V den boje za svobodu a demokracii jsme se spolu s dalšími dvanácti spolky a iniciativami vydali posvítit si na společenské problémy, které nás pálí.
V Praze se uskutečnil už druhý ročník karnevalového průvodu s názvem Sametové posvícení.
Lidé s maskami v nadživotní velikosti, v kostýmech a s alegorickými vozy se sešli před Národním divadlem. Tedy na místě, kde jsme shodou okolností upozorňovali na jeden problém už před měsícem.
Myšlenka tohoto satirického průvodu pochází ze švýcarské Basileje. Běžní lidé zde už stovky let slaví svátek Fasnacht. Sami pro sebe tak přinášejí obeznámení se současnými mezinárodními i lokálními problémy. Proč se začala dělat podobná událost i v České republice?
V roce 1989 se v Praze na Národní třídě narodily Demokracie a Svoboda.
Jsou jiné, než Totalita a Útlak, se kterými jsme se tu žili předchozích 41 let. Ty odešly.
Nechaly nám tu ale předsudky a rezignovanost. Ty jsme ještě nevyhnali.
Brání Svobodě a Demokracii, aby vyrostly a dospěly. Přestože od té doby uplynulo už 24 let, jsou stále v plenkách a my s nimi neumíme moc žít. Obě proto potřebují naši péči a starost. Jen aktivní občanská společnost, která se zapojí do veřejného života, jim v tom může pomoci.
Teď už o sobě můžeme rozhodovat sami. Přesto to ale neděláme. A jen mlčky sledujeme, jak to za nás dělají jiní, ať už to jsou politici, nadnárodní korporace nebo uhlobaroni a energetické firmy. Na ně pak nadáváme, aniž bychom se s tím sami snažili něco udělat.
Jednou z překážek, které každodenně překonávají nejen neziskové organizace, je letargie a bezmoc české veřejnosti. A právě takovéto akce umožňují vyjádřit se ke společenským tématům, a to navíc zábavným a hravým způsobem a s odstupem. I proto jsme se letos zapojili do Sametového posvícení.
Pro náš průvod jsme vybrali název „Žít nebo těžit?“
V Severních Čechách už v minulosti zmizelo 78 měst a obcí pod korečky uhelných rypadel. Jedno takové rypadlo valili uhlobaroni centrem Prahy od Národního divadla přes Karlův most na Kampu a zase zpět. Před ním utíkaly vyděšené domečky s lidmi. V některých se dokonce i svítilo. Aby přihlížející lidé pochopili, o co jde, rozdávali jsme jim pohledy Libkovic. Obce, která jako poslední kvůli těžbě uhlí padla. Zbytečně. Na jejím území se nikdy netěžilo.
Celý náš průvod zorganizovala pražská dobrovolnická skupina. Po tři měsíce vyráběli domečky z kartonů, kašírovali masky a slepovali přes tři metry vysoké rypadlo. Pomáhali jim umělci Eliška Sokolová a Milan Valeš. Moc jim za to děkujeme!
Kromě nás se průvodu zúčastnily i další organizace jako třeba Člověk v tísni, Nadace Via nebo spolek Studenti FHS UK. Občanské sdružení Tosara, které se zabývá vzdělávání romských dětí, upozorňovalo na předsudky, kterými jsou tyto děti zatíženy. Věda v akci ztvárnila problém přerozdělování peněz ve vědě. A sdružení Otrokem rasy zase trápí, že na místě bývalého koncentračního tábora v Letech stojí prasečinec. U Nadace Brücke/Most jste si mohli šáhnout na opravdového Němce. A sdružení Asistence zase dovezlo v současnosti nejznámějšího vozíčkáře u nás - Miloše Zemana.
Byl to nezapomenutelný zážitek a příští rok vyrazíme do ulic Prahy zase.
Tentokrát doufáme, že i s Vámi.