Boj s ropnými společnostmi: Historie protestů Greenpeace

Beaufortovo moře / Shell

V roce 2011 spustila organizace Greenpeace rozsáhlou kampaň proti plánům společnosti Shell na postupné ovládnutí americké části arktického šelfu v Čukotském a Beaufortově moři.
Zastavit společnost Shell se snažíme po celém světě::
— V Вaltském moři přehradili plavci cestu finskému ledoborci Nordica, který si společnost Shell najala, aby obsluhoval plošiny Kulluk a Noble Discoverer. Tyto plošiny měly vyhloubit v Čukotském a Beaufortově moři pět průzkumných vrtů.
Výkonná ředitelka nizozemské pobočky Greenpeace „zaujala“ místo generálního ředitele společnosti Shell.;
— Bez ohledu na veškeré úsilí právníků společnosti Shell vynesl amsterdamský soud v říjnu 2012 skutečně historický rozsudek a zamítl žádost Shellu o zákaz protestů Greenpeace na jeho objektech..
V únoru téhož roku provedla organizace Greenpeace neméně pozoruhodnou akci: aktivistům Greenpeace (mezi nimiž byla také známá herečka Lucy Lawless) se podařilo vydržet 77 hodin na vrtné věži plošiny Noble Discoverer, která se chystala vypravit k břehům Aljašky, aby tam zahájila ropný průzkum.

V prosinci 2012 byla správnost a oprávněnost činnosti Greenpeace potvrzena došlo k havárii plošiny Kulluk společnosti Shell u břehů Aljašky. Během přepravy plošiny Kulluk přes Čukotské moře vypukla bouře. Plošina se utrhla od vlečné lodě Aviq a o čtyři dny později skončila na mělčině u ostrovu Sitkalidak. Její poškození bylo natolik vážné, že ji společnost Shell musela v únoru 2013 vyřadit z provozu a odeslat na generální opravu.

Početné kampaně Greenpeace a upřená pozornost veřejnosti a dohlížejících úřadů donutily firmu Shell ustoupit od zahájení těžby v Arktidě v roce 2013 a zatím i v roce 2014.

Zátoka Prudhoe / BP

Rok 2000, Beaufortovo moře. Greenpeace protestuje proti těžbě firmou BP na nalezišti v zátoce Prudhoe na severním pobřeží Aljašky (projekt BP Northstar). Aby upoutali pozornost veřejnosti na rizika těžby ropy ve velmi drsných podmínkách, zorganizovali aktivisté Greenpeace arktický tábor, zadrželi nákladní člun BP (první a druhý den), protestovali proti výstavbě ropovodu a mnoho dalších akcí.

Arctic Sunrise protestuje proti výstavbě umělého ostrova v rámci projektu BP Northstar
© Greenpeace / Daniel Beltrá

Ztroskotání tankeru Exxon Valdez

23. března 1989 ztroskotal u břehů Aljašky tanker Exxon Valdez, který vlastnila významná americká společnost ExxonMobil. Jen podle oficiálních dat uniklo do moře kolem 40 tisíc tun ropy a rozlilo se na plochu 28 tisíc kilometrů čtverečních. Kvůli špatné přístupnosti místa havárie nemohly záchranné týmy včas zareagovat.

Až do katastrofy v Mexickém zálivu v roce 2010 byla tato havárie tou nejničivější ze všech, ke kterým kdy na moři došlo.

Greenpeace a další ekologické organizace usilovaly o pohnání společnosti Exxon k zodpovědnosti – té se ovšem Exxon snažil všemi způsoby vyhnout: vznášel námitky proti výši pokut a zatajoval informace o následcích úniku ropy..

V roce 1991 provedla organizace Greenpeace výzkum na pobřeží Aljašky. Dva roky po úniku ropy z tankeru Exxon Valdez byly následky znečištění stále ještě velmi čerstvé.

V roce 2004, 15 let po úniku ropy z tankeru Exxon Valdez, pozvala organizace Greenpeace mořského biologa z Aljašské univerzity, Dr. Ricka Steinera, aby se věnoval výzkumu následků tragédie. Tento vědec dosvědčil, jak velký objem ropy zbyl na místě nehody: 500 mil pobřeží je dosud pokryto na břeh vyplavenou ropou, úmrtnost populace tuleňů, mořských vyder a mořských ptáků se po úniku značně zvýšila.

V březnu 2014, k dvacátému pátému výročí havárie tankeru, zablokovali aktivisté Greenpeace plošinu West Alpha, , pronajatou společností ExxonMobil. Tato plošina se připravovala k cestě z Norska do Karského moře, aby vrtala na ruském arktickém šelfu.

Výstavba ropovodu Northern Gateway

Od roku 2010 vystupuje organizace Greenpeace proti výstavbě ropovodu Northern Gateway kanadskou společností Enbridge, kterou aktivně podporuje kanadská vláda. Ropovod je nezbytný pro transport ropy z ropných písků v Albertě na pobřeží Aljašky. Poté budou ropu převážet tankery do Asie.

Greenpeace je proti těžbě ropy z ropných písků v kanadské provincii Alberta – jde o jeden z nejbarbarštějších způsobů těžby ropy na světě. V červenci 2010 se aktivistům Greenpeace podařilo zablokovat vstup do budovy společnosti Enbridge. O dva roky později provedla organizace Greenpeace ještě jednu akci, kdy napodobila únik ropy přímo v kanceláři této společnosti..

Athabaské ropné písky

Od roku 2008 až dodnes vede Greenpeace aktivní boj proti plánům kanadské vlády a ropných společností (Petro-Canada, Shell, Chevron, ConocoPhillips, Enca) těžit ropu na athabaských ropných píscích v provincii Alberta. Tato těžba by měla za následek likvidaci obrovských lesních ploch a znečištění vod toxickými sloučeninami.

