Ve středu večer jsem se na světě ze všeho nejvíc radoval z toho, že jsem na svobodě. O půl deváté večer mě švýcarská policie propustila z vazební věznice, v níž jsem po nenásilné blokádě benzínové stanice Shellu strávil s několika desítkami dalších aktivistů přes 24 hodin. Když jsem se v úterý v sedm ráno poutal řetězem k pumpě, nedokázal jsem si ještě vůbec představit, co mne čeká. Tak jako většina z nás jsem totiž ještě nikdy v životě „pod zámkem“ nebyl. Teď už vím, jaké to je.

Mnoho lidí se bude ptát: proč udělal takovou volovinu?  A nepochopitelné jednání odbydou pochopitelnou domněnkou, že nás to prostě asi musí bavit. Ta otázka i ta domněnka stojí za promyšlení. Široce rozšířená představa, že se s oblibou kamsi přivazujeme z nedostatku lepších věcí na práci, má přednost. Následky téhle vypečené záliby by si totiž mohl užívat jen skutečný masochista. Nejen, že nemůžete objekt, s nímž jste spojen těžkým řetězem opustit, a trápí vás plný močový měchýř. Pak jste totiž samozřejmě odstřihnut, zadržen a putujete na nejbližší stanici. A ani “slušní” policisté nejsou moc zábavní. Čeká vás několik hodin útrpných výslechů, přesuny se spoutanýma rukama z jedné šedivé kostky osvětlené bledou zářivkou do druhé.

A pak samozřejmě ta věznice. Váš spolubydlící, zoufalý uprchlík, bude brzy deportován a vy si připadáte tuze nepatřičně. Když ho odvedou, přichází nepříjemná samota, nejistota a namísto slibované ekoteroristické zábavy vpravdě brutální nuda. Zkuste strávit celý den v jedné místnosti, kam vám jídlo prostrkují mezírkou ve dveřích. No jistě: co je to už proti takovému Jevgenii Vitiškovi, který dostal v Rusku za stížnosti na destrukci přírody kvůli Sočské olympiádě tři roky - nebo všem politickým vězňům minulosti! Zřejmě ale budete souhlasit, že existují zábavnější možnosti, jak trávit začátek prázdnin.

Proto se nabízí ta otázka: proč to, proboha, děláme? Moje vlastní odpověď zní: z nedostatku lepších možností. Kdyby náš svět fungoval tak, jak by měl, demokratické instituce by již dávno zafungovaly a Shell by se s plány na těžbu ropy v Arktidě mohl jít klouzat. Vlády, zmobilizované nevyvratitelnou evidencí o lidském podílu na globálním oteplování by zastavily jakékoli plány na další zbytečnou a nebezpečnou těžbu fosilních paliv, spravedlivě zdanily odpovědné korporace a napjaly síly k přechodu na hospodářství, které se obejde bez fosilií.

To, že se tak neděje, je důkazem, že náš politický systém selhává: místo, aby sloužil lidem, slouží velkému byznysu, který profituje ze zhoršování krize. Firmy jako Shell vědí, že tuto krizi způsobily a cynicky ji chtějí dále zneužívat. Staly se z nich firmy ničemné, které zneužívají svých peněz, aby obrátily každé rozhodnutí ve vlastní prospěch. Nedá se s nimi vyjednávat, nejde je přehlasovat, nejde je zastavit soudně. Jediné, na co slyší, je neposlušnost, bojkot a ekonomické ztráty. V běžné situaci je pochopitelně potřeba zákony dodržovat. Když ale selhává systém, nejde o běžnou situaci. Pak může být správné zákony demonstrativně neuposlechnout, abychom na poruchu v systému upozornili. Když se korporace utrhne z řetězu, tehdy je na místě chopit se řetězu.