Česko na jaderné křižovatce

Bude to jedno z nejdůležitějších rozhodnutí, které Česko v následujících dvou letech přijme. Rozhodnutí, zda budeme, či nebudeme stavět nové jaderné reaktory.

Ani zdaleka to není jen otázka technická nebo energetická, není to věc, která se týká malé skupiny expertů a politiků. Ano, fungování jaderné energetiky rozumí málokdo a energetika jako celek není pro většinu lidí příliš atraktivní téma. Nic to ovšem nemění na skutečnosti, že jde o rozhodnutí, které poznamená životy všech obyvatel Česka v horizontu desítek let.

V sázce je nejen vynaložení obrovské sumy peněz v řádu stovek miliard, ale i témata jako energetická bezpečnost, konkurenceschopnost v rozvoji moderních technologií, vztahy se sousedními zeměmi a členskými státy EU obecně, vztah mezi demokracií, osobní svobodou a monopolem a lobbyistickou silou velkých energetických firem, i „technické věci“ jako ukládání vyhořelého paliva či ochrana před možnou havárií.

Je to mimořádně citlivá a komplexní otázka. A přesvědčivé argumenty jsou bezpochyby na obou stranách, tedy na straně zastánců výstavby nových reaktorů, i těch, kteří ji považují za omyl, jenž může Česko dlouhodobě poškodit.

Česká otázka

Česká republika je dnes mezi členskými státy Evropské unie zřejmě nejvíce „projadernou“ zemí. Většina obyvatel považuje i po Fukušimě jadernou energetiku za bezpečnou nebo alespoň nevidí možné alternativy, považuje za nezbytné sžít se s určitou mírou rizika, protože jiné dostatečně velké zdroje energie podle nich nemáme. Jaderná energetika je také v očích mnoha lidí – oprávněně -  z hlediska ochrany klimatu lepší volbou než spalování uhlí.

Je obtížné spekulovat o tom, proč se Česko v názoru na jadernou energetiku tak zásadně odlišuje od sousedů v Německu nebo Rakousku, ale i obyvatel většiny členských zemí EU. Svou roli zřejmě hraje i to, že tehdejší Československo nezažilo naplno šok z havárie Černobylu, protože bylo součástí Sovětského bloku a v něm v roce 1986 ještě ani zdaleka nefungovala svobodná média a politici se maximálně snažili situaci zamlžovat a zatemňovat.

Takže zatímco Němci nebo Rakušani žili ve strachu, nakolik mohou důsledky katastrofy zasáhnout i je a sledovali každodenně zpravodajství o směru větru a posunu radioaktivního prachu, tak většina lidí v Československu žila spíše v přesvědčení, že havárie není zase tak hrozivá a že vše je pod kontrolou.

A právě to je ten základní psychologický moment: otázka, zda jadernou havárii a tuto technologii jako takovou můžeme mít „pod kontrolou“. Tam, kde se veřejné mínění v tomto ohledu zlomilo a lidé si jako v Německu nebo Rakousku začali myslet, že to není možné, je těžko představitelné plánovat stavbu nových reaktorů.

A psychologických a historických motivů je tu víc: Právě citlivost na naši svébytnost je dalším faktorem, který přispívá k naší orientaci na jádro. Nechceme si nechat diktovat svá rozhodnutí od sousedů a nejméně ze všech snad právě od Rakušanů a Němců...

„Česká jaderná otázka“ by mohla být pomalu samostatnou historickou disciplínou. Ale v současné diskusi jde pochopitelně i o méně abstraktní témata.

Lobbying velmocí

S projektem stavby nových temelínských a případně dalších reaktorů je spojen obří, v českých poměrech bezprecedentní politický a firemní lobbying: o zakázku v řádu stovek miliard korun mají zájem firmy z USA, Ruska a Francie a mají podporu svých vlád.

Česko se stává středobodem světa z hlediska rozvoje jaderné energetiky – temelínský tendr je v současnosti jediný na světě a může se stát do značné míry precedentem, který naznačí, zda a nakolik se bude jaderná technologie dál rozvíjet. Bitva má proto do určité míry charakter zápasu o přežití a bude tvrdá.

A v určitém smyslu se Česko stává i středobodem politického dění – premiér se v krátkých intervalech postupně setkal s americkým prezidentem, ruským prezidentem a francouzským prezidentem a je zjevné, že nebýt Temelína zájem o malou středoevropskou zemi by, přinejmenším v Bílém domě, tak velký nebyl.

Česká otázka II: obnovitelné zdroje

Z pohledu budoucnosti není samozřejmě zanedbatelný ani argument, že Česko může být v příštích desetiletích vývozcem energie, pokud odchod od jádra v Německu a dalších evropských zemích selže a sázka na obnovitelné zdroje nevyjde. Jádro se v očích většiny současných českých politiků i obyvatel v tomto kontextu jeví jako jistota ve střetu s dosud nevyzkoušeným světem obnovitelných zdrojů, které jsou zatím jen příslibem.

A to je další české specifikum v současném vyspělém světě: nedůvěra k obnovitelným zdrojům energie. Některé důvody jsou tady zřetelnější a není třeba příliš spekulovat: jsme malá země, nemáme přístup k moři, ležíme uprostřed Evropy nikoli na poušti... A tedy nemůžeme očekávat, že energie z větru nebo slunce bude pro nás stejně dostupná jako třeba v Dánsku, ve Španělsku nebo v Německu.

