Česko na jaderné křižovatce

Bude to jedno z nejdůležitějších rozhodnutí, které Česko v následujících dvou letech přijme. Rozhodnutí, zda budeme, či nebudeme stavět nové jaderné reaktory.

Ani zdaleka to není jen otázka technická nebo energetická, není to věc, která se týká malé skupiny expertů a politiků. Ano, fungování jaderné energetiky rozumí málokdo a energetika jako celek není pro většinu lidí příliš atraktivní téma. Nic to ovšem nemění na skutečnosti, že jde o rozhodnutí, které poznamená životy všech obyvatel Česka v horizontu desítek let.

V sázce je nejen vynaložení obrovské sumy peněz v řádu stovek miliard, ale i témata jako energetická bezpečnost, konkurenceschopnost v rozvoji moderních technologií, vztahy se sousedními zeměmi a členskými státy EU obecně, vztah mezi demokracií, osobní svobodou a monopolem a lobbyistickou silou velkých energetických firem, i „technické věci“ jako ukládání vyhořelého paliva či ochrana před možnou havárií.

Je to mimořádně citlivá a komplexní otázka. A přesvědčivé argumenty jsou bezpochyby na obou stranách, tedy na straně zastánců výstavby nových reaktorů, i těch, kteří ji považují za omyl, jenž může Česko dlouhodobě poškodit.

Česká otázka

Česká republika je dnes mezi členskými státy Evropské unie zřejmě nejvíce „projadernou“ zemí. Většina obyvatel považuje i po Fukušimě jadernou energetiku za bezpečnou nebo alespoň nevidí možné alternativy, považuje za nezbytné sžít se s určitou mírou rizika, protože jiné dostatečně velké zdroje energie podle nich nemáme. Jaderná energetika je také v očích mnoha lidí – oprávněně -  z hlediska ochrany klimatu lepší volbou než spalování uhlí.

Je obtížné spekulovat o tom, proč se Česko v názoru na jadernou energetiku tak zásadně odlišuje od sousedů v Německu nebo Rakousku, ale i obyvatel většiny členských zemí EU. Svou roli zřejmě hraje i to, že tehdejší Československo nezažilo naplno šok z havárie Černobylu, protože bylo součástí Sovětského bloku a v něm v roce 1986 ještě ani zdaleka nefungovala svobodná média a politici se maximálně snažili situaci zamlžovat a zatemňovat.

Takže zatímco Němci nebo Rakušani žili ve strachu, nakolik mohou důsledky katastrofy zasáhnout i je a sledovali každodenně zpravodajství o směru větru a posunu radioaktivního prachu, tak většina lidí v Československu žila spíše v přesvědčení, že havárie není zase tak hrozivá a že vše je pod kontrolou.

A právě to je ten základní psychologický moment: otázka, zda jadernou havárii a tuto technologii jako takovou můžeme mít „pod kontrolou“. Tam, kde se veřejné mínění v tomto ohledu zlomilo a lidé si jako v Německu nebo Rakousku začali myslet, že to není možné, je těžko představitelné plánovat stavbu nových reaktorů.

A psychologických a historických motivů je tu víc: Právě citlivost na naši svébytnost je dalším faktorem, který přispívá k naší orientaci na jádro. Nechceme si nechat diktovat svá rozhodnutí od sousedů a nejméně ze všech snad právě od Rakušanů a Němců...

„Česká jaderná otázka“ by mohla být pomalu samostatnou historickou disciplínou. Ale v současné diskusi jde pochopitelně i o méně abstraktní témata.

Lobbying velmocí

S projektem stavby nových temelínských a případně dalších reaktorů je spojen obří, v českých poměrech bezprecedentní politický a firemní lobbying: o zakázku v řádu stovek miliard korun mají zájem firmy z USA, Ruska a Francie a mají podporu svých vlád.

Česko se stává středobodem světa z hlediska rozvoje jaderné energetiky – temelínský tendr je v současnosti jediný na světě a může se stát do značné míry precedentem, který naznačí, zda a nakolik se bude jaderná technologie dál rozvíjet. Bitva má proto do určité míry charakter zápasu o přežití a bude tvrdá.

A v určitém smyslu se Česko stává i středobodem politického dění – premiér se v krátkých intervalech postupně setkal s americkým prezidentem, ruským prezidentem a francouzským prezidentem a je zjevné, že nebýt Temelína zájem o malou středoevropskou zemi by, přinejmenším v Bílém domě, tak velký nebyl.

Česká otázka II: obnovitelné zdroje

Z pohledu budoucnosti není samozřejmě zanedbatelný ani argument, že Česko může být v příštích desetiletích vývozcem energie, pokud odchod od jádra v Německu a dalších evropských zemích selže a sázka na obnovitelné zdroje nevyjde. Jádro se v očích většiny současných českých politiků i obyvatel v tomto kontextu jeví jako jistota ve střetu s dosud nevyzkoušeným světem obnovitelných zdrojů, které jsou zatím jen příslibem.