Greenpeace uspořádalo mnoho akcí na protest proti tomuto nebezpečnému projektu. V předvečer setkání zástupců USA a Kanady ve Washingtonu blokovali aktivisté Greenpeace po dobu 30 hodin sklápěcí automobil společnosti Shell.
Blokáda přitáhla pozornost mezinárodní veřejnosti k tomuto problému. Mnoho zahraničních investorů nyní zvažuje, že se projektu přestanou účastnit.

Baffinův záliv / Cairn Energy

Kampaň proti vrtům u břehů Grónska britské společnosti Cairn Energy. V srpnu 2010 obešli čtyři horolezci organizace Greenpeace ostrahu vrtné plošiny (zajišťovaly ji dánské vojenské lodě), pronikli dovnitř stanice Cairn Energy, připevnili na provazy plachtu a na ni rozmístili své lidi. Společnost musela pozastavit průzkumné geologické práce.

V květnu 2011 vystoupali aktivisté na jednu z ropných plošin této společnosti a rozbili tábor přímo pod vrtákem. O dva měsíce později přibližně 60 aktivistů proniklo do sídla společnosti Cairn Energy v Edinburghu, aby našlo její tajné plány na likvidaci nouzových úniků ropy. Po této akci se společnost Cairn Energy pokusila domoci trvalého zákazu akcí ekologů u svých objektů. Nejvyšší skotský soud pro občanské právo ale stížnost Cairn Energy proti organizaci Greenpeace zamítl.

Společnost Cairn Energy byla po několika neúspěšných pokusech najít ropu donucena omezit projekt těžby u břehů Grónska.

Katastrofa v Mexickém zálivu

20. dubna 2010 vybuchla v Mexickém zálivu vrtná plošina Deepwater Horizon patřící společnosti British Petroleum (BP). Při nehodě zemřelo 11 lidí. Plošina se o dva dny později potopila. Tato nehoda dostala nelichotivou přezdívku „ropný Černobyl“.

Z otevřeného vrtu vytékala každý den ropa, jejíž objem podle různých odhadů činil 12 až 100 tisíc barelů. Ropa pokryla 10 tisíc kilometrů2 moře. Škody a ztráty způsobené únikem ropy odhadla společnost BP na 43 miliard dolarů.

Greenpeace proti BP: Již dva dny po havárii vyjeli spolupracovníci Greenpeace USA k místu tragédie, aby monitorovali situaci a odhadli vliv úniku ropy na životní prostředí a život lidí v regionu. Když se ukázal plný rozsah nehody, obrátila se organizace Greenpeace na vládu a kongres USA se žádostí o okamžité zastavení těžby ropy v pobřežních zónách. V srpnu 2010, několik měsíců po tragédii, se loď Greenpeace Arctic Sunrise vydala na tříměsíční expedici, aby zkoumala následky katastrofy na Mexický záliv. V průběhu roku pořádali aktivisté Greenpeace po celém světě protestní akce.

Veracruz / Pemex

Nehoda v Mexickém zálivu odhalila rizika hlubinných vrtů. Organizace Greenpeace vyzvala mexickou státní ropnou společnost Pemex, aby se vzdala plánů na výstavbu nového hlubokovrtného zařízení Bicentenario a na těžbu ropy ve velkých hloubkách. V listopadu 2010 vystoupali čtyři horolezci na ropnou plošinu, kterou si pronajala společnost Pemex k průzkumům a zkouškám technologií hlubinného vrtání.

1. března 2014 se vydalo šest aktivistů do budovy společnosti Pemex v přístavu Veracruz a roztáhli obrovský transparent s výzvou k prezidentovi Enrique Peña Nietovi a požadavkem, aby podpořil přechod k čisté a obnovitelné energetice. Pemex oznámil, že jedna z aktivistek, Rosina González, poškodila světlo v hodnotě 3 500 €. Ačkoli společnost neposkytla žádné důkazy, Rosině nyní hrozí 10 let vězení.

Frade Field / Chevron

8. listopadu 2011 došlo na nalezišti Frade Field k úniku ropy během vrtných prací, provozovatelem těchto prací byla společnost Chevron.

Organizace Greenpeace žádala od této americké společnosti, aby uhradila škody způsobené únikem ropy, ke kterému došlo při hloubení průzkumného vrtu 370 kilometrů od pobřeží města Rio de Janeiro. Podle názoru vlády Brazílie mohlo být rozsáhlým následkům katastrofy zabráněno, pokud by společnost Chevron včas přijala příslušná opatření a nesnažila se po dobu deseti dní od vypuknutí havárie zatajovat informace.

Podle dat brazilské vládní ropné agentury (ANP), která jsou založena na satelitních snímcích, dosáhla velikost ropné skvrny 11,8 kilometru a její celková plocha byla 18 kilometrů2. Brazílie tvrdí, že do vod Atlantského oceánu unikla ropa o celkovém objemu 3,7 tisíc barelů.

Niger / Shell

Program pro rozvoj Organizace spojených národů (UNDP) oznámil, že v období let 1976 až 2001 došlo v deltě řeky Niger k více než 6 800 únikům ropy, celkový objem uniklé ropy činil více než tři miliony barelů.

V roce 2008 zavinila společnost Shell dva velké úniky ropy ve státě Rivers na území původních obyvatel Ogoni. Kvůli opotřebování potrubí začalo v září 2008 docházet k prosakování, které bylo zastaveno o dva měsíce později, 7. listopadu. Po celou dobu unikala každý den do řeky Niger ropa o objemu 2 tisíce barelů a putovala dále do Guinejského zálivu. V prosinci, o měsíc později, došlo ještě k jedné havárii na ropovodu a v tomto případě vyslala společnost Shell svého specialistu, který měl únik zastavit, až 19. února 2009. Mezitím uniklo do okolního prostředí 280 tisíc barelů ropy. Místní obyvatelé velmi trpěli kvůli ropné expanzi ve své zemi již v roce 1993: nigerijská vláda zkorumpovaná ropnými společnostmi nařídila potlačit protesty proti výstavbě nového ropovodu společnosti Shell. Při útoku na sídla národa Ogoni bylo zničeno 30 vesnic a zabity 2 tisíce lidí. Tři roky po ropných únicích společnosti Shell z roku 2008 konstatovaly mezinárodní komise, že likvidací kontaminace se nikdo nezabývá. Zpráva Amnesty International potvrzuje,že společnost Shell svou činností na teritoriu Nigérie způsobila nenapravitelné škody na jednom přírodně nejrozmanitějším regionu Afriky. Poškozeno bylo zemědělství a rybolov – a to v oblasti, kde je 60 procent obyvatel přímo závislých na stavu životního prostředí.