Celkově převládá pocit, že obnovitelné zdroje sice mohou být sympatické, nicméně je to spíš móda a dobré jsou tak na ohřátí vody na čaj. Ekonomiku neutáhnou, o tom není pochyb. Anebo je to neřízený a absurdní byznys, jak ukázal boom fotovoltaiky, kdy se na polích a loukách vyrojily solární panely.

Tak jednoduché to nicméně není: problém je v tom, že v Česku nevěříme v možnost rozvoje technologie obnovitelných zdrojů, tedy právě v to, čemu důvěřují v naprosté většině vyspělých zemí.

A to jsou přesně obrysy křižovatky, na níž stojíme: zda budeme pokračovat ve své důvěře v jádro, nebo zda přehodnotíme svoji nedůvěru v obnovitelné zdroje. Jsou to obrysy diskuse, která bude od obyvatel České republiky vyžadovat mimořádnou odpovědnost, věcnost a otevřenost argumentům.

Nejnovější aktualizace

 

Recyklování problém plastového znečištění nevyřeší

Autor blogu: Elvira Jiménez | 30 ledna, 2018

Plasty jsou úplně všude. Doslova. A teď se o nich konečně začíná mluvit. Nemusíte být vědec, aby vám bylo jasné, že plastové znečištění je pro naše životní prostředí vážný problém. Každý rok skončí v oceánech  až 12 miliónů tun plastů,...

Který tučňák vládne Antarktidě?

Autor blogu: Willie MacKenzie | 26 ledna, 2018

Ne každý tučňák má na to žít v drsném prostředí Antarktidy. Ti, kteří zde ale žijí, jsou vážně úžasní. A nezapomeňte, že nemohou jen tak odletět, když se počasí náhodou pokazí. Během kampaně za ochranu jejich domovů , kterou...

Tučňáci na vzestupu

Autor blogu: Will Rose | 25 ledna, 2018

Nikdy dřív se neobjevilo tolik tučňáků na tolika různých místech. Bruslili ve Stockholmu i v Praze, stepovali v Londýně, vylezli na nejvyšší horu Turecka a zaplavili i centrum Tokya. Dokonce byly spatřeni i na poušti v Izraeli a při...

Nepodporujme bláznivé nápady polské vlády

Autor blogu: Lukáš Hrábek | 22 ledna, 2018

Když se podíváme na aktuální vývoj životního prostředí a jeho ochrany v Polsku, je to žalostný pohled. Polsko si kácí svůj unikátní přírodní klenot Bělověžský prales, nejdochovalejší nížinný les Evropy, a ještě má tu drzost soudit se s...

Vypluli jsme k Antarktidě. Chceme ji totiž ochránit

Autor blogu: Will McCallum | 18 ledna, 2018

Zatímco píšu tento text, pluje loď Greenpeace “Arctic Sunrise“ na jih. Po dobu nadcházejících tří měsíců bude posádka pracovat bok po boku s týmem fotografů, filmových tvůrců, vědců a novinářů z celého světa, aby vytvořila kampaň za...

V Evropě platí nová pravidla proti plastovému odpadu

Autor blogu: Jan Freidinger | 15 ledna, 2018

Loňský rok přinesl řadu závažných zjištění, která naplno odhalila katastrofický rozměr globálního znečištění plastovým odpadem. Lidstvo produkuje obrovské množství plastového odpadu, naprostá většina z něho končí v životní prostředí a...

Chceme energetický systém 21. století

Autor blogu: Flora Hevesi a Jan Freidinger | 18 prosince, 2017

Dnes bude v Bruselu budoucnost Evropy v sázce. Když se ministři energetiky z 28 zemí Evropské unie shromáždí, aby probrali Zimní balíček, musí udělat volbu: buď se zaseknout v minulosti podporou špinavého staromódního uhlí nebo...

Jak jsem bránil polský prales proti nelegálnímu kácení

Autor blogu: Tomáš Jirutka | 13 listopadu, 2017

Vstávám. Je čtvrt na čtyři ráno, je ještě pořádá tma a mírně prší. Oblékám si teplé, nepromokavé prádlo a jdu za ostatními. Dnes to vypadá, že opět bude pršet celý den, jako ostatně celý týden. Proto ještě oblékáme černé, voděodolné...

Ztráta přítelkyně a kolegyně zasáhla nás všechny

Autor blogu: Patrik Eriksson | 19 října, 2017

S těžkým srdcem potvrzujeme zprávu, že naše přítelkyně a kolegyně Carolina Nyberg-Steiser z pobočky Greenpeace Nordic zahynula při tragické nehodě v Amazonii. Bylo jí 29 let. Carolina cestovala v malém obojživelném letadle,...

Díky vám si budeme elektřinu vyrábět sami

Autor blogu: Klára Křivánková | 25 září, 2017

Projekt Výzva pro Jiřetín skončil a byl úspěšný. Vybralo se přes 300 tisíc korun a škola v Horním Jiřetíně - městu, které bylo donedávna ohrožené těžbou uhlí - bude mít vlastní solární panely. A to i díky vám. Naše škola byla až...

1 - 10 z 885 výsledky.