Zatímco jste sledovali tento film, spáchali tři rolníci v Indii sebevraždu. Takto končí dokument Semena hořkosti od režiséra Michy X. Peleda, který jsem shlédl na festivalu Jeden svět. Ze snímku, oceněného nejvyšší metou v kategorii ekologicky zaměřených filmů na prestižním festivalu IDFA v Amsterdamu, je zjevné, že na vině jsou hlavně geneticky modifikované organismy (GMO), zejména GM bavlna.

Začínal jsem před šestnácti lety v Greenpeace s kampaní zaměřenou proti pěstování geneticky modifikovaných plodin: tehdy jsme bránili prvnímu dovozu GM sóji do Evropy. Zajímalo mě tedy, jaký otisk nechávají GMO na druhém konci světa. Je to jen náhoda, že právě před šestnácti lety v Indii začaly povážlivě narůstat sebevraždy drobných rolníků?

Za uplynulých šestnáct let si tam vzalo život ČTVRT MILIÓNŮ zemědělců!

Proč sebevraždy začaly, se snaží zjistit Manjuši Amberwar. Tato  studentka žurnalistiky, která nás filmem provází, klade otázky příbuzným, rolníkům, zástupcům firmy Monsanto i prodejcům. Její otec si také sáhl na život a ona chce zjistit proč.

Starší lidé ve vesnici si nepamatují, že by k tolika sebevraždám docházelo i dříve. Lidé byli sice chudí, ale vždy nějak přežili. I když přišlo sucho a neúroda. Z toho, co sklidili, si nechali část úrody jako osivo na příští rok. Takto hospodařilo až 80 % rolníků. Pěstovali místní odrůdy, které byly zvyklé na občasná sucha a nepohodu. Hnojili chlévskou mrvou, kterou měli zdarma od dobytka.

Poté přišlo Monsanto se “skvělou” Bt-bavlnou a vychválili ji do nebes. Nebylo těžké přesvědčit často negramotné rolníky. Masivní reklama, sliby mnohonásobně vyšších zisků, tvrzení, že Bt-bavlnu nenapadnou žádní škůdci, způsobily, že se Bt-bavlna začala pěstovat ve velkém. Došlo to až tak daleko, že dnes na trhu nejsou k dostání semena původních odrůd.

Cena GM semen je však vyšší než u normální bavlny. Další náklady jsou navíc spojeny s nutností používat pesticidy. K pěstování Bt-bavlny je také potřeba více minerálních hnojiv, což zase něco stojí. Protože si zemědělci nemohou nechat část úrody do příštího roku, musí nakupovat drahé osivo každý rok. Náklady se zvedly a měly být kryty vyšší úrodou Bt-bavlníku.

Jenže když prodejci vychvalují GM semena bavlny, už neřeknou, že tato rostlina potřebuje vice vody než běžné odrůdy a pravidelnou zálivku. Devadesát procent rolníků v Indii nemá zavlažování a čekají na déšť shůry. Když déšť nepřijde, což se stává, přijdou o úrodu.

Nemohou pak splatit dluhy, které nadělali v bance, aby nakoupili semena. Když jim banka odmítne dát další úvěr, protože ještě nesplatili ten první, jdou k lichváři a pole zastaví, aby vůbec mohli nakoupit osivo na další rok a zasít. Když se neurodí nebo urodí málo i další rok, jsou v neřešitelné situaci. Rolníci to cítí jako svou vinu a uchylují se k sebevraždě. Neví, jak z bludného kruhu ven.

Hořkou ironií je, že sáhnou po pesticidu a vypijí ho.

Budou dál rolníci v Asii umírat kvůli GMO? Je šance na změnu? To byly otázky, které padly v diskuzi s režisérem. Těžká odpověď. Ale snad přece jenom něco pozitivního na závěr. Loňský rok Čína nepovolila pěstování GM rýže. Je to výsledek sedmileté kampaně Greenpeace, jejíž shrnutí lze nalézt na našem webu.

Na závěr ještě jedna dobrá zpráva od nás. Ve stejný den, kdy jsem shlédl Semena hořkosti, vyšla zpráva v Třebíčském deníku pod názvem Geneticky modifikované brambory letos nevzklíčí. Lidé v Evropě GMO nadále odmítají, a tak se firma BASF rozhodla stáhnout s komerčním pěstováním GMO z Evropy.