Česko na jaderné křižovatce

Bude to jedno z nejdůležitějších rozhodnutí, které Česko v následujících dvou letech přijme. Rozhodnutí, zda budeme, či nebudeme stavět nové jaderné reaktory.

Ani zdaleka to není jen otázka technická nebo energetická, není to věc, která se týká malé skupiny expertů a politiků. Ano, fungování jaderné energetiky rozumí málokdo a energetika jako celek není pro většinu lidí příliš atraktivní téma. Nic to ovšem nemění na skutečnosti, že jde o rozhodnutí, které poznamená životy všech obyvatel Česka v horizontu desítek let.

V sázce je nejen vynaložení obrovské sumy peněz v řádu stovek miliard, ale i témata jako energetická bezpečnost, konkurenceschopnost v rozvoji moderních technologií, vztahy se sousedními zeměmi a členskými státy EU obecně, vztah mezi demokracií, osobní svobodou a monopolem a lobbyistickou silou velkých energetických firem, i „technické věci“ jako ukládání vyhořelého paliva či ochrana před možnou havárií.

Je to mimořádně citlivá a komplexní otázka. A přesvědčivé argumenty jsou bezpochyby na obou stranách, tedy na straně zastánců výstavby nových reaktorů, i těch, kteří ji považují za omyl, jenž může Česko dlouhodobě poškodit.

Česká otázka

Česká republika je dnes mezi členskými státy Evropské unie zřejmě nejvíce „projadernou“ zemí. Většina obyvatel považuje i po Fukušimě jadernou energetiku za bezpečnou nebo alespoň nevidí možné alternativy, považuje za nezbytné sžít se s určitou mírou rizika, protože jiné dostatečně velké zdroje energie podle nich nemáme. Jaderná energetika je také v očích mnoha lidí – oprávněně -  z hlediska ochrany klimatu lepší volbou než spalování uhlí.

Je obtížné spekulovat o tom, proč se Česko v názoru na jadernou energetiku tak zásadně odlišuje od sousedů v Německu nebo Rakousku, ale i obyvatel většiny členských zemí EU. Svou roli zřejmě hraje i to, že tehdejší Československo nezažilo naplno šok z havárie Černobylu, protože bylo součástí Sovětského bloku a v něm v roce 1986 ještě ani zdaleka nefungovala svobodná média a politici se maximálně snažili situaci zamlžovat a zatemňovat.

Takže zatímco Němci nebo Rakušani žili ve strachu, nakolik mohou důsledky katastrofy zasáhnout i je a sledovali každodenně zpravodajství o směru větru a posunu radioaktivního prachu, tak většina lidí v Československu žila spíše v přesvědčení, že havárie není zase tak hrozivá a že vše je pod kontrolou.

A právě to je ten základní psychologický moment: otázka, zda jadernou havárii a tuto technologii jako takovou můžeme mít „pod kontrolou“. Tam, kde se veřejné mínění v tomto ohledu zlomilo a lidé si jako v Německu nebo Rakousku začali myslet, že to není možné, je těžko představitelné plánovat stavbu nových reaktorů.

A psychologických a historických motivů je tu víc: Právě citlivost na naši svébytnost je dalším faktorem, který přispívá k naší orientaci na jádro. Nechceme si nechat diktovat svá rozhodnutí od sousedů a nejméně ze všech snad právě od Rakušanů a Němců...

„Česká jaderná otázka“ by mohla být pomalu samostatnou historickou disciplínou. Ale v současné diskusi jde pochopitelně i o méně abstraktní témata.

Lobbying velmocí

S projektem stavby nových temelínských a případně dalších reaktorů je spojen obří, v českých poměrech bezprecedentní politický a firemní lobbying: o zakázku v řádu stovek miliard korun mají zájem firmy z USA, Ruska a Francie a mají podporu svých vlád.

Česko se stává středobodem světa z hlediska rozvoje jaderné energetiky – temelínský tendr je v současnosti jediný na světě a může se stát do značné míry precedentem, který naznačí, zda a nakolik se bude jaderná technologie dál rozvíjet. Bitva má proto do určité míry charakter zápasu o přežití a bude tvrdá.

A v určitém smyslu se Česko stává i středobodem politického dění – premiér se v krátkých intervalech postupně setkal s americkým prezidentem, ruským prezidentem a francouzským prezidentem a je zjevné, že nebýt Temelína zájem o malou středoevropskou zemi by, přinejmenším v Bílém domě, tak velký nebyl.

Česká otázka II: obnovitelné zdroje

Z pohledu budoucnosti není samozřejmě zanedbatelný ani argument, že Česko může být v příštích desetiletích vývozcem energie, pokud odchod od jádra v Německu a dalších evropských zemích selže a sázka na obnovitelné zdroje nevyjde. Jádro se v očích většiny současných českých politiků i obyvatel v tomto kontextu jeví jako jistota ve střetu s dosud nevyzkoušeným světem obnovitelných zdrojů, které jsou zatím jen příslibem.

A to je další české specifikum v současném vyspělém světě: nedůvěra k obnovitelným zdrojům energie. Některé důvody jsou tady zřetelnější a není třeba příliš spekulovat: jsme malá země, nemáme přístup k moři, ležíme uprostřed Evropy nikoli na poušti... A tedy nemůžeme očekávat, že energie z větru nebo slunce bude pro nás stejně dostupná jako třeba v Dánsku, ve Španělsku nebo v Německu.

