Česko na jaderné křižovatce

Bude to jedno z nejdůležitějších rozhodnutí, které Česko v následujících dvou letech přijme. Rozhodnutí, zda budeme, či nebudeme stavět nové jaderné reaktory.

Ani zdaleka to není jen otázka technická nebo energetická, není to věc, která se týká malé skupiny expertů a politiků. Ano, fungování jaderné energetiky rozumí málokdo a energetika jako celek není pro většinu lidí příliš atraktivní téma. Nic to ovšem nemění na skutečnosti, že jde o rozhodnutí, které poznamená životy všech obyvatel Česka v horizontu desítek let.

V sázce je nejen vynaložení obrovské sumy peněz v řádu stovek miliard, ale i témata jako energetická bezpečnost, konkurenceschopnost v rozvoji moderních technologií, vztahy se sousedními zeměmi a členskými státy EU obecně, vztah mezi demokracií, osobní svobodou a monopolem a lobbyistickou silou velkých energetických firem, i „technické věci“ jako ukládání vyhořelého paliva či ochrana před možnou havárií.

Je to mimořádně citlivá a komplexní otázka. A přesvědčivé argumenty jsou bezpochyby na obou stranách, tedy na straně zastánců výstavby nových reaktorů, i těch, kteří ji považují za omyl, jenž může Česko dlouhodobě poškodit.

Česká otázka

Česká republika je dnes mezi členskými státy Evropské unie zřejmě nejvíce „projadernou“ zemí. Většina obyvatel považuje i po Fukušimě jadernou energetiku za bezpečnou nebo alespoň nevidí možné alternativy, považuje za nezbytné sžít se s určitou mírou rizika, protože jiné dostatečně velké zdroje energie podle nich nemáme. Jaderná energetika je také v očích mnoha lidí – oprávněně -  z hlediska ochrany klimatu lepší volbou než spalování uhlí.

Je obtížné spekulovat o tom, proč se Česko v názoru na jadernou energetiku tak zásadně odlišuje od sousedů v Německu nebo Rakousku, ale i obyvatel většiny členských zemí EU. Svou roli zřejmě hraje i to, že tehdejší Československo nezažilo naplno šok z havárie Černobylu, protože bylo součástí Sovětského bloku a v něm v roce 1986 ještě ani zdaleka nefungovala svobodná média a politici se maximálně snažili situaci zamlžovat a zatemňovat.

Takže zatímco Němci nebo Rakušani žili ve strachu, nakolik mohou důsledky katastrofy zasáhnout i je a sledovali každodenně zpravodajství o směru větru a posunu radioaktivního prachu, tak většina lidí v Československu žila spíše v přesvědčení, že havárie není zase tak hrozivá a že vše je pod kontrolou.

A právě to je ten základní psychologický moment: otázka, zda jadernou havárii a tuto technologii jako takovou můžeme mít „pod kontrolou“. Tam, kde se veřejné mínění v tomto ohledu zlomilo a lidé si jako v Německu nebo Rakousku začali myslet, že to není možné, je těžko představitelné plánovat stavbu nových reaktorů.

A psychologických a historických motivů je tu víc: Právě citlivost na naši svébytnost je dalším faktorem, který přispívá k naší orientaci na jádro. Nechceme si nechat diktovat svá rozhodnutí od sousedů a nejméně ze všech snad právě od Rakušanů a Němců...

„Česká jaderná otázka“ by mohla být pomalu samostatnou historickou disciplínou. Ale v současné diskusi jde pochopitelně i o méně abstraktní témata.

Lobbying velmocí

S projektem stavby nových temelínských a případně dalších reaktorů je spojen obří, v českých poměrech bezprecedentní politický a firemní lobbying: o zakázku v řádu stovek miliard korun mají zájem firmy z USA, Ruska a Francie a mají podporu svých vlád.

Česko se stává středobodem světa z hlediska rozvoje jaderné energetiky – temelínský tendr je v současnosti jediný na světě a může se stát do značné míry precedentem, který naznačí, zda a nakolik se bude jaderná technologie dál rozvíjet. Bitva má proto do určité míry charakter zápasu o přežití a bude tvrdá.

A v určitém smyslu se Česko stává i středobodem politického dění – premiér se v krátkých intervalech postupně setkal s americkým prezidentem, ruským prezidentem a francouzským prezidentem a je zjevné, že nebýt Temelína zájem o malou středoevropskou zemi by, přinejmenším v Bílém domě, tak velký nebyl.

Česká otázka II: obnovitelné zdroje

Z pohledu budoucnosti není samozřejmě zanedbatelný ani argument, že Česko může být v příštích desetiletích vývozcem energie, pokud odchod od jádra v Německu a dalších evropských zemích selže a sázka na obnovitelné zdroje nevyjde. Jádro se v očích většiny současných českých politiků i obyvatel v tomto kontextu jeví jako jistota ve střetu s dosud nevyzkoušeným světem obnovitelných zdrojů, které jsou zatím jen příslibem.

A to je další české specifikum v současném vyspělém světě: nedůvěra k obnovitelným zdrojům energie. Některé důvody jsou tady zřetelnější a není třeba příliš spekulovat: jsme malá země, nemáme přístup k moři, ležíme uprostřed Evropy nikoli na poušti... A tedy nemůžeme očekávat, že energie z větru nebo slunce bude pro nás stejně dostupná jako třeba v Dánsku, ve Španělsku nebo v Německu.

