Česko na jaderné křižovatce

Bude to jedno z nejdůležitějších rozhodnutí, které Česko v následujících dvou letech přijme. Rozhodnutí, zda budeme, či nebudeme stavět nové jaderné reaktory.

Ani zdaleka to není jen otázka technická nebo energetická, není to věc, která se týká malé skupiny expertů a politiků. Ano, fungování jaderné energetiky rozumí málokdo a energetika jako celek není pro většinu lidí příliš atraktivní téma. Nic to ovšem nemění na skutečnosti, že jde o rozhodnutí, které poznamená životy všech obyvatel Česka v horizontu desítek let.

V sázce je nejen vynaložení obrovské sumy peněz v řádu stovek miliard, ale i témata jako energetická bezpečnost, konkurenceschopnost v rozvoji moderních technologií, vztahy se sousedními zeměmi a členskými státy EU obecně, vztah mezi demokracií, osobní svobodou a monopolem a lobbyistickou silou velkých energetických firem, i „technické věci“ jako ukládání vyhořelého paliva či ochrana před možnou havárií.

Je to mimořádně citlivá a komplexní otázka. A přesvědčivé argumenty jsou bezpochyby na obou stranách, tedy na straně zastánců výstavby nových reaktorů, i těch, kteří ji považují za omyl, jenž může Česko dlouhodobě poškodit.

Česká otázka

Česká republika je dnes mezi členskými státy Evropské unie zřejmě nejvíce „projadernou“ zemí. Většina obyvatel považuje i po Fukušimě jadernou energetiku za bezpečnou nebo alespoň nevidí možné alternativy, považuje za nezbytné sžít se s určitou mírou rizika, protože jiné dostatečně velké zdroje energie podle nich nemáme. Jaderná energetika je také v očích mnoha lidí – oprávněně -  z hlediska ochrany klimatu lepší volbou než spalování uhlí.

Je obtížné spekulovat o tom, proč se Česko v názoru na jadernou energetiku tak zásadně odlišuje od sousedů v Německu nebo Rakousku, ale i obyvatel většiny členských zemí EU. Svou roli zřejmě hraje i to, že tehdejší Československo nezažilo naplno šok z havárie Černobylu, protože bylo součástí Sovětského bloku a v něm v roce 1986 ještě ani zdaleka nefungovala svobodná média a politici se maximálně snažili situaci zamlžovat a zatemňovat.

Takže zatímco Němci nebo Rakušani žili ve strachu, nakolik mohou důsledky katastrofy zasáhnout i je a sledovali každodenně zpravodajství o směru větru a posunu radioaktivního prachu, tak většina lidí v Československu žila spíše v přesvědčení, že havárie není zase tak hrozivá a že vše je pod kontrolou.

A právě to je ten základní psychologický moment: otázka, zda jadernou havárii a tuto technologii jako takovou můžeme mít „pod kontrolou“. Tam, kde se veřejné mínění v tomto ohledu zlomilo a lidé si jako v Německu nebo Rakousku začali myslet, že to není možné, je těžko představitelné plánovat stavbu nových reaktorů.

A psychologických a historických motivů je tu víc: Právě citlivost na naši svébytnost je dalším faktorem, který přispívá k naší orientaci na jádro. Nechceme si nechat diktovat svá rozhodnutí od sousedů a nejméně ze všech snad právě od Rakušanů a Němců...

„Česká jaderná otázka“ by mohla být pomalu samostatnou historickou disciplínou. Ale v současné diskusi jde pochopitelně i o méně abstraktní témata.

Lobbying velmocí

S projektem stavby nových temelínských a případně dalších reaktorů je spojen obří, v českých poměrech bezprecedentní politický a firemní lobbying: o zakázku v řádu stovek miliard korun mají zájem firmy z USA, Ruska a Francie a mají podporu svých vlád.

Česko se stává středobodem světa z hlediska rozvoje jaderné energetiky – temelínský tendr je v současnosti jediný na světě a může se stát do značné míry precedentem, který naznačí, zda a nakolik se bude jaderná technologie dál rozvíjet. Bitva má proto do určité míry charakter zápasu o přežití a bude tvrdá.

A v určitém smyslu se Česko stává i středobodem politického dění – premiér se v krátkých intervalech postupně setkal s americkým prezidentem, ruským prezidentem a francouzským prezidentem a je zjevné, že nebýt Temelína zájem o malou středoevropskou zemi by, přinejmenším v Bílém domě, tak velký nebyl.

Česká otázka II: obnovitelné zdroje

Z pohledu budoucnosti není samozřejmě zanedbatelný ani argument, že Česko může být v příštích desetiletích vývozcem energie, pokud odchod od jádra v Německu a dalších evropských zemích selže a sázka na obnovitelné zdroje nevyjde. Jádro se v očích většiny současných českých politiků i obyvatel v tomto kontextu jeví jako jistota ve střetu s dosud nevyzkoušeným světem obnovitelných zdrojů, které jsou zatím jen příslibem.

A to je další české specifikum v současném vyspělém světě: nedůvěra k obnovitelným zdrojům energie. Některé důvody jsou tady zřetelnější a není třeba příliš spekulovat: jsme malá země, nemáme přístup k moři, ležíme uprostřed Evropy nikoli na poušti... A tedy nemůžeme očekávat, že energie z větru nebo slunce bude pro nás stejně dostupná jako třeba v Dánsku, ve Španělsku nebo v Německu.

