Vyádření Greenpeace k záměru ČEZu (integrované povolení)

Vyjádření k žádosti společnosti ČEZ, a.s., Elektrárny Prunéřov, o vydání 7. změny integrovaného povolení pro zařízení „Kondenzační parní elektrárny s kogenerací elektrické energie a tepla“ týkající se elektrárny Prunéřov II

Greenpeace Česká republika (dále jen „GP ČR“), se sídlem Prvního Pluku 12, 180 00 Praha 8, tímto jako účastník správního řízení o žádosti provozovatele ČEZ, a. s., Elektrárny Prunéřov, o vydání 7. změny integrovaného povolení pro zařízení „Kondenzační parní elektrárny s kogenerací elektrické energie a tepla“ týkající se elektrárny Prunéřov II, v otevřené lhůtě podává své vyjádření k  žádosti podle § 9 odst. 3 zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 76/2002 Sb.“).

1. Dopady záměru na zdraví obyvatel

1.1 Záměr „komplexní obnovy“ elektrárny Prunéřov II (dále také jen „KO EPR II“) významné vlivy na životní prostředí a veřejné zdraví v širokém okolí. Přestože by z důvodu rekonstrukce elektrárny Prunéřov II mělo dojít ke snížení limitů emisí pro znečišťující látky, podklady pro hodnocení zdravotního rizika, které byly součástí dokumentace EIA předložené ze strany ČEZ, a.s. (Hodnocení vlivů na veřejné zdraví, Zdravotní ústav se sídlem v Kolíně, Kladno, prosinec 2008[1]) ukazují, že elektrárna by i po komplexní obnově byla velmi významným zdrojem znečištění v regionu. I po případné rekonstrukci by KO EPR II vypouštěla tak velké množství oxidu siřičitého, které by mohlo vystavit více než 100 tisíc obyvatel měst Chomutova, Jirkova, Kadaně a Klášterce na Ohří 24hodinovým koncentracím SO2 přesahujícím hodnoty doporučené Světovou zdravotnickou organizací v rámci air quality guideline, která od roku 2005 činí 20 mikrogramu/m3. Dokonce i v případě, že by všechny ostatní zdroje oxidu siřičitého byly zrušeny, by 24hodinové hodnoty v Kadani mohly dosahovat více než trojnásobku směrnice WHO. V Klášterci nad Ohří by hodnoty mohly dosahovat téměř dvojnásobku doporučení WHO. Záměr by se tedy významně podílel na znečištění SO2 pro ovzduší. Podle údajů předložených v rámci procesu EIA by se po „komplexní obnově“ příspěvek Prunéřova II k denním maximům SO2 v řadě dotčených měst dokonce zvýšil. Jedná se např. o Chomutov, Jirkov, Most nebo Žatec:


Doporučení WHO není jen odborný podklad, ale zároveň jde o vodítko (v anglickém originálu Guidelines[2]) pro kodifikování standardů životního prostředí v jednotlivých státech. Současné imisní limity (obdobně limity pro jiné faktory životního prostředí) mnohdy nepředstavují bezpečné úrovně kvality životního prostředí, ale pouze obecně přijímané kompromisy závislé na místních podmínkách a stavu vědeckého pokroku. Je odůvodněný předpoklad, že v budoucnu bude pokračovat celospolečenský tlak na zlepšování parametrů životního prostředí, což logicky povede k zpřísňování příslušných limitů.

Předpokládaná životnost záměru KO EPR II je minimálně 25 let (ale spíše lze očekávat delší dobu provozu). Je proto nutné si uvědomovat, že současnými správními procesy ovlivňujeme základní parametry elektrárny na desítky let dopředu, aniž ovšem uvažujeme budoucí požadavky na kvalitu životního prostředí. Tento postup je akceptovatelný tehdy, pokud současné technologie reálně neumožňují dosahování významně lepších ekologických parametrů. V případě záměru KO EPR II se ovšem evidentně jedná o zavádění morálně zastaralé a pro dané podmínky nevyhovující technologie s nedostatečnou energetickou účinností, přičemž tato skutečnost je zřejmá z příslušného referenčního dokumentu BREF[3] a rovněž z odborného posudku zpracovaného společností DNV.

