Česko na jaderné křižovatce

Bude to jedno z nejdůležitějších rozhodnutí, které Česko v následujících dvou letech přijme. Rozhodnutí, zda budeme, či nebudeme stavět nové jaderné reaktory.

Ani zdaleka to není jen otázka technická nebo energetická, není to věc, která se týká malé skupiny expertů a politiků. Ano, fungování jaderné energetiky rozumí málokdo a energetika jako celek není pro většinu lidí příliš atraktivní téma. Nic to ovšem nemění na skutečnosti, že jde o rozhodnutí, které poznamená životy všech obyvatel Česka v horizontu desítek let.

V sázce je nejen vynaložení obrovské sumy peněz v řádu stovek miliard, ale i témata jako energetická bezpečnost, konkurenceschopnost v rozvoji moderních technologií, vztahy se sousedními zeměmi a členskými státy EU obecně, vztah mezi demokracií, osobní svobodou a monopolem a lobbyistickou silou velkých energetických firem, i „technické věci“ jako ukládání vyhořelého paliva či ochrana před možnou havárií.

Je to mimořádně citlivá a komplexní otázka. A přesvědčivé argumenty jsou bezpochyby na obou stranách, tedy na straně zastánců výstavby nových reaktorů, i těch, kteří ji považují za omyl, jenž může Česko dlouhodobě poškodit.

Česká otázka

Česká republika je dnes mezi členskými státy Evropské unie zřejmě nejvíce „projadernou“ zemí. Většina obyvatel považuje i po Fukušimě jadernou energetiku za bezpečnou nebo alespoň nevidí možné alternativy, považuje za nezbytné sžít se s určitou mírou rizika, protože jiné dostatečně velké zdroje energie podle nich nemáme. Jaderná energetika je také v očích mnoha lidí – oprávněně -  z hlediska ochrany klimatu lepší volbou než spalování uhlí.

Je obtížné spekulovat o tom, proč se Česko v názoru na jadernou energetiku tak zásadně odlišuje od sousedů v Německu nebo Rakousku, ale i obyvatel většiny členských zemí EU. Svou roli zřejmě hraje i to, že tehdejší Československo nezažilo naplno šok z havárie Černobylu, protože bylo součástí Sovětského bloku a v něm v roce 1986 ještě ani zdaleka nefungovala svobodná média a politici se maximálně snažili situaci zamlžovat a zatemňovat.

Takže zatímco Němci nebo Rakušani žili ve strachu, nakolik mohou důsledky katastrofy zasáhnout i je a sledovali každodenně zpravodajství o směru větru a posunu radioaktivního prachu, tak většina lidí v Československu žila spíše v přesvědčení, že havárie není zase tak hrozivá a že vše je pod kontrolou.

A právě to je ten základní psychologický moment: otázka, zda jadernou havárii a tuto technologii jako takovou můžeme mít „pod kontrolou“. Tam, kde se veřejné mínění v tomto ohledu zlomilo a lidé si jako v Německu nebo Rakousku začali myslet, že to není možné, je těžko představitelné plánovat stavbu nových reaktorů.

A psychologických a historických motivů je tu víc: Právě citlivost na naši svébytnost je dalším faktorem, který přispívá k naší orientaci na jádro. Nechceme si nechat diktovat svá rozhodnutí od sousedů a nejméně ze všech snad právě od Rakušanů a Němců...

„Česká jaderná otázka“ by mohla být pomalu samostatnou historickou disciplínou. Ale v současné diskusi jde pochopitelně i o méně abstraktní témata.

Lobbying velmocí

S projektem stavby nových temelínských a případně dalších reaktorů je spojen obří, v českých poměrech bezprecedentní politický a firemní lobbying: o zakázku v řádu stovek miliard korun mají zájem firmy z USA, Ruska a Francie a mají podporu svých vlád.

Česko se stává středobodem světa z hlediska rozvoje jaderné energetiky – temelínský tendr je v současnosti jediný na světě a může se stát do značné míry precedentem, který naznačí, zda a nakolik se bude jaderná technologie dál rozvíjet. Bitva má proto do určité míry charakter zápasu o přežití a bude tvrdá.

A v určitém smyslu se Česko stává i středobodem politického dění – premiér se v krátkých intervalech postupně setkal s americkým prezidentem, ruským prezidentem a francouzským prezidentem a je zjevné, že nebýt Temelína zájem o malou středoevropskou zemi by, přinejmenším v Bílém domě, tak velký nebyl.

Česká otázka II: obnovitelné zdroje

Z pohledu budoucnosti není samozřejmě zanedbatelný ani argument, že Česko může být v příštích desetiletích vývozcem energie, pokud odchod od jádra v Německu a dalších evropských zemích selže a sázka na obnovitelné zdroje nevyjde. Jádro se v očích většiny současných českých politiků i obyvatel v tomto kontextu jeví jako jistota ve střetu s dosud nevyzkoušeným světem obnovitelných zdrojů, které jsou zatím jen příslibem.

A to je další české specifikum v současném vyspělém světě: nedůvěra k obnovitelným zdrojům energie. Některé důvody jsou tady zřetelnější a není třeba příliš spekulovat: jsme malá země, nemáme přístup k moři, ležíme uprostřed Evropy nikoli na poušti... A tedy nemůžeme očekávat, že energie z větru nebo slunce bude pro nás stejně dostupná jako třeba v Dánsku, ve Španělsku nebo v Německu.

