Česko na jaderné křižovatce

Bude to jedno z nejdůležitějších rozhodnutí, které Česko v následujících dvou letech přijme. Rozhodnutí, zda budeme, či nebudeme stavět nové jaderné reaktory.

Ani zdaleka to není jen otázka technická nebo energetická, není to věc, která se týká malé skupiny expertů a politiků. Ano, fungování jaderné energetiky rozumí málokdo a energetika jako celek není pro většinu lidí příliš atraktivní téma. Nic to ovšem nemění na skutečnosti, že jde o rozhodnutí, které poznamená životy všech obyvatel Česka v horizontu desítek let.

V sázce je nejen vynaložení obrovské sumy peněz v řádu stovek miliard, ale i témata jako energetická bezpečnost, konkurenceschopnost v rozvoji moderních technologií, vztahy se sousedními zeměmi a členskými státy EU obecně, vztah mezi demokracií, osobní svobodou a monopolem a lobbyistickou silou velkých energetických firem, i „technické věci“ jako ukládání vyhořelého paliva či ochrana před možnou havárií.

Je to mimořádně citlivá a komplexní otázka. A přesvědčivé argumenty jsou bezpochyby na obou stranách, tedy na straně zastánců výstavby nových reaktorů, i těch, kteří ji považují za omyl, jenž může Česko dlouhodobě poškodit.

Česká otázka

Česká republika je dnes mezi členskými státy Evropské unie zřejmě nejvíce „projadernou“ zemí. Většina obyvatel považuje i po Fukušimě jadernou energetiku za bezpečnou nebo alespoň nevidí možné alternativy, považuje za nezbytné sžít se s určitou mírou rizika, protože jiné dostatečně velké zdroje energie podle nich nemáme. Jaderná energetika je také v očích mnoha lidí – oprávněně -  z hlediska ochrany klimatu lepší volbou než spalování uhlí.

Je obtížné spekulovat o tom, proč se Česko v názoru na jadernou energetiku tak zásadně odlišuje od sousedů v Německu nebo Rakousku, ale i obyvatel většiny členských zemí EU. Svou roli zřejmě hraje i to, že tehdejší Československo nezažilo naplno šok z havárie Černobylu, protože bylo součástí Sovětského bloku a v něm v roce 1986 ještě ani zdaleka nefungovala svobodná média a politici se maximálně snažili situaci zamlžovat a zatemňovat.

Takže zatímco Němci nebo Rakušani žili ve strachu, nakolik mohou důsledky katastrofy zasáhnout i je a sledovali každodenně zpravodajství o směru větru a posunu radioaktivního prachu, tak většina lidí v Československu žila spíše v přesvědčení, že havárie není zase tak hrozivá a že vše je pod kontrolou.

A právě to je ten základní psychologický moment: otázka, zda jadernou havárii a tuto technologii jako takovou můžeme mít „pod kontrolou“. Tam, kde se veřejné mínění v tomto ohledu zlomilo a lidé si jako v Německu nebo Rakousku začali myslet, že to není možné, je těžko představitelné plánovat stavbu nových reaktorů.

A psychologických a historických motivů je tu víc: Právě citlivost na naši svébytnost je dalším faktorem, který přispívá k naší orientaci na jádro. Nechceme si nechat diktovat svá rozhodnutí od sousedů a nejméně ze všech snad právě od Rakušanů a Němců...

„Česká jaderná otázka“ by mohla být pomalu samostatnou historickou disciplínou. Ale v současné diskusi jde pochopitelně i o méně abstraktní témata.

Lobbying velmocí

S projektem stavby nových temelínských a případně dalších reaktorů je spojen obří, v českých poměrech bezprecedentní politický a firemní lobbying: o zakázku v řádu stovek miliard korun mají zájem firmy z USA, Ruska a Francie a mají podporu svých vlád.

Česko se stává středobodem světa z hlediska rozvoje jaderné energetiky – temelínský tendr je v současnosti jediný na světě a může se stát do značné míry precedentem, který naznačí, zda a nakolik se bude jaderná technologie dál rozvíjet. Bitva má proto do určité míry charakter zápasu o přežití a bude tvrdá.

A v určitém smyslu se Česko stává i středobodem politického dění – premiér se v krátkých intervalech postupně setkal s americkým prezidentem, ruským prezidentem a francouzským prezidentem a je zjevné, že nebýt Temelína zájem o malou středoevropskou zemi by, přinejmenším v Bílém domě, tak velký nebyl.

Česká otázka II: obnovitelné zdroje

Z pohledu budoucnosti není samozřejmě zanedbatelný ani argument, že Česko může být v příštích desetiletích vývozcem energie, pokud odchod od jádra v Německu a dalších evropských zemích selže a sázka na obnovitelné zdroje nevyjde. Jádro se v očích většiny současných českých politiků i obyvatel v tomto kontextu jeví jako jistota ve střetu s dosud nevyzkoušeným světem obnovitelných zdrojů, které jsou zatím jen příslibem.

A to je další české specifikum v současném vyspělém světě: nedůvěra k obnovitelným zdrojům energie. Některé důvody jsou tady zřetelnější a není třeba příliš spekulovat: jsme malá země, nemáme přístup k moři, ležíme uprostřed Evropy nikoli na poušti... A tedy nemůžeme očekávat, že energie z větru nebo slunce bude pro nás stejně dostupná jako třeba v Dánsku, ve Španělsku nebo v Německu.

