Naprosto s komentářem Martina Uhlíře souhlasím v tom, že se z veřejné debaty vytrácejí fakta a argumenty a že začíná být založená na dojmech a emocích. Sám to s velkým znepokojením sleduji. Ale zrovna text dopisu, v němž američtí nositelé Nobelovy ceny vyzývají organizaci Greenpeace, aby přestala kritizovat geneticky modifikované organismy, především pak zlatou rýži, vidím na rozdíl od Uhlíře jako typický příklad situace, kdy v debatě fakta nahradily emoce. Jediným faktem zmíněném v textu je studie FAO (Food and Agriculture Organization) tvrdící, že v roce 2050 bude na Zemi více lidí, kteří toho více snědí (což dává smysl). Pak následuje řetěz ničím nepodložených obvinění, subjektivních dohadů a dojmů. Apel na konci – kolik chudých lidí ještě musí zemřít, abychom mohli Greenpeace trestat za zločiny proti lidskosti? - je pak úplně jasným citovým vydíráním.

:. Sklizeň biorýže v Thajsku.

Dopis implikuje, že za úmrtí a slepotu lidí s nedostatkem vitaminu A v rozvojových zemích může Greenpeace, protože vystupuje proti projektu zlaté rýže. Tento argument ale není vůbec pravdivý. Ani za více než dvacet let vývoje se nikomu nepodařilo vypěstovat zlatou rýži, která by měla žádané a slibované vlastnosti. Sám International Rice Research Institute, který zlatou rýži vyvíjí, přiznává, že není hotová a že její vývoj bude trvat nejméně několik let. A jak vyplývá z nedávné studie, kterou vedl profesor antropologie a environmentálních studií Glenn Stone, tvrzení, že za zpoždění ve vývoji mohou odpůrci zlaté rýže, je mylné.

Místo čekání na spásu v podobě zázračného zrnka rýže se musíme už dnes zaměřit na reálná řešení, která fungují a která kromě Greenpeace prosazují například i Organizace spojených národů a Světová zdravotnická organizace - na fortifikaci, tedy obohacení základních potravin jako mouka, cukr či olej betakarotenem, na šlechtění potravin, aby se v nich obsah betakarotenu zvýšil, na boj proti chudobě, na podporu ekologického a diverzifikovaného zemědělství či na osvětu.

:. Vitamín A dokáže lidské tělo získat z řady dostupných a levných plodin.

Vyjasněme si ještě jednu věc: Greenpeace nevede kampaň proti genetickému inženýrství či biotechnologiím obecně. Jsme naprosto klidní, pokud se geneticky modifikované organismy zkoumají a vyvíjejí pro využívání v uzavřených systémech, například pro získávání inzulinu z modifikované bakterie. Podporujeme i progresivní metody šlechtění rostlin - například detekcí a využívání genetických markerů.

Co nám ale vadí, je nezodpovědné uvolňování GMO do životního prostředí. Upravené plodiny totiž mají jednu nepříjemnou vlastnost – kříží se s ostatními druhy a mění je a GMO se tak nekontrolovaně šíří do okolí. Taková kontaminace je přitom z prostředí jen těžko odstranitelná. Výsledky jsou již nyní vidět napříč americkými státy. Přes 90 procent základních potravin jako jsou kukuřice či sója, jsou nyní GMO právě kvůli tomuto fenoménu.

:. Ředitel International Rice Research Institute dostal od Greenpeace rýžový dort a byl vyzván, aby přestal spoléhat na genetické manipulace.

Pokud jde o uvolňování GMO do životního prostředí či jejich dlouhodobý vliv, neexistuje žádný vědecký konsensus. Analýza ENSSER (European Network of Scientists for Social and Environmental Responsibility), pod níž se podepsalo více než 300 vědeckých pracovníků ukazuje, že relevantních studií, které tyto fenomény zkoumaly, bylo málo, byly často neprůkazné, nebo si odporovaly, většinou byly financovány či iniciovány firmami, které s GMO podnikají, a nezávislým výzkumníkům byla naopak práce nezřídka znemožňována kvůli ochraně vlastnických práv a patentu GMO osiv. Tato studie neříká, zda jsou GMO bezpečné či nikoli, ale jasně ukazuje, že jejich bezpečnost není v žádném případě prokázaným vědeckým faktem a že je potřeba se zaměřit na další výzkum. V takové situaci je jen logické ke GMO přistupovat obezřetně a podle principu předběžné opatrnosti.

Negativní zásahy do zemědělství, mizení lokálních odrůd, růst vlivu velkých agrokorporací, ohrožení potravinové bezpečnosti či zpoplatnění osiv patří mezi hlavní důvody, proč Greenpeace praktické využití GMO plodin kritizuje. Kritika použití vynálezu ovšem není kritikou vědy, která za ním stojí. A někdy nevidíme negativní důsledky hned, ale až po čase. I proto mohla být Nobelova cena udělena v minulosti vynálezcům lobotomie, DDT, chemických zbraní či štěpné jaderné reakce, která vedla k atomovým bombám. Vyprávět by o tom mohl i samotný Alfred Nobel, jehož dynamit se stal nepostradatelným pomocníkem například při stavbě železničních tras, ovšem také obávanou zbraní, ačkoli sám švédský vynálezce si myslel, že velitele armád naopak strašlivá síla dynamitu donutí k hledání mírových řešení.

Text je reakcí na komentář Martina Uhlíře zveřejněný v časopise Respekt.