 

1.2 K aktuální rozptylové studii máme následující výhrady:

– Emisní charakteristika elektrárny Prunéřov I (dále také jen „EPR I“) (str. 9–10): udávané emise stanovené na základě kontinuálního monitoringu jsou podle našeho přesvědčení nevěrohodné. Rozdíl v době provozování mezi roky 2007 a 2009 je mínus 19,5 %, ovšem emise TZL měly klesnout o 43 % a emise SO2 pouze o 7 %. Uvedené rozdíly je prakticky nemožné vysvětlit např. změnami v kvalitě paliva nebo provozními důvody.

– Vstupní údaje do rozptylové studie pro stav po KO EPR II představují průměrné roční emisní toky se zohledněním emisních stropů (viz tabulka č. 9 na str. 13). Tyto hodnoty jsou sice správné pro výpočet průměrných ročních imisních koncentrací, ale jsou naprosto nepřípustné pro výpočet krátkodobých imisních koncentrací. Rozptylové studie vždy musí modelovat nejhorší možný stav, tudíž pro modelování krátkodobých imisních koncentrací je nutné použít emisní toky odpovídající plnému výkonu všech zdrojů (EPR I, EPR II neobnovené bloky a EPR II obnovené bloky).

 

2. Záměr komplexní obnovy elektrárny Prunéřov II není v souladu s požadavky nejlepších dostupných technik na čistou energetickou účinnost

Záměr KO EPR II nesplňuje požadavky zákona č. 76/2002 Sb., pokud jde o zásadní parametr každé uhelné elektrárny, a to čistou energetickou účinnost. V případě „komplexní obnovy“ elektrárny Prunéřov II nejde o rekonstrukci stávajícího zařízení, jak tvrdil ČEZ, a.s. v rámci dokumentace EIA, ale o nové zařízení, jak také konstatuje Ministerstvo životního prostředí (dále také jen „MŽP“) v rámci stanoviska EIA vydaného podle zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 100/2001 Sb.“) dne 29. dubna 2010 pod Č.j.: 106610/ENV/09 (dále jen „Stanovisko EIA“).

Pro nová zařízení využívající hnědé uhlí je podle referenčních dokumentů BREF pro velká spalovací zařízení stanovena jako nejlepší dostupná technika čistá účinnost 42 – 45 %, kterou však předmětný záměr KO EPR II jednoznačně nesplňuje. Ze zvolené metodiky měření účinnosti vyplývá, že čistá účinnost je 39,06 % (metodika „EGP“), ev. 40 % (metodika „EU“), kterážto hodnota je uvedena v dokumentaci k žádosti o vydání integrovaného povolení a jejích přílohách (dále také jen „Dokumentace IPPC“).

Účelem zákona č. 76/2002 Sb. je „v souladu s právem Evropských společenství, dosáhnout vysoké úrovně ochrany životního prostředí jako celku uplatněním integrované prevence a omezování znečištění“.[4] Vyššího stupně ochrany životního prostředí je dosahováno předcházením znečišťování použitím právě tzv. nejlepších dostupných technik (Best Available Technique, dále také jen „BAT“).

Úřad ve smyslu § 13 odst. 3 písm. d) zákona č. 76/2002 Sb. stanoví závazné podmínky provozu zařízení. Obsah závazných podmínek provozu je konkretizován v § 13 odst. 4 zákona č. 76/2002 Sb., přičemž dle písm. a) tohoto ustanovení v nich úřad stanoví emisní limity (ty jsou dále konkretizovány v § 14 zákona č. 76/2002 Sb.), podmínky zajišťující ochranu ovzduší dle písm. d), opatření pro hospodárné využívání surovin a energie dle písm. f) a opatření k minimalizaci dálkového přemisťování znečištění či znečištění překračujícího hranice států dle písm. j). Z tohoto výčtu je zřejmé, že je úřad povinen se zabývat mimo jiné nesplněním požadavků na minimální energetickou účinnost (obsaženou v BREF dokumentech relevantních pro Prunéřov II), jak konstatuje mj. analýza Det Norske Veritas (dále jen „DNV“) pořízená v průběhu procesu EIA na předmětný záměr.