Organizace Greenpeace podporovala všechny kampaně proti činnostem společnosti Shell v Nigérii. V roce 2012 se organizace Greenpeace postavila za nigerijské farmáře, postižené znečištěním delty řeky Niger, které zavinila společnost Shell.

Ostrov Guimaras / Petron

V roce 2006 došlo k největší nehodě na moři v historii Filipín. U ostrova Guimaras se potopil starý tanker Solar I s jednoduchým trupem, který si pronajala ropná společnost Petron. Kvůli havárii došlo k rozsáhlému ropnému úniku – tanker převážel více než dva tisíce tun ropy. Loď organizace Greenpeace Esperanza připlula na místo nehody, aby pomohla Filipínám zvládnout tuto katastrofu. Dobrovolníci, aktivisté i posádka lodi se účastnili prací na vyčištění pobřeží od ropy.

Ostrov Ko Samet / PTT Global Chemical

V roce 2013 bylo pobřeží malého ostrova Ko Samet – s jeho velkými plážemi posetými drobným bílým pískem, lesy a křišťálově čistou vodou – zalito ropou, která unikla z potrubí thajské společnosti PTT Global Chemical. Únik ropy začal v sobotu 27. července 2013 ráno, asi 20 kilometrů od mořského přístavu Karta Ta Fut na jižním břehu ostrova. Ve chvíli, kdy byla z tankeru přečerpávána surová ropa, došlo k protrhnutí podmořského potrubí. Velká ropná a chemická společnost PPT Global Chemical přiznala, že do vod Thajského zálivu uniklo kolem 50 tun ropy. Na hladině vody se vytvořila skvrna délky 2,5 kilometru a šířky 800 metrů. Řada thajských vědců vyslovila pochybnosti o objektivitě zaměstnanců ropné společnosti – vědci na základě družicových fotografií ropné skvrny soudí, že rozsah úniku ropy je dvakrát větší, než jaký udávají oficiální čísla.

Thajská kancelář Greenpeace provedla důkladné pozorování znečištění v této oblasti, která se stala součástí národního mořského parku, a oficiálně informovala thajskou vládu o nevyhnutelnosti revize energetické politiky státu.

Nehoda Bright Artemis / Mitsui OSK Lines

14. srpna 2006 zachytil tanker Bright Artemis, který převážel 249 997 tun ropy z Perského zálivu do Japonska, nouzový signál od nedaleké nákladní lodě Amar a zamířil jí na pomoc. Za silné bouře narazila nákladní loď kvůli poryvu větru přímo na přijíždějící tanker. V trupu tankeru vznikla trhlina o velikosti 5 metrů 2, byly poškozeny dvě komory a do moře vyteklo 4,5 tun ropy. Protože bylo místo nehody daleko od pobřežní linie (mezi Srí Lankou a ostrovem Sumatra) a znečištění tedy pobřeží neohrožovalo, rozhodl se majitel tankeru, společnost Mitsui OSK Lines, že starost o likvidaci ropy přenechá přírodě. Posádku lodě Amar zachránila jiná loď.

Greenpeace uznává, že posoudit škodu při úniku, ke kterému došlo stovky kilometrů od pobřeží, je mnohem složitější – takový typ katastrof je málo prostudován. Důsledky jsou méně očividné, složitě se posuzují a k hlavním škodám dochází při kontaminaci v hlubinách žijících rostlin a při otravě živočichů (mořských ptáků, savců, ryb, želv).

Bombardování ropných nádrží v Libanonu

V červnu 2006 rozbombardovali izraelští vojáci ropné nádrže pobřežní elektrárny ve městě Jiyeh, které je 28 kilometrů jižně od Bejrútu. Vyteklo z nich mezi 11 a 35 tisíci tun ropy, jež znečistila 150 kilometrů pobřeží Libanonu. Libanonské úřady nebyly schopny se s rozsáhlou katastrofou samy vypořádat a naléhavě potřebovaly mezinárodní pomoc při boji s ropným znečištěním.

Skupiny Greenpeace v Izraeli a Libanonu, které se specializují na monitorování vlivu znečištění na životní prostřední, pomohly posbírat informace, které byly potřeba pro vyčíslení ekologických následků války. Rainbow Warrior II, vlajková loď Greenpeace, se vydala na místo nehody, aby posoudila situaci a pomohla vyčistit pobřeží.

Organizace Greenpeace vyzvala mezinárodní společenství, aby udělalo vše pro to, aby bylo co nejrychleji ukončeno bombardování, které přináší nejen lidské oběti, ale také škodí životnímu prostředí.

Válka v Perském zálivu

V lednu 1991, v době války v Perském zálivu, vylila irácká armáda do moře více než 1 milion tun ropy, jejíž větší část zůstala u břehu. Více než 700 kilometrů pobřeží bylo znečištěno, zemřelo více než 30 tisíc ptáků. Kromě toho zapálili Iráčané více než 600 vrtů, nad Kuvajtem se vytvořila ohromná clona dýmu, v sousedních zemích pršel černý déšť. Na to, aby uhasily požáry a ukončily nekontrolovatelný únik ropy z vrtů, potřebovaly specializované brigády více než půl roku. Ale i poté zůstalo v poušti 320 ropných „jezer“. Vysychala pak téměř celé desetiletí.

