Česko na jaderné křižovatce

Bude to jedno z nejdůležitějších rozhodnutí, které Česko v následujících dvou letech přijme. Rozhodnutí, zda budeme, či nebudeme stavět nové jaderné reaktory.

Ani zdaleka to není jen otázka technická nebo energetická, není to věc, která se týká malé skupiny expertů a politiků. Ano, fungování jaderné energetiky rozumí málokdo a energetika jako celek není pro většinu lidí příliš atraktivní téma. Nic to ovšem nemění na skutečnosti, že jde o rozhodnutí, které poznamená životy všech obyvatel Česka v horizontu desítek let.

V sázce je nejen vynaložení obrovské sumy peněz v řádu stovek miliard, ale i témata jako energetická bezpečnost, konkurenceschopnost v rozvoji moderních technologií, vztahy se sousedními zeměmi a členskými státy EU obecně, vztah mezi demokracií, osobní svobodou a monopolem a lobbyistickou silou velkých energetických firem, i „technické věci“ jako ukládání vyhořelého paliva či ochrana před možnou havárií.

Je to mimořádně citlivá a komplexní otázka. A přesvědčivé argumenty jsou bezpochyby na obou stranách, tedy na straně zastánců výstavby nových reaktorů, i těch, kteří ji považují za omyl, jenž může Česko dlouhodobě poškodit.

Česká otázka

Česká republika je dnes mezi členskými státy Evropské unie zřejmě nejvíce „projadernou“ zemí. Většina obyvatel považuje i po Fukušimě jadernou energetiku za bezpečnou nebo alespoň nevidí možné alternativy, považuje za nezbytné sžít se s určitou mírou rizika, protože jiné dostatečně velké zdroje energie podle nich nemáme. Jaderná energetika je také v očích mnoha lidí – oprávněně -  z hlediska ochrany klimatu lepší volbou než spalování uhlí.

Je obtížné spekulovat o tom, proč se Česko v názoru na jadernou energetiku tak zásadně odlišuje od sousedů v Německu nebo Rakousku, ale i obyvatel většiny členských zemí EU. Svou roli zřejmě hraje i to, že tehdejší Československo nezažilo naplno šok z havárie Černobylu, protože bylo součástí Sovětského bloku a v něm v roce 1986 ještě ani zdaleka nefungovala svobodná média a politici se maximálně snažili situaci zamlžovat a zatemňovat.

Takže zatímco Němci nebo Rakušani žili ve strachu, nakolik mohou důsledky katastrofy zasáhnout i je a sledovali každodenně zpravodajství o směru větru a posunu radioaktivního prachu, tak většina lidí v Československu žila spíše v přesvědčení, že havárie není zase tak hrozivá a že vše je pod kontrolou.

A právě to je ten základní psychologický moment: otázka, zda jadernou havárii a tuto technologii jako takovou můžeme mít „pod kontrolou“. Tam, kde se veřejné mínění v tomto ohledu zlomilo a lidé si jako v Německu nebo Rakousku začali myslet, že to není možné, je těžko představitelné plánovat stavbu nových reaktorů.

A psychologických a historických motivů je tu víc: Právě citlivost na naši svébytnost je dalším faktorem, který přispívá k naší orientaci na jádro. Nechceme si nechat diktovat svá rozhodnutí od sousedů a nejméně ze všech snad právě od Rakušanů a Němců...

„Česká jaderná otázka“ by mohla být pomalu samostatnou historickou disciplínou. Ale v současné diskusi jde pochopitelně i o méně abstraktní témata.

Lobbying velmocí

S projektem stavby nových temelínských a případně dalších reaktorů je spojen obří, v českých poměrech bezprecedentní politický a firemní lobbying: o zakázku v řádu stovek miliard korun mají zájem firmy z USA, Ruska a Francie a mají podporu svých vlád.

Česko se stává středobodem světa z hlediska rozvoje jaderné energetiky – temelínský tendr je v současnosti jediný na světě a může se stát do značné míry precedentem, který naznačí, zda a nakolik se bude jaderná technologie dál rozvíjet. Bitva má proto do určité míry charakter zápasu o přežití a bude tvrdá.

A v určitém smyslu se Česko stává i středobodem politického dění – premiér se v krátkých intervalech postupně setkal s americkým prezidentem, ruským prezidentem a francouzským prezidentem a je zjevné, že nebýt Temelína zájem o malou středoevropskou zemi by, přinejmenším v Bílém domě, tak velký nebyl.

Česká otázka II: obnovitelné zdroje

Z pohledu budoucnosti není samozřejmě zanedbatelný ani argument, že Česko může být v příštích desetiletích vývozcem energie, pokud odchod od jádra v Německu a dalších evropských zemích selže a sázka na obnovitelné zdroje nevyjde. Jádro se v očích většiny současných českých politiků i obyvatel v tomto kontextu jeví jako jistota ve střetu s dosud nevyzkoušeným světem obnovitelných zdrojů, které jsou zatím jen příslibem.