Zákon o integrované prevenci na více místech odkazuje na dodržení podmínek stanovených zvláštními právními předpisy – v daném případě je relevantní zákon o ochraně ovzduší č. 86/2002 Sb. Tento zákon obsahuje v § 2 písm. o) vlastní definici BAT, která je však obsahově shodná s definicí zákona č. 76/2002 Sb. Jednou z povinností, ukládaných zákonem č. 86/2002 Sb., je i povinnost právnických osob dle § 3 odst. 6 při stavbě nových a změně stávajících zvláště velkých stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší (takovými zdroji jsou i EPR I a EPR II podle § 4 odst. 5 písm. a) zákona) nebo při jejich modernizaci volit BAT v souladu s požadavky tohoto zákona a zvláštních právních předpisů.

GP ČR tvrdí, že pokud provozovatel nesplní povinnost, uloženou § 3 odst. 6 zákona č. 86/2002 Sb., ani neprokáže existenci důvodu, která by ho opravňovala k neaplikaci BAT (což žadatel v Dokumentaci IPPC nedoložil), úřad to bude muset zohlednit při rozhodování o žádosti o změnu integrovaného povolení podle § 13 odst. 6 zákona č. 76/2002 Sb., a měl by žádost zamítnout podle § 13 odst. 2 zákona č. 76/2002 Sb., a to z důvodu nesplnění všech podmínek stanovených zákonem č. 76/2002 Sb. a zvláštními zákony, tedy i zákonem č. 86/2002 Sb.

K již výše uvedenému, pokud jde o účinnost bloku, uvádíme, že v doplňku dokumentace byly popsány kroky, kterými ČEZ, a.s. hodlá navýšit účinnost zařízení bez změny technického řešení. Konstatujeme, že se jedná o teoretické resp. fiktivní navýšení čisté účinnosti z 38,17 % (původní údaj uvedený v oznámení EIA, resp. dokumentaci EIA) na 39,06 % (doplnění dokumentace EIA) pomocí využití negarantovaných rezerv výrobců jednotlivých částí zařízení (zejména kotle a turbíny). Je pozoruhodné, že provozovatel zařízení, tj. ČEZ, a.s. , přebírá odpovědnost za negarantované parametry komponentů, nicméně každé propočty účinnosti celku jsou zatíženy určitou chybou a reálná účinnost zařízení bude známa až po ukončení zkušebního provozu. Ideální účinnost zařízení také neodpovídá reálné provozní účinnosti, do které se promítají různé drobné poruchy a nepravidelnosti v chodu zařízení. Metodika EU, která stanovila čistou účinnost bloku na 40 %, vycházela z jich výše uvedeného umělého navýšení účinnosti z 38,17 % na 39,06 %. Bez doložení praktických zkušeností s provozování obdobného zařízení nelze záruky ČEZ, a.s. akceptovat. V dokumentaci IPPC ČEZ, a.s. nijak blíže nepopisuje technologické parametry zařízení a posuny ve zkvalitnění parametrů oproti dokumentaci EIA, a tedy nelze nijak dovodit, ověřit a prokázat, zda bloky budou skutečně dosahovat proklamované účinnosti.

Navíc je veřejně známo,[5] že ČEZ, a.s. zadal výrobu klíčových komponentů elektrárny, a ta byla zahájena, ještě v době, kdy proces EIA byl na samotném počátku. ČEZ, a.s., v průběhu času nijak nedoložil – a nedokládá to ani Dokumentace IPPC – že by pozměnil, upravil či doplnil technologii pro KO EPR II tak, aby mohl garantovat – a současně, aby úřad mohl objektivně v souladu se zásadami správního řízení ověřitže navrhované zařízení bude splňovat jak vyšší hodnoty účinnosti tak také vůči původnímu návrhu (dle Dokumentace EIA) zpřísněné emisní limity znečišťujících látek, které mu byly stanoveny ve Stanovisku EIA.