ГOrganizace Greenpeace přišla do oblasti zálivu hned po konci války, aby vyhodnotila a zdokumentovala škody. Výsledkem byla zpráva o 221 stranách V nebezpečné zóně: Současné metody vedení války a životní prostředí (On Impact: Modern Warfare and the Environment), která byla představena na páté ženevské konferenci o ochraně životního prostředí v době ozbrojených konfliktů.

Ztroskotání tankeru Prestige

V roce 2002 při ztroskotání tankeru Prestige, který využívala společnost Crown Resources (součást ruského konsorcia Alfa Group), utrpělo pobřeží Španělska, Francie a Portugalska velké škody. Celkové množství ropných produktů, které se dostaly do životního prostředí, činilo přibližně 20 tisíc tun, přitom dalších zhruba 57 tisíc tun zůstalo v nádržích tankeru potopeného v hloubce kolem 3,5 kilometrů. Ropná skvrna se rozprostřela přes stovky kilometrů podél pobřeží. V témže roce odstartovala rozsáhlá mezinárodní kampaň za zákaz využívání zastaralých tankerů s jednoduchým dnem pro převoz nebezpečného nákladu. Aktivisté Greenpeace posbírali mazut naplavený na pobřeží a vyložili ho u vchodu do společnosti Crown Resources. Poté dopravilo 35 aktivistů Greenpeace 5 barelů ropných zbytků, které byly posbírány po havárii, ke dveřím ústředí Evropské unie, kde evropští ministři dopravy a energetiky projednávali problematiku bezpečnosti na moři.
Vlajková loď organizace Greenpeace Rainbow Warrior se postavila do čela protestu rybářů ve Španělsku, který vyzýval Evropskou unii, aby přijala skutečná a efektivní opatření pro prevenci takových katastrof, jako byla havárie tankeru Prestige.

Protestní akce za zákaz tankerů
s jednoduchým trupem

Po ztroskotání tankeru Prestige v lednu 2003 vyšplhali aktivisté Greenpeace v rámci kampaně za zákaz používání tankerů s jednoduchým trupem na palubu tankeru Vemamagna společnosti Vemaoil v zálivu Algeciras (Gibraltar).

Přes Gibraltarský průliv proplouvalo denně 10 až 15 tankerů, z nichž mnohé měly jednoduchý trup, a přeprava ropy tedy představovala riziko. V dubnu 2005 dosáhla organizace Greenpeace zákazu převozu mazutu, motorové nafty a nezpracované ropy v ekologicky nebezpečných tankerech s jednoduchým trupem.

Havárie tankeru Erika

V roce 1999 se tanker Erika francouzské firmy Total, který převážel 31 tisíc tun mazutu z Dunkerku do Livorna, potopil v Biskajském zálivu. Tisíce tun mazutu se vylilo do moře a dorazilo k břehům Británie.

Organizace Greenpeace podala občanskou žalobu žádající od společnosti Total náhradu škody. O devět let později, 16. ledna 2008, dosáhla organizace Greenpeace bezprecedentního vítězství: francouzský soud jako první na světě prohlásil pronajímatele lodi částečně odpovědným za ekologické škody způsobené mořské flóře a fauně.

Havárie na tankeru MT Haven

Ropný tanker MT Haven, pronajatý kyperskou společností Troodos Shipping, v dubnu 1991 v průběhu rutinní operace přečerpávání ropy nečekaně vybuchl a potopil se u břehů Itálie. Organizace Greenpeace dorazila na místo ztroskotání, aby pomohla při zhodnocení následků katastrofy.

Katastrofa v Kerčském průlivu
Havárie tankeru Volgoněft-139

V roce 2007 se spolupracovníci a dobrovolníci organizace Greenpeace aktivně účastnili likvidace a odhadu škod havárie tankeru Volgoněft-139 v Kerčském průlivu, po níž bylo více než 40 kilometrů pobřeží pokryto mazutem. Dobrovolníci odstraňovali znečištění a snažili se pomoci postiženým ptákům. Do životního prostředí se dostalo přibližně 2 tisíce tun mazutu. Mazut, který se usadil na mořském dně, byl za bouřek ještě několik let zanášen na pobřeží.

Ta-lien / PetroChina

V červenci 2010 přijela organizace Greenpeace na místo katastrofy v čínském městě Ta-lien, kde vybuchly dva ropovody státní ropné společnosti PetroChina, aby zhodnotila důsledky havárie a pomohla zlikvidovat znečištění. Do Žlutého moře se dostalo nejméně 1500 tun ropy a znečistilo 430 čtverečních kilometrů moře. Vzniklý požár na ropovodu se nedařilo uhasit celých 15 hodin, během hašení zemřel jeden hasič. Kancelář Greenpeace v Číně odeslala soustrastný dopis požárnímu oddělení, které likvidovalo havárii. Mnoho dělníků odklízelo znečištění bez příslušné techniky a ochranného oblečení.

Lagavulin / Chevron

Po katastrofě v Mexickém zálivu oznámila řada společností plány používat ještě nebezpečnější styl těžby ropy. Greenpeace se postavilo proti zahájení hlubinných vrtů americkou ropnou společností Chevron v zálivu Lagavulin v Severním moři. Ekosystém zálivu je velmi citlivý, žijí zde delfíni a mnohé vzácné druhy ryb a savců. Aby překazila barbarské plány této společnosti, uspořádala organizace Greenpeace v září 2010 celou řadu akcí během cesty vrtné plošiny Stena Carron k místu vrtání. Aktivisté bránili vyplutí lodi , kotvící nedaleko skotských ostrovů a poté plavci více než 24 hodin bránili na širém moři 228 metrové plošině v pohybu.

