Silný déšť nám doma v neděli vyplavil podkroví. Pár kapek a jakou to nadělalo škodu. V pondělí ráno bylo ale jasné, že je skutečně zle. Vltava vylitá široko ze svého běžného koryta, zavřené metro, neustávající déšť. Obrázků zcela zatopených domů přibývalo. V práci jsme jedním okem stále sledovali povodňovou situaci a vývoj počasí. Rozvodněný potok kompletně vytopil rodiče kolegyně. Ti jsou zcela zdrcení.

Úklid po povodni - škola Chuchle

Řeka v Praze sotva kulminovala a už bylo jasné, že ač nešlo o katastrofu jako v roce 2002, škody budou tak rozsáhlé, že jejich odstraňování nemůžou hasiči zvládnout. Navíc když stále operovali v místech, kde byla situace kritická. Chtěl jsem pomoci, ale neměl jsem čas vyhledávat, kdo pomoc potřebuje, organizovat cestu, shánět vybavení. Potom přišel email od koordinátorky dobrovolníků z Greenpeace, že sestavuje tým pro pomoc s odklízením v jedné vytopené střední škole v Chuchli v Praze 5. V práci mi s porozuměním vyšli vstříct a dali na pátek volno.

V sedm hodin se nás v kanceláři Greenpeace sešlo sedm. Šest chlapů a jedna slečna. Ta přijala na pomoc dokonce až z Hradce Králové. Půjčili nám gumáky, ochranné kombinézy a rukavice. Poučení o nebezpečích, která při podobné akci číhají, a koordináty ke škole, kde nás už čekali.

Úklid po povodni - škola Chuchle

Cesta byla vzhledem k dopravním omezením dobrodružná, a tak jsme dorazili s menším zpožděním. Na místě už pracoval asi tucet lidí. Hasiči pomáhali odčerpat vodu, jejíž množství dávalo tušit to, že zde byla situace ještě před nedávnem dramatická. Místní studentky vymetali vodu a bahno z budovy.  Paní učitelka, která vedla celou akci, nám hned přidělila úkoly. Připojili jsme se ke třem klukům. Přijeli prý už ve čtvrtek večer z Ostravy a v Červeném kříži je nasměrovali do Chuchle. Zůstávají až do neděle. To všechno na vlastní náklady. Klobouk dolů, fakt borci. Jen jsem se zastyděl, že si v tak velkém městě nevypomůžeme více z vlastních zdrojů.   

Slunce po dlouhé době zase pěkně svítilo a v partě, ve které jsme se sešli, šla práce dobře od ruky. Postupně jsme vyklízeli budovu. Rozmontovávali nábytek, vynášeli všechno ven a vyhazovali do kontejnerů na velkoobjemový odpad. Bylo smutné sledovat, jak se úhledně zařízená škola mění jen v holé zdi. Všechno bylo nasáklé vodou a zničené. Nábytek, knížky, diplomy, nástěnky i úbory na tělocvik.

Při vyklízení sklepa stále do pasu zaplaveného špinavou notně zapáchající vodou jsme jen sekundovali dvěma hasičům, kteří vytahovali stále další a další zničené vybavení, aby mohla být voda ze sklepa odčerpána.

Úklid po povodni - škola Chuchle

Pátý nebo snad šestý kontejner byl už pomalu plný a na dvoře zůstalo jen to, co šlo bezpečně omýt. Každému však bylo jasné, že uvnitř čeká ještě plno práce. Paní ředitelka doufá, že to stihnou do září, než zase začne škola. Nezbývá než jí a jejím kolegům popřát hodně sil a všem, kteří s námi pomáhali, poděkovat za spolupráci. Celý další den jsem byl úplně zničený. Musím ale říct, že mě to docela bavilo. Na rozdíl od přímo postižených je totiž možné se zapojit jen na den. Když si ale představíte, že by se přidal každý, kdo může, jen na jeden jediný den... 

P.S. Pár dalších fotografií můžete vidět na Facebooku Greenpeace ČR