Celkově převládá pocit, že obnovitelné zdroje sice mohou být sympatické, nicméně je to spíš móda a dobré jsou tak na ohřátí vody na čaj. Ekonomiku neutáhnou, o tom není pochyb. Anebo je to neřízený a absurdní byznys, jak ukázal boom fotovoltaiky, kdy se na polích a loukách vyrojily solární panely.

Tak jednoduché to nicméně není: problém je v tom, že v Česku nevěříme v možnost rozvoje technologie obnovitelných zdrojů, tedy právě v to, čemu důvěřují v naprosté většině vyspělých zemí.

A to jsou přesně obrysy křižovatky, na níž stojíme: zda budeme pokračovat ve své důvěře v jádro, nebo zda přehodnotíme svoji nedůvěru v obnovitelné zdroje. Jsou to obrysy diskuse, která bude od obyvatel České republiky vyžadovat mimořádnou odpovědnost, věcnost a otevřenost argumentům.

Nejnovější aktualizace

 

Proč by nás měl zajímat osud Bělověžského pralesa

Autor blogu: David Murphy | 14 srpna, 2017

Projev ředitele české pobočky Greenpeace Davida Murphyho na demonstraci proti kácení Bělověžského pralesa, která se konala 14. srpna 2017 na Malostranském náměstí v Praze. Proč je Bělověžský prales důležitý pro Čechy? Je to...

Jak si vyčistit pleť a nespláchnout přitom plasty do oceánu

Autor blogu: Daniel Steadman | 10 srpna, 2017

Plastové mikročástice jsou používány v řadě hygienických a kosmetických potřeb pro odlupování odumřelých buněk z pokožky a za dalšími účely. Avšak když tyto maličké kousky plastu odtečou do odpadu, končí v řekách a mořích, kde mohou...

Největší zabiják tuňáků ustoupí od destruktivních forem rybolovu

Autor blogu: Sarah King | 28 července, 2017

Dva roky aktivní kampaně, skoro 700 000 zapojených lidí z celého světa a je to tady. Společně jsme přiměli největší “tuňákovou” firmu, aby se chovala odpovědně a přestala používat destruktivní rybolovné metody. Gigantická...

Fakta o plastech jsou čím dál děsivější

Autor blogu: Louisa Casson | 28 července, 2017

Kolik plastu bylo vytvořeno v posledních 60 letech a kde to vše skončilo? Vědci právě dokončili podrobný pohled na „Výrobu, použití a osud všech plastů, které kdy byly vyrobeny“ - a nálezy jsou tak děsivé, jak název studie napovídá. ...

Tvrdé PR maskované žurnalistikou

Autor blogu: Jan Freidinger | 28 července, 2017

Níže je reakce na zavádějící článek o certifikaci FSC v časopise Faktoru[S]. Šéfredaktor Ondřej Fér nejdříve slíbil prostor pro reakci přímo ve Faktoru[S], po jejím zaslání však změnil názor. Děkujeme Deníku Referendum za její...

V kanadské Arktidě se těžit ropa nebude. Soud dal za pravdu Inuitům

Autor blogu: Farrah Khan | 27 července, 2017

Zvládli to! Inuitská komunita od Clyde River vyhrála proces u Nejvyššího kanadského soudu. Můžeme slavit společně s nimi. Ropné společnosti přišly o právo zkoumat nová naleziště ropy blízko jejich území! :. Snímek pořízený na...

Ústavní soud potvrdil, že ČEZ je jen strojkem na peníze. Je třeba to změnit

Autor blogu: Jan Rovenský | 24 července, 2017

V uplynulých měsících se staly hned tři věci, které nám o právní povaze ČEZu řekly více, než několik předchozích let dohromady. Potvrdilo se, že podle současného zákona o obchodních korporacích má ČEZ jedinou hlavní povinnost. Tou je...

Proč jsem zablokoval rypadlo a porušil zákony?

Autor blogu: Martin R. | 4 července, 2017

Po přímé akci a zablokování dolu Bílina se rozjela debata, nakolik byla akce legální a oprávněná. Co říkají sami účastníci? Přinášíme vám názor jednoho z nich: Chci, aby bylo vidět, že existují lidé, kteří vnímají již natolik...

Budoucnost bez glyfosátu se blíží

Autor blogu: Jan Freidinger | 3 července, 2017

Stačilo jen pár měsíců a přes milion Evropanů se připojilo k Evropské občanské iniciativě požadující zákaz používání glyfosátu, snížení spotřeby pesticidů a jejich přísnější hodnocení. Rekordní čas, v němž se podařilo získat potřebný...

Těžba dohnala Bělověžský prales na hranici kolapsu

Autor blogu: Marianna Hoszowska | 9 června, 2017

Starobylé lesy v Bělověži jsou jedinou přírodní památkou v Polsku zapsanou na seznam světového dědictví UNESCO a v nížinných oblastech Evropy už bohužel nemají obdoby. Zároveň překypují životem - jsou domovem 20 tisíc různých...

1 - 10 z 1063 výsledky.