ČEZ, a.s. ve stručném závěrečném shrnutí žádosti (kap. 16) uvádí: „V zařízení bude dosahováno čisté tepelné účinnosti v kondenzačním provozu 40,00 %, resp. průměrné čisté tepelné účinnosti 42,55 % při dodávkách tepla. Jedná se o maximální možnou účinnost pro dané technické řešení při zohlednění místních specifických podmínek, tj. zejména zhoršující se kvality paliva a nutného zabezpečení dodávek tepla.“

 

GP ČR namítá, že uvedené tvrzení ČEZ, a.s. není v souladu s realitou. V souladu se závěry analýzy společnosti DNV tvrdíme, že nebyly dostatečně prověřeny místní technické podmínky, které by mohly podporovat nesplnění tohoto požadavku nejlepších dostupných technik podle referenčních dokumentů BREF pro velká spalovací zařízení na energetickou účinnost. Souhlasné Stanovisko EIA, pak uvedené de facto potvrdilo, když v něm MŽP stanovilo podmínky kompenzací za emise vypouštěné navíc ve srovnání s BAT (k tomu pak obsáhle viz níže).

Pokud by byl v Prunéřově postaven např. stejný blok o výkonu 660 MW, jaký ČEZ chystá v Ledvicích, pak by dle výpočtů uvedených v doplnění dokumentace EIA (Euromatic spol. s r.o. z října 2009) jeho čistá účinnost při použití uhlí z dolu Libouš přesahovala 42 %, dosahovala by tedy parametrů BAT a byla by o více než 2 % vyšší než u řešení prosazovaného ČEZ, a.s. Nelze tedy akceptovat argumentaci ČEZ a.s., že zhoršující se kvality paliva v Prunéřově používaného uhlí z dolu Libouš neumožňuje dosažení vyšší účinnosti než jím prosazovaných cca 38 %.

Je zřejmé, že v lokalitě elektrárny Prunéřov lze za daných podmínek vybudovat velké spalovací zařízení o potřebném výkonu s nadkritickými parametry a čistou účinnosti podle požadavků BREF nad 42 %. ČEZ, a.s. nijak nedoložil a neprokázal, že by zde ve smyslu § 14 odst. 3 zákona č. 76/2002 Sb. bylo možno se zřetelem k technickým charakteristikám zařízení, jeho umístění a místním podmínkám životního prostředí „prominout“ plnou aplikaci BAT. Kvalita uhlí, případně ani jeho omezené zásoby nejsou důvodem pro snížení požadavků na účinnost zařízení. Je to přesně naopak: s ohledem na místní zhoršené podmínky životního prostředí s negativními dopady na veřejné zdraví je za účelem ochrany životního prostředí a veřejného zdraví dosažení emisních limitů pouze na horní úrovni BAT nedostatečné. Uvedené zavazuje úřad, aby v rámci integrovaného povolení stanovil co nepřísnější podmínky provozu a stanovil limity přísnější v intencích našich návrhů v rámci procesu EIA.

Pokud jde o nutnost zabezpečení dodávek tepla, uvádíme, že tento argument je snadno zpochybnitelný. Stávající elektrárny Prunéřov I a Prunéřov II dodávají teplo do Klášterce nad Ohří, Chomutova a Jirkova, přičemž případné výpadky jsou v současnosti řešeny zálohováním jednotlivými bloky navzájem. V Ledvicích bude po dokončení nadkritického bloku 660 MW zásobování teplem realizováno pouze jedním modernizovaným blokem s fluidním spalováním o výkonu 110 MWe bez možnosti zálohování celého výkonu (v teplárenské soustavě jsou i další menší zdroje, které ovšem neumožňují plné nahrazení výpadku ETU). Případná výstavba jediného bloku ledvického typu v lokalitě Prunéřov rozhodně nevylučuje možnost dodávek tepla ve stávajících objemech. Zálohování bloku 660 MW zajištěné jako doposud elektrárenskými bloky v prunéřovské lokalitě by při plánovaném odstavení všech současných bloků sice nebylo možné, to ale neznamená, že je nelze řešit jinak. V praxi nejobvyklejší je přitom stavba záložní plynové nebo uhelné výtopny. Výši emisí CO2 by tato varianta ovlivnila minimálně, protože takováto výtopna by byla v provozu pouze v případě výpadku a v době cca týdenní pravidelné letní kontroly. Podobně je řešeno např. zálohování Pardubic a Hradce Králové, kterým dodává teplo elektrárna Opatovice.



