Česko na jaderné křižovatce

Bude to jedno z nejdůležitějších rozhodnutí, které Česko v následujících dvou letech přijme. Rozhodnutí, zda budeme, či nebudeme stavět nové jaderné reaktory.

Ani zdaleka to není jen otázka technická nebo energetická, není to věc, která se týká malé skupiny expertů a politiků. Ano, fungování jaderné energetiky rozumí málokdo a energetika jako celek není pro většinu lidí příliš atraktivní téma. Nic to ovšem nemění na skutečnosti, že jde o rozhodnutí, které poznamená životy všech obyvatel Česka v horizontu desítek let.

V sázce je nejen vynaložení obrovské sumy peněz v řádu stovek miliard, ale i témata jako energetická bezpečnost, konkurenceschopnost v rozvoji moderních technologií, vztahy se sousedními zeměmi a členskými státy EU obecně, vztah mezi demokracií, osobní svobodou a monopolem a lobbyistickou silou velkých energetických firem, i „technické věci“ jako ukládání vyhořelého paliva či ochrana před možnou havárií.

Je to mimořádně citlivá a komplexní otázka. A přesvědčivé argumenty jsou bezpochyby na obou stranách, tedy na straně zastánců výstavby nových reaktorů, i těch, kteří ji považují za omyl, jenž může Česko dlouhodobě poškodit.

Česká otázka

Česká republika je dnes mezi členskými státy Evropské unie zřejmě nejvíce „projadernou“ zemí. Většina obyvatel považuje i po Fukušimě jadernou energetiku za bezpečnou nebo alespoň nevidí možné alternativy, považuje za nezbytné sžít se s určitou mírou rizika, protože jiné dostatečně velké zdroje energie podle nich nemáme. Jaderná energetika je také v očích mnoha lidí – oprávněně -  z hlediska ochrany klimatu lepší volbou než spalování uhlí.

Je obtížné spekulovat o tom, proč se Česko v názoru na jadernou energetiku tak zásadně odlišuje od sousedů v Německu nebo Rakousku, ale i obyvatel většiny členských zemí EU. Svou roli zřejmě hraje i to, že tehdejší Československo nezažilo naplno šok z havárie Černobylu, protože bylo součástí Sovětského bloku a v něm v roce 1986 ještě ani zdaleka nefungovala svobodná média a politici se maximálně snažili situaci zamlžovat a zatemňovat.

Takže zatímco Němci nebo Rakušani žili ve strachu, nakolik mohou důsledky katastrofy zasáhnout i je a sledovali každodenně zpravodajství o směru větru a posunu radioaktivního prachu, tak většina lidí v Československu žila spíše v přesvědčení, že havárie není zase tak hrozivá a že vše je pod kontrolou.

A právě to je ten základní psychologický moment: otázka, zda jadernou havárii a tuto technologii jako takovou můžeme mít „pod kontrolou“. Tam, kde se veřejné mínění v tomto ohledu zlomilo a lidé si jako v Německu nebo Rakousku začali myslet, že to není možné, je těžko představitelné plánovat stavbu nových reaktorů.

A psychologických a historických motivů je tu víc: Právě citlivost na naši svébytnost je dalším faktorem, který přispívá k naší orientaci na jádro. Nechceme si nechat diktovat svá rozhodnutí od sousedů a nejméně ze všech snad právě od Rakušanů a Němců...

„Česká jaderná otázka“ by mohla být pomalu samostatnou historickou disciplínou. Ale v současné diskusi jde pochopitelně i o méně abstraktní témata.

Lobbying velmocí

S projektem stavby nových temelínských a případně dalších reaktorů je spojen obří, v českých poměrech bezprecedentní politický a firemní lobbying: o zakázku v řádu stovek miliard korun mají zájem firmy z USA, Ruska a Francie a mají podporu svých vlád.

Česko se stává středobodem světa z hlediska rozvoje jaderné energetiky – temelínský tendr je v současnosti jediný na světě a může se stát do značné míry precedentem, který naznačí, zda a nakolik se bude jaderná technologie dál rozvíjet. Bitva má proto do určité míry charakter zápasu o přežití a bude tvrdá.

A v určitém smyslu se Česko stává i středobodem politického dění – premiér se v krátkých intervalech postupně setkal s americkým prezidentem, ruským prezidentem a francouzským prezidentem a je zjevné, že nebýt Temelína zájem o malou středoevropskou zemi by, přinejmenším v Bílém domě, tak velký nebyl.

Česká otázka II: obnovitelné zdroje

Z pohledu budoucnosti není samozřejmě zanedbatelný ani argument, že Česko může být v příštích desetiletích vývozcem energie, pokud odchod od jádra v Německu a dalších evropských zemích selže a sázka na obnovitelné zdroje nevyjde. Jádro se v očích většiny současných českých politiků i obyvatel v tomto kontextu jeví jako jistota ve střetu s dosud nevyzkoušeným světem obnovitelných zdrojů, které jsou zatím jen příslibem.

A to je další české specifikum v současném vyspělém světě: nedůvěra k obnovitelným zdrojům energie. Některé důvody jsou tady zřetelnější a není třeba příliš spekulovat: jsme malá země, nemáme přístup k moři, ležíme uprostřed Evropy nikoli na poušti... A tedy nemůžeme očekávat, že energie z větru nebo slunce bude pro nás stejně dostupná jako třeba v Dánsku, ve Španělsku nebo v Německu.