Celkově převládá pocit, že obnovitelné zdroje sice mohou být sympatické, nicméně je to spíš móda a dobré jsou tak na ohřátí vody na čaj. Ekonomiku neutáhnou, o tom není pochyb. Anebo je to neřízený a absurdní byznys, jak ukázal boom fotovoltaiky, kdy se na polích a loukách vyrojily solární panely.

Tak jednoduché to nicméně není: problém je v tom, že v Česku nevěříme v možnost rozvoje technologie obnovitelných zdrojů, tedy právě v to, čemu důvěřují v naprosté většině vyspělých zemí.

A to jsou přesně obrysy křižovatky, na níž stojíme: zda budeme pokračovat ve své důvěře v jádro, nebo zda přehodnotíme svoji nedůvěru v obnovitelné zdroje. Jsou to obrysy diskuse, která bude od obyvatel České republiky vyžadovat mimořádnou odpovědnost, věcnost a otevřenost argumentům.

Nejnovější aktualizace

 

Energetická revoluce v praxi: elektřinu si může vyrábět každý druhý člověk

Autor blogu: Jan Freidinger | 30 září, 2016

Klíčovou roli v transformaci energetiky mohou hrát běžní lidé. Jak ukazují výsledky nové studie nizozemské společnosti CE Delft, do roku 2050 mohou v Evropské unii produkovat až polovinu veškeré elektřiny. Lokální, nezávislá,...

Blokujeme palmový olej od firmy, která kácí pralesy

Novinka | 27 září, 2016 v 10:36

Aktivisté Greenpeace dnes ráno zablokovali cestu pro dovoz a vývoz palmového oleje společnosti IOI v přístavu Rotterdam, evropské vstupní bráně pro palmový olej. Palmoolejné společnosti jsou stále zapojeny do kácení pralesů, lesních požárů...

Za destrukcí pralesů stojí tři jednoduchá písmenka

Autor blogu: India Thorogood | 23 září, 2016

Minulý rok indonéské požáry šokovaly svět. Někteří je nazvali nejhorší ekologickou katastrofou 21. století. Tak proč se ten šok nepřeměnil v činy - a proč požáry zachvátily Indonésii znovu? :. Hořící prales (c) Greenpeace ...

Mikroplasty v oceánu: Jak firmy reagovaly na naši výzvu?

Autor blogu: Taehynuk Park | 21 září, 2016

Letos v červenci organizace Greenpeace  zveřejnila seznam 30 globálních společností , který porovnával jejich závazky zbavit se nebezpečných mikroplastů. Tedy jestli nějaké závazky mají a nakolik je dodržují, abychom se používání...

Emma Thompson sdělila pravdu na summitu OSN

Autor blogu: Sofia Tsenikli | 14 září, 2016

Skončila dvoutýdenní vyjednávání kvůli nové dohodě o oceánech na summitu OSN. Bylo to poprvé, co jsem po své mateřské dovolené byla mimo domov a i když se nemohu dočkat, až svou malou dceru opět uvidím, užívala jsem si každou minutu.

Bude paralympiáda o klimatu? Připomeňte si ekologické vítěze a poražené z...

Autor blogu: Shuk-Wah Chung | 8 září, 2016

Sledovali jsme je, jak skáčou, běhají a plavou. Dva týdny lidé z celého světa oslavovali zlaté medaile, fascinovaly nás nadlidské výkony a obdivovali jsme zkoušky síly a vytrvalosti. Od včerejška se bojuje o zlato i na paralympiádě.

3 vážné důvody, proč nutně potřebujeme oceánské rezervace

Autor blogu: Magnus Eckeskog | 7 září, 2016

Před dvěma týdny americký prezident Obama oznámil vytvoření největší oceánské rezervace na světě a o týden později se vlády z celého světa setkaly v New Yorku na schůzi OSN, aby společně vypracovaly dohodu o tom, jak zachránit naše...

Kritika zlaté rýže není kritikou vědy

Autor blogu: Lukáš Hrábek | 20 srpna, 2016

Naprosto s komentářem Martina Uhlíře souhlasím v tom, že se z veřejné debaty vytrácejí fakta a argumenty a že začíná být založená na dojmech a emocích. Sám to s velkým znepokojením sleduji. Ale zrovna text dopisu , v němž američtí...

RSPO vrátilo palmoolejné společnosti IOI certifikáty udržitelnosti příliš brzy –...

Autor blogu: Annisa Rahmawati | 11 srpna, 2016

Velká palmoolejná společnost, jíž byly odebrány certifikáty udržitelnosti kvůli destrukci indonéských pralesů a rašelinišť, získala certifikaci zpět. Toto šokující rozhodnutí RSPO, průmyslové skupiny usilující o udržitelnost, vysílá...

4 příběhy domorodých lidí, kteří usilují o klimatickou spravedlnost

Autor blogu: Martin Vainstein | 9 srpna, 2016

Rasismus, kolonialismus, odlesňování, rozšiřování dolů, průmyslový rybolov, těžba ropy – domorodé kmeny čelí na své cestě za klimatickou spravedlností spoustě překážek. Od Kanady přes Honduras a Brazílii až do Finska, tam všude se...

1 - 10 z 1021 výsledky.