3. Nesprávné vyhodnocení negativních vlivů přesahujících hranice

Povinnost posoudit v dokumentaci EIA vlivy na klima stanovuje Příloha č. 4 zákona č. 100/2001 Sb. v bodě D.I.2. (Vlivy na ovzduší a klima). Ačkoliv posuzovaný záměr by se v případě realizace stal největším jednotlivým zdrojem emisí skleníkových plynů v ČR, dokumentace se přes svůj mimořádný rozsah vlivy na klima vůbec nezabývala. Jedná se přitom o jeden z nejvýznamnějších environmentálních vlivů, které by předmětný záměr měl, a který by způsobil sekundární vlivy na obyvatelstvo, přírodu a krajinu desítek zemí a světové oceány.

Území dotčené předmětným záměrem může mimo veškerou pochybnost zasahovat ve smyslu § 11 odst. 1 písm. a) zákona č. 100/2001 Sb. mimo území České republiky, a to jak na území Spolkové republiky Německo (emise oxidů síry a dusíku a tuhých znečišťujících látek), tak na území států nejvíce ohrožených změnami klimatu, k nimž by projednávaná stavba významným způsobem přispívala. Jedná se zejména o státy existenčně ohrožené zvyšování mořské hladiny (pacifické ostrovní státy, mezi něž patří i Federativní státy Mikronésie, které se procesu EIA zúčastnily a byl jim přiřknut status dotčeného státu), změnou vodního režimu v důsledku roztátí horských ledovců (Čína, Indie a další státy závislé na himalájských prameništích) a dramatickým úbytkem srážek, který způsobí rozsáhlou neobyvatelnost jejich území (subsaharské státy).

Vypořádání zmíněných připomínek GP ČR v procesu EIA týkající se přeshraničních vlivů je však obdobné, jako u problematiky vlivu záměru na globální klima. Realizací záměru skutečně dojde k absolutnímu poklesu objemu základních znečišťujících látek, ovšem mnohem významnější je zahrnutí kumulativních vlivů dalších tepelných elektráren ČEZ, a.s. a ostatních významných spalovacích zdrojů, které používají severočeské hnědé uhlí. Současně je nutné diskutovat, zda je aktuální imisní zátěž zejména z hlediska vlivu na ekosystémy akceptovatelná a jaký podíl vlivů připadá na velké spalovací zdroje v České republice a blízkém zahraničí, zejména v Sasku a jihozápadním Polsku (Lubušské a Dolnoslezské vojvodství). Jak bylo konstatováno, fakticky nelze oddělovat kumulativní vlivy jednotlivých tepelných elektráren ČEZ, a.s., tepelných elektráren dalších subjektů a tepláren spalujících hnědé uhlí.

Posuzovaný záměr se zahrnutím všech relevantních kumulativních vlivů souvisejících záměrů má prokazatelné přeshraniční vlivy, nulových přeshraničních vlivů by bylo možné dosáhnout pouze za hypotetické situace odstavení EPR a nahrazení celého výkonu zdrojem s nulovými emisemi do ovzduší.

S ohledem na uvedené přeshraniční vlivy GP ČR navrhují, aby od Krajského úřadu Ústeckého kraje provedení předmětného správního řízení převzalo MŽP, které podle § 29 písm. b) zákona č. 76/2002 Sb. rozhoduje o žádosti o vydání integrovaného povolení pro zařízení, jehož provoz může významně nepříznivě ovlivnit životní prostředí dotčeného státu.



4. Nesprávný návrh kompenzací k úspoře emisí CO2

GP ČR namítají, že návrh kompenzací a jejich ověření je nutné zařadit mezi podklady Dokumentace IPPC. Bez nich totiž nelze objektivně vyhodnotit, zda je záměr KO EPR II v souladu se stanovisky dotčených orgánů a stanoviskem EIA, ve smyslu § 13 odst. 5 zákona č. 76/2002 Sb.

