Když jsem o smogové situaci mluvil nedávno na demonstraci před pražským magistrátem, musel jsem se omluvit za hlasovou indispozici. Bohužel kdykoliv se zhorší ovzduší, onemocním. Předchozí dva týdny jsem s přestávkami strávil v posteli, ale i tak jsem nakonec něco řekl.

Možná víte, že Praha dlouhá léta překračuje limity pro ty nejvíce nebezpečné látky v ovzduší. Je to polétavý prach, oxidy dusíku, karcinogenní benzoát... A zbytečně. Tisíce lidí v důsledku znečištění ovzduší předčasně zemřou. Zbytečně!

Všichni víme, jaké jsou příčiny znečištění ovzduší. Individuální automobilová doprava, zastaralé hnědouhelné elektrárny, spalování uhlí obecně. Všichni ovšem také známe řešení, ať už je to veřejná doprava, obnovitelné čisté zdroje energie, větší účinnost průmyslu, zateplování a podobně. Známe příčiny, známe řešení, ale neznáme politiky, kteří by je dokázali prosadit. A pokud už se tací najdou, tak jsou velmi rychle umlčeni a zašlapáni někam do země. Takže naším úkolem je žádat jen to, na co máme právo. Podle naší ústavy máme totiž právo na příznivé životní prostředí a na čistý vzduch my všichni, je tam zakotveno.

Je nepřípustné, aby právě ti, kteří naše zákony tvoří, nám toto právo upírali. A to je třeba změnit. Stejně jako je v nedohlednu slunce při smogových situacích, v nedohlednu jsou i ta účinná opatření, která by měla smog alespoň krátkodobě eliminovat. Nízkoemisní zóny, mýtné do centra měst, regulační plán, čistá energetika. To jsou všechno plány, které končí v šuplíku a politici o nich jenom mluví. Dlouho mluví a nic nedělají. A na nás je, abychom to změnili. Takže ještě jednou. My máme právo na čistý vzduch a toto právo si nenecháme nikým vzít.