Česko na jaderné křižovatce

Bude to jedno z nejdůležitějších rozhodnutí, které Česko v následujících dvou letech přijme. Rozhodnutí, zda budeme, či nebudeme stavět nové jaderné reaktory.

Ani zdaleka to není jen otázka technická nebo energetická, není to věc, která se týká malé skupiny expertů a politiků. Ano, fungování jaderné energetiky rozumí málokdo a energetika jako celek není pro většinu lidí příliš atraktivní téma. Nic to ovšem nemění na skutečnosti, že jde o rozhodnutí, které poznamená životy všech obyvatel Česka v horizontu desítek let.

V sázce je nejen vynaložení obrovské sumy peněz v řádu stovek miliard, ale i témata jako energetická bezpečnost, konkurenceschopnost v rozvoji moderních technologií, vztahy se sousedními zeměmi a členskými státy EU obecně, vztah mezi demokracií, osobní svobodou a monopolem a lobbyistickou silou velkých energetických firem, i „technické věci“ jako ukládání vyhořelého paliva či ochrana před možnou havárií.

Je to mimořádně citlivá a komplexní otázka. A přesvědčivé argumenty jsou bezpochyby na obou stranách, tedy na straně zastánců výstavby nových reaktorů, i těch, kteří ji považují za omyl, jenž může Česko dlouhodobě poškodit.

Česká otázka

Česká republika je dnes mezi členskými státy Evropské unie zřejmě nejvíce „projadernou“ zemí. Většina obyvatel považuje i po Fukušimě jadernou energetiku za bezpečnou nebo alespoň nevidí možné alternativy, považuje za nezbytné sžít se s určitou mírou rizika, protože jiné dostatečně velké zdroje energie podle nich nemáme. Jaderná energetika je také v očích mnoha lidí – oprávněně -  z hlediska ochrany klimatu lepší volbou než spalování uhlí.

Je obtížné spekulovat o tom, proč se Česko v názoru na jadernou energetiku tak zásadně odlišuje od sousedů v Německu nebo Rakousku, ale i obyvatel většiny členských zemí EU. Svou roli zřejmě hraje i to, že tehdejší Československo nezažilo naplno šok z havárie Černobylu, protože bylo součástí Sovětského bloku a v něm v roce 1986 ještě ani zdaleka nefungovala svobodná média a politici se maximálně snažili situaci zamlžovat a zatemňovat.

Takže zatímco Němci nebo Rakušani žili ve strachu, nakolik mohou důsledky katastrofy zasáhnout i je a sledovali každodenně zpravodajství o směru větru a posunu radioaktivního prachu, tak většina lidí v Československu žila spíše v přesvědčení, že havárie není zase tak hrozivá a že vše je pod kontrolou.

A právě to je ten základní psychologický moment: otázka, zda jadernou havárii a tuto technologii jako takovou můžeme mít „pod kontrolou“. Tam, kde se veřejné mínění v tomto ohledu zlomilo a lidé si jako v Německu nebo Rakousku začali myslet, že to není možné, je těžko představitelné plánovat stavbu nových reaktorů.

A psychologických a historických motivů je tu víc: Právě citlivost na naši svébytnost je dalším faktorem, který přispívá k naší orientaci na jádro. Nechceme si nechat diktovat svá rozhodnutí od sousedů a nejméně ze všech snad právě od Rakušanů a Němců...

„Česká jaderná otázka“ by mohla být pomalu samostatnou historickou disciplínou. Ale v současné diskusi jde pochopitelně i o méně abstraktní témata.

Lobbying velmocí

S projektem stavby nových temelínských a případně dalších reaktorů je spojen obří, v českých poměrech bezprecedentní politický a firemní lobbying: o zakázku v řádu stovek miliard korun mají zájem firmy z USA, Ruska a Francie a mají podporu svých vlád.

Česko se stává středobodem světa z hlediska rozvoje jaderné energetiky – temelínský tendr je v současnosti jediný na světě a může se stát do značné míry precedentem, který naznačí, zda a nakolik se bude jaderná technologie dál rozvíjet. Bitva má proto do určité míry charakter zápasu o přežití a bude tvrdá.

A v určitém smyslu se Česko stává i středobodem politického dění – premiér se v krátkých intervalech postupně setkal s americkým prezidentem, ruským prezidentem a francouzským prezidentem a je zjevné, že nebýt Temelína zájem o malou středoevropskou zemi by, přinejmenším v Bílém domě, tak velký nebyl.

Česká otázka II: obnovitelné zdroje

Z pohledu budoucnosti není samozřejmě zanedbatelný ani argument, že Česko může být v příštích desetiletích vývozcem energie, pokud odchod od jádra v Německu a dalších evropských zemích selže a sázka na obnovitelné zdroje nevyjde. Jádro se v očích většiny současných českých politiků i obyvatel v tomto kontextu jeví jako jistota ve střetu s dosud nevyzkoušeným světem obnovitelných zdrojů, které jsou zatím jen příslibem.