Zatopení plošiny Brent Spar

V roce 1995 vystoupila organizace Greenpeace proti rozhodnutí společnosti Shell potopit vrtnou plošinu Brent Spar. Greenpeace zpochybnilo tvrzení firmy, že potopení plošiny ve velké hloubce je z ekologického hlediska bezpečné. Podle analýzy Greenpeace se v plošině nacházelo mnoho toxických látek. 30. dubna 1995 se aktivistům Greenpeace podařilo přiblížit se na voru k plošině a připoutat se k ní. Následovala bouřlivá reakce médií a veřejnosti. Ve výsledku byla společnost donucena od potopení upustit.

Havárie tankeru Godafoss

V únoru 2011 narazila u břehů Norska španělská přepravní loď Godafoss na mělčinu a v důsledku této nehody vznikly na obou nádržích s 500 tunami mazutu trhliny. Bez ohledu na včasný zásah záchranářů bylo odklizení 200 tun mazutu, který se rozlil v mrazivých vodách norského národního parku Ytre Hvaler, kvůli drsným klimatickým podmínkám značně komplikované. Tento příklad názorně ukázal, že pro boj s úniky ropy za podmínek mrazu, dokonce i za přítomnosti nejmodernějších inženýrských řešení, neexistují dostatečně účinné technologie. Organizace Greenpeace okamžitě dorazila na místo tragédie, aby pomohla posoudit následky havárie, která ohrozila unikátní chráněnou oblast - domov 6000 mořských druhů zvířat (přibližně 220 z nich se nachází na norském národním seznamu RedList – seznamu druhů, kterým hrozí nebezpečí vyhynutí).

Lofoty / Statoil

V srpnu 2013 vybudovalo více než 400 mladých aktivistů organizace Greenpeace a dalších ekologických organizací protestní tábor proti těžbě ropy v oblasti Lofot v Norském moři. Aktivisté přitáhli pozornost k dvojím standardům norské vlády, která sice podporuje přísné ekologické normy, ale neustále ustupuje silné lobby ropných společností.

Statoil je nejagresivnějším hráčem ve vodách Arktidy. Je to jediná společnost, která disponuje licencemi na vrtání ve všech pěti arktických oblastech. Přitom je v Norsku vrtání v zamrzajících mořích zakázáno z ekologických i bezpečnostních důvodů. Zde je riziko havárie mimořádně vysoké a prakticky neexistuje efektivní technologie odklízení ropy zpod ledu. Ale za hranicemi, obzvláště v těch oblastech, kde není ekologická legislativa tak silná, podniká Statoil ta nejriskantnější „dobrodružství“. V Rusku, Grónsku, USA a Kanadě se tato společnost chystá těžit ropu za těchto náročných podmínek.

V říjnu 2013 odmítla nová vláda Norska jakékoli plány na těžbu na své části arktického šelfu: v oblasti Lofot, souostroví Vesterålen, ostrovů Senja a Jan Mayen a dále až k vysokým zeměpisným šířkám Arktidy.

Plošina West Hercules / Statoil

V dubnu 2013 vystoupalo deset aktivistů v přestrojení za lední medvědy na vrtnou plošinu West Hercules ropné společnosti Statoil, která se chystala na cestu do Arktidy, a to k nejsevernějšímu norskému ropnému nalezišti u souostroví Špicberky. Rozvinuli transparenty: „Arctic Not For Sale“ a „Арктика не сдаётся!“ (Arktida není na prodej, Arktida se nevzdá). Plošina se měla vydat do Barentsova moře, aby v létě 2013 vyhloubila 9 vrtů včetně nejsevernějšího vrtu na světě – v oblasti Hoop poblíž ostrova Bjørnøya v souostroví Špicberky. Ostrov je chráněným územím, na kterém žijí lední medvědi, mroži i kolonie vzácných ptáků.

Po akci zaútočili na společnost novináři. V diskusi s médii oznámil mluvčí společnosti Statoil Ole Anders Skauby, že se vrtání v oblasti Hoop u ostrova Bjørnøya v Norsku odkládá přibližně o jeden rok, do léta 2014.

Protestní akce za zákaz tankerů
s jednoduchým trupem

Zastaralé tankery s jednoduchým trupem jsou „plovoucími časovanými bombami“ pro životní prostředí pobřežních oblastí, protože plášť lodi je v jejich případě zároveň i nádrží, do které jsou napouštěny ropné produkty.

Během kampaně proti používání tankerů s jednoduchým trupem v listopadu 2002 zablokovala organizace Greenpeace v přístavu města Tallinn (v Estonsku) tanker Byzantio, který se chystal vyplout na moře s 50 tisíci tun ropy na palubě. Tento tanker si pronajala neblaze proslulá společnost Crown Resources (jejíž tanker Prestige se potopil u břehů Španělska). Tanker Byzantio opustil Estonsko pod rouškou tmy, ale aktivisté Greenpeace ho dostihli na cestě mezi Dánskem a Německem. Aktivisté také tanker Byzantio „přivítali“ v přístavu Rotterdam, kde zorganizovali jeho 28 hodinovou blokádu.

Od dubna 2005 byl převoz mazutu, motorové nafty i nezpracované ropy v ekologicky nebezpečných tankerech s jednoduchým trupem zakázán. Jako první vyhlásila válku starým lodím Evropská unie. To se stalo poté, co se tanker Prestige, který byl naložený ruským mazutem, rozlomil na dvě části poblíž španělského pobřeží v listopadu 2002. Od 21. října 2003 zavedla Evropská unie zákaz převážení mazutu, motorové nafty i některých druhů ropy v tankerech s jednoduchým dnem ve svých teritoriálních vodách. Analogická nařízení zavedla i Mezinárodní námořní organizace (IMO). Organizace Greenpeace se zasadila o zavedení tohoto zákazu ve všech přístavech a pro všechny majitele lodí na světě.

Fedynská oblast / Rosněft

V roce 2013 zahájila organizace Greenpeace kampaň proti plánům norské společnosti Statoil těžit ropu v ruské části Arktidy, a to v partnerství se společností Rosněft. Norští a ruští aktivisté zorganizovali mnoho akcí na území jak Ruska, tak Norska, včetně slavné plavby ledního medvěda na ledové kře po řece Moskvě.