Celkově převládá pocit, že obnovitelné zdroje sice mohou být sympatické, nicméně je to spíš móda a dobré jsou tak na ohřátí vody na čaj. Ekonomiku neutáhnou, o tom není pochyb. Anebo je to neřízený a absurdní byznys, jak ukázal boom fotovoltaiky, kdy se na polích a loukách vyrojily solární panely.

Tak jednoduché to nicméně není: problém je v tom, že v Česku nevěříme v možnost rozvoje technologie obnovitelných zdrojů, tedy právě v to, čemu důvěřují v naprosté většině vyspělých zemí.

A to jsou přesně obrysy křižovatky, na níž stojíme: zda budeme pokračovat ve své důvěře v jádro, nebo zda přehodnotíme svoji nedůvěru v obnovitelné zdroje. Jsou to obrysy diskuse, která bude od obyvatel České republiky vyžadovat mimořádnou odpovědnost, věcnost a otevřenost argumentům.

Nejnovější aktualizace

 

Jak čistá jsou tvá data?

Novinka | 18 dubna, 2012 v 11:22

Kontrola e-mailů, ukládání hudby, sdílení fotografií či update statusu – pro řadu z nás neodmyslitelná součást komunikace s přáteli a rodinou. Všechna svá data máme neustále po ruce „někde na internetu“. Přemýšleli jste ale někdy o tom, kde se...

Rakousko bude skutečně bezjaderné

Novinka | 16 dubna, 2012 v 14:31

Kritici rakouského protijaderného postoje často zdůrazňují, že Rakousko jadernou energii nakupuje ze zahraničí. To však již brzy nebude pravda. Povinná všeobecná certifikace původu elektřiny v kombinaci s odmítnutím distribučních firem obchodovat...

My people are dying because of oil

Autor blogu: Elizabeth Dessie | 16 dubna, 2012

These are the words of Olga Ayvassedo, a teacher from the Khalyasavey settlement in the Purovsky district of Western Siberia. Her unsettling plea exposes the truth behind the increasing interest of oil companies in the Arctic which...

Mí lidé umírají kvůli ropě

Autor blogu: Elizabeth Dessie | 16 dubna, 2012

Toto jsou znepokojující slova Olgy Ayvassedo, učitelky z osady Khalyasavey v oblasti Purovsky v západní Sibiři, která vypovídají o zvyšujících se nárocích těžařských společností na  Arktidu , která podle  Úřadu na ochranu přírodních...

Odhalení nelegální těžby dřeva v Amazonii

Novinka | 10 dubna, 2012 v 10:00

Po měsících pátrání odhalili aktivisté Greenpeace probíhající nelegální těžbu dřeva na veřejných pozemcích v amazonském deštném pralese. Nelegálně vytěžené dřevo objevili ve venkovské osadě Corta Corda, 140 km od města Santarem v brazilském státě...

Odeslat email

Zapojte se i Vy!

Nový Rainbow Warrior na expedici za záchranu Amazonie

Novinka | 6 dubna, 2012 v 0:00

Amazonský deštný prales dlouhodobě ohrožuje těžba dřeva, chov dobytka, sójové plantáže a v neposlední řadě také klimatické změny. Kombinace odlesňování a klimatických změn hrozí přivést Amazonii až k bodu zvratu, jenž by znamenal, že se na konci...

Nga iwi e! / Všichni vy lidé

Autor blogu: Jan Freidinger | 5 dubna, 2012

Nga iwi e! Nga iwi e! Kia kotahi ra te Moana nui a Kiwa. / Všichni vy lidé, všichni vy lidé! Buďte jednotní stejně jako je Tichý oceán. To jsou slova písně, kterou pacifické ostrovní národy zpívaly, když se v čele s Greenpeace...

Břidlicový plyn: Máme se bát jedovaté vody z kohoutku?

Novinka | 4 dubna, 2012 v 10:35

Fosilní paliva z tradičních ložisek docházejí, a tak se hledají alternativy. Mnohé společnosti se nedokáží odpoutat od fosilní závislosti a přicházejí se stále absurdnějšími způsoby, jak ropu či plyn za každou cenu získat. Pouštějí se do míst,...

Velké firmy vyslyšely výzvu Greenpeace a končí s ničením pralesů

Novinka | 3 dubna, 2012 v 17:07

Naše kampaň za ochranu indonéského pralesa intenzivně pokračuje a přináší důležité výsledky. Další firmy obchodující s papírenským koncernem Asia Pulp & Paper (APP) zapleteným do skandálu s tropickým dřevem, který před měsícem Greenpeace odhalilo...

Naše přebytky - váš hladomor

Autor blogu: Michal Komárek | 3 dubna, 2012

Z obsahu popelnic v bohatých zemích by se bez problémů nasytili hladovějící lidé po celém světě. Jenom v Evropské Unii se ročně vyhodí 90 milionů tun potravin. Průměrný Němec vyhodí za rok 82 kilo jídla. Dalo by se pokračovat, jenomže...

541 - 550 z 1012 výsledky.