Celkově převládá pocit, že obnovitelné zdroje sice mohou být sympatické, nicméně je to spíš móda a dobré jsou tak na ohřátí vody na čaj. Ekonomiku neutáhnou, o tom není pochyb. Anebo je to neřízený a absurdní byznys, jak ukázal boom fotovoltaiky, kdy se na polích a loukách vyrojily solární panely.

Tak jednoduché to nicméně není: problém je v tom, že v Česku nevěříme v možnost rozvoje technologie obnovitelných zdrojů, tedy právě v to, čemu důvěřují v naprosté většině vyspělých zemí.

A to jsou přesně obrysy křižovatky, na níž stojíme: zda budeme pokračovat ve své důvěře v jádro, nebo zda přehodnotíme svoji nedůvěru v obnovitelné zdroje. Jsou to obrysy diskuse, která bude od obyvatel České republiky vyžadovat mimořádnou odpovědnost, věcnost a otevřenost argumentům.

Nejnovější aktualizace

 

Nový Zéland vytváří mořskou rezervaci větší než Francie

Novinka | 5 října, 2015 v 15:38

Těžaři a rybáři jsou zaskočeni. Představitelé Nového Zélandu chtějí přeměnit značnou část Tichého oceánu ve vůbec největší mořskou rezervaci na světě.

Pralesy v Kongu budou chráněny. Shodlo se na tom šest afrických států

Novinka | 2 října, 2015 v 10:00

Šest afrických států souhlasilo s plánem na ochranu tropických pralesů v Konžské pánvi. Ta představuje jednu z pěti nejdůležitějších oblastí, která zatím patří k těm nejzachovalejším přírodním scenériím na Zemi

To nejlepší ze sociálních sítí: Lidé slaví odchod Shellu z Arktidy

Novinka | 30 září, 2015 v 10:34

Na sklonku září Shell oznámil, že stahuje své aktivity z Arktidy. Miliony lidé z celého světa to následně oslavily originálními příspěvky na sociálních sítích. Přinášíme vám výběr toho nejlepšího.

Shell vzdává bitvu o Arktidu. Těžba ropy je drahá a odpor lidí příliš velký

Autor blogu: Lukáš Hrábek | 29 září, 2015

Napsáno pro A2larm.cz . Dříve byla Arktida drsná, nehostinná a nedostupná oblast pokrytá ledem. V posledních letech ovšem kvůli globálnímu oteplování ubývá nejen klimaskeptiků, ale i ledu v nedotčené polární přírodě. A ropné...

Šéf Greenpeace: Shell prohrál v arktickém gamblu

Novinka | 29 září, 2015 v 11:52

Letošní těžařská sezona je pro Shell jedním velkým zklamáním. Na sklonku září totiž firma i díky tlaku veřejnosti upustila od pokračování ropného průzkumu v Arktidě. Stál ji přitom kolem sedmi miliard dolarů.

Jakou budoucnost si vybereme? Lidé po celém světě žádají čistější formy energie

Novinka | 26 září, 2015 v 15:00

V ledových vodách Arktidy i na vyhřátých plážích v Indonésii se dnes scházejí lidé, aby protestovali proti fosilním palivům a závislosti na jaderné energii. V rámci Globálního dne akcí žádají stoprocentní přechod na obnovitelné zdroje. Aktivisté...

Komiks: Esperanza a kajaktivisté blokují vyplutí těžařské plošiny

Novinka | 23 září, 2015 v 14:52

Podívejte se na příběh aktivistů Greenpeace na lodi Esparanza, která se spolu s dalšími příznivci vydala blokovat cestu těžební plošiny Polar Pioneer na Aljašku. Nevšední pohled na tuto událost nabídl britský ilustrátor Robert Fresson.

Dusíme se kouřem. Jaký je život pod tlustou vrstvou indonéského dýmu?

Autor blogu: Zamzami | 23 září, 2015

Kouř způsobený lesními požáry a ničením rašelinišť pokrývá okolo 80 % indonéského ostrova Sumatra. A zdá se, že vás kouř pronásleduje, ať už se snažíte uniknout jakkoliv daleko. Má žena a dcera právě teď měly být v našem domě...

5 důvodů, proč hledání ropy v Arktidě ohrožuje velryby

Autor blogu: Farrah Khan | 16 září, 2015

Nemusíme se dívat příliš daleko do historie, abychom nalezli důkaz toho, že těžba ropy na otevřeném moři je riskantní podnik. Úniky ropy zaviněné společnostmi BP a Exxon-Valdez devastovaly životní prostředí, přičemž ani jedna jmenovaná...

Stopování stromů: Domorodci v Amazonii mají proti těžbě dřeva technologie

Autor blogu: Marina Lacorte | 15 září, 2015

Pro lid kmene Ka'apor v Brazílii není ochrana Amazonského deštného pralesa pouze o klimatické změně nebo o divokých zvířatech. Jde jim o vlastní přežití. „To v lese spočívá náš život. Bez lesa nejsme Ka'apor. Ka'apor znamená obyvatelé...

61 - 70 z 939 výsledky.