Případ ilegálně vykáceného dřeva wengé z konžského pralesa, které před měsícem objevilo Greenpeace poblíž Mělníka, dostává po vystopování dalších klád v Německu obrysy detektivního románu jak od Agathy Christie. V zamotaném případu figurují 4 podezřelé firmy a 6 poboček Greenpeace a v současnosti je vyšetřován v pěti zemích na dvou kontinentech. A to vše pod dohledem nejen Evropské komise. Dobrou zprávou je, že kolem pachatele se pomalu stahuje smyčka, a odvážím se tvrdit, že již brzy odhalíme jeho jméno.
Vše začalo v březnu 2013, kdy v EU vstoupilo v platnost nové nařízení o dřevě, které zakazuje na trh EU uvádět jakékoliv ilegálně vytěžené dřevo. Když jsme na evropském území vystopovali ilegálně vytěžené dřevo stromu wengé z konžského pralesa, rozhodli jsme se otestovat funkčnost tohoto nařízení a připravenost členských států. O případu jsme poprvé informovali v souvislosti s objevem klád dřeva wengé v dýhárně nechvalně známé švýcarské společnosti Danzer v Horních Počaplech na Mělnicku. V té době jsme již věděli, že v Kongu dřevo nakoupila švýcarská společnost Bois d’Afrique Mondiale (BAM) a že přes belgický přístav Antverpy putovalo do Česka.
Za řešení těchto případů jsou zodpovědné tzv. kompetentní autority. Té belgické a české (Ministerstvu zemědělství MZe) jsme spolu s podnětem k zahájení šetření předali i veškeré důkazy. Nutno však dodat, že především české orgány měly ve vyšetřování velmi vlažný start. Vlastně ho zatím ani pořádně nezačaly s odůvodněním, že Česko nestihlo včas přijmout prováděcí zákon k nařízení. Náš názor na jejich možnosti a povinnosti byl naprosto jiný. Měli jsme totiž k dispozici právní rozbor, který jasně ukazoval, že ministerstvo může nejen začít věc prošetřovat, ale inkriminované dřevo i zabavit. Ač jsme o to několikrát žádali, jejich právní analýzu, která jim prý „svazuje ruce“, jsme nikdy neviděli.
Podařilo se nám úředníky alespoň přesvědčit, ať kontaktují firmu Danzer a zjistí od nich jméno vlastníka - tedy subjekt, který s největší pravděpodobností uvedl dřevo na trh a je tak v celém příběhu pachatelem. Danzer totiž po naší akci prohlásil, že: a) mu dřevo nepatří a jen si ho u něho nechala jiná firma zpracovat, b) bude plně spolupracovat s kompetentními orgány. Věřte nebo ne, ale jediný dotaz trval ministerstvu více než tři týdny. A výsledek? Danzer sice prozradil MZe jméno německé firmy, která dřevo dovezla, nicméně vlastníkem je prý jiný subjekt. Konkrétní jméno však neuvedl, a to i přesto, že ho dle našich zdrojů rozhodně zná.
Podle belgických úřadů uvedla dřevo na trh společnost, která převzala dřevo v Antverpách od švýcarské firmy BAM. Mnoho indicií naznačuje, že se rovněž jedná o německou společnost. Belgičané proto předali všechny informace úřadům v zemi, kde má tato firma sídlo.
O případ se začala zajímat i Evropská komise, která mimo jiné doporučila jak českým úřadům, tak Greenpeace, aby se obrátili na celní správu se žádostí o potřebné informace.
Aby toho nebylo málo, další klády dřeva wengé objevilo Greenpeace v Německu na pile v Güterslohu. Opět jsme podali podnět tamní kompetentní autoritě a zároveň jsme vyzvali české ministerstvo, ať neprodleně kontaktuje německé a belgické úřady a spolupracuje s nimi.
Bohužel se o měsíc - na září - zpozdil termín, kdy onen prováděcí zákon pro nařízení vstoupí v Česku v platnost. MZe si stále stěžuje, že nemá právní jistotu a neví jaké další kroky podniknout. Proto jsme jim nabídli pomoc právníků z bruselské organizace Client Earth, kteří se v problematice tohoto nařízení orientují jako málokdo a jsou ochotni Česku pomoci.
Z toho všeho vyplývá, že jsme již velmi blízko tomu, abychom se dozvěděli jméno firmy, která dřevo vlastní a uvedla ho na trh. Ještě před tím si však musíme počkat, jak si s celou kauzou poradí německé orgány. Velmi zajímavé bude především srovnání fungování německých a českých orgánů.
Protože se celá kauza stane významným precedentem ve fungování evropských zákonů, které mají omezit ilegální těžbu v pralesech, věnuje tomuto případu zvláštní pozornost nejen Greenpeace, ale již zmiňovaná Evropská komise. Její úředníci mimochodem během našich schůzek vyjádřili určitou „lítosti“ kvůli skutečnosti, že z pěti workshopů k implementaci nařízení se Češi nezúčastnili ani jednoho. Bez odpovědi také zůstávali jejich dotazy na stav implementace nařízení v Česku. Doufejme, že si čeští úředníci ve finiši celé kauzy reputaci vylepší. My se o to budeme snažit ze všech sil.
DĚKUJEME ZA PODPORU NAŠÍ PRALESNÍ KAMPANĚ.