V květnu 2013 organizace Greenpeace veřejně vyjádřila své obavy během shromáždění akcionářů společnosti Statoil.

Těžební licence firem Statoil a Rosněft se nacházejí v nebezpečné blízkosti národních parků a přírodních rezervací. Pokud dojde k havárii, bude jejich unikátní přírodu prakticky nemožné zachránit.

Východní Prinovozemelská oblast
Rosněft, ExxonMobil

Bez ohledu na nezákonné odmítnutí ruských úřadů udělit ledoborci Arctic Sunrise povolení plout po Severní mořské cestě, vystoupila organizace Greenpeace proti plánům společností ExxonMobil a Rosněft těžit ropu v chráněném území Arktidy. Ledoborec Greenpeace Arctic Sunrise vplul v srpnu 2013 do Karského moře aby pokojně protestoval proti těžbě ropy v chráněných oblastech. Východní Prinovozemelská oblast, kde v současné době společnosti Rosněft a ExxonMobil provádějí geologický průzkum, protíná hranici významného národního parku Ruská Arktida.

Loď Arctic Sunrise opustila Karské moře 26. srpna poté, co ruská pobřežní hlídka pohrozila použitím síly. Pohraničníci, kteří vstoupili na palubu Arctic Sunrise, několikrát zopakovali, že loď vplula do vod Severní mořské cesty nezákonně. Organizace Greenpeace vyjádřila svůj nesouhlas s tímto tvrzením. Zástupci pobřežní stráže varovali, že jestli ledoborec neopustí vody Severní mořské cesty, použijí sílu a v případě nutnosti zahájí ostrou palbu.

Správa Severní mořské cesty předtím odmítla poskytnout ledoborci Greenpeace Arctic Sunrise povolení k proplutí, ačkoli loď splnila všechny potřebné náležitosti. Organizace Greenpeace International třikrát podala správě Severní mořské cesty žádost o udělení povolení, a oznámila svůj záměr provést pokojný a zákonný protest. Greenpeace věří, že správa Severní mořské cesty brání společnosti Rosněft a Exxon před mezinárodní kritikou, nezávislým dozorem i kontrolou ze strany veřejnosti.

Plošina Prirazlomnaja / Gazprom

V roce 2010 oznámila společnost Gazprom, že je připravena začít těžbu ropy na vůbec prvním nalezišti na arktickém šelfu – nalezišti Prirazlomnaja v Barentsově moři. Pokusy organizace Greenpeace navázat se společností Gazprom konstruktivní dialog bohužel neskončily úspěšně. Když se ukázalo, že ani ekologické riziko, ani nedostatek spolehlivých technologií (společně s již odhalenými technickými problémy plošiny Prirazlomnaja), ani ekonomická neudržitelnost projektu firmu Gazprom nezastaví, rozhodlo se Greenpeace zahájit akci, která by přitáhla pozornost veřejnosti a médií.

V srpnu 2012 se 6 aktivistů včele s výkonným ředitelem Greenpeace International Kumi Naidoo připoutalo ke stěně plošiny Prirazlomnaja. Zaměstnanci plošiny při teplotě 9 ˚С soustavně polévali ekology ledovou vodou z požárních hadic a také po nich házeli kovové předměty. Po 15 hodinách byli aktivisté donuceni ustoupit, ale nevzdali se. Příští den se 14 aktivistů vydalo vstříc lodi Anna Achmatova, která přepravovala na plošinu Prirazlomnaja pracovníky. Tito aktivisté připoutali své čluny ke kotevnímu řetězu lodi a nedali jí možnost vydat se k plošině. Nikdo z protestujících nebyl zadržen.

18. září 2013 se organizace Greenpeace vrátila k plošině Prirazlomnaja s novou posádkou a novým elánem, aby pokračovala v boji a informovala celý svět o nebezpečích, která ohrožují Arktidu. Již následující den se lodi Arctic Sunrise v Pečorském moři nezákonně zmocnili ozbrojení pohraničníci. 2 novináři a 28 aktivistů bylo zadrženo, loď byla dovlečena do přístavu Murmansk. 26. až 28. září byla „Arktická třicítka“ na dva měsíce uvězněna kvůli podezření z pirátství. Poslední člen posádky Arctic Sunrise opustil vazbu 29. listopadu.

V prosinci 2013 Gazprom začal s těžbou ropy na plošině Prirazlomnaja.Ačkoli ke spuštění první arktické plošiny potřebovala společnost Gazprom téměř 20 let, nedokázala při zahájení vrtání zajistit splnění dokonce ani nejzákladnějších požadavků na ochranu přírody podle platné legislativy. Je pouze otázkou času, kdy zde dojde k první vážné nehodě.

Únik ropy u města Usinsk / Kominěft

V roce 1994 došlo v usinské oblasti Komijské republiky k největšímu úniku ropy na souši v historii, který se dostal i do Guinnessovy knihy rekordů. Organizace Greenpeace nedovolila místním úřadům utajit rozsah tohoto úniku. Podle výpočtu specialistů uniklo více než 100 tisíc tun ropy a zaplaveno bylo více než 70 hektarů země. Následky havárie pocítili obyvatelé vesnic podél břehů řek Kolvy, Usy a Pečory, ohromné škody utrpěla zvířata i rostliny. Řekou Pečorou dotekla ropa do Barentsova moře, ropná skvrna dosáhla délky 18 kilometrů.

Ředitel usinské agentury pro dohled nad přírodními zdroji Viktor Polšvedkin (Виктор Полшведкин) zveřejnil rozsah katastrofy. O rok později, když ještě probíhalo trestní vyšetřování této záležitosti, Viktor za záhadných okolností zemřel.

Organizace Greenpeace společně s místní ekologickou organizací Výbor záchrany Pečory (Комитет спасения Печоры) upoutala ke katastrofě mezinárodní pozornost. Nakonec se podařilo zajistit prostředky na likvidaci následků katastrofy, včetně sociální pomoci poškozeným obyvatelům.

