Zkušenosti ze světa
Dochází ve světě k „jaderné renesanci“? Zatímco v Německu nebo Japonsku, ale třeba i Itálii nebo Švýcarsku zní teze o jaderné renesanci naprosto absurdně, český premiér podporující stavbu nových reaktorů v Temelíně jádro za energetický zdroj budoucnosti považuje. Spor o jádro se stává také jedním z klíčových střetů francouzských prezidentských voleb, kde stávající prezident Nicolas Sarkozy jadernou energetiku podporuje, kdežto jeho hlavní konkurent Francois Hollande chce postupný odklon od jádra a větší podporu obnovitelných zdrojů. Není vyloučeno, že už během roku 2012 Francie z „klubu jaderné renesance“ vypadne.
Zůstane v něm ještě někdo jiný kromě České republiky? Jistě: nedávno přišla zpráva, že v USA se po třiceti letech rozjela příprava na stavbu nového reaktoru, dvě jaderné elektrárny se v současné době staví v Evropě, o dalších přemýšlí třeba ve Velké Británii a reaktory se staví a plánují například i v Číně.
Zahájení výstavby nových reaktorů. Source: IAEA, 2010
Celkový trend je nicméně naprosto jasný: Počet jaderných reaktorů na světě je na dlouhodobém sestupu. Každoročně se spouští méně reaktorů, než se jich odstaví.
Vývoj množství reaktorů ve světě – zeleně spuštěné reaktory, oranžově odstavené.
Zdroj: IAEA, 2011
Zdroj: IAEA, 2010
Nic přitom nenasvědčuje tomu, že by se na tomto trendu mělo něco podstatného měnit. Pokud totiž nedojde k převratnému vývoji v jaderné technologii, o němž se už desítky let mluví, ale k němuž jsme se nepřiblížili, nemohou jaderné elektrárny vyřešit poptávku po energii ani z krátkodobého, ani z dlouhodobého hlediska. Jejich stavba je totiž příliš drahá a trvá příliš dlouho, jejich produkce není trvale udržitelná, protože závisí na dodávkách uranu, jehož zásoby jsou omezené v horizontu desítek let. Vzhledem k těmto omezením nejsou jaderné elektrárny řešením ani pro snižování emisí skleníkových plynů – jsou v tomto ohledu sice nepochybně šetrnějším zdrojem než uhelné elektrárny, nicméně jejich podíl na celkové výrobě elektřiny je zanedbatelný a aby se to změnilo, musely by vyrůst stovky nových reaktorů, což je zcela jednoznačně nemožné. K dalším limitům jaderné energetiky pochopitelně patří i stále nevyřešená otázka ukládání vyhořelého paliva a riziko havárie.
Ze všech těchto důvodů je dnes převládajícím globálním trendem podpora obnovitelných zdrojů energie: z čistě ekonomického hlediska přestává být jaderná energie ve srovnání s nimi konkurenceschopná, obnovitelné zdroje jsou navíc trvale udržitelným řešením jak z hlediska snižování emisí skleníkových plynů, tak z hlediska budoucích „zásob“.
Renewables dominate new generating capacities in EU 2009
Source: JRC, (EU, 2010)
Čínský plán energetiky pro rok 2020 (GW instalované kapacity)
Česká republika však na rozdíl od světového trendu plánuje omezení využívání obnovitelných zdrojů a naopak výstavbu nových jaderných reaktorů.
Nové temelínské reaktory by měly být ty nejmodernější – reaktory 3. generace. Do tendru se přihlásily tři společnosti: Areva, Westinghouse a konsorcium Atomstrojexport, Gidropress a Škoda JS. Žádná z těchto firem ovšem ještě nikde takovýto typ reaktoru neprovozuje. Francouzské reaktory EPR se staví ve Flamanville 3 (Francie) a Olkiuloto 3 (Finsko) a byly prezentovány jako vlajkové lodi nového jaderného boomu.
Ve finském Olkiulotu se přitom výstavba reaktoru dostala do velkých technických, finančních i časových potíží. Podle původního harmonogramu měl být reaktor spuštěn v roce 2009, avšak výstavba Olkiuloto 3 stále probíhá a finské orgány pro jadernou bezpečnost zjistily již více než 3 000 nedostatků v kvalitě a bezpečnosti. Cena zároveň narostla z původních 3 miliard EUR na současných téměř 6 miliard EUR.
V červené nárůst času výstavby oproti předpokladu, v modrém nárůst nákladů.
Technické problémy EPR reaktorů si můžete prohlédnout zde a zde.