A to je další české specifikum v současném vyspělém světě: nedůvěra k obnovitelným zdrojům energie. Některé důvody jsou tady zřetelnější a není třeba příliš spekulovat: jsme malá země, nemáme přístup k moři, ležíme uprostřed Evropy nikoli na poušti... A tedy nemůžeme očekávat, že energie z větru nebo slunce bude pro nás stejně dostupná jako třeba v Dánsku, ve Španělsku nebo v Německu.

Celkově převládá pocit, že obnovitelné zdroje sice mohou být sympatické, nicméně je to spíš móda a dobré jsou tak na ohřátí vody na čaj. Ekonomiku neutáhnou, o tom není pochyb. Anebo je to neřízený a absurdní byznys, jak ukázal boom fotovoltaiky, kdy se na polích a loukách vyrojily solární panely.

Tak jednoduché to nicméně není: problém je v tom, že v Česku nevěříme v možnost rozvoje technologie obnovitelných zdrojů, tedy právě v to, čemu důvěřují v naprosté většině vyspělých zemí.

A to jsou přesně obrysy křižovatky, na níž stojíme: zda budeme pokračovat ve své důvěře v jádro, nebo zda přehodnotíme svoji nedůvěru v obnovitelné zdroje. Jsou to obrysy diskuse, která bude od obyvatel České republiky vyžadovat mimořádnou odpovědnost, věcnost a otevřenost argumentům.

Nejnovější aktualizace

 

Dodržte sliby, vzkázali jsme PepsiCo, Colgate-Palmolive a Johnson & Johnson

Novinka | 18 dubna, 2016 v 13:03

V australském Sydney se v pondělí ráno dobrovolníci, aktivisté a zaměstnanci zdejší pobočky Greenpeace vydali k sídlům společností PepsiCo, Colgate-Palmolive a Johnson & Johnson.

Indonésie koná: Nedovolí zakládání nových palmových plantáží

Novinka | 15 dubna, 2016 v 15:17

Dočasný zákaz zakládání nových plantáží palmy olejné a otevírání dolů nerostných surovin. Indonésie se odhodlala k nečekanému kroku.

10 věcí, které jste o Černobylu možná nevěděli

Autor blogu: Celine Mergan | 13 dubna, 2016

Časně ráno, 26. dubna v roce 1986, explodoval černobylský jaderný reaktor. Čtvrt století poté se vážná havárie vyskytla také ve Fukušimě.  V černobylské krajině jsou radioaktivní prvky s dlouhou dobou rozpadu dodnes a stále...

Katty spí v orangutaních jeslích. Kvůli vypalování pralesů

Novinka | 12 dubna, 2016 v 14:30

Katty je asi devítiměsíční orangutaní samička, jejíž rodina s největší pravděpodobností zemřela při katastrofálních lesních požárech. Ty loni na podzim zachvátily indonéské ostrovy Sumatra a Borneo.

“Už nechceme jíst a dýchat Černobyl!” bouří se místní lidé

Autor blogu: Rashid Alimov | 7 dubna, 2016

Jsem v Brjanské oblasti v Rusku. Ačkoli jsme přes sto osmdesát kilometrů od Černobylu a od katastrofy uplynulo třicet let, můj Geiger-Müllerův počítač stále ukazuje zvýšenou úroveň radiace. Neviditelné nebezpečí radiace je pro pět...

Chcete běhat po lese se zubry a vlky? Zajděte si na nový dokument

Novinka | 6 dubna, 2016 v 14:43

Od příštího týdne můžete v českých kinech vidět unikátní dokument Příběh lesa, za nímž stojí tvůrci oceňovaných filmů Ptačí svět, Oceány nebo Mikrokosmos. Příběh lesa neukazuje tropický prales s exotickou zvěří, ale ten nám dobře známý les...

Vyroste v Amazonii obří přehrada? Ohrožuje přírodu i obyvatele

Autor blogu: Tica Minami | 5 dubna, 2016

Řeka Tapajós v srdci Amazonie je domovem tisíců lidí a unikátního bohatství druhů. To vše by se ale mohlo změnit, pokud bude zrealizován připravovaný projekt na výstavbu mega přehrady. V okamžiku, kdy toto čtete, protéká...

Dodavatel palmového oleje pro Unilever a Mars přišel o certifikaci

Novinka | 1 dubna, 2016 v 12:08

Společnost IOI Group obchodující s palmovým olejem přišla o certifikát, který je určitou známkou toho, že produkce takového oleje nepřispívá k devastaci pralesů.

Kyselé a teplé - oceány umírají

Novinka | 30 března, 2016 v 10:55

Oceánům vděčíme za mnohé. Za potravu a obživu pro více než miliardu lidí. Za polovinu kyslíku na planetě, protože oceány jsou skutečnými plícemi naší planety, ne pralesy. Za existenci jako takovou. Na oplátku jsme je přivedli na hranici kolapsu.

Japonci ulovili 333 plejtváků. Údajně kvůli výzkumu

Novinka | 29 března, 2016 v 11:44

Japonská velrybářská flotila se koncem března vrátila z Jižního oceánu se 333 ulovenými plejtváky - maximálním množstvím, které bylo povoleno zabít. Organizace Greenpeace již vyzvala japonský parlament, aby další lov velryb v Jižním oceánu ukončil.

31 - 40 z 1005 výsledky.