Úniky ropy v Komijské republice
Lukoil, RusVjetPetro

Po dobu mnoha let žádá organizace Greenpeace od společnosti Lukoil, aby přijala zodpovědnost za početné úniky ropy v Komijské republice. Rok za rokem sbírají experti Greenpeace informace, provádějí výzkumy, informují úřady a veřejnost o situaci v oblasti, znemožňují, aby byly informace o katastrofách zamlčeny. Jen v usinské oblasti Komijské republiky odhalila organizace Greenpeace 205 pozemků, které byly pravděpodobně znečištěny ropou. 44 z nich bylo prověřeno specialisty v srpnu 2012. V květnu 2013 došlo k novému úniku ropy. Tato nehoda byla jednou z největších za poslední roky: podle odhadů místních obyvatel se do řeky Kolvy dostalo přinejmenším 500 tun ropy. Ropná skvrna, která se pohybuje po řece, se pro obyvatele okolních vesnic stala běžným jevem. Od té doby, co zde začaly pracovat ropné společnosti, neuplyne bez velkých úniků ropy jediný rok. Organizace Greenpeace se obrátila na federální agenturu pro půdní podloží se žádostí o odebrání licence společnostem RusVjetPetro a Lukoil-Komi, které jsou zodpovědné za nehody, při kterých došlo v usinské oblasti Komijské republiky k únikům ropy.

V prosinci 2013 dal arbitrážní soud Komijské republiky pokutu společnosti Lukoil-Komi ve výši 600 milionů rublů za neustálé úniky ropy, zohledňoval přitom ale pouze některé oblasti. Na konci března 2014 bylo na shromáždění obyvatel v ižemské oblasti, kteří trvale trpí následky úniků ropy , jednomyslně odhlasováno ukončení aktivit společnosti Lukoil-Komi.

Chantymansijský autonomní okruh Lukoil, Rosněft
Lukoil, Rosněft

Organizace Greenpeace se zastala kmene Chantů a vystoupila proti plánům společnosti Lukoil pokusit se ovládnout další naleziště ropy na západní Sibiři. Na území, kde se v Chantymansijském okruhu těží ropa, bylo přírodní prostředí narušeno nebo zničeno až v 90 % případů – to znamená mnoho tisíc hektarů mrtvých lesů a močálů. Nánosy ropy, které vznikly při únicích před 20 až 30 lety, je možno najít ještě dnes. Přímo středem tradičních pastvin, které kmen Chantů používal po staletí, se společnost chystala postavit cestu a vyhloubit na nich také několik vrtů.

Kvůli odporu místních obyvatel, kteří se živí převážně chovem jelenů byla společnost Lukoil donucena ustoupit. Původní obyvatelé poprvé kategoricky vystoupili proti zabrání své země – a vyhráli. Po protestu rodiny Ajpin (Айпин) následovalo mnoho dalších.

V roce 2012 požádalo 10 organizací spojujících původní národy severu Ruska, пropné společnosti, aby nahradily škody, které již přírodě způsobily, a ustoupily od těžby v Arktidě: „Národy Severu nebudou mlčky přihlížet, jak ropné společnosti barbarsky ničí jejich zemi, a čekat od nich milost. Vyzýváme k zákazu těžby ropy na arktickém šelfu a k vyhlášení moratoria na povrchovou těžbu na Severu do té doby, dokud společnosti nepřijmou odpovědnost za škody na přírodě, které již způsobily.“

Únik ropy na Samotloru

V roce 2000 zorganizovala organizace Greenpeace mezinárodní tábor proti ropným únikům na Západní Sibiři. Kromě přímého úklidu znečištěného území se aktivisté účastnili akcí, při nichž vyzvali ruské i západní společnosti (THK, Lukoil, Slavněft, Transněft, Total Fina Elf), aby přijaly odpovědnost za své chyby.

Poprvé bylo provedeno komplexní posouzení ekologických aspektů činnosti ropných společností v Rusku – organizace Greenpeace vydala zprávu "Тemné stránky černého zlata".

Mamontovské a pravdinské naleziště / Rosněfť

V ruském ropném průmyslu dojde každoročně k únikům ropy v souhrnu okolo 5 miliónů tun – to je sedmkrát více než v případě katastrofy v Mexickém zálivu. Jen podle oficiálních údajů dojde každoročně k přibližně 15 tisícům únikům ropy a přibližně za polovinu z nich je zodpovědná společnost Rosněft. Jde o absolutní světový rekord. Dozorující orgány poukazují na to, že v 97 % případů není příčinou úniku krádež ropy nebo mimořádná událost, nýbrž koroze potrubí. Potrubí je obvykle staré déle než 30 let a nařízení o jeho používání se pravidelně porušují.

Už mnoho let Greenpeace požaduje, aby společnost Rosněft zamezila pravidelným únikům ropy na Sibiři a rekultivovala kontaminovanou půdu. Rok za rokem sbírají experti Greenpeace informace, provádějí nezávislá pozorování a publikují zprávy, které jsou jedním z mála zdrojů důvěryhodných informací o ekologických následcích těžby ropy. Pomocí analýzy družicových snímků bylo odhaleno 410 možných úniků ropy, 38 z nich bylo potvrzeno při terénním výzkumu. Organizace Greenpeace zaslala do agentury pro dohled nad přírodními zdroji Chantymansijského autonomního okruhu přesné souřadnice míst, kde došlo k únikům ropy, společně s družicovými snímky a fotografiemi.