Reálné splnění základní podmínky č. 1 stanoviska EIA není nijak prokázáno. V odkazovaném souhlasu MŽP není proveden žádný důkaz, souhlas je tudíž nepřezkoumatelný. Samotný soubor opatření k úspoře emisí CO2, který byl přeložen žadatelem ke schválení na MŽP, není vůbec součástí Dokumentace IPPC, rovněž není přiložena požadovaná verifikace dokumentu zahraničním ověřovatelem. V kap. 13 žádosti uvedený „Návrh závazných podmínek provozu zařízení a jejich časové plnění“ je v daném bodě zcela vágní a vůbec jej nelze považovat za způsobilý za převzetí do integrovaného povolení a jeho závazných podmínek provozu.

 

Ze strany ČEZ, a.s. navrhovaná „kompenzační“ opatření (která byla zveřejněna na webu MŽP – viz http://mzp.cz/cz/news_101020_prunerov_kompenzace) nelze považovat za skutečná kompenzační opatření podle podmínky č. 1 Stanoviska EIA.

Navržená kompenzační opatření – převedení bloku B21 EPR II do omezeného provozu od 1. 1. 2016 a odstavení EPR I do konce roku 2018 – nesplňují podmínky, kladené MŽP ve Stanovisku EIA na kompenzační opatření. V případě bloku B21 EPR II je žadatelem navržené kompenzační opatření změnou původně plánovaného opatření ke snížení emisí. Ve Stanovisku EIA[6] je však jasně uvedeno, že kompenzační opatření musí jít nad rámec, nikoli namísto již plánovaných projektů.

V případě odstavení EPR I již v roce 2018 a ne až v roce 2023 žadatel vydává rozdíl v množství vypuštěných emisí za kompenzační opatření, ačkoli by EPR I v roce 2023 nemohla být v provozu z důvodů zastaralé technologie (životnost pouze do roku 2015 uvedená v integrovaném povolení), nedostatku uhlí a nevyhovujícím emisním limitům (směrnice 2010/75/EU o průmyslových emisích [7] vyžaduje omezení provozu od roku 2016 na 1 500 hodin ročně, scénáře Business As Usual (dále jen „BAU“) a „Kompenzace“ počítá s provozem 2 800 hodin do roku 2018). Odlišná vyjádření ČEZ, a.s. ohledně plánovaného odstavení EPR I dále relativizují žadatelem předložený scénář BAU, který tak nelze považovat za reálný, ačkoli právě BAU je srovnáván se scénářem „Kompenzace“, přičemž rozdíl v množství emisí mezi těmito dvěma scénáři je ze strany ČEZ, a.s. vydáván za kompenzační opatření.

Je třeba také zdůraznit, že návrh kompenzace automaticky počítá s tím, že EPR I bude zařazena na seznam spalovacích zařízení České republiky, na které se vztahuje výjimka ve smyslu ustanovení článku 33 odst. 1 směrnice 2010/75/EU. Předložený plán tedy implikuje budoucí rozhodnutí státu, které však vzhledem ke zhoršené kvalitě ovzduší v regionu rozhodně nelze považovat za automatické.

Akční plán ve smyslu § 10a zákona č. 695/2004 Sb.[8], který je nezbytným podkladem pro určení, zda navržená kompenzační opatření jdou nad rámec již plánovaných projektů ke snižování emisí CO2, nesplňuje náležitosti § 10a odst. 3 písm. a) a c) zákona č. 695/2004 Sb. Posouzení navržených opatření je tudíž nemožné (navrhovaná dodatečná opatření není s čím srovnávat), akční plán nebyl verifikován. Pokud by další správní orgány tato opatření převzaly do svých správních aktů (např. právě do integrovaného povolení), tyto správní akty by byly nepřezkoumatelné.

S ohledem na uvedené máme za dostatečně podložené, že společnost ČEZ, a.s. nenavrhla MŽP opatření, která by kompenzovala, tj. nahrazovala nadbytečné množství emisí, kterým bude „komplexně obnovená“ EPR II každoročně zamořovat životní prostředí oproti emisím, které by vypouštěla, pokud by společnost ČEZ, a.s. instalovala technologii o parametrech BAT v souladu s BREF.