Celkově převládá pocit, že obnovitelné zdroje sice mohou být sympatické, nicméně je to spíš móda a dobré jsou tak na ohřátí vody na čaj. Ekonomiku neutáhnou, o tom není pochyb. Anebo je to neřízený a absurdní byznys, jak ukázal boom fotovoltaiky, kdy se na polích a loukách vyrojily solární panely.

Tak jednoduché to nicméně není: problém je v tom, že v Česku nevěříme v možnost rozvoje technologie obnovitelných zdrojů, tedy právě v to, čemu důvěřují v naprosté většině vyspělých zemí.

A to jsou přesně obrysy křižovatky, na níž stojíme: zda budeme pokračovat ve své důvěře v jádro, nebo zda přehodnotíme svoji nedůvěru v obnovitelné zdroje. Jsou to obrysy diskuse, která bude od obyvatel České republiky vyžadovat mimořádnou odpovědnost, věcnost a otevřenost argumentům.

Nejnovější aktualizace

 

Jak jsem bránil polský prales proti nelegálnímu kácení

Autor blogu: Tomáš Jirutka | 13 listopadu, 2017

Vstávám. Je čtvrt na čtyři ráno, je ještě pořádá tma a mírně prší. Oblékám si teplé, nepromokavé prádlo a jdu za ostatními. Dnes to vypadá, že opět bude pršet celý den, jako ostatně celý týden. Proto ještě oblékáme černé, voděodolné...

Ztráta přítelkyně a kolegyně zasáhla nás všechny

Autor blogu: Patrik Eriksson | 19 října, 2017

S těžkým srdcem potvrzujeme zprávu, že naše přítelkyně a kolegyně Carolina Nyberg-Steiser z pobočky Greenpeace Nordic zahynula při tragické neohdě v Amazonii. Bylo jí 29 let. Carolina cestovala v malém obojživelném letadle,...

Díky vám si budeme elektřinu vyrábět sami

Autor blogu: Klára Křivánková | 25 září, 2017

Projekt Výzva pro Jiřetín skončil a byl úspěšný. Vybralo se přes 300 tisíc korun a škola v Horním Jiřetíně - městu, které bylo donedávna ohrožené těžbou uhlí - bude mít vlastní solární panely. A to i díky vám. Naše škola byla až...

Plamínek naděje pro orangutány - palmoolejná společnost nechá opět vyrůst prales

Autor blogu: Juliet Perry | 11 září, 2017

Poprvé v historii byla palmoolejná společnost přinucena zajistit obnovu pralesa a rašeliniště, aby mohla nadále dodávat své produkty na světový trh. Pod tlakem spotřebitelů a občanské společnosti přislíbila malajská palmoolejná...

Plast je past. V moři skončil už první kelímek na světě

Autor blogu: Milan Vítek | 29 srpna, 2017

V roce 1976 se konala letní olympiáda v kanadském Montrealu. Československo získalo celkem 8 medailí a umístilo se mezi národy na 17. místě. Zlatým medailistům Josefu Panáčkovi a Antonu Tkáčovi blahopřál na Pražském hradě Gustav Husák.

Nejsme oldschool! Pomáháme vybírat peníze pro školáky

Autor blogu: Jan Freidinger | 29 srpna, 2017

Roky žili lidé v Horním Jiřetíně v nejistotě, zda velkorypadla těžařů nesrovnají jejich domovy se zemí. Jiřetín se ubránil, ale jeho závislost na uhlí trvá. Ano, kdysi sloužilo dobře. Znetvořená krajina, zničené zdraví, zamořený vzduch...

Sebrali nám loď Arctic Sunrise. Přečtěte si proč

Autor blogu: Diego Gonzaga | 22 srpna, 2017

Zpráva je jasná: „Norsko, je na čase dát přednost lidem před ropou!“ 35 aktivistů z 25 zemí se v Barentsově moři domáhalo konce arktického vrtání. Aktivisté Greenpeace z lodi Acrtic Sunrise na nafukovacích člunech a kajacích úspěšně...

No plastic! Vyzvali jsme ministry životního prostředí k omezení jednorázových plastů

Autor blogu: Zuzana Vlčková | 17 srpna, 2017

Přibližně 8 milionů tun plastu vstupuje do moří po celém světě každý rok. No není to šílené? Navíc všechen plast, který kdy lidstvo vyprodukovalo, tu stále je. Stále tu s námi zůstává, pouze se pomalu rozkládá na miniaturní částečky -...

Proč by nás měl zajímat osud Bělověžského pralesa

Autor blogu: David Murphy | 14 srpna, 2017

Projev ředitele české pobočky Greenpeace Davida Murphyho na demonstraci proti kácení Bělověžského pralesa, která se konala 14. srpna 2017 na Malostranském náměstí v Praze. Proč je Bělověžský prales důležitý pro Čechy? Je to už...

Jak si vyčistit pleť a nespláchnout přitom plasty do oceánu

Autor blogu: Daniel Steadman | 10 srpna, 2017

Plastové mikročástice jsou používány v řadě hygienických a kosmetických potřeb pro odlupování odumřelých buněk z pokožky a za dalšími účely. Avšak když tyto maličké kousky plastu odtečou do odpadu, končí v řekách a mořích, kde mohou...

1 - 10 z 877 výsledky.