Urmanské naleziště / Gazprom

V roce 2013 oddělení geoinformačního systému (GIS) organizace Greenpeace v Rusku analyzovalo situaci na urmanském nalezišti v Tomské oblasti a s pomocí družicových snímků velmi vysokého rozlišení WorldView-2 odhalilo kolem 70 neodstraněných ropných úniků o celkové ploše 3,1 hektaru. Agentura pro dohled nad přírodními zdroji v Tomské oblasti provedla kontrolu po dvou měsících od přijetí stížnosti místních aktivistů. Po získání výsledků úřad oznámil, že nezaznamenal překročení přípustné koncentrace znečištění půdy. Podle dat těžební společnosti činilo celkové množství úniků jen 90 kilogramů ropy, s tímto výsledkem se agentura pro dohled nad životním prostředím ztotožnila. Kvůli podezření, že se společnost Gazpromněft-Východ (Газпромнефть-Восток) ve spolupráci s vedením agentury pro životní prostředí Tomské oblasti snaží skrýt rozsah ropných úniků, se organizace Greenpeace obrátila na ruskou prokuraturu se žádostí o provedení kontroly a analýz půdy ve větší hloubce. Často se totiž stává, že se velké úniky ropy jednoduše zasypou svrchu pískem, bez provedení příslušné likvidace znečištění.

Greenpeace také navrhlo firmu Gazprom na anticenu Public Eye Awards jako ekologicky nejnezodpovědnější společnost roku. 23. ledna 2014 společnost Gazprom tuto cenu získala.

Projekty Sachalin-1,2
ExxonMobil, Rosneft, Sodeco, ONGC, Shell, Mitsui, Mitsubishi

Greenpeace protestuje proti realizaci projektů Sachalin-1 a Sachalin-2 na severovýchodním šelfu ostrova Sachalin. Pod tlakem veřejnosti i vědců, se společnost Exxon vzdala myšlenky postavit mola na výběžku zálivu Piltun uprostřed oblasti, která představuje významný zdroj potravy pro velryby. Realizace projektu by mohla způsobit naprosté vyhubení západní populace plejtvákovců šedých.

V roce 2004 spustila organizace Greenpeace kampaň proti britsko-nizozemské společnosti Shell, která se věnuje projektu Sachalin-2 v partnerství se společností Gazprom. 8. září porušila společnost Shell v Cholmsku (ostrov Sachalin) znovu své závazky o ochraně přírody a došlo k nebezpečné havárii. Z tankeru tankeru Kryštof Kolumbus uniklo palivo v objemu přibližně 1 300 barelů. Opatření, která společnost Shell přijala, odhalují její naprostou bezradnost a nepřipravenost k likvidaci následků úniků ropy, dokonce i nízkého stupně složitosti.
Organizace Greenpeace odpověděla akcí u vrtné plošiny na šelfu Sachalinu a žádala moratorium na jakékoli druhy prací na moři v rámci projektu Sachalin-2 do té doby, dokud společnost Shell neschválí plán prevence ropných úniků.

Západní Kamčatka / Rosněfť

Organizace Greenpeace společně s dalšími ekologickými organizacemi požaduje zavedení moratoria na těžbu ropy na šelfu na západě Kamčatky v Ochotském moři. Jak těžba ropy, tak i průzkumné práce vážně ohrozí téměř třetinu rybolovných oblastí v celém Rusku. Také se zde nalézá seismicky aktivní zóna. Ledy pokrývají severní část Ochotského moře téměř sedm měsíců v roce.

Řeka Morošečnaja
CEP International Petroleum Ltd

V roce 2006 vystoupila organizace Greenpeace za ochranu unikátní přírodní oblasti mezinárodního významu - „Řeky Morošečnaja“ na Kamčatce. Tato oblast byla zařazena do Ramsarské úmluvy, její mezinárodní status byl potvrzen usnesením vlády Ruska v roce 1994. Na území rezervace žijí druhy ptáků, které byly zaneseny na Červený seznam ohrožených druhů.

Kanadská společnost CEP International Petroleum Ltd za spolupráce se správou Korjakského autonomního okruhu plánovala začít seismický průzkum ropných zásob přímo v oblasti přírodní rezervace. Pozemky, které si společnost licencovala, obsahovaly okolo 500 kilometrů čtverečních chráněných mokřadů.

Organizace Greenpeace iniciovala veřejná projednání projektu seismických prací, během nichž byly odhaleny vážné nedostatky projektu.

Jižní ostrov / Anadarko

Americká ropná společnosti Anadarko Petroleum Corporation se chystá vyhloubit vrt v oblasti Canterbury, která se nachází na východní části novozélandského Jižního ostrova. Greenpeace Nový Zéland organizuje velká shromáždění po celém státě, protestů se účastní i původní národ Maorů. Boj pokračuje.

V plánech společnosti Anadarko je pobřežní vrtání v rekordní hloubce přes 1000 metrů. Tento riskantní podnik vystavuje nebezpečí unikátní přírodu ostrovů Nového Zélandu.

Beaufortovo moře / Shell Zátoka Prudhoe / BP Ztroskotání tankeru Exxon Valdez Northern Gateway Athabaské ropné písky Baffinův záliv / Cairn Energy Deepwater Horizon Veracruz / Pemex Frade Field / Chevron Niger / Shell Ostrov Guimaras / Petron Ostrov Ko Samet / PTT Global Chemical Nehoda Bright Artemis Bombardování ropných nádrží v Libanonu Válka v Perském zálivu Ztroskotání tankeru Prestige Protest na Byzantiu Protest na Vemamagna Havárie tankeru Erika Havárie na tankeru MT Haven Havárie tankeru Volgoněft-139 Ta-lien / PetroChina Lagavulin / Chevron Zatopení plošiny Brent Spar Havárie tankeru Godafoss Lofoty / Statoil Plošina West Hercules / Statoil Fedynská oblast / Rosněft Кarské moře / Rosněfť, ExxonMobil Plošina Prirazlomnaja / Gazprom Únik ropy u města Usinsk Kolva / Lukoil, RusVjetPetro CHMAO / Lukoil, Rosněft Únik ropy na Samotloru Mamontovské naleziště Rosněft Urmanské naleziště / Gazprom Západní Kamčatka / Rosněft Řeka Morošečnaja Sachalin-1,2 Jižní ostrov / Anadarko