Rolníci přišli o úrodu. Uhlobaroni kolem jejich polí vztyčili ploty

Novinka | 23 května, 2016 v 20:44

Rolníci hospodařící v severní části ostrova Jáva přišli o přístup na své pozemky. Zjistili totiž, že s jejich majetkem počítá už někdo jiný - uhlobaroni stojící za projektem masivní uhelné elektrárny.

Před 10 lety přejížděly přes Amazonii buldozery kvůli sóji. Pak přišel zákaz

Autor blogu: Paulo Adario | 20 května, 2016

V minulém týdnu – po měsících vyjednávání a nejistoty – brazilská vláda, výrobci sóji a neziskové organizace včetně Greenpeace, obnovily na dobu neurčitou dohodu, která zaručuje, že rozsáhlé pásy amazonského deštného pralesa...

V první linii energetické revoluce

Autor blogu: Radek Kubala | 18 května, 2016

Minulý víkend jsem porušil zákon. Spolu s čtyřmi tisícovkami lidí jsem v německé Lužici vstoupil na cizí pozemek s cílem zablokovat obří povrchový důl na hnědé uhlí Welzow a přilehlou elektrárnu Schwarze pumpe patřící švédské...

Break Free! Letošní masivní akce proti pálení fosilních paliv neměly v historii obdoby

Autor blogu: Mike Hudema | 17 května, 2016

Série protestů, přímých akcí a manifestací občanské neposlušnosti Break Free byla bezprecendentní vlnou, která ukázala, jakou mají lidé ve svých rukách sílu. Celé dva týdny probíhaly protesty a v mnoha zemích na šesti kontinentech...

21 - 30 z 1020 výsledky.