A to je další české specifikum v současném vyspělém světě: nedůvěra k obnovitelným zdrojům energie. Některé důvody jsou tady zřetelnější a není třeba příliš spekulovat: jsme malá země, nemáme přístup k moři, ležíme uprostřed Evropy nikoli na poušti... A tedy nemůžeme očekávat, že energie z větru nebo slunce bude pro nás stejně dostupná jako třeba v Dánsku, ve Španělsku nebo v Německu.

Celkově převládá pocit, že obnovitelné zdroje sice mohou být sympatické, nicméně je to spíš móda a dobré jsou tak na ohřátí vody na čaj. Ekonomiku neutáhnou, o tom není pochyb. Anebo je to neřízený a absurdní byznys, jak ukázal boom fotovoltaiky, kdy se na polích a loukách vyrojily solární panely.

Tak jednoduché to nicméně není: problém je v tom, že v Česku nevěříme v možnost rozvoje technologie obnovitelných zdrojů, tedy právě v to, čemu důvěřují v naprosté většině vyspělých zemí.

A to jsou přesně obrysy křižovatky, na níž stojíme: zda budeme pokračovat ve své důvěře v jádro, nebo zda přehodnotíme svoji nedůvěru v obnovitelné zdroje. Jsou to obrysy diskuse, která bude od obyvatel České republiky vyžadovat mimořádnou odpovědnost, věcnost a otevřenost argumentům.

Nejnovější aktualizace

 

Ze severního pólu až do Organizace spojených národů - získáváme pevnou půdu pod...

Novinka | 22 září, 2014 v 9:41

Ještě se celá třesu nadšením. Spolu s malou delegací jsem právě předala vzkaz jednomu z nejdůležitějších politiků světa. A to díky vám!

Pan Ki-mun dostal deklaraci za záchranu Arktidy

Novinka | 19 září, 2014 v 9:51

Generální tajemník OSN Pan Ki-mun přijal delegaci Greenpeace. V době, kdy se světoví lídři chystají na klimatický summit OSN v New Yorku, jsme mu předali výzvu od šesti milionů lidí, kteří požadují dlouhodobou ochranu Arktidy.

Za ochranu Arktidy stojí za to bojovat

Novinka | 16 září, 2014 v 11:37

Když na vlastní oči vidím vznešenou a neobyčejnou krásu Arktidy, uvědomuji si, jak na naší planetě všechno souvisí se vším. To, co se děje různě po světě, má na tento region zásadní vliv. A co se děje tady v Arktidě, zase ovlivňuje celý svět.

Lidé si přejí rezervaci v Arktidě, ukázal celosvětový průzkum

Autor blogu: Farrah Khan | 10 září, 2014

Nový mezinárodní průzkum názorů veřejnosti, který si nechalo zpracovat Greenpeace, ukázal, že 74 % respondentů – téměř tři čtvrtiny – souhlasí s tím, aby vlády vytvořily v oceánu okolo severního pólu chráněnou rezervaci pro zvířata a...

Okamžik pravdy

Autor blogu: Lukas Meus | 5 září, 2014

Vím, proč tu jsem. Vím, proč to dělám. A myslel jsem si, že jsem připravený na všechno. A pak přišel moment, kdy jsem uviděl mrtvolu ptáka pokrytou ropou a najednou vše kolem mě na vteřinu doslova zamrzlo. Zároveň to byl okamžik, který...

Budoucnost bez uhlí požadovaly tisíce lidí

Novinka | 24 srpna, 2014 v 9:23

Kerkwitz, Grabice (německo-polská hranice), 23. srpna 2014 - Osm kilometrů měřil lidský řetěz, který včera vznikl na hranicích Německa a Polska. Sedm a půl tisíce lidí včetně 250 Čechů tímto způsobem řeklo: „Chceme budoucnost bez uhlí!“ Po...

LEGO a Shell: jen PR, nic pro budoucnost

Novinka | 15 srpna, 2014 v 14:25

Právě teď, v době léta na severní polokouli, Arktida taje. S postupným oteplováním planety ale v Severním ledovém oceánu zůstává stále méně ledu a zvířata, jako jsou lední medvědi, musejí podnikat stále delší výpravy za potravou.

ISUA - česká kapela, co zahraje na Spolu proti Dolu

Novinka | 14 srpna, 2014 v 11:00

Na celoevropské akci Spolu Proti Dolu vystoupí kromě Asian Dub Foundation i česká kapela Isua. Její frontmanka, Jitka Moulisová se do podvědomí diváků dostala také díky účasti v televizní soutěži X-factor. Rádi bychom vám sympatickou kapelu...

Co je děsivější nežli moře plné žraloků? Moře bez nich!

Autor blogu: Jan Freidinger | 12 srpna, 2014

Žralok = zabiják. Nejen film Čelisti, ale především média, která přinášejí reportáže o žralocích jen v souvislosti s útoky na člověka, vytvořila toto stereotypní spojení. Každý fatální atak, přestože jich je ročně na celém světě asi...

Jedenáct věcí, které můžete udělat, aby nás jelo na živý řetěz víc

Novinka | 12 srpna, 2014 v 11:19

V severních Čechách již padlo uhlí za oběť více než 300 čtverečních kilometrů krajiny. 82 měst a obcí zmizelo, na 90 000 lidí se muselo přestěhovat.

31 - 40 z 809 výsledky.