Česko na jaderné křižovatce

Bude to jedno z nejdůležitějších rozhodnutí, které Česko v následujících dvou letech přijme. Rozhodnutí, zda budeme, či nebudeme stavět nové jaderné reaktory.

Ani zdaleka to není jen otázka technická nebo energetická, není to věc, která se týká malé skupiny expertů a politiků. Ano, fungování jaderné energetiky rozumí málokdo a energetika jako celek není pro většinu lidí příliš atraktivní téma. Nic to ovšem nemění na skutečnosti, že jde o rozhodnutí, které poznamená životy všech obyvatel Česka v horizontu desítek let.

V sázce je nejen vynaložení obrovské sumy peněz v řádu stovek miliard, ale i témata jako energetická bezpečnost, konkurenceschopnost v rozvoji moderních technologií, vztahy se sousedními zeměmi a členskými státy EU obecně, vztah mezi demokracií, osobní svobodou a monopolem a lobbyistickou silou velkých energetických firem, i „technické věci“ jako ukládání vyhořelého paliva či ochrana před možnou havárií.

Je to mimořádně citlivá a komplexní otázka. A přesvědčivé argumenty jsou bezpochyby na obou stranách, tedy na straně zastánců výstavby nových reaktorů, i těch, kteří ji považují za omyl, jenž může Česko dlouhodobě poškodit.

Česká otázka

Česká republika je dnes mezi členskými státy Evropské unie zřejmě nejvíce „projadernou“ zemí. Většina obyvatel považuje i po Fukušimě jadernou energetiku za bezpečnou nebo alespoň nevidí možné alternativy, považuje za nezbytné sžít se s určitou mírou rizika, protože jiné dostatečně velké zdroje energie podle nich nemáme. Jaderná energetika je také v očích mnoha lidí – oprávněně -  z hlediska ochrany klimatu lepší volbou než spalování uhlí.

Je obtížné spekulovat o tom, proč se Česko v názoru na jadernou energetiku tak zásadně odlišuje od sousedů v Německu nebo Rakousku, ale i obyvatel většiny členských zemí EU. Svou roli zřejmě hraje i to, že tehdejší Československo nezažilo naplno šok z havárie Černobylu, protože bylo součástí Sovětského bloku a v něm v roce 1986 ještě ani zdaleka nefungovala svobodná média a politici se maximálně snažili situaci zamlžovat a zatemňovat.

Takže zatímco Němci nebo Rakušani žili ve strachu, nakolik mohou důsledky katastrofy zasáhnout i je a sledovali každodenně zpravodajství o směru větru a posunu radioaktivního prachu, tak většina lidí v Československu žila spíše v přesvědčení, že havárie není zase tak hrozivá a že vše je pod kontrolou.

A právě to je ten základní psychologický moment: otázka, zda jadernou havárii a tuto technologii jako takovou můžeme mít „pod kontrolou“. Tam, kde se veřejné mínění v tomto ohledu zlomilo a lidé si jako v Německu nebo Rakousku začali myslet, že to není možné, je těžko představitelné plánovat stavbu nových reaktorů.

A psychologických a historických motivů je tu víc: Právě citlivost na naši svébytnost je dalším faktorem, který přispívá k naší orientaci na jádro. Nechceme si nechat diktovat svá rozhodnutí od sousedů a nejméně ze všech snad právě od Rakušanů a Němců...

„Česká jaderná otázka“ by mohla být pomalu samostatnou historickou disciplínou. Ale v současné diskusi jde pochopitelně i o méně abstraktní témata.

Lobbying velmocí

S projektem stavby nových temelínských a případně dalších reaktorů je spojen obří, v českých poměrech bezprecedentní politický a firemní lobbying: o zakázku v řádu stovek miliard korun mají zájem firmy z USA, Ruska a Francie a mají podporu svých vlád.

Česko se stává středobodem světa z hlediska rozvoje jaderné energetiky – temelínský tendr je v současnosti jediný na světě a může se stát do značné míry precedentem, který naznačí, zda a nakolik se bude jaderná technologie dál rozvíjet. Bitva má proto do určité míry charakter zápasu o přežití a bude tvrdá.

A v určitém smyslu se Česko stává i středobodem politického dění – premiér se v krátkých intervalech postupně setkal s americkým prezidentem, ruským prezidentem a francouzským prezidentem a je zjevné, že nebýt Temelína zájem o malou středoevropskou zemi by, přinejmenším v Bílém domě, tak velký nebyl.

Česká otázka II: obnovitelné zdroje

Z pohledu budoucnosti není samozřejmě zanedbatelný ani argument, že Česko může být v příštích desetiletích vývozcem energie, pokud odchod od jádra v Německu a dalších evropských zemích selže a sázka na obnovitelné zdroje nevyjde. Jádro se v očích většiny současných českých politiků i obyvatel v tomto kontextu jeví jako jistota ve střetu s dosud nevyzkoušeným světem obnovitelných zdrojů, které jsou zatím jen příslibem.

A to je další české specifikum v současném vyspělém světě: nedůvěra k obnovitelným zdrojům energie. Některé důvody jsou tady zřetelnější a není třeba příliš spekulovat: jsme malá země, nemáme přístup k moři, ležíme uprostřed Evropy nikoli na poušti... A tedy nemůžeme očekávat, že energie z větru nebo slunce bude pro nás stejně dostupná jako třeba v Dánsku, ve Španělsku nebo v Německu.

