Česko na jaderné křižovatce

Bude to jedno z nejdůležitějších rozhodnutí, které Česko v následujících dvou letech přijme. Rozhodnutí, zda budeme, či nebudeme stavět nové jaderné reaktory.

Ani zdaleka to není jen otázka technická nebo energetická, není to věc, která se týká malé skupiny expertů a politiků. Ano, fungování jaderné energetiky rozumí málokdo a energetika jako celek není pro většinu lidí příliš atraktivní téma. Nic to ovšem nemění na skutečnosti, že jde o rozhodnutí, které poznamená životy všech obyvatel Česka v horizontu desítek let.

V sázce je nejen vynaložení obrovské sumy peněz v řádu stovek miliard, ale i témata jako energetická bezpečnost, konkurenceschopnost v rozvoji moderních technologií, vztahy se sousedními zeměmi a členskými státy EU obecně, vztah mezi demokracií, osobní svobodou a monopolem a lobbyistickou silou velkých energetických firem, i „technické věci“ jako ukládání vyhořelého paliva či ochrana před možnou havárií.

Je to mimořádně citlivá a komplexní otázka. A přesvědčivé argumenty jsou bezpochyby na obou stranách, tedy na straně zastánců výstavby nových reaktorů, i těch, kteří ji považují za omyl, jenž může Česko dlouhodobě poškodit.

Česká otázka

Česká republika je dnes mezi členskými státy Evropské unie zřejmě nejvíce „projadernou“ zemí. Většina obyvatel považuje i po Fukušimě jadernou energetiku za bezpečnou nebo alespoň nevidí možné alternativy, považuje za nezbytné sžít se s určitou mírou rizika, protože jiné dostatečně velké zdroje energie podle nich nemáme. Jaderná energetika je také v očích mnoha lidí – oprávněně -  z hlediska ochrany klimatu lepší volbou než spalování uhlí.

Je obtížné spekulovat o tom, proč se Česko v názoru na jadernou energetiku tak zásadně odlišuje od sousedů v Německu nebo Rakousku, ale i obyvatel většiny členských zemí EU. Svou roli zřejmě hraje i to, že tehdejší Československo nezažilo naplno šok z havárie Černobylu, protože bylo součástí Sovětského bloku a v něm v roce 1986 ještě ani zdaleka nefungovala svobodná média a politici se maximálně snažili situaci zamlžovat a zatemňovat.

Takže zatímco Němci nebo Rakušani žili ve strachu, nakolik mohou důsledky katastrofy zasáhnout i je a sledovali každodenně zpravodajství o směru větru a posunu radioaktivního prachu, tak většina lidí v Československu žila spíše v přesvědčení, že havárie není zase tak hrozivá a že vše je pod kontrolou.

A právě to je ten základní psychologický moment: otázka, zda jadernou havárii a tuto technologii jako takovou můžeme mít „pod kontrolou“. Tam, kde se veřejné mínění v tomto ohledu zlomilo a lidé si jako v Německu nebo Rakousku začali myslet, že to není možné, je těžko představitelné plánovat stavbu nových reaktorů.

A psychologických a historických motivů je tu víc: Právě citlivost na naši svébytnost je dalším faktorem, který přispívá k naší orientaci na jádro. Nechceme si nechat diktovat svá rozhodnutí od sousedů a nejméně ze všech snad právě od Rakušanů a Němců...

„Česká jaderná otázka“ by mohla být pomalu samostatnou historickou disciplínou. Ale v současné diskusi jde pochopitelně i o méně abstraktní témata.

Lobbying velmocí

S projektem stavby nových temelínských a případně dalších reaktorů je spojen obří, v českých poměrech bezprecedentní politický a firemní lobbying: o zakázku v řádu stovek miliard korun mají zájem firmy z USA, Ruska a Francie a mají podporu svých vlád.

Česko se stává středobodem světa z hlediska rozvoje jaderné energetiky – temelínský tendr je v současnosti jediný na světě a může se stát do značné míry precedentem, který naznačí, zda a nakolik se bude jaderná technologie dál rozvíjet. Bitva má proto do určité míry charakter zápasu o přežití a bude tvrdá.

A v určitém smyslu se Česko stává i středobodem politického dění – premiér se v krátkých intervalech postupně setkal s americkým prezidentem, ruským prezidentem a francouzským prezidentem a je zjevné, že nebýt Temelína zájem o malou středoevropskou zemi by, přinejmenším v Bílém domě, tak velký nebyl.

Česká otázka II: obnovitelné zdroje

Z pohledu budoucnosti není samozřejmě zanedbatelný ani argument, že Česko může být v příštích desetiletích vývozcem energie, pokud odchod od jádra v Německu a dalších evropských zemích selže a sázka na obnovitelné zdroje nevyjde. Jádro se v očích většiny současných českých politiků i obyvatel v tomto kontextu jeví jako jistota ve střetu s dosud nevyzkoušeným světem obnovitelných zdrojů, které jsou zatím jen příslibem.

