Bylo to na podzim 2012, kdy jsem se vydal na první výpravu za rybami, parybami, korýši i měkkýši, ukrytými v hlubinách mrazáků a chlaďáků českých supermarketů. Výsledek výpravy byl tristní. Katastrofální značení produktů, respektive neznačení, žádný z prodejců neměl pravidla pro udržitelný nákup ryb a mořských plodů od svých dodavatelů, přestože ve svých domovinách tato pravidla měli. Zákazník neměl šanci zjistit, jakým způsobem byla ryba ulovena a z jaké pochází populace, tudíž neměl šanci se vyvarovat rybám z přelovených populací nebo chycených destruktivní metodou.  Dost impulsů na to, abychom s tím něco začali dělat. A výsledek?

Píše se leden 2015, všechny ryby a mořské plody na našem trhu musí být označeny způsobem lovu/či produkce v případě rybích farem, musí být uvedeno místo lovu/produkce. Chybět nesmí ani latinský název ryby, který jako jediný zaručí přesnou identifikaci druhu. Obchodníci občas rybu nevalné kvality opatří lákavým názvem - klasikou v tomto ohledu je „pstruh holandský“, který se pstruhem nemá nic společného a ve skutečnosti se jmenuje stříbrnice obecná. Tyto informace jsou klíčové, aby si konzumenti ryb mohli odpovědně vybírat a na jejich talíři nekončily ryby ohrožené.

Zároveň většina řetězců na českém trhu přijala stejná udržitelná pravidla pro zdrojování ryb a mořských plodů, jako jejich zahraniční centrály. A jak se to všechno povedlo? Velkou měrou k tomu přispěli především zákazníci, kteří kampaň Greenpeace podporovali a také angažmá Greenpeace při procesu reformy Společné rybářské politiky, protože například požadavky na patřičné značení, které někteří prodejci plnili dobrovolně, se podařilo kodifikovat a značení se stalo se od prosince 2014 povinným.

Zdaleka to neznamená, že je vše perfektní a bez chyb. Pokud jíte ryby, máte však dnes již možnost tak činit odpovědně. Nejlepší je vybírat především lokálně vyprodukované býložravé a všežravé druhy ryb a omezit spotřebu mořských masožravých druhů.

Pokud si však ani tyto ryby nebo mořské plody nedokážete odpustit, vybírejte podle našeho průvodce, abyste měli jistotu, že nejíte ryby ohrožené ze zdecimovaných populací nebo ulovené destruktivní metodou.

 Přístup jednotlivých prodejců k požadavkům na udržitelné zdrojování ryb a mořských plodů, přihlášení se k odpovědnosti za zdecimované oceány a poskytování českým zákazníkům stejných informací a standardů jako těm zahraničním, byl však natolik různorodý, že mi to nedovolí nepřipojit pár krátkých glos o jednotlivých supermarketech.

 Makro bylo první, které se zavázalo odstranit dvojí standardy a přijmout stejná pravidla jako v Německu. Stalo se tak v dubnu 2013. Plnou škálu informací včetně rybolovné metody a přesného místa odlovu začalo dobrovolně poskytovat dávno před tím, než se stalo povinností. Komunikace s tímto řetězcem byla vždy bezproblémová, a to i v případě, kdy jsme je upozornili na chyby ve značení ryb požadované zákonem. Makro závadu obratem odstranilo. Nabídka ryb a mořských plodů je v Makru daleko širší než v ostatních supermarketech, pozitivní je, že zde najdete i méně známé druhy, které nečelí tak velkému rybářskému tlaku. Na druhou stranu tu v nabídce stále bohužel najdete i druhy, které v našem průvodci v žádném případě nedoporučujeme ke koupi.

 Lidl nás popravdě mile překvapil. O co horší reputaci tento maloobchod má nebo měl, o to lepší zkušenost jsme s ním měli. V Lidlu si mohli spotřebitelé jako v prvním obchodě zjistit, jakou metodou byla ryba ulovena. Většina z ryb a mořských plodů v nabídce je navíc certifikována (více zde). Lidl byl po Makru další obchod, který deklaroval sjednocení českých a německých standardů a použití totožné udržitelné nákupní politiky pro zdrojování ryb a mořských plodů.  Je třeba ale říci, že vzhledem ke své struktuře a omezené nabídce tohoto sortimentu to pro Lidl bylo snazší.  Ve srovnání s německým Lidlem má ale ten český jen velmi strohé informace o nákupní politice na svém webu. Nová pravidla značení implementoval Lidl včas.

