Před několika dny jsem byl svědkem toho, jak odřízli šesti žralokům ploutve.

Jakkoliv je to strašné, je to pořád málo na titulek v novinách, nejsou to totiž žádné nové zprávy. Odhaduje se, že se v současné době prodá ploutví z 26 až 73 milionů žraloků ročně, což znamená, že je každou hodinu zabito až 8 000 žraloků.

A obchod vzkvétá. 

V Indickém oceánu loví zřaloky jako vedlejší úlovek

Přihodilo se to během naší druhé kontroly rybářské lodi, tentokrát to byl japonský longliner, který vyjel lovit tuňáky a jim příbuzné ryby. Nacházeli jsme se asi 200 km od břehu ve vodách, kde to mozambické úřady obvykle nekontrolují. Spolu s námi tu byli dva rybářští inspektoři z Mozambiku, kteří měli oprávnění kontrolovat úlovky a dohlížet na to, že je vše v souladu s předpisy zaznamenáno.

Posádka na palubě byla přátelská - asi kolem dvaceti lidí. Zrovna se připravovali vytáhnout své rybářské vlasce - neuvěřitelně dlouhé rybářské vlasce, které mají délku 120 km - z nich každých 40 až 50 metrů vedou do stran kratší. Na konci každého je rybářský háček s návnadou - celkem jich je 3 000.

Délka vlasců je tedy srovnatelná se vzdáleností, kterou ujedeme za hodinu v rychlém autě, každé 2 sekundy bychom míjeli háček.

Pruty se vyhodí ze zádi lodi brzy ráno a před západem slunce se pomalu vyloví. Při kontrole jsme objevili stojan, kde se sušily svázané žraločí ploutve.
Napočítal jsem asi třicet sad ploutví, mnohé z nich čerstvě odřezané. Licence dovoluje lodi lovit žraloky, přičemž pĺoutve nesmí překročit 5% celkového úlovku žraloků.

Technicky vzato, žralok se stále klasifikuje jako "vedlejší úlovek", ve výkazech nejsou žraloci zaznamenáni jako hlavní úlovek, tak jako tuňák.

Až příliš často jsou žraloci loveni jako vedlejší úlovek a jsou jim odřezávány ploutve, což pomáhá zvýšit ekonomický výsledek lodí lovících tuňáky. Greenpeace celosvětově usiluje o změnu způsobu rybolovu - jestliže snížíme vedlejší úlovky, můžeme zachránit naše oceány a žraloky.

Bohužel, poptávka po žraločích ploutvích roste a následkem toho rostou i ceny.
Ty se tak staly výnosným obchodním artiklem.

Na palubě jsou již připraveny veškeré nástroje a další potřeby, kola začala natahovat udici. Stojím na vyvýšené platformě, odkud je výhled na rybářskou palubu - nabízí se pohled z ptačí perspektivy na dobře nacvičené pohyby posádky.

Nikdo nemluví ani nevykřikuje. Posádka to už určitě dělala tisíckrát předtím, a bude to dělat ještě nejméně dalších dvanáct hodin - tak dlouho totiž trvá, než se natáhnou vlasce o délce 120 km.

Aktivisté Greenpeace spolu s mozambickými vládními úředníky kontrolují rybářskou loď v Indickém oceánu

 

Prvním úlovkem je modrý žralok - i pro něj má posádka svůj nacvičený postup.

Skupinka mužů je schoulena na místě, kde jsou ryby harpunovány a nakládány na loď.

Přemýšlím o posádce: kolik za to asi dostanou zaplaceno, na jak dlouho jsou odloučeni od rodin? Jednomu z mužů je určitě přes šedesát, během dvanáctihodinové směny dělá přesně to samé, co ostatní. Smotaný kousek látky kolem hlavy mu poslouží jako čelenka, při chůzi je trošku shrbený. Možná chce ukázat ostatním, jak se to dělá a že svou práci miluje. Možná ji ale nenávidí.

A žralok, který je březí, je ještě živý vlečen na palubu. Dobrý úlovek. Když už je po všem, fotograf mi říká, že žralok měl po celou dobu zavřené oči. Doufám, že je to určitě jen instinkt.

Nejprve se odřízne hlava, pak ploutve. Tvor vážící 200 kg je zabit pro 1 či 2 kg masa na polévku. Jak už jsem zmiňoval, není to zpráva, která by se hodila na titulní strany novin. Stává se to pořád a je to zcela legální.

Žraloku uříznou ploutve, pak vykuchají vnitřnosti a jeho mláďata nechají svíjet se na palubě.

Michael Baillie působí v kanceláři Greenpeace Afrika v jihoafrickém Johannesburgu. 
V současné době je na lodi Rainbow Warrior v Indickém oceánu.