Celkově převládá pocit, že obnovitelné zdroje sice mohou být sympatické, nicméně je to spíš móda a dobré jsou tak na ohřátí vody na čaj. Ekonomiku neutáhnou, o tom není pochyb. Anebo je to neřízený a absurdní byznys, jak ukázal boom fotovoltaiky, kdy se na polích a loukách vyrojily solární panely.

Tak jednoduché to nicméně není: problém je v tom, že v Česku nevěříme v možnost rozvoje technologie obnovitelných zdrojů, tedy právě v to, čemu důvěřují v naprosté většině vyspělých zemí.

A to jsou přesně obrysy křižovatky, na níž stojíme: zda budeme pokračovat ve své důvěře v jádro, nebo zda přehodnotíme svoji nedůvěru v obnovitelné zdroje. Jsou to obrysy diskuse, která bude od obyvatel České republiky vyžadovat mimořádnou odpovědnost, věcnost a otevřenost argumentům.

Nejnovější aktualizace

 

Arktida na tenkém ledě

Novinka | 29 září, 2011 v 11:55

Ledoborec Arctic Sunrise se vrátil z vědecké expedice, kde sloužil týmu vědců z britské univerzity v Cambridge zkoumajících ubývání ledu v Severním ledovém oceánu. Ti v Arktidě poprvé použili k systematickému výzkumu tloušťky a objemu mořského...

Odešla Wangari Maathai – odvážná obhájkyně lidských práv, demokracie a životního...

Novinka | 27 září, 2011 v 14:16

Greenpeace vyjadřuje zármutek nad smrtí profesorky Wangari Muta Maathai – nositelky Nobelovy ceny, která téměř čtyřicet let bojovala za životní prostředí, práva žen, ochranu lidských práv a nenásilí.

DETOX: H&M odstraní nebezpečné látky ze své výroby

Novinka | 21 září, 2011 v 14:55

Oděvní firma H&M se zavázala k odstranění nebezpečných chemikálií ze své výroby. Po akcích před prodejnami po celém světě, i na sociálních sítích, firma konečně zareagovala na výzvu Greenpeace k DETOXu a odhodlala se ke zveřejnění svého závazku.

Detox Tour 2011- palubní deník – Spolchemie

Autor blogu: Čestmír Hrdinka | 15 září, 2011

Ústí nad Labem, Spolchemie. V rámci DETOX tour se vracím do rodného města a jsem zvědavý, co uvidím. Vzpomínám na školní léta na gymplu v Jatečné, shodou okolností kousek od Spolchemie. A také na rýmovačku tehdejších ústeckých...

Detox Tour 2011- palubní deník – Lovochemie

Autor blogu: Lenka Pipková | 14 září, 2011

Dnešní plavba nás přivedla až k lovosické Lovochemii, největšímu výrobci hnojiv u nás. Podnik se podle vlastních informací snaží při svém provozu minimalizovat dopady na životní prostředí. Jak je to ale s jeho výrobky - hnojivy?

DETOX tour 2011 - palubní deník - Mělník

Autor blogu: Jan Rovenský | 13 září, 2011

Komplex elektráren Mělník (Mělník I. provozovaná společností Energotrans a Mělník II. a III provozované společností ČEZ, a.s.) je třetím největším tuzemským zdrojem emisí nejdůležitějšího skleníkového plynu oxidu uhličitého (CO 2 ).

Spolana – příběh plný jedů: Greenpeace se vrací na další místo činu

Novinka | 12 září, 2011 v 12:05

Greenpeace DETOX tour 2011 dorazila k dalšímu horkému místu na Labi – Spolaně Neratovice. Areál této chemické továrny je stále kontaminován mixem těch nejnebezpečnějších látek jako DDT, rtuť, dioxiny, PCB, hexachlorbenzen, toluen nebo alifatické...

DETOX tour 2011 - palubní deník - Kolín (8.9. 2011)

Autor blogu: Lucie Jakešová | 12 září, 2011

Ve středu se náš tým rozděluje na „vodní“ a „pozemní“. Vyměňuji palubu člunu za pevnou půdu a vydávám se s našimi dobrovolníky na kolínské Karlovo náměstí. Neodrazuje nás ani vytrvalý déšť – stánek přesouváme do podloubí a bavíme se s...

Labské mávnutí motýlích křídel

Autor blogu: Jana Pravdová | 9 září, 2011

Další den na naší DETOX plavbě po Labi nás čekal úsek mezi Přeloučí a Týncem nad Labem. Brzy ráno jsme vstali, spustili čluny na vodu a vydali se proti proudu řeky. Projeli jsme kolem hnědouhelné elektrárny Chvaletice, kde končí pro...

DETOX tour 2011 - palubní deník (úterý 6.9. 2011)

Autor blogu: Jan Freidinger | 8 září, 2011

Teplota: 21, tlak: 1012.6 hPa, vítr: SZ 5m/s Cíl plavby: Synthesia Pardubice Začátek: 10:00 Naše inspekční cesta po Labi začala trochu cimrmanovsky – v Praze na Vltavě. Ale začala také prvními úspěchy – odebrali jsme vzorky...

621 - 630 z 1012 výsledky.