MŽP přistoupilo na kompenzační opatření navržená společností ČEZ, a.s., aniž by přitom trvalo na dodržení podmínek, které samo definovalo v podmínce č. 1 Stanoviska, případně dostatečně ověřilo, zda společnost ČEZ, a.s. skutečně naplnila obsah a účel podmínky č. 1 Stanoviska a tudíž navrhla opatření, která by skutečně nahrazovala víceemise produkované po realizaci záměru KO EPR II tam instalovaným zařízením za předpokladu, že všechny ostatní investice společnosti ČEZ, a.s. plánované u dalších projektů na snížení jimi produkovaných emisí a zefektivnění chodu zařízení zůstanou nedotčeny, protože v opačném případě se nemůže jednat o kompenzační opatření.

Není možné akceptovat, aby správní orgán jednal v rozporu s platnou legislativou z důvodu relativní úspory výdajů znečišťovatele životního prostředí, v tomto případě společnosti ČEZ, a.s., která podle dostupných studií (Cityplan, 2010, Ekonomické posouzení rekonstrukce elektrárny Prunéřov II) výběrem technologie nesplňující podmínky BAT investuje do obnovy víc prostředků, než by ji stály BAT technologie. Na druhou stranu ale velké množství prostředků ušetří tím, že neinvestuje do obnovy zastaralých zařízení na výrobu elektrické energie (EPR I, blok B 21 EPR II), jen omezí jejich provoz a nechá je postupně dožít – díky změnám v přijaté směrnici 2010/75/EU o průmyslových emisích – a tyto své úspory prezentuje jako opatření, kterými hodlá vynahradit společnosti skutečnost, že porušila zákon, nepoužila nejlepší dostupnou technologii a šetří tak na zdraví lidí a stavu životního prostředí na všech frontách. A takto jí MŽP kromě jiného umožňuje porušit zásadu „znečišťovatel platí“, tj. zásadu odpovědnosti původce ukotvenou už v čl. 174/2 SES.

Jak vyplývá z postupu společnosti ČEZ, a.s., tato nenaplnila tato ani další podmínky stanovené jí MŽP, např. nezadala verifikaci navržených opatření zahraničnímu ověřovateli v souladu s podmínkami MŽP, ani nikomu dalšímu, kdo by ve smyslu Stanoviska EIA posoudil „hodnoty ušetřených emisí a dodatečnost těchto opatření v porovnání s oznamovatelem již plánovanými projekty ke snižování emisí CO2 v České republice předloženými MŽP v plánu investic podle § 10a zákona č. 695/2004 Sb.“. Tento aspekt postrádá i posouzení provedené Ing. Vlkem v říjnu 2010. Ze strany ČEZ, a.s. předložená opatření nemohou být považována za kompenzační opatření ve smyslu Stanoviska EIA.

 

5. Závěr

S ohledem na vše výše uvedené tvrdíme, že žádost o předmětnou změnu integrovaného povolení je třeba ve smyslu § 13 odst. 2 zákona č. 76/1992 Sb. zamítnout.

S pozdravem

Dr. Čestmír Hrdinka

Výkonný ředitel Greenpeace ČR

 


[1] viz http://tomcat.cenia.cz/eia/download.jsp?view=eia_cr&id=MZP221&file=dokumentaceDOC

[2] World Health Organisation – Air Quality and Health: http://www.who.int/mediacentre/factsheets/fs313/en/index.html

[3] BREF for Large Combustion Plants: http://eippcb.jrc.es/reference/lcp.html

[4] Integrated pollution prevention and control (IPPC Directive): http://europa.eu/legislation_summaries/environment/waste_management/l28045_en.htm

[5] viz HN ze dne 7. 4. 2010, článek „Elektrárna Prunéřov: Stát ještě nerozhodl, ale ČEZ už kupuje kotle za miliardy“ http://ekonomika.ihned.cz/c1-42272390-prunerov-stat-nerozhodl-cez-uz-kupuje-kotleLink

[6] Ministerstvo životního prostředí vydalo souhlasné stanovisko ke komplexní obnově elektrárny Prunéřov II http://www.mzp.cz/cz/news_100429_Stanovisko_Elektrarna_Prunerov

[7] Nová směrnice o průmyslových emisích http://www.euractiv.cz/energetika/clanek/nova-smernice-o-prumyslovych-emisich-energetici-jasaji-007700

[8] Zákon č. 695/2004 Sb., o podmínkách obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů a o změně některých zákonů

Tags