Celkově převládá pocit, že obnovitelné zdroje sice mohou být sympatické, nicméně je to spíš móda a dobré jsou tak na ohřátí vody na čaj. Ekonomiku neutáhnou, o tom není pochyb. Anebo je to neřízený a absurdní byznys, jak ukázal boom fotovoltaiky, kdy se na polích a loukách vyrojily solární panely.

Tak jednoduché to nicméně není: problém je v tom, že v Česku nevěříme v možnost rozvoje technologie obnovitelných zdrojů, tedy právě v to, čemu důvěřují v naprosté většině vyspělých zemí.

A to jsou přesně obrysy křižovatky, na níž stojíme: zda budeme pokračovat ve své důvěře v jádro, nebo zda přehodnotíme svoji nedůvěru v obnovitelné zdroje. Jsou to obrysy diskuse, která bude od obyvatel České republiky vyžadovat mimořádnou odpovědnost, věcnost a otevřenost argumentům.

Nejnovější aktualizace

 

Budeme místo uhlí pálit solární panely?

Autor blogu: Jan Rovenský a Lukáš Hrábek | 2 června, 2018

Minulý týden se v Poslanecké sněmovně projednával nový zákon o ochraně ovzduší a byla to chvílemi trochu komedie. Nebo spíš tragikomedie. Z hlasování bohužel vyplynulo, že velké uhelné elektrárny budou moci i nadále žádat o časově...

Plasty vrací úder

Autor blogu: Jan Freidinger | 23 května, 2018

Plasty slouží lidem více než sto let. Díky jejich jedinečným vlastnostem si život bez nich dovede představit jen málokdo. Jsou levné, trvanlivé, tvárné, lehké, pevné a odolné. S nadsázkou by se dalo říct, jak mohlo lidstvo bez tak...

Zákony platí i pro aktivisty a neporušují je jen tak ze srandy

Autor blogu: Lukáš Hrábek | 23 května, 2018

Šéfredaktor INFO.CZ Michal Půr ve svém článku “Já nic, já aktivista. Je jejich nedotknutelnost známka vyspělosti?” popisuje aktivisty a aktivistky téměř jako mýtická stvoření se zvláštní schopností vyhýbat se trestní odpovědnosti za...

Největší mýty obnovitelné energie: Vítr nefouká, větrníky hyzdí krajinu a zabíjejí ptáky

Autor blogu: Radek Kubala, redaktor Deníku Referendum | 23 května, 2018

Znáte to, sedíte si doma na zahradě, chcete se podívat na krásný výhled do krajiny a najednou se na horizontu objeví ohyzdné bílé sloupy se třemi tyčemi. Trošku zafouká vítr a  za několik minut točící lopatky zmasakrují hejno...

Při zkoumání krás Antarktidy musíme být opatrní, říká mořský biolog Greenpeace

Autor blogu: Lukáš Hrábek | 23 května, 2018

Američan John Hocevar (49) je mořský biolog a vedoucí oceánské kampaně Greenpeace USA. Dohlíží na aktivity spojené s ochranou moří a s dalšími kolegy z různých zemí světa se snaží udržet oceány co nejzdravější a nejčistší. Během své...

Čtvrtý ročník EKOvýzvy byl extrémně úspěšný. Zúčastnily se tisíce lidí

Autor blogu: Zdeňka Soukupová | 18 května, 2018

Skončil čtvrtý ročník EKOvýzvy.  Wow, wow a ještě jednou wow. Letošní EKOvýzva byla velice úspěšná. Zapojilo se neuvěřitelných 3333 lidí, což je asi desetkrát víc než v předchozích ročnících. Možná je to tím, že jsem začali s přípravou...

Každou minutu končí v moři tolik plastu, kolik by naplnilo jeden nákladní vůz

Autor blogu: Tereza Šindelářová | 20 dubna, 2018

Žijeme ve světě plastů, které jsou určeny k téměř okamžitému vyhození. Plasty ale jen tak nezmizí. Jednorázové plasty plní oceány a moře a zabíjejí v něm veškerý život. Ptáci, ryby i velryby umírají kvůli plastovým brčkům, pytlíkům a...

Plameny v Indonésii krotí hasičky z Greenpeace

Autor blogu: Lukáš Hrábek | 8 března, 2018

Co si Jane Yolanda pamatuje, vždy přicházela období, kdy dusivá oblaka smogu zahalují její domov v Ketapangu na západě Bornea. Kouř bývá tak hustý, že je vidět jen na metr před sebe. Převaluje se pode dveřmi, tancuje okolo oken a...

Recyklování problém plastového znečištění nevyřeší

Autor blogu: Elvira Jiménez | 30 ledna, 2018

Plasty jsou úplně všude. Doslova. A teď se o nich konečně začíná mluvit. Nemusíte být vědec, aby vám bylo jasné, že plastové znečištění je pro naše životní prostředí vážný problém. Každý rok skončí v oceánech  až 12 miliónů tun plastů,...

Čistější vzduch, nebo teplo? Obojí!

Autor blogu: Lukáš Hrábek | 30 ledna, 2018

Ministr životního prostředí Richard Brabec musel jet do Bruselu na kobereček. Česká republika se totiž se vstupem do Evropské unie zavázala, že bude snižovat emise nebezpečných látek a prachu v ovzduší, ovšem provedení zatím značně...

1 - 10 z 1088 výsledky.