Arctic Sunrise

Stránka - 9 listopadu, 2007
"Arktický východ slunce" proráží cestu Greenpeace do chladných vod jižního Pacifiku, pomáhá téměř v každé kampani a díky své odolností vplouvá i do těch nejrozbouřenějších vod plných pirátů a japonských velrybářů, které po boku své sesterské lodi Esperanza nenásilně konfrontuje.

Předností "Arctic Sunrise" je její vytrvalost - a pak také posádka, s níž dokázala dosáhnout již nesčetná vítězství.

Před tím, než loď zakoupilo Greenpeace, byla "Polarbjorn" paradoxně strážní lodí.

Greenpeace se s ní dokonce svého času dostalo do konfliktu, když se snažila doručit výbavu pro vybudování přistávací plochy do ekologicky cenné antarktické oblasti s rozsáhlým výskytem tučňáků.

Historie

Arctic Sunrise má trup zaoblený tak, že se namísto toho, aby byl během průjezdu ledem rozdrcen, nad led pouze nadnese. Koncem roku 1996 byla loď po opravách konečně připravena vyrazit do chladných vod Antarktidy.

Akce

Arctic Sunrise začala svůj život v Greenpeace během kampaně proti potopení nepotřebné ropné plošiny Brent Spar. Plošina patřila společnosti Shell a obsahovala mnoho toxických látek, které jednoduše do moře nepatří. 

V roce 1997 se Arctic Sunrise stala první lodí, která obeplula antarktický ostrov Jamese Rosse.

Nebylo to výjimečnými schopnostmi lodi, ale „díky“ klimatickým změnám, které rozpustily 200 m tlustou ledovou pokrývku spojující ostrov s Antarktidou. Greenpeace díky Arctic Sunrise přineslo jedno z mnoha svědectví o dopadu klimatických změn na křehký  antarktický ekosystém.

Loď Arctic Sunrise se zanedlouho vrátila i do Arktidy, aby čelila projektu Northstar ropné společnosti British Petroleum, která tam chtěla začít s těžbou ropy. Greenpeace upozorňovalo na rizika znečištění a na narůstající globální klimatické změny.

Posádka lodi pak opět zamířila do jižních moří, aby se tam střetla s japonskými velrybáři provádějícími takzvaný „vědecký lov“. Díky Arctic Sunrise se také podařilo zdokumentovat pirátská plavidla nezákonně lovící patagonské tuňáky.

V roce 2000 vplula loď do cílové zóny raketových testů amerického projektu protiraketové obrany, aby tak upozornila na riziko nových závodů ve zbrojení, které může nezodpovědná politika USA odstartovat.

Loď se stala nenahraditelným pomocníkem jak při protestech, tak při vědeckých či dokumentačních misích organizace. Zapojila se prakticky do každé kampaně Greenpeace od toxické až po lesní.

Technické údaje

 
Domovský přístav: Amsterdam, Holandsko 
předcházející jméno: Polarbjorn 
Oprávnění k plavbě: 1995 
Počet lůžek: 28 
Nafukovací rychločluny: 1 velký RIB a 2 menší nafukovací

Plošina pro helikoptéru: Ano 
Typ lodi: mořská motorová jachta 
Volací signál: PCTK 
Postavena: 1975 u společnosti AS Vaagen Verft 
Celková tonáž: 949 tun
Délka: 49.62 m 
Šířka: 11.50 m 
Ponor: 5.30 m 
Maximální rychlost: 13 uzlů 
Hlavní motor: MAK 9M452AK o výkonu 1619 kW 
Přídavné motory: 2 x Deutz BF6M716 175 kW