Kaufland – V Německu byla jeho udržitelná nákupní politika ryb a mořských plodů v hodnocení Greenpeace jedna z nejlepších.  V Česku se po počátečních rozpacích a vlažné komunikaci zavázal přijmout stejná pravidla a byl mezi prvními třeni, kteří začali dobrovolně značit ryby a mořské plody na základě našich požadavků (ovšem ne u všech produktů). Stalo se tak během léta 2013. I po zavedení „německých“ standardů jsme čas od času našli nesrovnalosti ve značení, ve srovnání s Německou pobočkou má český Kaufland jen velmi stručné informace o „rybí“ problematice na svých webových stránkách a chyby jsme odhalili i při implementaci nových pravidel značení. Pozitivní je, že na naše upozornění reagují, byť občas s delší reakční dobou, a nedostatky průběžně odstraňují.

Penny (REWE) byl zpočátku beznadějný případ. Penny na naše dotazy nereagovalo a odmítalo komunikovat. Nicméně v roce 2014 se situace dramaticky zlepšila k lepšímu díky aktivnímu zapojení německé centrály. Ta sama iniciovala setkání s Greenpeace, na kterém jsme řešili nejen otázku ryb, ale i dalších produktů. Němečtí zástupci společnosti nám představili velmi inspirativní pravidla udržitelnosti a společenské odpovědnosti, která mají v Německu a postupně je budou zavádět i v Česku. Jako jediný z prodejců pracuje na specifických pravidlech pro udržitelné zdrojování ryb a mořských plodů pro český trh (Kaufland, Lidl atd. „pouze“ kopírují německá pravidla). Nová pravidla značení implementovali včas.    

Tesco, to je naše noční můra. Dlouho jsme Tesco upozorňovali na dvojí standardy, na odlišné podmínky pro české spotřebitele a spotřebitele v jejich domovině, tedy Velké Británii. Hlavní problém byl v neschopnosti českého managementu odpovědět na naše dotazy a požadavky, jelikož struktura Tesca je odlišná a klíčová rozhodnutí „a patrně i znalosti“ přísluší výhradně londýnskému vedení této společnosti.  Po aktivní části kampaně loni v prosinci , jsme začali vyjednávat přímo s londýnským vedením. Výsledkem byl příslib, že do roka standardy srovnají a budou se chovat v Česku alespoň stejně udržitelně (co se ryb týká) jako v Británii. Rok se s rokem sešel a již přes měsíc čekáme na jejich vyjádření, zdali přijali stejná pravidla a pokud ano, do kdy je převedou do praxe. Při kontrole implementace nových pravidel značení jsme našli řadu pochybení, nicméně je třeba dodat, že samo Tesco alespoň férově přiznalo v předstihu, že implementaci nestihne.

Albert (Ahold) je jedna z nejhorších zkušeností. Roky trvalo, než nám dokázali odpovědět na jednoduché otázky typu: Poskytujete zákazníkům stejnou úroveň informací o produktech rybolovu a chovu ryb v Česku jako v Nizozemí?  Odpovědi navíc často připomínaly vyjádření dnes již legendárního mluvčího našeho prezidenta Jiřího Ovčáčka, jinými slovy v odpovědi na jasnou otázku jsme často žádnou odpověď nenašli.  Ovšem díky našemu průzkumu jsme odpověď znali a věděli, že i pro Ahold jsou Češi tak trochu zákazníci druhé kategorie, kteří dostávají méně informací o produktech.  Situace se lehce zlepšila až na konci loňského roku, kdy jsme Ahold upozornili na blížící se nová pravidla značení a dotázali se, zdali je aplikují včas. Po nekonečné výměně a upřesňování faktů Ahold jasně deklaroval, že nová pravidla značení implementuje včas a že standardy a udržitelná pravidla nákupní politiky ryb a mořských plodů tak bude mít stejná v ČR i v Holandsku.  Ovšem realita byla jiná. Ahold si stanovil vlastní termín, kdy se začne řídit novými pravidly značení a dokonce začal rozporovat začátek platnosti pravidel, která 13. prosince vstoupila v platnost v celé Evropské unii. Nezbylo nám nic jiného, než se obrátit na Státní veterinární zprávu, která nám samozřejmě dala za pravdu, a v obchodech Ahold sjednala nápravu. Bohužel, přestože je Ahold celosvětově poměrně progresivní společností v otázkách udržitelnosti a společenské odpovědnosti, v Česku to naše zkušenost v žádném případě nepotvrzuje.