A to je další české specifikum v současném vyspělém světě: nedůvěra k obnovitelným zdrojům energie. Některé důvody jsou tady zřetelnější a není třeba příliš spekulovat: jsme malá země, nemáme přístup k moři, ležíme uprostřed Evropy nikoli na poušti... A tedy nemůžeme očekávat, že energie z větru nebo slunce bude pro nás stejně dostupná jako třeba v Dánsku, ve Španělsku nebo v Německu.

Celkově převládá pocit, že obnovitelné zdroje sice mohou být sympatické, nicméně je to spíš móda a dobré jsou tak na ohřátí vody na čaj. Ekonomiku neutáhnou, o tom není pochyb. Anebo je to neřízený a absurdní byznys, jak ukázal boom fotovoltaiky, kdy se na polích a loukách vyrojily solární panely.

Tak jednoduché to nicméně není: problém je v tom, že v Česku nevěříme v možnost rozvoje technologie obnovitelných zdrojů, tedy právě v to, čemu důvěřují v naprosté většině vyspělých zemí.

A to jsou přesně obrysy křižovatky, na níž stojíme: zda budeme pokračovat ve své důvěře v jádro, nebo zda přehodnotíme svoji nedůvěru v obnovitelné zdroje. Jsou to obrysy diskuse, která bude od obyvatel České republiky vyžadovat mimořádnou odpovědnost, věcnost a otevřenost argumentům.

Nejnovější aktualizace

 

Problém, o kterém se nemluví: uhlí je žrout vody

Autor blogu: Lukáš Hrábek | 22 března, 2016

Dnes si připomínáme Světový den vody, který nás upozorňuje na fakt, že přes miliardu lidí nemá přístup k pitné vodě. A toto číslo stále stoupá. Nová studie Greenpeace dokazuje, že jedním z významných důvodů, proč čistá sladkovodní voda...

8 způsobů, jak lidé bojují za záchranu pralesů během dnešního Mezinárodního dne pralesů

Autor blogu: Dawn Bickett | 21 března, 2016

Milujete stromy? Tak slavte – 21. březen je Mezinárodní den pralesů! Bez zdravých, prospívajících lesů se na naší planetě nemůže udržet život. Lesy ale čelí vážným hrozbám vytvářeným lidskou činností.  Až 80 % světových lesů bylo již...

OBRAZEM: Černobyl a japonská Namie u Fukušimy mají mnoho společného

Novinka | 18 března, 2016 v 11:24

Třicet let po Černobylu a pět let po Fukušimě jsou přilehlé oblasti stále poničeny jadernou katastrofou.

Zástupci Kanady a USA položili základní kámen k ochraně Arktidy

Novinka | 17 března, 2016 v 10:37

Vody Severního ledového oceánu by mohly být v dohledné budoucnosti chráněny nejen před těžbou nerostných surovin. Na lepší ochraně tohoto území se v březnu shodli kanadský předseda vlády Justin Trudeau a americký prezident Barack Obama, kteří...

Mapa indonéských požárů: Kde hořelo a kde hoří?

Novinka | 16 března, 2016 v 10:58

Na základě vlastního vyšetřování jsme zmapovali území jednoho z nejzranitelnějších biotopů na zemi - Bornea, ve kterém probíhá těžba a jsou zakládány plantáže.

Evropa snižuje emise, Česko stojí opodál a předstírá zájem

Autor blogu: Jan Freidinger | 15 března, 2016

První test vůle evropských států naplnit závazky Pařížské klimatické konference skončil překvapivě dobře. Především díky skvělé práci nizozemského předsednictví se ministři životního prostředí vyslovili pro vyšší cíle snižování CO2,...

Fukušima i po pěti letech žije ve stínu katastrofy

Autor blogu: Jan Haverkamp | 14 března, 2016

Před pěti lety japonské pobřeží zasáhlo zemětřesení, které poškodilo elektrárnu Fukušima Dajči. Úřady, zaměstnanci a šéfové firmy TEPCO, ale hlavně oběti z řad místních lidí, dodnes zápasí s následky jaderné katastrofy . Krize po...

Uhelné doly Vattenfallu za jedno euro? Najednou to nezní jako šílený nápad

Autor blogu: Lukáš Hrábek | 14 března, 2016

Když sleduju aktuální vývoj tendru na koupi uhelné divize švédského koncernu Vattenfall, vrací se mi jedna vzpomínka z minulého roku. Byl jsem zrovna na cestě do kanceláře, zazvonil mi telefon a na druhém konci se představil...

Skončí ilegální těžba v Kongu? Nizozemci začali jednat

Novinka | 14 března, 2016 v 10:41

Některé evropské společnosti pravděpodobně do EU dovážejí ilegálně vytěžené dřevo z konžských pralesů. Oznámili to nizozemští vyšetřovatelé, kteří už podnikají první akce k omezení nelegálního dovozu a potažmo k záchraně konžské přírody.

Fukušimu pronásleduje radiace. Černobylské potraviny jsou radioaktivní

Novinka | 11 března, 2016 v 6:33

Problémy s prostředím kontaminovaným radiací jsou hlášeny z japonské prefektury Fukušima. Problémy má také Rusko, Ukrajina a Bělorusko, které se zmítají v ekonomické krizi a nedělají podle zjištění Greenpeace v oblastech zasažených radioaktivním...

41 - 50 z 1004 výsledky.