A to je další české specifikum v současném vyspělém světě: nedůvěra k obnovitelným zdrojům energie. Některé důvody jsou tady zřetelnější a není třeba příliš spekulovat: jsme malá země, nemáme přístup k moři, ležíme uprostřed Evropy nikoli na poušti... A tedy nemůžeme očekávat, že energie z větru nebo slunce bude pro nás stejně dostupná jako třeba v Dánsku, ve Španělsku nebo v Německu.

Celkově převládá pocit, že obnovitelné zdroje sice mohou být sympatické, nicméně je to spíš móda a dobré jsou tak na ohřátí vody na čaj. Ekonomiku neutáhnou, o tom není pochyb. Anebo je to neřízený a absurdní byznys, jak ukázal boom fotovoltaiky, kdy se na polích a loukách vyrojily solární panely.

Tak jednoduché to nicméně není: problém je v tom, že v Česku nevěříme v možnost rozvoje technologie obnovitelných zdrojů, tedy právě v to, čemu důvěřují v naprosté většině vyspělých zemí.

A to jsou přesně obrysy křižovatky, na níž stojíme: zda budeme pokračovat ve své důvěře v jádro, nebo zda přehodnotíme svoji nedůvěru v obnovitelné zdroje. Jsou to obrysy diskuse, která bude od obyvatel České republiky vyžadovat mimořádnou odpovědnost, věcnost a otevřenost argumentům.

Nejnovější aktualizace

 

Spravedlivá, ambiciozní a závazná dohoda

Novinka | 11 prosince, 2009 v 0:00

Jako dítě jsem se jednou díval na televizní přenos z demonstrace proti apartheidu na Novém Zélandu, vysílaném krátce před zápasem v rugby, který porušil mezinárodní dohodu o bojkotu sportovních událostí kvůli apartheidu v Jižní Africe. Já i můj...

Fotografická výstava v záchranné klimatické

Obrázek | 10 prosince, 2009 v 12:06

Fotografická výstava v záchranné klimatické stanici Greenpeace

Aktivisté Greenpeace rozložili mohutný nápis

Obrázek | 10 prosince, 2009 v 10:47

Aktivisté Greenpeace rozložili mohutný nápis na letišti Gardermoen, kterým vítají prezidenta Obamu. Vzkazem "Our Climate - Your Decision", chtějí připomenout zodpovědnost Obamy za konečný výsledek kodaňské konference. Ambiciózní dohoda o klimatu...

Kodaň 2009 - Tuvalu požaduje právně závaznou dohodu

Novinka | 10 prosince, 2009 v 0:00

Včera došlo k pozoruhodné situaci. Dozvěděli jsme se, že plenární zasedání bylo odročeno. Tuvalu, malý ostrovní stát v Pacifiku, tak silně ohrožený dopady klimatické změny, totiž požaduje přijetí právně závazné dohody nikoli za šest či dvanáct...

10 miliónů lidí podepsalo TckTckTck petici

Novinka | 7 prosince, 2009 v 0:00

Deset miliónů lidí – a jejich počet stále roste – již pozvedlo svůj hlas a požaduje po světových lídrech, aby na klimatickém summitu v Kodani, který byl dnes zahájen, uzavřeli spravedlivou, ambiciosní a závaznou dohodu o ochraně klimatu.

Kodaň 2009 – spravedlivá a účinná dohoda

Novinka | 7 prosince, 2009 v 0:00

Závěry vědců i deklarace klíčových politiků před kodaňskou konferencí se teoreticky shodují – je třeba dosáhnout dohody, která udrží nárůst teploty pod dvěma stupni Celsia oproti předprůmyslové éře.

Nový plán ekologických organizací: jak topit a přitom nevyhánět lidi z domovů

Novinka | 4 prosince, 2009 v 0:00

Každá česká rodina může mít teplý i pohodlný domov a Česká republika srazí dovoz plynu i spalování uhlí, pokud ministr průmyslu a obchodu do své energetické koncepce doplní sadu opatření navržených ekologickými organizacemi.

„Mrtvoly“ před prunéřovskou elektrárnou aneb klimatické změny zabíjejí

Novinka | 3 prosince, 2009 v 0:00

Téměř přesně po půlroce po obsazení komínu prunéřovské elektrárny se dnes dopoledne aktivisté Greenpeace vrátili na „místo činu“. Před vchodem do elektrárny zakryla bílá prostěradla těla necelých dvaceti symbolických obětí klimatických změn,...

25 let od bhópálské tragédie

Novinka | 2 prosince, 2009 v 0:00

Před 25 lety, 3. prosince 1984, se odehrála jedna nejděsivějších průmyslových havárií na světě. Těsně před půlnocí otřásl chemičkou ve středoindickém městě Bhópálu mohutný výbuch a jedovatý mrak metyl izokyanátu a dalších toxických plynů zamořil...

Greenpeace dnes zahájilo symbolickou demolici ministerstva průmyslu. Kvůli uhlí pod ním.

Novinka | 26 listopadu, 2009 v 0:00

Aktivisté Greenpeace dnes zahájili za pomoci starého bouracího jeřábu symbolickou demolici Ministerstva průmyslu a obchodu. Stejný osud se ministr průmyslu Tošovský snaží připravit dvěma tisícům obyvatel Horního Jiřetína a Černic na Litvínovsku.

621 - 630 z 741 výsledky.